Kéž bychom Ukrajinu podpořili více. Havlíček míní a Němci mění. Haló, tady penzijní Medúza! Karolína Kopka: Chystá se bič na obstrukce - měl by být tvrdý, ale citlivý k právům opozice.
Přemýšlím, že bych v příštím roce k newsletteru připojil pár akcí, nejspíše debat na aktuální ekonomická a politická témata. Sbírám proto nápady, jak na to. Pokud byste měli tipy, budu moc rád, když se mi ozvete.
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Kéž bychom Ukrajinu podpořili více
Vypadá to na finále. Od blábolů o uzavření míru mezi Ruskem a Ukrajinou během 24 hodin se americký prezident Donald Trump dopracoval za necelý rok k 28bodovému plánu, který výrazně favorizuje požadavky Kremlu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už ho obdržel a nyní přemýšlí, jak na něj zareaguje. Kdyby měl na své straně výraznější podporu Evropy, mohl by snad přemýšlet déle. Ale takto moc není o čem, je v situaci, kdy pod americkým nátlakem jen těžko bude moci nepřistoupit na požadavky hraničící s kapitulací.
Než se z Česka ozve pokřik o druhém Mnichovu, tak si zameťme před vlastním prahem a zeptejme se sami sebe, kolik toho pro Ukrajinu udělal český stát. Odpověď zní: strašně málo. V posledních letech se naprosto od sebe oddělil politický marketing a realita. Andrej Babiš nepochybně v touze pochytat protestní protiukrajinské nálady představuje závažné bezpečnostní riziko (a je dobře, že ohledně muniční iniciativy už otáčí). Ale to nic nemění na tom, že oč více rétoricky kabinet Petra Fialy podporoval Ukrajinu, tím více za rétorikou kulhaly činy.
Psal jsem o tom nedávno v newsletteru. Vláda nechala ve velkém české firmy dál vyvážet přes středoasijské bývalé sovětské republiky či Turecko důležité průmyslové celky do Ruska, nepochybně i na zbrojní výrobu. Došlo to tak daleko, až v polovině roku sám Zelenskyj musel veřejně prohlásit, že české firmy dodávají Rusům stoje na zbrojní výrobu.
Dobře, Česko není jediné, kdo chce dál vydělávat na válce. Ale naprosto neomluvitelná je ta dlouhodobá zcela minimální vládní pomoc Ukrajině. Pozitivně mě překvapilo, jak si na konci svého mandátu přestal brát servítky zmocněnec pro Ukrajinu Tomáš Kopečný: „Česká vláda dávala na pomoc Ukrajině zhruba 500 milionů korun ročně s tím, že to bylo nějakým způsobem rozděleno mezi jednotlivé resorty. Mně to ale přišlo málo. Dvacet milionů eur. Když jsem se u stolu potkal s největšími donory na podporu Ukrajiny, tak jsem ani nemohl nikdy říct, kolik česká vláda reálně dává, protože příště by mě už nepozvali. Místo toho jsem raději říkal, co všechno dodáváme. Ze zemí jako Tchaj-wan, USA nebo Japonsko se mi podařilo získat pro české firmy několikanásobek toho, co dávala česká vláda.“
Pro ty, kdo si stále pod vlivem emocionální kanonády Jany Černochové na X, politologických rozborů nutnosti podpory Ukrajiny Petra Fialy a cestovního kalendáře Jana Lipavského myslí, že Česko zásadně podporovalo Ukrajinu, tak vězte, že je to omyl a ve skutečnosti hlavní protivník ANO byl v ukrajinské otázce jen jakési ANO light.
Přikládám nyní již dobře známý žebříček pomoci Ukrajině z Kielského institutu. Evropě se podařilo nakonec mobilizovat zdroje a alespoň trochu nahradit odcházející americkou pomoc. Ale dělo se tak díky státům, které dokázaly dávat Ukrajině až 3 procenta HDP jako Skandinávci či Baltové. Česko je s asi půl procentem HDP dokonce za Španělskem, Portugalskem a dalšími zeměmi, které konflikt nezajímá, a jen kousek před Maďarskem, které otevřeně pomoc blokuje.
Pokud Zelenskyj přijme kapitulační dohodu, tak než spustíme povyk o druhém Mnichovu, raději se zeptejme nejprve sami sebe, proč jsme k němu aktivně přispívali a ještě si to navíc nedokážeme dosud ani připustit.
#ToPodstatne: Podepíše to pod nátlakem nakonec Zelenskyj?
