Pavel i Babiš zaslouží pochvalu. Opravme už konečně zákon o střetu zájmů. Nikdo neuškodil učitelům tak jako vláda učitelů. 100miliardová obsluha dluhu potřebuje kotvu. Evropa podle Trumpa.
Blíží se Vánoce, takže jako každý digitální tvůrce vás musím přesvědčovat, abyste darovali pod stromeček svým blízkým předplatné newsletteru či audioletteru, ideálně celoroční. Vše potřebné k darování snadno najdete na úvodní stránce forendors.cz/davidklimes.
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Pavel i Babiš zaslouží pochvalu
V newsletteru zas tak často nechválím, ale teď musím. Prezident Petr Pavel i nastupující premiér Andrej Babiš zaslouží ocenění, jak zvládli okolo sebe tančit ve věci střetu zájmů a jaké zde nakonec máme řešení.
Aby bylo jasno: ani na chvíli nepochybuji, že o Babišově konkrétním řešení slepého trustu nevíme vlastně stále nic. I kdyby to skutečně slepý trust byl, Babiš bude dobře vědět, jak holdingu pomáhat, aby jeho děti v budoucnu převzaly bohatou firmu. Fakticky rozhodně střet zájmů neskončí. Pokud to bude dle české legislativy, nebude to zcela slepý fond, maximálně něco, co bude vypadat jako dva dny starý Soukromý svěřenský fond Trust Me Private Trust. Babiš také vůbec nic neřekl o budoucnosti dalšího miliardového byznysu pod firmou Synbiol.
Ale politicky jsme nyní dosáhli maxima. Uvědomme si, jak špatné byly výchozí podmínky pro nalezení jakéhokoliv kompromisu. Babiš věděl, že při tak výrazném vítězství by i bez řešení střetu zájmů premiérství nakonec stejně asi získal. Zákon je navíc tak špatně napsaný, že řešení střetu umisťuje až do 30 dnů po jmenování premiérem, nikoliv před tím. Babišovi také výrazně pomáhala končící vláda, která ostentativně už nic z nepořádku, který nadělala, nechce řešit a vyzývá Babiše k co nejrychlejšímu převzetí moci.
Na druhé straně Pavel věděl, že když vytáhne nejtěžší trumf hry – tedy jmenování či nejmenování Babiše premiérem – tak pak už v ruce skoro nic nemá. Pokud by byl příliš kategorický, vypadal by jako devastátor Ústavy Miloš Zeman. Proto mohl jen opatrně zvyšovat tlak, aby Babiš deklaroval vůči veřejnosti alespoň nějaké řešení. Opuštěn demokratickými stranami, které ani za nic nechtějí o čemkoliv vyjednávat s ANO, mohl se prezident fakticky spolehnout jen na pasáž z nálezu Ústavního soudu z roku 2020, který říká, že „je i povinností prezidenta republiky přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády (a poté jejich členů), k tomu, zda jmenováním může takový (zejména neřešitelný) střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který Ústava, popř. zákon (zejména zákon o střetu zájmů), předvídá“. Důležitá pasáž, ale žádný jasný návod pro konání.
V této situaci oba protivníci zůstali profesionální, nenadávali si – na rozdíl od mnoha svých příznivců -, umně intrikovali a dovedli možný zásadní ústavní střet k alespoň trochu přijatelnému řešení. Jasně, není to řešení dokonalé, Babiš o tom, že má vyřešit funkčně svůj střet zájmů, pokud chce premiérovat, ví roky a naopak svůj vliv na Agrofert posiloval. Zákon o střetu zájmů je úplně příšerně napsaný. A prezident nemá žádné jasné vodítko, jak moc má v takové situaci vítěze voleb blokovat. Ale jak jsem opakovaně zmínit v Interview ČT24 k tématu, přes všechny problémy, buďme vděční, že oba pánové našli kompromis, který umožní jmenování premiéra a následně vlády v obvyklém časovém rámci po sněmovních volbách. Hladké předání moci po volbách je v demokraciích krizový okamžik a zdá se, že ač jsou Pavel a Babiš političtí nepřátelé, jsou si vědomi své zodpovědnosti vůči státu. To je dobrá zpráva.
#ToPodstatne: Nebo si myslíte, že se Pavel měl ještě více stavět na zadní a blokovat Babiše, dokud neuvidíme detaily oznámeného slepého fondu?
