Co číst, poslouchat a zhlédnout o Vánocích. Jan Dupák: Babiš opět ve střetu zájmů hraje o čas. Petr Stuchlík: Proč se podnikatelé a investoři neděsí Babiše? Expertka: Poučení z krizového vývoje financování české vědy.
Všem příznivcům newsletteru přeji co nejspokojenější svátky, to samé samozřejmě i vašim blízkým a vůbec vlastně všem. Tímto přáním není třeba šetřit.
Vychází poslední newsletter tohoto roku, příští týden si oddychnu a vrátím se k vám 5. ledna. Děkuji za celoroční přízeň, kdo chce může ještě narychlo dokompletovat dárky celoročním předplatným newsletteru a audioletteru pro své blízké, to mě potěší.
Ale nejvíce děkuji za vaše celoroční reakce, ať už souhlasné či nesouhlasné, tak má vypadat kritická debata. Proto do posledního dílu letošní série newsletterů po mém úvodníku zařazuji jako poděkování výjimečně jen vaše reakce, ať vidíte, jak jste chytrá komunita. Piště mi i v roce 2026 #ToPodstatne, díky za to!
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Co číst, poslouchat a zhlédnout o Vánocích
Na svátky jsem si místo tradičního apokalyptického úvodníku o české politice a ekonomice připravil něco příjemnějšího – výběr kulturních tipů na knížky, výstavy, filmy.
Začnu absyntovkami, tedy produkcí malého slovenského nakladatelství Absynt, které ale rychle roste a postupně už si kolonizuje i Česko. Jejich specialitou jsou reportážní knížky, takže doporučuji i v Česku již dobře známého Tomáše Forró, který úspěšně rozbíjí jakýkoliv stereotyp o Ukrajině či Rusku, jenž zrovna trenduje v médiích. V roce 2025 vyšel jeho Zpěv sirén. Putování do srdce ukrajinské války v češtině.
Pak tu mám dvakrát Zbignewa Rokitu. Polsko se znovu stává jasným hegemonem střední Evropy, ale co my víme o Polsku? Rokita v knize Odřanie. Novým Polskem od Slezska k moři se ptá na mnohé otázky, na které se nemají odvahu zeptat ani sami Poláci. A pak krásná věc od stejného autora Králové střelců. Sport ve stínu impéria. Už jste někdy byli na fotbalovém mistrovství neuznaných států?
Pokud byste chtěli něco odbornějšího, tak vybírám dva typy, které jsou přeci jen čitelné pro širší veřejnost. Sociolog Daniel Kunštát vydal knížku Česká zkušenost s komunismem. Paměť, reflexe, identita. S mnohými závěry moc nesouhlasím, také to moc nedrží pohromadě, ale jádrem je zásadní sociologický výzkum, jak se různé skupiny dnešních obyvatel staví ke komunistické minulosti.
A dlouho jsem hledal nějakou dobře napsanou knížku o proměně a výzvách ekonomické žurnalistiky, až jsem ji našel: Henrik Müller a Challenging Economic Journalism. Covering Business and Politics in an Age of Uncertainty.
Co doporučit z výstav a muzeí? Ano, mohl bych doporučovat návštěvu mnohapatrového podzemního bunkru albánského diktátora Envera Hodžy v Tiraně, ale chápu, že ne každý má stejně bizarní zájmy jako já. Tak zkusím výstavu Svoboda, nedokončený příběh v Německém muzeu hygieny v Drážďanech. Každý pokus o kombinaci historie a dobového umění se cení, zde si navíc uvědomíte, jak málo víte o dějinách disentu v jiných státech.
A nějaké ty filmy. V Jihlavě na mě zapůsobila Leni Riefenstahl, její druhý život po válce jsem prakticky neznal a je to tedy jízda. Moc dobře natočený film, určitě by ho někdo měl promítnout Filipu Turkovi, aby pochopil, že forma se dá jen velmi obtížně oddělit od obsahu, i když se o to člověk třeba celý život snaží. A co doporučit z fikcí? První půlku roku jsem nedokázal usnout z Citové hodnoty, což jsem vyřešil tím, že nyní nedokážu strachy usnout ze Siratu.
A pokud máte pocit, že to vánoční doporučování kultury už začíná být trochu moc těžké a depresivní, tak samozřejmě vždy je možné si pozdvihnout náladu s vkusnou vraždou, kterou vyřeší Benoit Blanc.
