Zachraňme konzervativismus * Naposledy obsluha dluhu pod 100 miliardami * V Dánsku poštu zrušili, Češi ji budou mít raději mrtvou * Novinka: harmonogram digitalizace státu * Vzhůru k AI lékům! * Filip Pertold: V pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků
Co jsem si tento týden připravil? V úvodníku podrobně vysvětluji, jak je důležité pro Česko zachránit konzervativismus, tedy ten skutečný, ne to, co se za něj vydává. V hádce o výsledek minulého státního rozpočtu zapadlo jedna mnohem důležitější informace: naposledy platíme na úrocích z dluhu méně než 100 miliard. Dánové svou poštu na konci roku 2025 pohřbili, my se raději budeme tvářit, že mrtvola je živá. Zveřejňuji také zatím neschválený státní harmonogram další digitalizace státu. Z Economistu vybírám vizi AI léků. A Filip Pertold se opřel do penzijních fondů.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Zachraňme konzervativismus
Jedním z velkých úkolů roku 2026 v Česku je reklamovat si zpět konzervativismus. Při nedávné debatě s Daliborem Balšínkem v rozhlasu jsem si to naplno uvědomil. Dnes se za konzervativismus vydává velmi často kontrariánství + amorálnost + paternalismus. A asi i chápu, jak to vzniklo.
Z odporu proti údajné nadvládě liberálního progresivismu jistě lze zformulovat sérii odmítavých pozic, ale při hlubší debatě vidíte, že nemají nic moc společného, je to jen kontrariánství zestárlých liberálů, kteří zpytují svoje svědomí z přechozích dekád. Oblíbenou výmluvou je, že častá změna názorů a vzájemná nesouvislost je dána měnícím se světem. Ne, je dána absencí skutečně pevných a letitých konzervativních zásad.
S tím souvisí amorálnost – nyní vydávaná za cnost. Všichni se děsí Ruska, my se ho tedy děsit nebudeme. Všichni se děsí Trumpa, my ho tedy podpoříme (a ještě tohoto amorálního radikála korunujeme konzervativcem). V politice je pěkným příkladem nyní Jan Zahradil, ale má i mnoho souputníků mezi údajnými konzervativci v médiích.
Poslední obvyklá diverze proti konzervativismu je paternalismus. Mladí jsou hloupí, slabí, zmrzačení wokismem. Liberálové jsou obětí vlastní ideologie. Brusel je hnízdo nebezpečných hlupáků. V politice je nepochybný symbol tohoto paternalismu Filip Turek, ale je to i funkční mediální strategie, jak přesvědčit předplatitele, že to oni jsou ti, kteří na rozdíl od ostatních hlupců rozumí hroutícímu se světu.
Tato kombinace kontrariánství, amorálnosti a paternalismu je podle mého spíše křeč končícího liberálního řádu a bývalí liberálové z 90. let se takto snaží porozumět své nynější pozici ve světě. Proto je potřeba proti této cirkusové variantě konzervativismu vystavit něco skutečného. Zavazuje nás, konzervativně smýšlející, k tomu mnohé. Co zde vštěpoval Roger Scruton za normalizace budoucím politikům ODA či ODS, by se nemělo změnit v trumpovskou frašku. Nemělo by se to stát také i proto, že skutečný konzervativismus ve střední Evropě již do nacionalisticko-kontrariánské demagogie degeneroval všude kolem nás: v Polsku, Maďarsku i Slovensku.
A konečně měli bychom konzervativismus zachránit nejen kvůli věcem veřejným (o tom jsem zde už nedávno psal), ale i kvůli našim vlastním životům. Amorální liberálové, kteří se na stará kolena přilezli ke křížku, mi nebudou nic vykládat o tom, jak má vypadat konzervativní rodina. Frustrované stárnoucí postavy veřejného života nebudou svými paternalistickými výlevy nijak limitovat budoucí úspěch mých dětí a výběr jejich životní dráhy. A už vůbec po pláštíkem konzervativismu nebudou v tomto národě šířit poraženectví, appeasement vůči zlu a nadřazení amorální síly nad právní stát a nezávislé instituce.
#ToPodstatne: Co podle vás dnes znamená být konzervativcem v Česku?
