Babiš ve dvourychlostní Evropě řadí zpátečku * Zákaz mobilů ve školách? Už i Finové jsou drsní * Zákaz sociálních sítí ale fungovat nebude * To nejlepší z NERVu * Zvládneme alespoň ta 2 % HDP na obranu? Těžko * Budou si Poláci půjčovat levněji než my?
Co jsem si tento týden připravil? Andrej Babiš jezdí po Evropě, dělá ramena a jen ukazuje, jak zoufale nerozumí českým zájmům v Evropské unii. Rozebírám debatovaný zákaz mobilů ve školách a přidávám inspiraci ze světa. Naopak jsem proti zakazování sociálních sítí, které stejně nebude fungovat. NERV je vymazán z povrchu zemského, tak si připomeňme jeho nejdůležitější návrhy. Rozebírám, zda dáme letos na obranu alespoň ty 2 % HDP. A řeším, zda si zadluženější Poláci už letos nebudou půjčovat levněji než Češi.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Babiš ve dvourychlostní Evropě řadí zpátečku
Unijní politika Petra Fialy byla plná pokrytectví a české vypočítavosti. Za vše připomenu nadšené schválení ETS 2 za českého předsednictví, aby se později Fiala stal jedním z vedoucích odbojářů proti emisním povolenkám. Ale oproti Andreji Babišovi to byly vrcholné státnické výkony.
S opětovným nástupem Andreje Babiše se pojily oprávněné obavy, zda nepřejdeme na unijní politiku pánů Orbána a Fica. Nepřešli jsme, protože Orbán i Fico ví, co chtějí. Babiš je zcela dezorientovaný a škodí své zemi. Už jsme to viděli v prosinci na summitu EU, kdy spolu s Orbánem a Ficem se odmítl podílet na půjčce pro Ukrajinu, ale jako celek ji podpořil. To je absurdní pozice, kterou naposled kopírovali europoslanci ANO před pár dny.
Babiš dál hraje tuto hru: být proti Bruselu, ale nebýt úplně s Orbánem. Ale absolutně ji nezvládá hrát. Na posledním jednání s lídry EU prohlásil něco, co je v absolutním rozporu s letitým prioritním zájmem exportního Česka, tedy co nejvíce prohlubovat v náš prospěch vnitřní trh EU a prosazovat co nejvíce obchodních dohod, abychom pronikli na další trhy. V této chvíli tomu brání bariéry, které podle Mezinárodního měnového fondu vydají za cla ve výši 44 procent u zboží a 110 procent u služeb. Babiš však překvapeným státníkům letitou českou prioritu popřel: „Vystoupil jsem tam a řekl, že se můžeme bavit o vnitřním trhu, můžeme se bavit o regulacích, o financování, o projektech, o smlouvě s Indií a Mercosurem, ale to je všechno na dlouho. Je úplně absurdní, že jsem tady prakticky téměř po pěti letech a v roce 2021 jsem napsal všem lídrům, že je potřeba změnit emisní povolenky ETS 1 a nezměnilo se nic.“ Babišovo vnímání konkurenceschopnosti jako anoistického protekcionismu plus levné elektřiny nemá daleko k Leninovu vzorci komunismu, tedy sovětské vlády plus elektrifikaci.
Ze zcela chybné prioritizace unijní politiky a ztráty všech partnerů vychází i jeho nepochopení, co se v současné EU děje. Ursula von der Leyenová vypálila nejtěžší možný kalibr, jak docílit nějakého společného postupu v EU, když se nedaří dohodnout – a to je posílená spolupráce alespoň devíti zemí. Mělo by jít o spojení do unie kapitálových trhů.
Pokud Babiš na to říká, že dvourychlostní EU nebude problém, vůbec netuší, o čem hovoří. A zatímco Orbán dobře ví, že chce být na druhé koleji, tak Babiš nesmyslně předpokládá, že bude mít výhody něčeho, čeho se nebude účastnit.
Fiala i Babiš mohli Česko na nastalou situaci dávno připravit. Návrh na rozhýbání paralyzovaného rozhodování v EU je obsažen v Draghiho zprávě, kterou jsme zde v newsletteru opakovaně probírali. Na straně 68 navrhuje využít passerely k většinovému rozhodování a když to nepůjde, tak posílenou spolupráci:
„Pokud jsou opatření na úrovni EU brzděna stávajícími institucionálními postupy, je druhou nejlepší možností, aby skupiny členských států se stejným názorem přistoupily k posílené spolupráci... Pokud například EU není schopna zavést zvláštní režim pro inovativní společnosti v rámci běžných postupů, mohly by členské státy, které o to mají zájem, v rámci posílené spolupráce prozkoumat možnost zavedení dobrovolného 28. souboru pravidel pro společnosti, který by harmonizoval právní předpisy týkající se práva společností a insolvence, jakož i některé klíčové aspekty pracovního práva a daní, a který by se postupně stával ambicióznějším. Jako poslední možnost by měla být zvážena mezivládní spolupráce.“
Jinými slovy, pokud se sklerotická EU nestane akceschopná, půjdeme do menších a menších klubů a vytvoříme tak vícerychlostní Evropu. Zde doopravdy už nejde o nekonečnou hádku o euro, které nijak zásadně nepotřebujeme a dá se existovat s ním i bez něj. Zde je o kapitálovou unii, která bude ze zbytku Evropy odsávat peníze na investice; jde o 28. režim, o kterém jsem psal v minulém newsletteru; jde o evropský patent; a nakonec jde i o finanční podporu Ukrajině.
Pokud Babiš říká, že nemá obavu z dvourychlostní Evropy, pak ukazuje, že ač už v Česku žije docela dlouho, tak zájmům této země stále vůbec nerozumí.
#ToPodstatne: Jak dlouho potrvá, než z druhé evropské koleje přejedeme na bratrský široký rozchod?
