Rozmohl se nám tu nešvar: morálka vytlačuje právo * Přísaha u soudu neuspěla a je to dobře * Ne dvourychlostní, ale třírychlostní Evropa * Nejzásadnější válku nyní Trump vede o AI * Tomáš Opat: Čeká nás návrat politických trafik?
Co jsem si tento týden připravil? Píšu o hlasování o imunitě pro Babiše a Okamuru, ale asi trochu jinak, než byste čekali. Nad jedním rozsudkem Nejvyššího správního soudu ukazuji, jak je důležité chtít maximálně transparentní volební kampaně. Přináším přepis jednoho zásadního návrhu, jak změnit EU, o kterém se v Česku vůbec nepsalo. Mám i studii o tom, jak změnit rozpočtový rok. Vracím se ještě k debatě o demografii. Upozorňuji na válku Trumpa o AI. A Tomáš Opata hájí - brzo asi již zrušený - nominanční zákon.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Rozmohl se nám tu nešvar: morálka vytlačuje právo
Asi to nikoho nepřekvapilo – sněmovna nevydala Andreje Babiše a Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Babiš byl vždy předtím vydán, a to i hlasy SPD, ale doba se mění a zafungovalo klasické politické stupňování „nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner“.
Nemrhejme newsletterem na připomíná kauz obou pánů, zaměřme se na obecný trend, který vidíme v Česku: vytlačování práva morálkou. Za morálkou si představíme vždy vlastní hodnoty, ale na obecné úrovni je to celková představa o správném jednání, aby společnost byla svorná. Z tohoto pohledu lze pochopit, proč někdo říká, že Babiš nemá být přes své nepopiratelné prohřešky vydán, ba dokonce se má jeho stíhání kompletně zahladit – aby ve společnosti zas zavládl klid, řečeno s klasikem - klid na práci. Je roztomilé, že jedním z hlasatelů této teorie klidu na práci se stal někdejší ultraliberální představitel nesmlouvané polistopadové morálky Vladimír Mlynář.
Pojďme to ale domyslet do důsledků: V rámci společenského klidu na práci tedy popřeme justiční instituce, které jsme si vynalezli právě pro rovné a zároveň sankční vymáhání pravidel. Místo toho se spokojíme s ad hoc morálkou. Co získáme?
V případě imunity pro Babiše to rozhodně není jen klid pro premiéra. Babišova manažerka Jana Nagyová bude během pár měsíců nejspíše odsouzena za to, co si u ní objednal její šéf. Že ji mezitím odškodnil europoslanectvím, ji asi nebude připadat dostatečné. Po právu. A pojďme dále: mnoho podnikatelů neustále zvažuje poměr mezi podnikatelským riskem a výkladem právního řádu. Těm bychom takto vzkázali, že když si pak ve sněmovně zajistíte imunitu, můžete krást, jak je vám libo.
A pojďme ještě na chvíli k Tomio Okamurovi. Ten má být vydán za rasistické plakáty před posledními krajskými volbami. Podle mého názoru bychom měli mít ve volební kampani velmi nízký práh citlivosti a nechat být sebehorší projevy včetně těch neofašistických, protože svoboda projevu je v kampaních důležitější hodnotou. Můj názor ale není podstatný. Důležitější je, že poslanci opět nahradili svou morálkou justiční systém, který měl dovodit, co se v kampaních může či nemůže, což by pro stabilitu volební soutěže bylo velmi potřebné.
A mohli bychom pokračovat dál: Třeba že vláda se nedávno rozhodla v kauze nejmenování Filipa Turka ministrem nepodat kompetenční žalobu, takže ani tady nevíme nic definitivního do budoucna. Jen nám před očima přelétl roj moralit.
Morálka je fajn věc, která nás orientuje a ukotvuje ve světě, ale nelze jí nahradit právní systém. Na to je příliš křehká, proměnlivá, bez sankcí a často ji interpretuje ten, kdo má právě moc. Ale možná že právě o to současnému českému establishmentu jde.
#ToPodstatne: Bude Andrej Babiš posílat ze Strakovy akademie Janě Nagyové do vězení makové, nebo tvarohové buchty jako omluvu za to, že pro ni už beztrestnost nezajistil?
