Kovačič vs. Moravec: když dva dělají totéž, není to totéž * Novinka: nová stavební správa bude fungovat až od roku 2031 * Spotřebku na naftu a benzín zatím nesnižujme * Propad porodnosti jen prohloubí rozdíly ve školství * J. Perla: Nebourejme ETS 1
Co jsem si tento týden připravil? I já zapojuji do debaty o odchodu elitního moderátora Václava Moravce z České televize. Z vlády mám materiál o tom, jak se bude zavádět nový stavební systém. Cena nafty je nad 40 korunami za litr, ale stejně návrh na snížení spotřební daně není nyní správný. Dále tu mám, co propad porodnosti udělá se školami. A přináším hostující komentář k tomu, se dál bude dít se systémem emisních povolenek.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Kovačič vs. Moravec: když dva dělají totéž, není to totéž
Ikona moderování české politické debaty Václav Moravec se spektakulárně rozloučil na televizní obrazovce, protože prý nemůže již garantovat nezávislost redakční práce. Něco takového nemá v historii České televize obdoby. A to ani v napjaté současnosti – připomeňme například další aktuální odchod moderátorky Barbory Kroužkové, která se nijak netajila nevolí se stažením z Událostí a nakonec zvolila odchod, přesto rozloučení zvládla s grácií.
Takže je tu celkem pochopitelná otázka: co opravňuje novináře, aby si mimo dramaturgii pořadu přivlastnil čas a z vyššího principu mravního něco naléhavého sdělil divákům či posluchačům?
Můžeme Moravcovo rozhodnutí porovnat s velmi podobným rozhodnutím Michala Kovačiče, který jako moderátor nejsledovanější slovenské politické debaty Na tělo TV Markíza v dubnu 2024 vystoupil s varováním před pokusy o cenzuru a zásahy vedení do relace. Obratem dostal vyhazov.
Kovačič po mém soudu konal správně. O zásazích vedení do dramaturgie pořadu se vědělo, boj o podobu celého zpravodajství TV Markíza probíhal od návratu Roberta Fica už celé měsíce. Relace měla být navíc zastavena či změněna. V takové chvíli měl Kovačič dost důvodů se domnívat, že už nemá jinou možnost, než se obhájit před svými diváky a nést důsledky čelního střetu s televizí.
Moravcův závěrečný výstup byl sice také plný ostrých slov, ale s Kovačičovou situací je zcela nesrovnatelný. Kovačič doložil spoustu zásahů do zpravodajství a publicistiky, Moravcův argument je jen a pouze Okamura. Sám říká, že žádné jiné editoriální zasahování do pořadu nebylo. Jenže kauza Okamura je velmi slabá záminka. Jakkoliv je pravda, že radní ČT nemají co zasahovat do konkrétních pořadů, z jakýchkoliv vnitřních analýz publicistiky ČT muselo nevyhnutelně vyplynout, že nezvaní letitého předsedy dvou parlamentních stran je v tak velkém časovém rozpětí nepřijatelné. Pokud je něco pseudovyváženost, pak je to právě nahrazovaní Okamury lidmi typu Radim Fiala či Jindřich Rajchl. Pokud za posledních několik let neměl dramaturgický tým Otázek pocit, že by nepochybně důležitý aktér české politiky Okamura měl být někdy pozván, a to dokonce ani když se stal předsedou sněmovny, pak kritická reflexe událostí, jak se o ni zmiňuje preambule kodexu ČT, nebyla ohrožena Okamurovým pozváním, ale naopak jeho setrvalým nezvaním.
Nepochybným spoluviníkem této situace je několik posledních managementů ČT, které připustily situaci, kdy kapric jednoho z pořadů odnášejí pořady jiné, které za něj musí o to více vystavovat významného politika kritické žurnalistice, aby naplnily veřejnou službu.
Když se chci něco užitečného a kritického dozvědět o Slovensku, tak si občas pustím veleúspěšnou Kovačičovu 360tku, dělá to dobře a věřím mu, že na Markíze, STVR či Jojce by něco takového dělat nemohl. V Česku ale nevidím důvod, proč se nadále – přes všechny dílčí chyby, omyly či nevyhnutelné chvilkové stranění – nedívat dál na Českou televizi.
#ToPodstatne: Mohla si Česká televize hloupěji prohrát boj o zachování poplatků?
