Chaos jako metoda vládnutí * Zapomeňme na euro, Evropa se teď hraje na jiném hřišti * Likvidace OKD přijde ještě na 6,7 mld. * Strategické parky: ano, či ne? * Hlavně ne plošnou pomoc s naftou * Nekvapil: Kdo rozhodne zákon o neziskovkách? Banky
Co jsem si tento týden připravil? Opožděně přeju vše nejlepší Andreji Babišovi ke 100 dnům vlády, i když se mu to asi líbit nebude. Slyšeli jste už o unii investic a úspor? Ne, tak to máte problém. Přináším vládní materiál, kolik ještě bude stát sanace ostravsko-karvinského revíru. A rovnou se ptám, zda by tam měly či neměly vyrůst takzvané strategické parky. Asi budu nepopulární, ale plošně bych s cenou paliv pořád nepomáhal. A Václav Nekvapil komentuje návrh zákona o neziskovkách.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Chaos jako metoda vládnutí
Reflexe prvních sto dnů vládnutí kabinetu Andreje Babiše se nesla v předpokládatelném duchu: pro opozici a kritická média to byla a je jasně vytyčená cesta ke konci demokracie, pro vládu a nejrůznější alternativní média to byla a je efektivní národovecká vláda, která plní své sliby.
Do tohoto sporu se nebudu pouštět, byť mám na to celkem jasný – a pro čtenáře newsletteru asi předpokládatelný – názor. Spíše bych se zastavil u toho, jak se proměnil styl vládnutí od Petra Fialy po Andreje Babiše.
Fiala úzkostně dbal na absolutní konsenzus, čímž de facto zrušil politiku v Česku. Nikdo nevěděl u důležitých témat, jaká se formuje pozice ODS, jaká STAN, jaká TOP 09, jaká lidovců. Občas jen něco za sebe řekli Piráti, ale ti také byli časem nuceni odplout do opozice.
Tento styl urputného konsenzuálního vládnutí připomínal ze všeho nejvíce Národní frontu. A hlavně nefungoval. Nejlépe jsme to viděli při představování konsolidačního balíčku, kdy si strany veřejně neodpracovaly své pozice, takže výsledek byl zcela nepochopitelný a nakonec i nefunkční.
Ale Fiala už je pryč a vládne Babiš 2.0. A je to úplný opak. Babiš nechá koaliční partnery rozšlapat úplně všechny bábovičky, co najdou na politickém pískovišti a když je nejhůř, sestoupí jako dobrotivý bůh a vše nějak vyřeší. Politicky je to nejspíše funkční strategie k udržení 35 procent voličů, kteří jsou mírně protestní a chtějí vidět boj, ale také jsou výrazně konsenzuálnější než voliči SPD a Motoristů.
Z hlediska vládnutí je to však devastující. Babiš dovolil vládnutí přes poslanecké návrhy, které z principu nemají dostatečnou oponenturu jako vládní návrhy. U drobných úprav to nevadí, ale tady se žene před poslance úplně vše. A mnohdy to bouchne do obličeje: ať už je to zákon o neziskovkách či o rozhlasových a televizních poplatcích.
Těžko říct, který způsob vládnutí je horší, zda ten Fialův národněfrontovní, nebo Babišův chaotický. Ani jedno však neslouží zájmům republiky. Kéž bychom se vrátili ke standardnímu politickému provozu. Příslušný ministr přinese na vládu věcný záměr, následuje veřejné vymezování k návrhu jednotlivých koaličních partnerů, nakonec vznikne znění zákona, které ostatní rezorty odpřipomínkují, vláda přijme a opozice ve sněmovně zkritizuje či podpoří.
Současné vládnutí přes poslanecké emotivní polotovary spolehlivě zadře fungování českého státu. To si možná přeje pár extrémistů, ale že si to přeje i premiér, to je nepochopitelné.
#ToPodstatne: Až budeme na závěr rušit ústavu, bude to přes poslanecký přílepek?
