Bitvou o poplatky vláda naštve vlastní voliče * Špidlova strana: Nová sociální demokracie * Radikální proměna antimonopolu: přichází soutěžní nástroj * R. Neruda: Silnější ÚOHS, více nejistoty pro firmy * Zdravotnictví v hlubokém deficitu
Co jsem si tento týden připravil? Konečně víme alespoň hrubé obrysy toho, jak chce ministr kultury rušit televizní a rozhlasové poplatky. Neříká ale to zásadní: kdo mnohamiliardový výdaj v rozpočtu zaplatí. Newsletter se ve velkém věnuje zásadní novele soutěžního zákona: popisuji největší změnu a následuje komentář Roberta Nerudy. I v tomto vydaní se vracím k finanční krizi zdravotnictví, o které se zatím vůbec nemluví. A ptám se vás, zda NATO přežije a je či není čas budovat evropskou obranu. Česko se každopádně v jakémkoliv scénáři chová nepochopitelně.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Bitvou o poplatky vláda nakonec naštve vlastní voliče
Konečně po měsících chaosu tu máme první oficiální návrh změn rozhlasových a televizních poplatků. Jde zatím jen o čtyři body, které prezentoval ministr Oto Klempíř: zruší se poplatky, ČT a ČRo se budou platit ze státního rozpočtu, kontrolu budou mít nadále mediální rady a pak je tu bod, o kterém zatím vůbec nevíme, co může znamenat: „zákon zavádí mechanismus, který zajistí valorizaci financování a dostatečnou předvídatelnost“.
Teď nechme stranou celou tu vypjatou debatu o poplatcích. Já jsem určitě pro zachování poplatků, možná z mírnými změnami, protože ke změně systému financování obou institucí nevidím dost silný důvod. Nicméně je dobře, že se debata stává alespoň trochu racionální a přesouvá se tam, kam má - na ministerstvo kultury. Ten chaos s poslaneckým návrhem pod taktovkou SPD na faktický bankrot obou médií byl už nesnesitelný.
Klempíř a s ním celá vládní koalice však zapomněla představit veřejnost ještě nezbytný pátý bod: kdo celou tuto zcela zbytečnou změnu zaplatí. Po zvýšení a rozšíření poplatků nyní obě instituce mohou počítat zhruba z 9 miliardami příjmů (6,5 mld pro televizi, 2,5 mld. pro rozhlas). To se zruší a přesune do rozpočtu. 9 miliard není už zanedbatelná částka. Předpokládejme, že vláda poplatky oběma institucím, které koaličním stranám dlouhodobě více či méně vadí, trochu sníží na 8 miliard, které dostávaly před posledním zvýšením.
A nyní počítejme, jak by vláda musela zvednou daně, aby tuto sumu dostala. Mohla by korporátní daň zvýšit o půl procentního bodu. Zdražit potraviny zvýšením snížené DPH o procentní bod. Nebo až bude navyšovat dočasně sníženou spotřební daň na paliva, tak může zvýšit daň ještě o korunu. To by také dalo osm miliard ročně. A co by to bylo za počty, kdybychom neskončili u piva: tam je nyní spotřebka 3 koruny za litr, musela by se zvednout na 8 korun.
Babišův tým vůbec nechápe, že si touto zcela zbytečnou kulturní válkou na pár měsíců koupí podporu svých voličů, aby je vzápětí hodně naštval zvýšením daní. Například francouzský prezident Macron by mohl vyprávět: ve volebním roce 2022 se také rozhodl zrušit poplatky, aby poté voliči v deziluzi zjistili, že je pramálo transparentně platí v DPH.
A že by se daně nemusely zvyšovat? To je lákavý nápad. Takže obě instituce budeme financovat dluhově. Pokud počítáme úrok ze státních dluhopisů nějakých 5 procent, je to nejen každý rok půjčka 8 miliard, ale i úrok 400 milionů k tomu.
Jsem zvědavý, jak pánové Babiš, Okamura a Klempíř budou svým voličům vysvětlovat, že se lidem rozhodli kvůli ČT a ČRo zvýšit daně či si draze půjčovat na zahraničních trzích.
Rozumím jejich politickému záměru využít nevole části veřejnosti vůči ČT a ČRo, ale pravděpodobně absolutně nechápou, do čeho se to pustili…
#ToPodstatne: Jak tato dramatizace Šimkovy scénky „Nechci slevu zadarmo“ podle vás skončí?
