Vše lepší než Klempíř. Už i Šimkovičová * Čtyři veřejnoprávní omyly Andreje Babiše * Dýka do zad českého obranného průmyslu * Velká energetická krize přichází * Ondřej Malý: Výdejní boxy nepotřebují hardcore regulaci
Co jsem si tento týden připravil? Porovnal jsem zákon, kterým chce ministr Klempíř zničit média veřejné služby, se zákonem, kterým to na Slovensku provedla ministryně Šimkovičová a říkám: zlatá Šimkovičová. Spor už tak eskaluje, že se do toho vložil i premiér. Bohužel píše nesmysl za nesmyslem. Zabývám se v detailu i rušením Sekce průmyslové spolupráce na ministerstvu obrany a popisuju, proč je to velký špatný. Velká energetická krize přichází a přemýšlím, co budu dělat se všemi těmi koupenými letenkami. A Ondřej Malý se věnuje regulaci výdejních boxů.
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Vše lepší než Klempíř. Už i Šimkovičová
Když se v normálních zemích k něčemu zakládá vládní pracovní skupina, mnoho to neznamená. Když ji zakládá Andrej Babiš, znamená to, že hasí průšvih, kteří mu způsobili podřízení. A pracovní skupina k médiím veřejné služby nepochybně hasí obrovský průšvih.
Nyní jsou ve hře dvě devastační normy pro Českou televizi a Český rozhlas. Tou první je návrh poslanců kolem Patrika Nachera, aby už v tomto roce přišly obě instituce o stovky milionů, i když jejich běžící rozpočty počítají s dosavadními příjmy. To je mimořádně zákeřná věc, ale fakticky ji rozumím. Letitý poslanec Nacher přesně ví, co dělá.
Kvůli tomu ale Babiš nemusí zakládat pracovní skupinu. Tím pravým důvodem je naprostý paskvil, který předložil ministr kultury Oto Klempíř. Jeho zákon o médiích veřejné služby má nahradit dosavadní zákony o ČT a ČRo, jenže na to opravdu nestačí reklamní textařina a občas si přepudrovat nos. Klempíř se hájí, že zákon je dobře napsaný. Není. I ikona nekulturnosti ve střední Evropě, slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová při tamním ovládnutí médií veřejné služby toho byla schopna předložením zákona, který je alespoň srozumitelným zákonem. Když Klempíř Šimkovičovou vítal v Praze, ta ho varovala před různými pastmi při rušení poplatků. Asi ale mezi ně neřadila, že její protějšek není schopný napsat zákon.
Vyjmenujme jen některé absurdity:
· Celé se to jmenuje zákon o médiích veřejné služby, který má nahradit zákony o ČT a ČRo. Klempíř dosud ani netuší, že tu máme ještě jedno médium veřejné služby – Českou tiskovou kancelář se zákonně definovaným posláním z roku 1992. Ta žádné poplatky nevybírá, takže není v zákoně o poplatcích, ale v zákoně o médiích veřejné služby by samozřejmě měla být.
· Pojmově je to naprostý hokej. V první větě hovoří o veřejnoprávních médiích, v druhé větě už u médiích veřejné služby. Nic není definováno. Klempíř vůbec netuší, že tu máme nějakou další mediální legislativu. Takže je vhodné se držet například „provozovatelů vysílání ze zákona“, jak o něm mluví vysílací zákon. O tom, že by zákon reagoval na realitu roku 2026 a například ukotvení „mediální služby“ unijním právem (EMFA), to je naprosto nad stropem pana ministra.
· Můžete mít ČT a ČRo rádi či neradi, ale nedivte se, že stávkují, když mají mít v novém zákoně naprosto gumové formulace, které vždy vyloží aktuální moc. V dosavadním zákoně jsou jasně popsány úkoly. Takže tam máme ono slavné „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. V novém zákoně má být: „Český rozhlas a Česká televize při poskytování veřejné služby vystupují nestranně a nezávisle. Vysílání Českého rozhlasu a České televize musí být založeno na zásadách objektivity, vyváženosti a plurality názorů.“ Jak se jako „vystupuje nezávisle“? Jak se hodnotí „založení na zásadách objektivity“?
· Stylem reklamního textaře jsou napsány i funkce obou médií. Zpravodajská funkce má být primární. Vzdělávací a kulturně společenská a publicistická funkce je druhá v pořadí (zde se tedy mimo jiné publicistika stává podřadnou oproti zpravodajství). A „zábavní funkce je třetí, doplňkovou složkou veřejné služby.“ A dále: „Při plánování programové skladby má vždy přednost výroba a zajištění pořadů zpravodajských, vzdělávacích a kulturně společenských před pořady čistě zábavními.“ Jako reklamní slogan dobré, ale fakticky to znamená, že žádná zábava při plánování nemůže projít.
· Je tam toho mnohem více: instituce nemají právní návaznost, neví, zda mají kmitočty, regionální studia a mnohé další. Ale vyberu ještě jednu „perlu“. A to možná nejzásadnější. Obě instituce mají něco, čemu říkají Kodex. Kodex to není, protože to by musela být samoregulační norma, tyto Kodexy ale schvaluje Poslanecká sněmovna. Jsou ale důležité: jejich porušení je porušením pracovní kázně a koledujete si o vyhazov. Rady všehovšudy mají tyto Kodexy předkládat sněmovně, pokud by se měnily. Jenže nyní je v zákoně, že je schvalují přímo Rady. To je obrovský posun moci do nitra mimořádně špatně fungujících kontrolních orgánů plných toho nejnižšího politikaření.
Opravdu není divu, že se do celé věci vložil sám Babiš. Nacher pro něj dle dohody měl chytře devastovat obě instituce. Nikdo však nepočítal s naprosto neschopným ministrem, který – na rozdíl od Šimkovičové – není schopný pro ČT a ČRo připravit ani důstojný pohřeb.
Tato vláda je hodně divoká, ale takového ministra si ani Babiš nemůže dovolit. Že Klempíř zkouší hrát vyšší ligu, než na kterou má, je asi už všem jasné. Řečeno s klasikem: „Doufaj že dílko se podaří / a když ne / no tak zas budou Bulhaři …“
#ToPodstatne: Skončí to u toho, že Babiš rozhodne o snížení či zrušení poplatků a žádný nový zákon o médiích veřejné služby nebude?
