Padající digitalizace * Peklo jménem JMHZ * Na obranu už fiktivně dáváme dokonce 2,14 % HDP * Přijímačky v Praze: se špatnou přihláškou na nedostupnou školu * Se Sarah Rogers si Evropa ještě užije své * Bude Kevin Warsh sloužit Trumpovi, nebo Fedu?
Co jsem si tento týden připravil? Po digitalizaci stavebního řízení tu máme jednotné hlášení. Proč se pořád děje ten samý vzorec nezvládnuté státní digitalizace stále dokola? Přímo z jedné firmy pak popisuji konkrétní problémy s jednotným hlášením. Asi mnohé z toho se to děje i vás. Mám v ruce novou smyšlenku Jaromíra Zůny, kterou nese na vládu, kolik prý dáme na obranu. A je třeba uznat: Pražští politici jsou drsňáci, ani před obecními volbami neotevřeli dost středních škol, zjevně nepotřebují hlasy voličů. Profil Sarah Rogers, o které ještě uslyšíte. A co čekat od nového šéfa Fedu?
Tak už pojďme na aktuální newsletter.
Padající digitalizace
Dá se propojit Václav Havel, balkóny, digitalizace stavebního řízení a jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele? Říkáte, že ne? Ale já to zvládnu.
V roce 1965 pronesl Havel svůj slavný projev na konferenci svazu spisovatelů. Možná si ho pamatujete. To je ten, který začíná tím, jak spadl ve Vodičkově ulici balkón a zabil ženu. Následně se Havel pustil do tehdejší dobové socialistické kritiky, která to samozřejmě odsoudila, ale dovodila, že bychom neměli být tak kritičtí a že je vlastně dobře. Výsledkem bylo, že spadl další balkón a zabil dalšího člověka.
Ten projev se vždy vykládal v rámci kritiky autoritářství, ale to mi přijde omezující. Je opakující se vzorec, kdy o neřešené věci doufáme, že už se nestane a tím pádem je vyřešena, ač víme, že to staticky není možné.
Pojďme to aplikovat na digitalizaci státních služeb. Nějaké menší římsy padají každou chvíli, ale naposledy spadl celý balkón v září 2024. To byl Pirát Ivan Bartoš vyhozen za neschopnost dotáhnout digitalizaci stavebního řízení. Byl jsem tehdy pro, protože od rozhodnutí antimonopolního úřadu už nemohl stihnout slíbené termíny a neřešil to. Byli jsme politiky i hybridními novináři ujišťováni, že potom už je to v pořádku a bez pirátských šíleností se již vše povede.
A tak nám spadnul balkón zase. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele je další velký digitalizační projekt, který nefunguje, jak má. O jeho smyslu podobně jako u digitalizace stavebního řízení není pochyb – nahrazuje asi dvacítku různých formulářů, které v různé termíny musíte posílat na různé státní instituce, pokud chcete existovat na českém trhu práce.
Zavádění je ale jako u Bartošova projektu šílené. A je pikantní, že toto jde za duem Jurečka-Trpkoš, kteří se tak ušklíbali nad amatérstvím Bartoše a platili za hvězdy státní digitalizace.
Problém je u obou projektů stejný: nedostatečné lidské a finanční zdroje a extrémní časový tlak. Obojí je teoreticky správné. Prvním chcete limitovat bujení státní byrokracie, která se platí z daní. Druhou chcete zabránit přirozenému tendování ke statu quo v institucích, které nejsou závislé na dosahování zisku.
Jenže pak to v praxi dopadá jako s těmi balkóny. Padají. O dva roky později po svém prvním slavném projevu pronesl před spisovateli Havel druhý. A taky začal balkony. S tím, že už je to lepší, všude rostou lešení, i když je otázkou, co se skrývá pod nimi.
I této analogie se můžeme přidržet. Až politicky přijatelní nástupci Bartoše konečně dostali tolik lidí a financí, aby projekt zvládli dokončit. S jednotným hlášením to nebude jiné. I tento projekt potřebuje urychleně lešení, aby podepřelo ten sandbox, který se politici rozhodli testovat rovnou na českém byznysu, zaměstnavatelích a zaměstnancích.
#ToPodstatne: Vzpomínáte, jak si Zbyněk Stanjura napsal do svého smyšleného rozpočtu, že jednotné hlášení letos ušetří 14 miliard? Doufám, že už radši ne.
