Peklo potravinových kvót i vyhodnocení brexitu pro Česko
25. 1. 2021
Z vašich reakcí na #ToPodstatné je jasné, že o mnoha věcech máte hlubší znalosti než já, takže rád některé podněty uveřejňuji a děkuji za ně. Jen piště dál, je to pro mě důležité. Skoro mám až pocit, že se vracím do dob dávno minulých, kdy do redakcí chodily poučené dopisy čtenářů a bylo radostí z nich vybírat co otisknout.
K očkování se názorů sešlo bez překvapení hodně. Zalíbila se mi myšlenka jednoho čtenáře, zjevného fanouška behaviorální ekonomie, který kritizuje současné pojetí registrace na očkování a navrhuje minimálně pro některé skupiny změnu:
- „Zcela v duchu knihy Nudge (Šťouch): to, že se dnes musí každý pracně registrovat a hlídat si volný termín, je zcela špatně. Kdyby stát (třeba prostřednictvím zdravotních pojišťoven?) rozeslal všem seniorům a později i dalším dopis/email/SMS s pozvánkou na konkrétní termín do blízkého očkovacího centra, věřím, že většina lidí by na termín přišla. S tím, že odhlásit se je možné, ale vyžaduje to už nějaké úsilí. Část lidí by nepřišla bez omluvy, ale s tím by se taky dalo pracovat (overbooking jako u letenek, náhradníci).“
A za obsáhlou citaci určitě stojí i vhled jednoho vysoce postaveného právníka. Především se nechce smířit s tím, že by na nákup materiálu nebyla jiná varianta, než neustále prodlužovat nouzový strav, který na současnou situaci rozhodně nebyl stavěn:
- „Pro mě by asi bylo schůdné zkombinovat výjimku podle § 29 c) zákona o zadávání veřejných zakázek, podle níž tedy 'jde-li o zadávání nebo plnění veřejné zakázky v rámci zvláštních bezpečnostních opatření stanovenými jinými právními předpisy a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo', se zákonem o ochraně veřejného zdraví, v případě covidu asi § 45 a následující. Problém je, že asi každá byrokratická organizace bude mít tendenci rozšiřovat první část té výjimky a zanedbávat tu druhou, protože takový postup je pro ni nejjednodušší. To může vést k soudním o sporům o to, zda skutečně nešlo věc řešit jinak, než třeba zadáním 'napřímo', ale základní konstrukce, podle níž epidemiologická opatření mohou být oněmi bezpečnostními opatřeními, by podle mne obstála i u správních soudů.“
Také má za to, že debatě o tom, jestli některé „front-line“ profese nebudou muset být povinně očkovány, se nevyhneme. Opět právní dovětek:
- „Zavedení povinnosti by dost nevyhnutelně skončilo u Ústavního soudu, protože jde o zásah do (individuálního) práva svobodně vykonávat povolání ve jménu (kolektivního) práva na zdraví. Výsledek neodhadnu, ale byl bych opatrně optimistický, protože soudy zpravidla mají tendenci držet se zrovna u veřejného zdraví zpátky.“
A souzní z předchozím čtenářem, že očkovací operace bude tak velká a skladování vakcíny tak problematické, že se nevyhnutelně nějak začnou vytvářet rezervoáry náhradníků a brzo budeme třeba potvrzovat formulář ve znění: „Jste srozuměni s tím, že budete připraveni se mezi X hodinou a Y hodinou do 20 minut/1hodiny dostavit na očkovací místo Z.“
Na závěr dotyčného vyhlašuji i za vítězem soutěže o nejlepší claim očkování. Myslím, že to popsal přesně:
- „Byť jsem laikem, je to myslím vcelku prosté - je třeba spojit v mysli co největšího počtu lidí slova očkování a bezpečí.
Logicky se mi to rozpadá do tří oblastí:
- vakcína sama je bezpečná (tedy nemá více vedlejších účinků, než je obvyklé, neobsahuje 5G čipy ani žádnou DNA Billa Gatese)
- administrace vakcíny je bezpečná (tedy ověřujeme kontraindikace, samotný výkon provádějí kvalifikovaní zdravotníci ve vhodně upravených prostorách, existuje jednoduchý způsob, jak hlásit a řešit komplikace)
- podání vakcíny umožňuje bezpečný život (tedy vakcína s vysokou pravděpodobností brání přenosu potenciálně smrtící choroby a umožňuje vrátit se k normálnějšímu životu).
Kdybych si s tím chtěl sofistikovaně hrát, udělám trojdílný claim ve stylu 'Bezpečné očkování - Bezpečně očkováni - Bezpeční s očkováním'.“
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Kvóty, které by nesplnil ani Tomanův otec za Štrougala
Protlačním kvót na české potraviny zašel ministr zemědělství Miroslav Toman tam, kam se neodvážil ani jeho otec Miroslav Toman starší, taktéž ministr zemědělství, a to v normalizační vládě ČSSR Lubomíra Štrougala.
Za jeho vlády na jednotnými družstvy a státními podniky sice Československo došlo nejdále v potravinové soběstačnosti, ale Toman starší i celé ÚV KSČ měli v centrálně plánované ekonomice dost rozumu, aby nerozložili už tak nedostatkový trh. Tlak na potravinovou soběstačnost se tedy děl výběrově a především prostřednictvím navyšování investic v rámci pětiletých plánů a celními tarify proti kvalitnější zahraniční produkci. Ale ani v této situaci silně uzavřené ekonomiky státního socialismu by nebyl schopen naplnit plán svého syna, který nyní v demokratických poměrech proloboval před SPD, ANO a ČSSD.
Ač celkově bylo Československo skoro plně potravinově soběstačné, u mnohých potravin bylo stále závislé na dovozu, především sezónně. Případně procento soběstačnosti navyšoval fakt, že daná potravina prostě nebyla.
V roce 1988 dle dobové zprávy ČTK soudruzi nedovezli jen 45 tisíc barevných televizorů ze SSSR, 26 tisíc chladniček a mrazniček ze Sovětského svazu, Bulharska a Jugoslávie či 10 tisíc kufříkových šicích strojů z Rumunska, ale právě také kvanta čerstvého ovoce a zeleniny z Polska, Rumunska, Kuby, Jugoslávie, dokonce kapitalistické Itálie.
Zákon je tak absurdní a proti zájmům republiky, že proti němu protestuje u Tomana i Potravinářská komora, kterou kdysi ministr šéfoval. Toman mladší se tak stal na konci volebního období služebníkem jen úzké skupiny v Agrární komoře kolem Agrofertu a dalších velkých hráčů, kteří si myslí, že skokově budou moci navýšit výrobu.
Nakonec tomu tak ale nebude. Pokud zákon nezastaví Senát, následně sněmovna či prezident, nebude třeba ani čekat až na ostudný legislativní spor s Evropskou komisí. Zákon je zjevně neaplikovatelný, z právní komunity už zaznívá, že tuto kauzu by rádi někteří právníci za nějaký ten řetězec u soudu střihli. K vítězství vedou dokonce prý dvě cesty: Jedna je cesta naprostého odporu k legislativnímu paskvilu. Druhá pak naopak jeho doslovné naplnění. Místo obvyklé úpravy nabídky u prodeje potravin se zde vyžaduje procento prodeje, firmy si tak mezi sebou mohou fiktivně přeprodávat kvanta jablek a mrkve a tím navýšit požadovanou kvótu.
Že místo kvót je třeba podporovat označování původu, propagaci a dalšími měkkými nástroji tlačit domácí kvalitu, jsem už psal, když se celý nesmysl od nesoudné agrární lobby objevil, není třeba tedy argumenty opakovat.
Tragikomické snad ale je, že právě v tuto chvíli se v EU rozbíhá velká debata, jak lépe kvalitní potraviny z domácí produkce podpořit. V iniciativě „Označování potravin a stanovení výživových profilů“ kromě lepšího označování složení jde právě i možnost výrazněji zdůraznit původ potraviny a propagovat ho zákazníkům.
Smysluplná česká podpora domácích potravin by do tohoto úsilí dobře zapadla. Ale to by ministr Toman musel méně vysedávat u českých agrobaronů bojících se konkurence a zajímat se o svůj rezort alespoň do té míry, jako toho byl schopen kdysi jeho otec.
#ToPodstatné: Jak by se podle vás měly podporovat kvalitní české potraviny (pokud tedy vůbec)? A na rozdíl od ministerstva zemědělství poptávám jen smysluplné návrhy.
Co znamená brexit pro Česko
Hodně rychle z médií zmizel brexit. Přitom se toho mění opravdu hodně, mnohé firmy stále ještě nemají hotový compliance s novou realitou nad kanálem La Manche.
Ministerstvo zahraničních věcí proto vypracovalo velmi podrobné a přesné shrnutí všech změn pro vládu. Interní dokument by neškodilo také začít aktivně komunikovat. Vybírám tedy alespoň zde některé zatím příliš nediskutované věci.
Institucionálně smlouva (TCA) zřizuje pro vzájemnou agendu EU a Británie Radu partnerství, Výbor pro obchodní partnerství a pracovní skupiny. Hodně zajímavé ale bude, jak se v Británii budou interpretovat některé unijní koncepty, když už nebude fungovat zastřešení Soudním dvorem EU. To je věc, která by exportním firmám neměla uniknout:
- „ČR lituje, že není zachováno použití judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) závazně interpretující EU legislativu (na níž se TCA v některých bodech odvolává), jak bylo předvídáno ve vyjednávacím mandátu EK. Role SDEU není zajištěna ani v rámci mechanismu řešení sporů při interpretaci unijních konceptů či pravidel obsažených v TCA či sektorových dohodách (prostřednictvím povinnosti rozhodčího tribunálu požádat o závazné stanovisko SDEU).“
Na ministerstvu financí je, aby dokázalo s Brity najít společný způsob, jak řešit daňové podvody. Což je také věc, do které může firma spadnout, ani neví jak.
- „Z hlediska Protokolu o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti DPH a o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření, resp. části věnované vymáhání, bude nutné, aby MF určilo 'hlavní kontaktní orgán' a 'dílčí kontaktní orgán', jde de facto o obdobu současné situace.“
Problémem se zjevně stane uznávání kvalifikací. Aby vše šlo snadněji, byl jeden z výrazných českých požadavků při vyjednávání, ale nepovedlo se to.
- „ČR vítá, že v dohodě došlo alespoň k vytvoření rámce pro další vyjednávání podmínek vzájemného uznávání odborných kvalifikací pro jednotlivé profese, přestože ČR od začátku preferovala poněkud konkrétnější úpravu. ČR totiž považuje postup navržený v dohodě za zdlouhavý a neefektivní a na základě dosavadních zkušeností se obává, že reálně k přijetí společných doporučení a k usnadnění vzájemného uznávání odborných kvalifikací nedojde nebo k němu bude docházet jen pomalu.“
Peklem se může stát sociální zabezpečení, kde Brit v Česku může najednou spadnout do tří různých systémů:
- „Tento režim bude odlišný od toho, který je aplikován v rámci EU a také od režimu dle Výstupové dohody (dva režimy – plná a částečná ochrana). Tzn. české instituce budou muset u osob s vazbou na UK vždy pečlivě zkoumat, který ze tří odlišných koordinačních režimů na danou osobu použít.“
Těch dalších „velkých detailů“ je spousta – od policejní spolupráce po vědecký Horizon. Z dokumentu ale vyplývá, že jedním z největších problémů nepříliš stabilní dohody se může stát v úvodu zmíněný spor o právní výklad a případné vymáhání:
- „ČR vnímá jako nešťastné vyloučení role SDEU pro závazný výklad unijních konceptů či legislativy v rámci mechanismu řešení sporů mezi smluvními stranami, což bylo s ohledem na vyjednávací mandát EK tzv. red line jak pro Unii, tak pro ČR. V praxi by tak mohlo docházet k tomu, že ustanovení TCA či jiné sektorové dohody (jako součást práva EU) bude v rámci řízení o předběžné otázce před SDEU vykládáno jinak než v rozhodčím řízení v rámci mechanismu řešení sporů mezi smluvními stranami. To může být problematické z hlediska právní jistoty.“
#ToPodstatné: Dohoda má plno úzkých míst a nejasností. Nikdo neví, jak bude probíhat oddalování dosud harmonizovaných trhů. Co podle vás vyhřezne jako nejbližší problém?
Přijde další nájemní moratorium?
Nezaměstnanost začíná pomalu stoupat, krize je dlouhá a je pravděpodobné, že mnoho lidí se dostane brzo do problémů s placením nájmu a obecně bydlením. Je velmi pravděpodobné, že politiky brzo napadne zkusit nějakou regulaci.
Ta z minulého roku dopadla tristně. Vláda v dubnu vyhlásila naprosto nepromyšlené moratorium na nájmy. Již v červnu ho ale raději zrušila. „Rušíme stropy na nájmy. Během nouzového stavu byl problém sehnat si nové bydlení, proto jsme lidem dali záruku, že jim náklady na bydlení neporostou. Omezení pohybu už ale skončila a prohlídky bytů už zase probíhají. Vracíme se k normálu,“ řekla tehdy ministryně Alena Schillerová.
No to se tedy nevracíme. Ceny nájmů po chvilkové stagnaci dál rostou, disponibilní příjmy chudších se dál propadají. Prohlídky levnějších bytů se rozhodně v některých lokalitách nekonají.
Vše ještě zhoršilo prolobbované zrušení daně z nabytí nemovitostí bez náhrady, takže si nemovitostní fondy s developery o to více přeprodávají stovky bytů.
Ministerstvo má samozřejmě po ruce zmíněné moratorium, což je v této situaci zbytečně plošný a nesmyslný nástroj, který ničemu nepomůže a má mnoho negativních externalit. To už je dost indicií k tomu, že přesně něco takového vláda nakonec schválí (pravděpodobně těsně před volbami).
Těžkou situaci bychom ale měli řešit jinými prostředky. Do bydlení propadajících se domácností se může masivně nasměrovat dávka MOP, mimořádná okamžitá pomoc. Nebo systémověji můžeme zhodnotit zkušenost od sousedů.
Že téma už bublá v poslanecké sněmovně, naznačuje i nová studie o regulaci nájemního bydlení Parlamentního institutu, která srovnává zkušenosti několika evropských států.
- „Rakouská úprava je velmi ochranitelská ve vztahu k nájemci. U bytů postavených do roku 1948 nájemné nesmí přesáhnout referenční nájemné za metr čtvereční stanovované pravidelně pro jednotlivé spolkové země. U bytů novějších a velkých bytů nájemné musí být přiměřené charakteristikám bytu. Všechny výše uvedené státy mají společné, že zákon dává nájemci rychlou možnost domoci se u soudu výše nájemného, které je dle zákona považováno za přiměřené.
Německo a Francie jsou o poznání liberálnější; fixují zvyšování nájemného na základě klauzulí ve smlouvě, zavádí proceduru zvýšení nájemného, je-li nepřiměřeně nízké i bez smluvního základu, tedy zjednodušeně řečeno chrání „sedícího“ nájemce před neočekávanými zvýšeními, což je principem liberální regulace nájemného druhé generace. Oba státy ovšem mají i mechanismus regulace nájemného v oblastech, kde je velká poptávka po bydlení. Německo zavedlo tzv. „brzdu nájmů“ která fixuje i nájmy na základě nově uzavřených smluv na míru srovnatelnou s nájmy v dané oblasti. Ve Francii zase existují speciální pravidla pro tzv. vytížené zóny, ve kterých jsou nové nájemní smlouvy vázány předchozí výší nájemného. Nejvíce vytížená Paříž navíc v nedávné době zavedla systém referenčního nájemného dle lokality a typu bytu.
Polsko je ze všech států nejliberálnější; také chrání nájemce, ale jen proti nepřiměřeným zvýšením, jen v rámci trvajících nájemních smluv.“
Co si vybereme?
#ToPodstatné: Těžko chtít po vás v jedné reakci rozseknout všechny problémy bydlení v Česku. Ale alespoň nějaký nápad, jak zajistit, aby chudší nyní masivně neskončili v nájmech, což by jen prohloubilo krizi?
Bankovní horečka
Rok 2021 bude na bankovním trhu rozhodně zajímavý. Rozbíhají se opět námluvy PFF a Monety, uvidíme, zda podruhé už nejbohatší Čech bude schopen nabídnout něco, co nepřipomíná jen nepřátelské převzetí. Pokud by se zadařilo, vznikl by opravdu silný hráč, protože mezím se Moneta vyztužila českou odnoží Wüstenrot.
Menší, ale možná o to zajímavější bude příběh Partners. Poradenská finanční síť se rozhodla zažádat o banku. Klíčovou osobou Partners banky bude Petr Borkovec, zbytek budou držet manažeři sítě a další privátní investoři.
Pro český trh je to zajímavá story, protože v poslední době banky vznikaly maximálně z pár silnější kampeliček, toto je ale něco jiného.
A známe už i některé plány nové banky, protože je Borkovec vepsal do prospektu, kterým láká další manažery k podílnictví. Takto by rád získal 560 až 589 milionů. Ale to zdaleka nebude stačit, cíl je 1,2 miliardy – tedy podobná částka jako tržby celé skupiny Partners za rok.
- „Emitent očekává, že před zahájením provozu Partners Banky bude potřeba základního kapitálu Partners Banky v celkové výši 900 mil. Kč (tedy navýšení ze současných 500 mil. Kč, které dosud nejsou splaceny o 400 mil. Kč), z toho 712 mil Kč vloží Emitent, 44,5 mil. Kč Osoba nabízející cenné papíry a 133,5 mil. Kč společnost Apana s.r.o. Dále emitent očekává, že nejpozději do konce 2. roku od zahájení činnosti Partner Banky bude potřeba vložit do základního kapitálu Partners Banky dalších 300 mil. Kč, a to opět v poměru dle velikosti podílu akcionářů Partners Banky.“
Víme i to, že banka si chce odloupnout desítky tisíc klientů ročně, to je asi možné, zvláště když skupina zaloví u svých klientů.
- „Připravovaný obchodní plán Partners Banky předpokládá roční akvizici mezi 35 a 60 tisíci nových klientů v prvních pěti letech s její následnou stabilizací nad 70 tisíci nových klientů v následujících letech. Cílem projektu je do 5 let získat klientské vklady v objemu 30 mld. Kč a vybudovat úvěrové portfolio 12 mld. Kč složené ze spotřebitelských úvěrů a hypoték.“
Nejvíce ale nyní možní akcionáři rozmýšlí o tom, zda je realistické, aby po pěti letech začali dostávat dividendu.
- „Partners Banka by měla dosáhnout ziskového hospodaření počínaje třetím rokem provozu a zahájit výplatu dividend počínaje 5. rokem provozu.“
#ToPodstatné: Jednoduchá otázka: Je tu prostor pro novou banku? Pokud ano, jak by se měla profilovat?
Czech Point ex tunt
Závěrečná soudnička hezky ilustruje dlouhodobý úpadek českého státu. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost v letitém sporu o ochrannou známku Czech Point.
Na jednu stranu je to extrémně složitý spor, na druhou stranu jasný jak facka. Když něco nového zakládáte, buďte si jisti, že držíte ochrannou známku. Což přesně v roce 2007 stát neuděl. Začal sice rozjíždět masivně propagovanou elektronizaci svých úřadoven, jenže název Czech Point už rok držela realitní firma Czech Point 101.
Firma nabídla státu licenční smlouvu, stát ji to hodil na hlavu a prosadil si Úřadu průmyslového vlastnictví zneplatnění známky s účinky ex tunc a že novým vlastníkem je ministerstvo vnitra. Firma se nedala a rozklíčovat veškeré fáze sporu je už skoro nemožné.
Nyní věc, která se táhne 14 let, skončila u předsedy senátu NSS Ondřeje Mrákoty, který dostal na stůl kasační stížnost na rozsudek soudu z roku 2018.
Mrákota se ztotožnil s nižším soudem, že opravdu stát nemůže nastoupit jen tak na jakoukoliv firmu, přiřknout ji zlý úmysl, a sebrat známku. Některé pasáže rozsudku jsou opravdu děsivé.
Soudce na závěr zdůrazňuje to, co mělo být každému jasné:
- „NSS na závěr opětovně zdůrazňuje, že na nedobrou víru nelze automaticky usuzovat jen ze skutečností, které nastaly po podání přihlášky ochranné známky.“
Kasační stížnost je tedy zamítnutá a Úřad průmyslového vlastnictví má nyní velmi úzké mantinely, jak udržet známku pro stát.
Za jiných okolností by to asi byla velká kauza, ale když umírají stovky lidí, asi to ani nikoho ani nevzruší. A pokud se bude nakonec muset každá pošta kvůli státnímu šlendriánu přelepovat, tak to bude alespoň příležitost vymyslet nějaký český název. Ten trik nazvat něco anglicky, aby to vypadalo funkčně, se za ty roky už opravdy dost ohrál...
#ToPodstatné: Když se ukáže, že stát něco zanedbal (což ale nevyhnutelně často), měl by dotyčný úřad být za to někdo sankcionován? A pokud ano, jak?
Komentář Anety Zachové: Evropská unie potřebuje jednotný covid-pass
V newletteru vítám šéfredaktorku Euractivu Anetu Zachovou, která varuje před tím, aby si každá země dělala své různé očkovací certifikáty.
Kdo je naočkovaný, ten získá digitální „covid-pass“ a bude moci cestovat do zahraničí, aniž by musel absolvovat karanténu nebo PCR test na covid-19. Zní vám to logicky? Se stejnou myšlenkou přišel na čtvrteční videokonferenci lídrů EU řecký premiér Kyriakos Mitsotakis. Proč právě on, je zřejmé. Cestovní ruch je jedním z pilířů řecké ekonomiky.
Videokonference pro něj však musela být zklamáním. Lídři sice pověřili Evropskou komisi, aby vytvořila jednotnou šablonu pro doklad o očkování, na cestovní covid-pass si ale Evropané budou muset ještě dlouho počkat.
Francouzům se třeba řecký nápad vůbec nezamlouvá, protože vakcína je zatím nedostatkovým zbožím a umožnit cestování hrstce naočkovaných šťastlivců zkrátka není férové. Pochybnosti má i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Vystudovaná lékařka upozornila, že zatím s jistotou nevíme, zda se virus šíří i mezi očkovanými lidmi a jak dlouho imunita proti covid-19 po vakcinaci vydrží. S diskusí o výhodách případných covid-passů bychom proto měli podle ní počkat.
Další pochybnosti do diskuse vnáší ochrana dat – tedy našeho zdravotního záznamu. Chceme sdílet s leteckými společnostmi nebo hotely informaci o tom, zda jsme očkovaní? Kdo zajistí, že poskytnutá data nebudou zneužita? Řekové to prý už mají vymyšlené, ostatní premiéry o tom však očividně nepřesvědčili. Alespoň prozatím.
Ať už se Evropa dohodne ohledně covid-passu jakkoliv, jedno je jasné – EU bude mít jednotnou šablonu pro očkovací certifikáty, které si budou státy vzájemně uznávat. Je skvělé, že se na tom shodlo všech 27 premiérů. Co je méně skvělé – rozhodnutí přichází pozdě, respektive v době, kdy Maďaři zavádějí plastovou očkovací kartičku, v ČR se zatím rozdávají papírové kartičky s pořadovým číslem, Poláci dostávají QR kód a Dánsko, evropský skokan v očkování, již vymýšlí vlastní digitální covidový pas. Každý pes jiná ves.
Sjednotit celou evropskou škálu očkovacích potvrzení bude těžké. Evropská unie se měla na jednotné a především digitální podobě dohodnout již před Vánoci, tedy ještě předtím, než členské státy s očkováním začaly. Pokud by státy udělovaly očkovací certifikáty dle jednotné šablony od samého začátku, Evropa by ušetřila čas i kapacity. Každým dnem zde přibývají tisíce naočkovaných lidí a s nimi i tisíce různých národních očkovacích certifikátů. Jejich zpětná koordinace bude náročná.
Proč Evropská unie nepřišla s jednotnou šablonou již dříve? Nikdo ji tím nepověřil. Celoevropský digitální očkovací průkaz přitom může být nejen naši propustkou do světa, ale také záchranným kruhem pro stovky tisíc pracovních míst, tedy alespoň jakmile odpovíme na výše uvedené otázky a pochybností týkající se očkování.