Jak pustit děti do školy i rekonstrukce nouzové havárie

15. 2. 2021

Česko se rozkládá a newsletter nemůže být o ničem jiném. Přináším rekonstrukci kritického 11. února, kdy vše směřovalo k potřebnému prodloužení nouzového stavu, až se to přemírou politikaření pokazilo. Vše nakonec museli zachraňovat za centrální politiky hejtmani. Ať další týdny budou nakonec vypadat jakkoliv, školáci se už musí vrátit 1. března do lavic. Takže z materiálu ministerstva školství přináším podrobný seznam, jakým způsobem by testování mělo probírat. K tomu podrobnosti k poslední taškařici skořápkáře Vratislava Mynáře. A také třeba informace, kdy vám nad hlavou začnou létat policejní drony.

K tomu opět výběr z vysoce kvalifikovaných reakcí na #ToPodstatné.

A nyní novinka: Ať si pořád jen nedopisujeme, dnes večer, tedy v pondělí, ve 20 hodin si o tom podstatném popovídejme naživo na Clubhousu! Přijďte, budu se těšit.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Chcete do nosu, kloktat, žvýkat, nebo si odplivnout?

Strategie premiéra Andreje Babiše, že veškeré domácí problémy vyřeší cestami do zahraničí, pokračuje návštěvou Rakouska. Na místě se chce seznámit s využitím antigenních samoodběrových testů pro školáky. Cesta je samozřejmě naprosto zbytečná a jde jen o další zastírací manévr, kterým se domácí situaci snaží přivést na hranu kolapsu. V Rakousku zjistí jen to, co je zjevné – tamní školák si strčí tyčinku do nosu a zase si ji vynadá a jde do školy. Správně by premiér měl právě teď rozhodovat, jak bude masové testování vypadat v Česku.

Je zjevné, že ať se kalvárie s nouzovým stavem vyvine jakkoliv, školáci už musí do lavic, a to za bezpečných podmínek, tedy právě s dobře organizovaným testováním. Ministerstvo školství navrhovalo 1. březen, opozice 1. březen a nakonec si hejtmani vyhádali 1. březen, takže to nejspíše bude 1. března. Ministerstvo školství už připravilo návrh, jak by se mělo postupovat. V médiích sice zaznělo, že v první fázi budou využívat RT-PCR testy a až později by se nasadily antigenní testy. Už se ale nedostalo do médií, jak konkrétně by to mohlo fungovat. Proto zde uvádím z ministerského materiálu v newsletteru, ať se všichni rodiče a studenti mohou připravit. Níže uveřejňuji i návrh informačního letáku pro studenty.

Stát měl nabídky na bezbolestné testy už na podzim, to se promarnilo a už to nikdo nevrátí. Nyní je třeba si rychle vybrat z možností, co se nabízejí. PCR testy jsou rychle k dispozici, jejich použití ve školách by se mělo opakovat každých 7-14 kalendářních dnů, mezitím by mělo narůstat využití antigenních testů. První fáze se v případě zaměření na závěrečné ročníky SŠ bude týkat 98 tisíc studentů a dále pedagogických a nepedagogických zaměstnanců škol podílejících se na výuce a provozu škol pro závěrečné ročníky, tedy cca 20 až 30 tisíc zaměstnanců SŠ.

Nejde ale jen o to vybrat výrobce, důležitý je i pohodlný způsob výtěru. Uveřejňuji zvažované možnosti. Nejčastěji se zmiňuje výtěr z přední části nosu (jako v Rakousku):

„Stáhněte si roušku pod nos. Přiloženou štětičku zasuňte cca 1 cm do nosní dírky a krouživým pohybem proveďte stěr ze stěny nosní dírky. Poté postup opakujte s druhou nosní dírkou. Opět si nasaďte roušku. Vsuňte štětičku s výtěrem do připravené zkumavky a pečlivě zkumavku uzavřete. Pomocí dezinfekčního gelu si vydezinfikujte ruce i uzavřenou zkumavku. Pokračujte k místu odevzdání vzorku.“

Nebo to ale může být něco jako žvýkačka - „houbičkový test“:

„Opatrně vyndejte houbičku ze zkumavky. Stáhněte si roušku a vložte houbičku do úst (nežvýkejte!). Opět si nasaďte roušku. Houbičku nechte v ústech 2 minuty bez žvýkání. Houbičku z úst (stáhnout a znovu nasadit roušku) vraťte opatrně do zkumavky, kterou důkladně uzavřete. Pomocí dezinfekčního gelu si vydezinfikujte ruce i uzavřenou zkumavku. Pokračujte k místu odevzdání vzorku.

Či si vykloktáte:

„Stáhněte si roušku. Obsah odměrky nalejte do úst (nepolykejte!). Odměrku vyhoďte do určeného koše na biologický odpad. Nasaďte si zpět roušku a v záklonu kloktejte 20–30 vteřin. Stáhněte si roušku a vyplivněte obsah úst do označené transportní zkumavky (ve zkumavce je stabilizační prášek, který se nesmí vysypat!). Opět si nasaďte roušku a zkumavku pečlivě uzavřete a protřepejte obsah. Pomocí dezinfekčního gelu si vydezinfikujte ruce i uzavřenou transportní zkumavku. Pokračujte k místu odevzdání vzorku.“

A také si můžete nad tím vším prostě odplivnout:

„Nasaďte trychtýř na zkumavku. Stáhněte si roušku. Začněte skrze trychtýř slinit do zkumavky, dokud nenaplníte požadovaný obsah (měrku). Opět si nasaďte roušku. Odstraňte násadkový trychtýř a vyhoďte jej do určeného koše na biologický odpad. Pečlivě uzavřete zkumavku se vzorkem slin přiloženým uzávěrem. Pomocí dezinfekčního gelu si vydezinfikujte ruce i uzavřenou zkumavku. Pokračujte k místu odevzdání vzorku.“

Pro kantory je podstatné, že na celou akci by bylo vždy třeba alespoň čtyři dospělé osoby, přes které by rotovaly skupiny po 15 žácích: 2x pro registraci a výdej testovacích sad, 1x pro dohled nad prováděním testu a případnou instruktáž, 1x pro sběr a uložení odebraných vzorků.

Následně vše odjede do laboratoře a další den do sedmi hodin ráno jsou výsledky:

„Pokud je v důsledku krizových nebo mimořádných opatření (například mimořádným opatřením KHS) nebo z důvodu nařízení karantény znemožněna osobní přítomnost ve škole více než poloviny studentů alespoň jedné skupiny/třídy/oddělení/kurzu, přechází daná skupina studentů do distanční výuky po dobu tohoto stavu.“

Co ze zmíněných možností je nejlepší možnost, to premiér ale samozřejmě nezjistí ve Vídni. Je třeba aby premiéroval v Česku, dal dohromady krizový štáb, ministerstvo zdravotnictví a školství, zjistil si, na co dá Jan Blatný atest, a co dokáže stát nejrychleji nakoupit a vše urychleně objednal.

Ale to vše musí počkat, protože nejprve si předseda vlády musí zaletět pro fotografii s kancléřem Sebastianem Kurzem, který se ukazuje jako výrazně lepší krizový manažer než jeho český protějšek.

#ToPodstatné: Za jakých podmínek byste pustili studenty do škol? Jak zachránit vzdělávání v Česku?

Rekonstrukce nouzové havárie

Že nouzový stav je zcela nevyhovující právní rámec pro mnohaměsíční pandemii, to je jasné již od března minulého roku. Přesto se 11. února sněmovna dostala do absurdní situace, kdy prakticky všichni poslanci chtěli z nedostatku lepších možností prodloužení nouzového stavu, ale sněmovna to nakonec nepřijala. Vše nakonec museli zachraňovat hejtmani svou žádostí o nový nouzový stav vládě - což bylo nejspíše neústavní, ale jediné možné řešení. Jak jsme do této zcela zbytečné havárie mohli dojít, zaslouží podrobnější rekonstrukci.

Nepochybným hlavním viníkem je vláda, která nedokázala pro svou představu boje s pandemií získat většinu sněmovny. Premiér Andrej Babiš se dosud vždy spoléhal na podporu komunistů a když ti vypadli, nebyl je schopen nahradit. Po neprodloužení nouzového stavu se sociální sítě zahltili spokojenými vzkazy, že Babiš selhal. To je jistě pravda, ale nebyl rozhodně sám. Velmi mizerný part odehrála i demokratická opozice a předseda vlády nebude mít příliš velký problém ji zatáhnout do odpovědnosti za aktuální tragédii.

Pojďme si seřadit, co se vlastně stalo a kdy političtí aktéři odmítali opakovaně jednat v zájmu republiky.

Potom, co zcela rozložená KSČM opakovaně naznačovala, že další nouzový stav nepodpoří, 5. února tak rozhodlo definitivně širší vedení strany. Komunisté jsou před odkládaným sjezdem zcela rozštěpení, zda dál podporovat či nepodporovat Andreje Babiše. Toto byl výsledek. Definitivní rozhodnutí ale bylo takové, jak už to jen u komunistů bývá. Pokud by premiér přišel odprosit a komunisté tak ukázali voličům, že mají nad premiérem moc, šlo se stále dohodnout. Ze zákulisních zdrojů vyplývá, že komunisté preferovali premiérovu kajícnou cestu do Canossy, tedy ulice Politických vězňů, kde by premiér podepsal nové podmínky tolerance. Mělo jít spíše o spektákl, než obsah, protože otevření škol a další věci má vláda stejně v plánu.

V té chvíli premiérovo okolí došlo k logické, leč ďábelské dedukci: tuto partii není možné prohrát. Buď se opozice ohne, nebo ne a začne s vládou nést odpovědnost za neprodloužení nouzového stavu. Proto se Babiš na komunisty vykašlal.

Opozice měla týden na společný postup, aby se z této premiérovy pasti dostala, ale naprosto to nezvládla. Babiš si naplánoval spoustu zahraničních cest, jen aby na případné opoziční návrhy neměl čas, ale ani to nebylo nutné. Opozice až do čtvrteční sněmovny nebyla schopna zaujmout jednotný postup. Piráti s Starostové se snažili, i za premiérem v neděli přijeli a pak představili své detailní požadavky. Problém byl, že koalice Spolu zase chtěla něco jiného. Výsledkem byl kritický čtvrtek 11. února.

Ještě ráno si opoziční strany uvědomovaly, že Babiš vše rozehrál tak, že všem svým voličům odmítnutí nouzového stavu za současných podmínek rozhodně nevysvětlí. Dopoledne vše proto směřovalo k toleranci prodloužení nouzového stavu. Kompromisem mělo být prodloužení ne o měsíc, ale jen o týden či dva. Demokratická opozice ale stále nedokázal mít jeden seznam požadavků, kterým by na premiéra tlačila. Přesto jednání bylo stále možné.

Vše definitivně zničil mimořádně hloupý nápad prosazovaný především ODS, aby Babišovi byl nouzový stav prodloužen jen celou sněmovnou včetně extrémních stran. Sobecká úvaha byla taková, že pokud z radikálního křídla ODS už dvě tři procenta odloupl Václav Klaus, tak aby se to samé nepovedlo i antirouškařské SPD, až se ODS zase jednou ušpiní Babišem. To samozřejmě Tomio Okamura nemohl přijmout a řekl ne. V té chvíli ODS dala přednost vlastním zájmům a řekla také ne. Následně se sekl zbytek Spolu. Pak Starostové. A nakonec i nejvstřícnější Piráti, kteří nechtěli sami nést politické náklady. Domino se sesypalo. Demokratická opozice, která tři roky tvrdí, že s SPD se nedá spolupracovat, v kritické chvíli státu nebyla schopna podpořit vládu, protože se nepřidal Tomio Okamura – to nelze nijak obhájit.

Andrej Babiš byl jistě překvapen, jak moc mu opozice pomohla v jeho bezskrupulózní hře s osudem země. Jakmile si opoziční strany další den uvědomily svou chybu, především po rozezlených telefonátech jednotlivých hejtmanů, začaly žadonit o schůzku s vládou, ale Babiš je okamžitě odmítl. Měl už hodně práce s rozštípnutím hejtmanské jednoty. To se mu nejprve dařilo, kdy část hejtmanů (ANO) chtěla novou žádost o nouzový stav, část zase ne. Ale nakonec se hejtmani semkli, dobře zapůsobilo, že lídr hetmanů za ANO Ivo Vondrák není žádná podržtaška premiéra a naopak šéf hejtmanské asociace Martin Kuba si zase nenechá nic diktovat od skupiny předsedy ODS Petra Fialy.

Jistě už mnohokrát sněmovna rozhodla mizerně a politická intrika byla přednější než zájem země. Ale něco tak nebezpečného snad ještě nikdy nepředvedla. Nyní vládní i opoziční politici usilovně bojují o svou interpretaci v bezpečí za monitory na sociálních sítích a země se jen s velkou námahou vyhnula nejhoršímu. Pokud opravdu zákonodárci chtějí před voliči obhájit své čtvrteční jednání, měli by se vypravit na chebské náměstí Jiřího z Poděbrad a pod sochu Herkula místním – tedy těm, kteří v nepostiženějším okrese jsou ještě naživu - vysvětlit, proč nouzový stav podle nich již nebyl potřebný. Policejní ochrana by u toho měla být početná...

#ToPodstatné: Jednala demokratická opozice správně, nebo měla zvolit jiný postup?

Skořápkář Vratislav Mynář

Policie stíhá třiapadesátiletého muže za podvod a korupci s eurofondy. Nejde o nikoho jiného než o hradního kancléře Vratislava Mynáře a jeho penzion v Osvětimanech.

To základní k věci médii již proběhlo. Mynář a firma Clever Management nepřijatelně přerazili svůj již dotovaný projekt ubytovny evropskou dotací z ROPu (ano, to jsou ty slavné korupční regionální programy, které zadotovaly i Čapí hnízdo) a byl z toho rázem pěkný penzion.

Podstatné je, že hradní kombinátor je na zásah státu již dlouho připraven. Již před rokem v newsletteru jsem popisoval, proč je podstatné, že se měnil majitel firmy Clever Management.

Nebylo to náhodné, kancléř připravil pro stát hru na skořápky, kdy policie má nakonec ukázat na tu, pod kterou nic nebude.

Postupně: Pozemky jsou Vratislava Mynáře, ty nikdy nedal z ruky a jakmile se vyseká z obvinění (což je pravděpodobnější než u samotné firmy Clever Management), tak má svůj grunt jistý.

Mnohem složitější je to s budovami, se kterými se různě kvůli dotacím kupčilo a jsou první na ráně, pokud se dokáže korupce. Mynář to má rozehrané tak, že dolní hospodu, kde se nelegálně tu a tam poráží prase, drží z povzdálí přes firmu O.L.G.A, tu mu stát nevezme.

Penzion je ale stále budovou v majetku spolku Chřibák kvůli dotační kombinatorice. Do rozvahy mu za rok 2019 tak Mynář alespoň nacpal krátkodobé závazky za 31 milionů. Ještě lepší je předmětná firma Clever Management, která nemá ani pozemek, ani budovu a je možné se ji bezbolestně zbavit. Ale to by nebyl kancléř, aby i zde vše nenatáhl na nejzazší mez: Clever Management v minulém roce přestala vlastnit firma VV invest Osvětimany, ale jen VV invest. Ocenění „starého investu“ na 23 milionů si jistě žádalo velkou odvahu (provozní zisk za 2019 vykázal CM 123 tisíc). Vypořádání výrazně lépe dopadlo pro „nový invest“ a za ním si Mynář nechal zapsat ještě pohledávku za miliony. Takže pravděpodobný krach Clever Managementu by měl oslavit se šampaňským.

Mynář je dobře přichystán, ale je otázka, zda už toho mlaskání přeci jen není moc. Permanentně porušuje zlaté pravidlo Miroslava Šloufa: pokud možno nikde nebýt, jen účtovat. To se naučil bezchybně Martin Nejedlý, o kterém sice absolutně nevíme, co dělá, ale radši se k počátku roku ve své Ene Investment vzdal i pozice statutárního ředitele. Hradní kancléř ale nikdy nevyrostl z dob, kdy kupčil v exekučním byznysu, pozornost ho zjevně těší, a to i kdyby to byla pozornost policie a justice.

#ToPodstatné: Co čeká za osud kombinátora Vratislava Mynáře?

3000 nových policistů ve dne, drony v noci

Ministerstvo vnitra připravilo koncepci rozvoje policie do roku 2027. Brzo půjde na vládu, v newsletteru se ale už můžeme podívat, co nás čeká. Zásadní je požadavek policie na tři tisíce nových lidí.

„Cílem je posílit Policii ČR celkově o 3 000 systemizovaných služebních míst do roku 2023 a zajistit postupně jejich obsazenost.“

To bude ovšem nejspíše hodně těžké. Už nyní policie nenabírá tolik lidí, kolik by chtěla. Je navíc těžko představitelné, že v dobách covidové stagnace se podaří najímat takto rychle a stát na to dá peníze, když kriminalita v nouzovém stavu klesla skoro na nulu.

I další plány jsou velkolepé. Velké investice mají mají jít do forenzního zkoumání, aby se policie dostala již z časů Dobrodružství kriminalistiky:

„Dojde k navýšení kapacit forenzních pracovišť a zároveň ke zkrácení dodacích lhůt u 80 % zakázek do 60 dnů. Zvýší se výtěžnost informací ze stop (např. biologie, genetika, mikrostopy, kybernetická kriminalita aj.), což přispěje k efektivnímu potírání kriminality v České republice. Budou dovybavena, popřípadě vybudována standardizovaná úložiště pro pracoviště KÚP a OKTE. Dalším požadavkem je sjednocení portfolia forenzních nástrojů u jednotlivých znaleckých pracovišť. Bude sjednoceno vybavení na znaleckých úsecích chemie a daktyloskopie. Policie ČR chce zajistit dostatečné prostory pro adekvátní pracovní podmínky forenzního zkoumání.“

Ze spousty dalších věcí vybírám už jen velkolepé plány na obloze.

Nejprve má dojít k vrtulníkové rošádě:

„Dojde k odprodeji pěti stávajících vrtulníků BELL 412 HP+EP a nákupu tří nových vrtulníků BELL 412 EPI. Tato modernizace letového parku umožní i rozvoj činnosti Letecké služby Policie ČR v nočních hodinách, přepravy speciálních policejních jednotek do místa zásahu, nebo kvalitnější a intenzivnější spolupráci s Hasičským záchranným sborem ČR při leteckých hasičských pracích.“

A to zdaleka nebude vše. V noci by nad našimi hlavami měly vrnět policejní drony. Že by ovšem takový záměr policie prodebatovala s veřejností, to jsem si tedy nevšiml.

„Plánuje se umožnit nasazení bezpilotních leteckých prostředků v nočních hodinách pro operativní nasazení. Předpokládá se obnova jedné čtvrtiny bezpilotních leteckých prostředků každý rok od roku 2021 do roku 2024, nákup mikrodronů pro operativní skryté nasazení a půdních radarů s hloubkou detekce do 8m s vyškolením posádek za účelem nasazení v operativním pátrání po skrytých předmětech v zemi (mrtvoly, zbraně, skrýše atd.).“

#ToPodstatné: Jak by podle vás měla vypadat policie v 21. století?

#ToPodstatné

Přestože se pozornost od nálezu Ústavního soudu k volebním pravidlům už pomalu přesouvá k očekávanému nálezu ve věci uzavírání maloobchodu, mnoho čtenářů stále reaguje na výbušný verdikt ústavních soudců. Za všechny vybírám názor jednoho právníka, který si nepřál být jmenován:

„První aspekt je řízení procesu. Více než tři roky je prostě dlouhé prakticky na jakýkoliv „soudní produkt“. Tady navíc nejde o něco nového (jako by bylo třeba klonování nebo alespoň ten střet zájmů), ale naopak o volební systém, který by pro ústavní soudce měl být pomalu každodenním chlebem. Nebylo složité dokazování ani ústní jednání. Za těchto okolností to prostě celé mělo být hotové citelně dřív. S tím souvisí i poněkud podivná honba za vyhlášením, kterou se podle mého poměrně opodstatněně cítí dotčeni disentující soudci.

Druhým aspektem je řízení samotného „produktu“. Mým prvotním požadavkem na nález je vysvětlení, proč je namístě zvolit jinou odpověď ohledně ústavnosti, než při předchozích kontrolách systému. To podle mne předpokládá (a tady se výrazně střetávám s částí VIII. c) nálezu) empirickou demonstraci toho, že systém tak, jak je posledních deset až patnáct let nastaven a praktikován, je s nezanedbatelnou pravděpodobností nepoměrný a tudíž neústavní v míře, kterou nelze tolerovat. Neústavnost se totiž neprojevuje teoreticky, v rovině abstraktních platónských idejí, ale „teď a tady“, v rovině konkrétní váhy konkrétního hlasu. Nejde přitom (jak se myslím snaží dovodit ÚS v bodě 64) o „stížnost na výsledek“, tedy na to, „že někdo prohrál“, ale o zcela legitimní otázku, zda náhodou systém není nastaven tak, že někteří hráči s vysokou pravděpodobností přijdou zkrátka a jejich voliči tak budou připraveni o ústavně zaručené poměrné zastoupení.

K tomuhle přezkumu není myslím potřeba Výmar, listina z roku 1920, volby z roku 1946, Shylock ani Mirabeau. Jinými slovy mám za to, že nález mohl být rozsahem třeba poloviční, ale orientovaný vedle koncepce systému i na jeho konkrétní dopady, díky čemuž by bylo i jeho hlavní sdělení podstatně koncentrovanější (ať už by dopadlo jakkoliv).

Třetí aspekt je řízení očekávání. Pokud se nějakou dobu schylovalo k revoluci, myslím, že by bývalo bylo lepší, aby některý ze ctihodných soudců neutrálně konstatoval, že „otázka je složitá, názory se tříbí a štěpí, viz koneckonců ten poměrně signifikantní disent kolegyně Šimáčkové z roku 2018, že ano, uvidíme, jak to celé dopadne“. Pak by dnešní disentéři neměli pocit, že s nimi někdo hrál zdržovanou, a parlament, vláda, prezident i komentariát mohli mít alespoň na horizontu událostí eventualitu, že vše bude jinak. Lecčemus by to možná prospělo.“

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst

Kdo se chce zorientovat v kauze OpenLux, tak doporučuji na Investigaci.cz (a kdo si z minule neprohlédl Impérium AB, tak to může dohnat).
Rozhovor s IPPKID o mé nové knížce Česko versus budoucnost se nebezpečně rozrůstá. Zde druhý díl. Předcházel díl první. Prý do týdne vyjde ještě poslední třetí díl rozhovoru a tím nejspíše dosáhnu pochybného prvenství, že rozhovor o knize je delší, než samotná kniha. Kdo knihu četl, nebo se na ni chystá, pro toho ale třeba bude rozhovor zajímavý.
Zbavme se už naivní představy, že jednou se bodneme do ruky a covid bude pryč. Bude to na hodně dlouho, čeká nás "nový koronormál".
A něco na odlehčení (ale jak už to tak u 1843 bývá, jen zdánlivě): jak se čokoláda stala pokrmem lásky.
A něco na přitížení. Jeden pozorný čtenář mě upozornil na významný komentář v nové prognóze ČNB, který média odignorovala. Když si pustíte projev Petra Krále zhruba od 12:25, vysvětluje extrémně vysoký propad vládního fiskálního impulsu z 1,9 % minulý rok na -0,3 % tento rok. V minulém newsletteru jsem uváděl soupis diskrečních opatření a lamentoval, že snižování daní z příjmů zaměstnancům bude málo muziky za hodně peněz. ČNB to nyní říká už i v číslech. Zatímco obvykle k vládním opatřením přiřazuje fiskální multiplikátor 0,6, nyní dala ke snižování daní 0,3. Jiná party za 100 miliard by nás pravděpodobně dostala do kladného teritoria.