Vstříc nefunkčnímu lockdownu i nová koncepce bydlení
1. 3. 2021
Mnoho z nás si myslí, že třítýdenní lockdown je extrémní, ale že zafunguje. Tak to ale nakonec vůbec nemusí dopadnout. V prvním textu popisuji, jak v kaskádě tragických omylů a politických naschválů zkrachovala efektivní podpora testování, bez kterého to prostě nejde. Lockdownem vir možná trochu vyhladovíme, ale bez funkčního testování se vše zase v dubnu rozjede. A pak si tak maximálně zazpíváme Final Countdown...
Vedle nezvládnutých epidemiologických opatření politici velmi ošklivou hru hrají i o základní právní pravidla. Některé občanské svobody musí být jistě omezeny, ale jedině v demokratickém právním rámci. Níže popisuji, jak podlou hru tu politici hráli o nouzový stav.
A dějí se i jiné věci, než vir. Uveřejňuji novou koncepci bydlení, která je hodně smutným čtením. A také že brownfieldy se budou odstraňovat prostřednictvím PPP - to by snad mohlo dopadnout lépe než u dálnic.
Jestli se toho tedy dožijeme...
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Vstříc nefunkčnímu testování
Z podpory testování se stala fraška, bez něj nikdy lockdown nezafunguje. Už před měsícem jsem prosazoval, aby vzhledem ke zpomalení vakcinace se o to více testovalo. Toho je možné docílit v podstatě jen dvěma způsoby – povinným testováním, nebo finanční motivací.
Prvního se vláda lekla, což je chyba. Žádný zaměstnavatel mimo kritickou infrastrukturu tak nemůže efektivně pobídnout zaměstnance k testování. V lockdownu nepochopitelné. Takže měla být alespoň ekonomická pobídka. A ta zkrachovala také spektakulárně.
K dispozici mám původní návrh ministra Karla Havlíčka na státní podporu samotestování. Úvodní logika je v pořádku.
Zaměstnavatelé a OSČV mohou sebe a své zaměstnance v současné době nechat testovat antigenními testy v testovacích centrech a některými závodními či praktickými lékaři. V ČR je včetně osob samostatně výdělečně činných cca 1 200 000 subjektů v neveřejné sféře, ve kterých pracuje celkem přibližně 4 135 000 osob.
Pro tak velkou potenciální skupinu testovaných je v co nejrychlejším čase zavedení vhodné motivovat samotestování prostřednictvím finančního odpočtu od stávajících odvodů, které dnes plátci odvádějí. Proto je navrhována novela Zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, kde se navrhuje možnost odpočtů za testování antigenními testy ve firmách a OSVČ.
Problém je však nastavení motivace. U malého OSVČ to je celkem jedno, ale u velkého zaměstnavatele je třeba, aby netratil, ideálně aby byl výrazně motivován. Pokud se test pohybuje v ceně od 60 korun do 150, pak je nutné ve vrcholné fázi lockdownu, kdy je nutný co největší záchyt, jít třeba až na stovku kompenzace. Tak vysoko ministr v původním návrhu ale nešel:
Odpočet na základě zjištěných cen antigenních testů na trhu je navrhován ve výši 80 Kč za 1 test. Maximálně by šly odečíst 4 testy/osoba a měsíc.
Na základě výše uvedených odhadů by celkové měsíční odpočty činily 600 mil Kč měsíčně. Platnost novely zákona je navrhována časově omezená do konce roku 2021, roční náklady by činily 6 mld Kč.
Teď ale to nejhorší. Z politických důvodů částka ještě klesla (!) na 60 korun, což je dolní mez cenového rozpětí. Jednoznačně šetření na špatném místě, v lockdownu, kdy je třeba zkrotit vir ve velkých výrobních podnicích, obzvláště.
A výbuch na závěr: sněmovna neschválila ani příplatek až 370 korun pro lidi v karanténě (že není dobře konstruovaný, to je na jinou debatu, jistě by ale pomohl).
Takže do tvrdého lockdownu, kdy jednou z klíčových priorit je dotestovat Česko na udržitelnou úroveň, jdeme bez efektivní pobídky na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců. Premiér teprve slibuje, že od pátku začne povinné testování v podnicích s více než 250 zaměstnanci. To je pozdě.
Plnou rychlostí tak jedeme do další uzávěry, která je špatně nastavena na vstupu, takže nemůže mít poptávané výsledky na výstupu.
#ToPodstatné: Jak lépe nastavit pobídky pro tvrdý lockdown, když už vlivem neplnění předchozích úkolů musí být?
Podlá hra o nouzový stav
Mnoho občanů jistě nechápalo páteční divadlo poslanců, kdy všichni byli pro nouzový stav, ale jeho prodloužení nakonec neprošlo a vláda musela vyhlašovat nový. Jde o finále jedné velmi smutné přetlačované a k porozumění je třeba mít v ruce žádost vlády o prodloužení stavu, který mnohé vysvětluje.
Pro připomenutí: 11. února vláda požádala sněmovnu o prodloužení nouzového stavu. A protože komunisté vypověděli poslušnost, demokratická opozice využila příležitosti a sněmovna prodloužení odmítla. Ač nepochybně větší část zodpovědnosti za fiasko leží na vládě, byl to i temný okamžik pro opozici, která v tu chvíli vskutku nehájila zájmy země. Vláda si proto vymyslela právní kličku podle krizového zákona a donutila hejtmany požádat o nový nouzový stav. Bylo to když ne neústavní, tak mimoústavní. Na hejtmany začala pršet kritika i od jejich spolustraníků, ale jednou jim budeme vděčni, že v krizovém momentu zachránili Česko (a je pravděpodobné, že kdyby nejhlasitěji protestující předseda Senátu byl nadále hejtmanem Vysočiny, žádal by o nouzový stav jako první).
Vláda tak od té chvíle tvrdí, že nouzový stav má, senátoři naopak podali stížnost k Ústavnímu soudu na protiústavnost - obojí je logické. Jen rozvrácená sněmovna se zachovala už podruhé absurdně: pokud si myslela, že nouzový stav neexistuje, nemusela si ho až do budoucího nálezu soudců všímat. Pokud si ale myslela, že existuje, mohla ho obratem zrušit. Avšak udělala to nejhorší možné – zrušila ho až ke konci února, kdy začal platit pandemický zákon, a tím ho de facto uznala.
Babiš následně v této zbytečné bitvě zašel ještě dál a v pátek navrhnul prodloužení stavu, aby dokázal, že trvá na výkladu, že jde o ústavně konformní normu, i když věděl, že bude odmítnut a vyhlásí nakonec nouzový stav nový.
Nyní se podívejme do pátečního odůvodnění žádosti o prodloužení předem k nezdaru odsouzeného „starého“ nouzového stavu. Je tam totiž popsán celý vládní konstrukt, který chce premiér přednést i při řízení v Brně.
Babiš vychází nejen z legality vyhlášení na žádost hejtmanů dle krizového zákona, ale sází i na to, že Ústavní soud by mohl senátory vypoklonkovat hned na začátku. S odkazem na květnový verdikt ÚS vláda považuje samotný nouzový stav bez dalšího za nepřezkoumatelný (vytučněné vláda podtrhla).
Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/20 ze dne 12. května 2020: „Lze tedy uzavřít, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a „izolovaný“ přezkum Ústavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o akt vládnutí politického charakteru. Naopak – v případě, že by konkrétní krizová opatření byla stanovena přímo v rozhodnutí o nouzovém stavu, přezkum Ústavního soudu by nemohl být absolutně vyloučen vůči té části rozhodnutí, která by obsahovala konkrétní krizová opatření obsahující obecně závazná normativní pravidla chování, což však není případ nyní projednávané věci.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh na ústavněprávní přezkum usnesení samotného rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.“
Druhým argumentem vlády pak bude právě sněmovní styl princezny Koloběžky, kdy nouzový stav i odmítla, i uznala.
O vyhlášení nouzového stavu byla současně neprodleně vyrozuměna Poslanecká sněmovna. Ta následně svým usnesením ze dne 18. února 2021 č. 1530 o zrušení nouzového stavu, které bylo posléze vyhlášeno pod č. 84/2021 Sb., rozhodla, že „ruší nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, nejpozději však k 27. únoru 2021“. Tímto svým usnesením Poslanecká sněmovna současně nepřímo deklarovala, že do doby zrušení považuje nouzový stav za důvodný, legitimní a potřebný, a tedy že jeho trvání je v souladu s její vůlí až do 27. února 2021. Nouzový stav tak vlastně končí páteční půlnocí a v sobotu dne 27. února 2021 již nouzový stav nebude platit.“
#ToPodstatné: Právníci i neprávníci, může se podle vás vláda ze zjevně mimoústavního postupu ještě nějak vykroutit?
Byty nebudou, komise ano
Neničí nás jen vir. Na vládu jde z ministerstva pro místní rozvoje důležitá koncepce bydlení pro následující roky. Tedy mohla být důležitá. Ale letitá neschopnost vlád se rozhodnout pro několik málo smysluplných podpor a neschopnost si vyjasnit kompetence především v oblasti sociálního bydlení mezi rezorty místního rozvoje a práce pak končí právě jako v tomto dokumentu. Koncepci mám již k dispozici, tak několik citací.
Smutná je už úvodní souhrnná část. V roce 2010 stát podpořil 282 sociálních bytů. V roce 2019 262 bytů.
Za uplynulé desetiletí MMR podpořilo 3 913 bytových jednotek sociálních bytů. V tomto období bylo na podporu těchto bytů poskytnuto 2,02 mld. Kč. Na jeden byt je poskytovaná dotace max. 600 tis. Kč. Na základě agregovaných dat připadá na jednu bytovou jednotku dotace cca 500 tis. Kč.
Pak tu máme plejádu programů s dobrým úmyslem a hrozným provedením. Vybírám například dotaci pro mladé, kde politické objednávce bylo učiněno za dost, ale hlavně, aby to nikdo nečerpal:
Program pro mladé po počátečním obrovském zájmu postupně přešel do zájmu nižšího - setrvalého. Omezení výše úvěru na 2 mil. Kč v případě pořízení rodinného domu a 1,2 mil. Kč v případě pořízení bytu vedlo k zúženému počtu žadatelů. Navazující novelizace navrhuje účinná opatření, od 1. 1. 2021 zvyšuje částky na 2 mil. u bytu, 2,4 mil Kč u rodinného domu a hranici na 40 let věku žadatelů. Otázkou je, zda podpora mladých má být řešena nesystémovým opatřením.
Návrhová část se pak vyznačuje především absencí konkrétních návrhů. Jde o většinou jen o souhrn minulých neřešených rozporů, například zde u sociálního bydlení, jednoho z největších systémových problémů země:
Co se týče systému sociálního bydlení, není vyřešen základní přístup, zda se jedná o centralizovaný nebo decentralizovaný systém. V současné době je sociální bydlení poskytováno na úrovni jednotlivých obcí, je tedy podle principu subsidiarity silně decentralizované. K posílení centrálního systému však došlo změnou výplaty dávek do bydlení z obecní úrovně na úroveň státní prostřednictvím úřadů práce, což je v rozporu se silnou rolí samosprávných obcí tak, jak je tomu v jiných evropských zemích. V tomto případě však stát nedisponuje právními a ekonomickými nástroji, aby mohl účinně inherovat.
Výrazné zlepšení ve státní politice bydlení nelze tedy čekat. Ale přesto jedna dobrá zpráva. Vznikne spousta nových komisí a studií. Už tento rok se můžete těšit na „stálou mezirezortní pracovní skupinu ministryně pro místní rozvoj k sociálnímu bydlení“. Do roku 2023 vznikne „návrh možností provázání sociálního bydlení se sociální prací včetně definice činností prevence ztráty bydlení“. Máme sice spoustu státních programů, ale bude třeba „analýza bariér veřejné podpory při investicích do bydlení“, to však až za tři roky. Pár let si také počkáme na „nastavení investiční podpory výstavby družstevního bydlení“. A vrcholem bude v roce 2025 krásná brožurka „Základní přehled moderních technologií“ o tom, jak moderně stavět byty, které se nestaví.
#ToPodstatné: Jak by měl stát podporovat výstavbu? A jak specificky podpořit sociální bydlení?
S PPP na brownfieldy
Co svět světem stál, tak Česko staví dálnici D4 prostřednictvím Public Private Partnership, a jistě ještě pár dekád to vydrží. Obsese využívat tento instrument spolupráce soukromého a státního kapitálu na silnice, je jistě dobře znám, přitom je pro Česko zcela nevhodný – zrovna na toto si může stát půjčit docela dobře sám a levně.
Ale nyní přichází stát s nápadem vrazit PPP někam, kde by to už mohlo mít smysl. Ministerstvo pro místní rozvoj si objednalo za čtvrt milionu studii od Ernst & Young, jak s PPP revitalizovat brownfieldy. Mám ji k dispozici.
Je letitý problém Česka, že stát neumí obcím pomoci s velkými plochami po zkrachovalých továrnách a na obce je to moc drahé kompletně sanovat. Zde by soukromník s příslibem budoucího zisku mohl zafungovat tedy velmi dobře.
Předmětem veřejné zakázky je zpracovat analýzu, která poskytne veřejným investorům návod, jak uskutečnit regeneraci/revitalizaci brownfieldu za účelem jeho dalšího využití, a to za pomoci tzv. partnerství veřejného a soukromého sektoru (public private partnership). Za partnerství veřejného a soukromého sektoru (dále jen ,,PPP") je považován takový smluvní vztah mezi soukromým a veřejným sektorem, jímž se soukromý sektor zavazuje k zajištění veřejných služeb nebo infrastrukturních projektů, které bývají typicky dodávány nebo provozovány veřejným sektorem.
Jako už tradičně poradenské firmy dělají věci, které by se měly primárně rodit po veřejné debatě ve sněmovně a pak na ministerstvech, ale buďme za to rádi, protože jinak se to nepohne a uprostřed krásných měst budeme dál obcházet zkrachovalé ruiny c. k. fabrik.
Dodavatel identifikuje překážky, které brání širšímu využití PPP projektů v oblasti revitalizace/regenerace brownfieldů, a navrhne vhodná opatření, jejichž přijetí by umožnila realizaci PPP projektů na brownfieldech ve větším rozsahu. Může se jednat o doporučení pro úpravu existujících dotačních titulů, návrhy legislativních změn apod.
#ToPodstatné: Kde a jak by se mělo používat PPP?
#ToPodstatné
V minulém newsletteru jsem zmiňoval podporu umělců v různých evropských zemí, a že v Česku nyní tito „kreativní podnikatelé“ propadají sítem bez jakékoliv pomoci.
K tomu mi právnička Šárka Homfray připomněla jednu její starší studii, která pěkně ukazuje, jak se ženy stávají podnikatelkami nikoliv volbou, ale z nedostatku jiných možností:
V roce 2018 jsme s kolegyněmi pro Sociologický ústav AV ČR dělaly soubor analýz podmínek OSVČ, se zaměřením na prekarizaci žen. Součástí toho byla i legislativní, daňová a odvodová úprava OSVČ v oblasti umění a sportu. Legislativně se od té doby tak nějak nic nezměnilo, takže kdyby tě to zajímalo, projekt a výstupy jsou zde.
Nejde přitom jen genderový aspekt. S hrůzou jsem také objevil, kolik ekonomů oslavuje vzestup počtu OSVČ v poslední době. To samozřejmě není nic pozitivního, jen vyhození lidé se mění v podnikatele, což bývá často poslední fáze před naprostým krachem.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
Covid-19 school closures are widening Europe’s class divisions
Když nastupoval jako unijní šéfdiplomat, východ Evropy se bál, že podceňuje Rusko. Po jeho extempore v Moskvě už o tom nikdo nepochybuje. Už jen on sám. Josep Borrell ve Spiegelu.
A zajímavá studie o českém mediálním trhu. Musel nám ji sepsat Polák.