Školské testy státní správě i nové kreativní vouchery
8. 3. 2021
Je jasné, že pozornost je upřena nyní výhradně na testování a vakcinaci. Ale již nyní se musíme rozhodnout, jak a z čeho budeme chtít poplatit pokrizovou obnovu Česka.
Měl by na to být již uzpůsoben státní rozpočet - což rozhodně není a nedivil bych se, kdyby byl tento rok ještě pod tlakem reality novelizován. Dále bychom měli mít už detailní představu o využití unijního fondu obnovy, jenže z Národního plánu obnovy je zatím ostudná fraška (více níže v komentáři). Zároveň se chtějí na obnově podílet i firmy, existuje i vehikl - Národní rozvojový fond -, ale bohužel jasná pravidla pro velké pokoronavirové investiční projekty nejsou.
Trojnožka státní rozpočet - eurofondy - soukromý kapitál by už dávno mohla držet Česko nad vodou, ale bohužel nestojí. Škoda. Budeme ji stavět mnohem později a s mnohem většími náklady...
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Místo škol se otestuje státní správa. Obce ať si poradí samy
Od 10. března by se mělo rozeběhnout testování i ve státní správě. K tomu, jak testování bude probíhat, je však ve srovnání s již déle debatovanými pravidly pro podniky naprosté ticho.
Tedy pár základních bodů z vládního materiálu, který mám k dispozici.
Podstatné je oseknutí zespodu, podobně jako u podniků to bude od padesáti zaměstnanců výše: „úřad nebo zaměstnavatel (obec, příspěvková organizace), který zaměstnává více než 50 zaměstnanců“.
Takže malé počty, o koho vlastně jde: 64 tisíc zaměstnanců státu v pracovněprávním vztahu, 66 tisíc pod státní službou, 68 tisíc příslušníků bezpečnostních sborů, 27 tisíc vojáků, 167 tisíc na obcích a krajích a 102 tisíc ve zdravotnických zařízeních.
To je bez pár tisíc půl milionu osob, které se musí opakovaně testovat. Stát v materiálu počítá s cenou 70 korun za test, ale to už je minulost, a taky je to vlastně už jedno, protože testy není kde koupit potom, co stát udělal ukázkový poptávkový šok kaskádou svých nařízení o rychlém náběhu testování, ač na to měl celý minulý rok.
Avšak stát ví, kam sáhnout. Má pro státní správu plán:
1. fáze - využití testů ve skladu MV (cca 900 000 testů),
2. fáze - využití testů zamýšlených pro testování studentů a žáků (cca 2 700 000 testů)
Nutnost změnit usnesení vlády č. 170 ze dne 15. 2. 2021 a změnit účel použití těchto testů a opětovně zavést povinnost pořídit testy pro školy
3. fáze - centrální nákup testů pro státní sféru – Státní správa hmotných rezerv.
To v překladu znamená, že testy dost divoce nakoupení pro školy, půjdou do státní správy. Pokud se na testy těší i obce a kraje, tak ty mají smůlu: pro ty je tu „samostatný nákup přímo od výrobců“, tedy přetahování s firmami o poslední zásoby výrobců, případně si asi mohou objednat něco z Číny.
Zároveň pro ten úřad, který se nebude mít jak testovat, tu je přichystána půlmilionová pokuta, pro zaměstnance pak 50 tisíc.
#ToPodstatné: Jak lépe protestovat republiku, když místo dlouhodobé přípravy testování tu vláda vytvořila poptávkový šok a test za 60 korun se dnes prodává z dvě stovky?
Souboj vlády a státních zástupců definitivně u ledu
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová předkládá na vládu jeden z tradičně nejzajímavějších výročních dokumentů – zhodnocení boje s korupcí za minulý rok. Text mám k dispozici.
Nejdůležitější je otevřené odpískání snahy o reformu zákona o státním zastupitelství. Nastavení je dlouhodobě nevyhovující, ale na změnu tato vláda rozhodně nemá legitimitu.
Marie Benešová otevřeně přiznává a že se už do dalšího sporu pouštět nebude a nechá „zamrzlý konflikt“ nástupci:
Návrh zákona byl řádně připraven a vládě předložen k dalšímu legislativnímu postupu, vláda jej nicméně dosud neprojednala. S ohledem na aktuální fázi volebního cyklu je však nepravděpodobné, že by byl návrh novely zákona o státním zastupitelství v tomto volebním období ještě předložen Poslanecké sněmovně parlamentu ČR (dále jen „PSP“) a ta jej stihla projednat.
Což ovšem neznamená, že se mocenské poměry už nemohou změnit. Touha Pavla Zemana uniknout ze své funkce je všem známá.
Celý dokument protikorupčních aktivit je zajímavý, speciálně pak krach záměru definovat korupční rizika ve všemožných sektorech od zdravotnictví před telekomunikace až třeba po exekuční byznys.
Vybírám z dlouhého a zajímavého dokumentu jen jednu drobnější věc. Ač v nouzovém stavu je ze zákona o zadávání veřejných zakázek jen bezcenný cár papíru, přetřásala se před časem možnost, zda změnit limity pro povinnost zadávat v zadávacím řízení podle ZZVZ (dva mililiony bez DPH pro služby a dodávky a šest milionů bez DPH pro stavební práce). Nic se nakonec měnit nebude, ale jen pro historii zaznamenávám, kdo co chtěl:
Pro úpravu limitů se vyjádřilo Ministerstvo obrany (plošné navýšení), Úřad vlády (plošné snížení), Hospodářská komora (preferuje zachování stávajícího nastavení, ale u některých typů veřejných zakázek dává ke zvážení zvýšení limitů) a Sdružení místních samospráv (domnívá se, že je nastavení limitů optimální, avšak tyto subjekty by přivítaly možnou diskuzi o jejich navýšení).
#ToPodstatné: Lze vůbec nějak smysluplně nevyhovujícím postavením státních zástupců pohnout k větší „accountability“, aniž by to zároveň skončilo otrockým podřízením exekutivě?
Kreativní vouchery od Zaorálka
Pokud první věta velké ministerské studie zní „V roce 1997 získala tehdy nezaměstnaná svobodná matka od skotské rady pro umění malý grant na dokončení své druhé knihy,“ pak nemůže jít o nic jiného, než jednu z dalších širokospektrálních vizí Lubomíra Zaorálka, toho času na ministerstvu kultury.
Pokud ale překonáme Zaorálkovo líčení pohnutého osudu J. K. Rowlingové s odbočkami ke Stevenu Spielbergovi, Jižní Koreji, Austrálii a zhluboka promyslíme věty typu „Jsme kreativní, když píšeme knihu, ať již je publikována či ne,“ pak se dostaneme k tomu podstatnému – letitému úsilí ministerstva kultury podpořit nějak systémově kulturní průmysl. Proto jde nyní na vládu Strategie rozvoje a podpory kulturních a kreativních odvětví. Text mám k dispozici.
Přeskočím s dovolením celou dlouhou strategii a jen v krátkosti popíšu, co se stane v nejbližší době.
Na ministerstvu kultury přibude osm zaměstnanců. Nejpodstatnější bude asi „referent 1“ a „referent 2“. Ti budou mít na starost takzvané kreativní vouchery.
Vouchery vycházejí ze zjištění, že malé a střední firmy mají omezený přístup ke kapitálu a poskytovatelům znalostí a inovací. Vouchery fungují jako katalyzátor B2B spolupráce. Využití služeb kreativců zvyšuje přidanou hodnotu produktů a služeb nebo přináší pozitivní dopady na podnikání týkající se např. oslovení nového segmentu klientů. V praxi se jedná o příspěvek až do výše 85 % nákladů, maximálně však 200 000 Kč, na spolupráci s kreativními profesionály. Minimální hodnota zakázky musí být alespoň 50 000 Kč bez DPH.
Do konce roku 2021 by se mělo rozdat prvních tisíc voucherů.
#ToPodstatné: Mají kreativní vouchery smysl?
Tečka až v červnu
Celostátní kampaň k očkování po mém laickém soudu vypadá velmi pěkně – hlavní claim „udělejme tečku za...“ je perfektní. Vždyť také celou kampaň dělá agenturní asociace ARA, respektive společnost ARAs.
V registru smluv se však nyní objevila detailní smlouva s Úřadem vlády za 4,2 milionu. A důležité jsou časy: kreativní koncept bude sice má být nejpozději do konce března, ale návrh televizních spotů, klíčových vizuálů, OOH a řízení sítí má být až do 30. května.
Snad se to podaří dříve, protože takový termín je nepochybně pozdě. Reálně by to znamenalo spuštění kampaně v červnu.
To samozřejmě není kritika ARA, ale státu, který mohl kampaň připravovat už od minulého roku. Výsledkem je, že ač očkovací centra už jedou, tak například navigační systém očkovacích míst má být do konce května. To je absurdní, když nyní centra navštěvují ty ročníky, kteří potřebují co nejjednodušší orientaci. Stejně tak k tomuto termínu najdeme řízení sítí včetně TikToku, kde už se stát dostatečně proslavil, či „doporučení, jak pracovat s influencery“.
Některé další návrhy jsou plánovány s termínem plnění až do konce roku.
Bude to moc pěkná kampaň, ale minimálně část nevyhnutelně „najede“ příliš pozdě.
#ToPodstatné: Raději dobrou kampaň pozdě, nebo špatnou brzo?
#ToPodstatné
Opět vybírám pravidelného přispěvatele – právníka, jež z dobrých důvodů dlí v anonymitě – a opět to jsou zajímavé reakce (čím nechci odrazovat další přispěvatele, jen pište!).
V minulém newsletteru jsem rekonstruoval, proč se tak ošklivě hokynařilo o nouzový stav. Jistě šlo o mimoústavní vládní postup, ale snad už každý uznává, že jeho rušení by nebylo v epidemiologické situaci rozumné, jak se snažili tvrdit mnozí opoziční politici. Čtenář toto dilema rozebírá před virtuálním řízením u Ústavního soudu:
Kdybych měl argumentovat za vládu, uvedl bych třeba, že její "povinnost dbát o věci veřejné - v tomto případě minimalizovat dopady covidu na zemi a její občany - neskončila tím, že Sněmovna ukončila nouzový stav. Tím se totiž nijak nezměnila situace mimo zdi Sněmovny - počet nově nakažených pořád stoupal, nemocnice se plnily, kapacity se vyčerpávaly. Viděla to vláda, viděla to veřejnost, viděli to hejtmani, a po pouhých čtrnácti dnech to znovu pochopila i Sněmovna. Opravdu můžeme za tohoto stavu věcí říct, že vláda postupovala protiústavně, když bezprostředně jednala a nadřadila tak životy a zdraví obyvatel této země, které jsou rovněž základními ústavními hodnotami, striktně formálnímu dodržení právní normy, která zjevně nepočítala s v podstatě bezvýchodnou situací, ve které se vláda po rozhodnutí Sněmovny nacházela? Na kolik dalších obětí měla vláda podle navrhovatelů počkat, než se podle nich dostatečně výrazně změní situace? Sto? Tisíc? Deset tisíc? Není i jeden příliš? "
Jak vidíte, píše se ten playdoyer skoro sám. Je to samozřejmě hodně emotivní argumentace na hraně citového vydírání, což ale u Ústavního soudu není dvakrát neobvyklé (byť to zpravidla zaznívá od stěžovatele). V jednom bodě mi ale přijde poměrně přesvědčivá - obtížně se mi totiž hledá kontraargumentace, která říká, jak to vlastně vláda udělat, aby zároveň zůstala v ústavních mantinelech a zároveň nerezignovala na svoji výkonnou úlohu. S ohledem na samu povahu exekutivy mi totiž přijde absurdní vyžadovat po ní, aby v objektivně katastrofální situaci seděla v koutě a nedělala nic do okamžiku, než bude "kvalitativně" víc obětí. Žádnou ucelenou teorii v tomhle směru jsem od proponentů jednoznačné neústavnosti postupu vlády nezaznamenal, což mi přijde trochu škoda - pokud zvažujeme, zda někdo jednal v souladu s nějakou normou, měli bychom totiž vždycky brát v potaz, jaké byly jeho alternativy.
A ještě jedna ostrá ťafka pro příznivce PPP (v minulém newsletteru jsem psal, že PPP z nepodařených dálnic odbočuje i do brownfieldů):
Colour me sceptical: mám pocit, že PPP je nakonec vždycky nástrojem pro soukromého provozovatele, jak "odrbat" veřejného zadavatele - ať už na kvalitě služeb, nebo na ceně. Počínaje britskými vězeními a konče vodárenskými firmami v Africe mám pocit, že výsledky jsou v drtivé většině negativní. Příčina je přitom myslím podobná informační asymetrie, jako u většiny veřejnoprávních projektů - veřejný orgán nemá dost kompetence k tomu, aby dost dobře analyzoval potřeby, náklady, výnosy a rizika, a v konečném důsledku ho tak soukromý partner nějak natáhne. Takže za mne bych se spíše věnoval tomu, aby veřejní zadavatelé disponovali dobrými projektovými manažery, kteří budou schopni nejdřív analyzovat a pak uřídit projekt - otázka, jakou konkrétní formu bude mít, počínaje standardním rozpočtovým financováním přes bankovní úvěr po PPP, je druhotná.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
O tygřích farmách jsem nic nevěděl a díky Investigaci už bohužel vím.