Newsletter DK
← zpět na archiv

Jaderná banka Česko i soudní boj o odškodnění

15. 3. 2021

V závěru knížky Jak probudit Česko varuji před populistickým algoritmem, který rozežírá zemi, a proto se nedokážeme nejen shodnout na nutných reformách, ale už se o nich ani smysluplně bavit (o reakci na covidovou krizi ani nemluvě). Podobně jako Facebook už i mediální a politická sféra oceňuje jen vyhraněnost a emocionalitu, nikoliv racionalitu, erudici a konsensus.

Mnoho lidí mi napsalo, že přeháním a to není tak vážné a že přeci ani Facebook a další sítě takto nefungují.

Doporučuji proto zásadní text od Karen Hao „How Facebook got addicted to spreading misinformation“ Oproti jiným populárním výkladům algoritmů postaveném na strojovém učení - jako je třeba populární film Sociální dilema - zde promlouvají i ty správné osobnosti a potvrzují, že základním receptem na vybuzení reakcí je vyhraněná komunikace, kterou dokáže už vytvářet i umělá inteligence. A my pak už jen v nadšení či rozhořčení dál násobíme efekt sněhové koule až do naprostého emocionálního vyčerpání. V některých státech už veřejná debata zcela kopíruje tento algoritmus – mediální a politická sféra v Česku je skvělým a zároveň velmi smutným příkladem.

K tématu doporučuji i rozhovor s šéfem Semantic Visons Františkem Vrábelem, který se brzo objeví na Aktuálně. Končí větou: „Proto je třeba se pustit do regulace, nebo jsme jako lidstvo skončili.“

O všem si můžeme v pondělí v osm večer popovídat na Clubhousu, jistě opět budou zajímaví hosté. Přijďte, budu se těšit.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Jaderná banka Česko

Bez většího vzruchu proběhl médii výrok vládního zmocněnce pro jadernou energetiku Jaroslava Míla na konferenci Institut Equilibrium, že celý nový blok Dukovan zaplatí stát.

Diskuse, která dnes probíhá o tom, jaký podíl investice by měl ČEZ hradit ze svého, skončila u rozhodnutí předsedy vlády na stoprocentním financování ze strany státu, protože dohoda nebyla nalezena.

To je zásadní zpráva z mnoha důvodů. Nejprve to nejabsurdnější. Aktuální rozhodnutí Andreje Babiše totálně popřelo celou jeho dosavadní politiku k financování nových jaderných zdrojů. V roce 2017 Babiš ani omylem neuvažoval, že by to měl platit stát, naopak v tom chtěl utopit peníze ČEZ. Vykřikoval:

Už dávno jsme měli stavět blok v Dukovanech a je to triviální. Ale lidé ve vládě, kteří nikdy nepodnikali, tomu nerozumí. Nedali příkaz ČEZ a řekli, vemte Dukovany, strčte to do dceři, oceňte to a udělejte soutěž. A ČEZ si to klidně může zafinancovat, 110 miliard není problém. Můžeme hledat strategického partnera, jsou to triviální podnikatelské operace.

Po srážce s realitou začal opatrně připouštět nějakou účast státu, ale pořád tvrdil, že financování je věc ČEZu. Požadoval po ČEZu dost neurvale, ať se společnost stáhne ze zahraničních dobrodružství a financuje doma jádro. Ta to udělala, jenže ani to nestačilo. Teď přeskočme asi sto dalších přemetů, kdy se premiér postupně doučoval ekonomiku drahého jádra a možností polostátní firmy s minoritáři. Závěr na konci minulého roku nakonec zněl: ručení a 70 procent za státem, 30 procent ČEZ. Nyní však padá i tento konsenzus a je Babiš jde na stoprocentní financování státem. Erár se tak stává obří jadernou bankou pro podnik, o jehož návratnosti jsou pochyby a na němž není shoda s politickou opozicí.

Je navíc absurdní, že se jen vyhlásí 100procentní financování státu, ale netušíme nic dalšího. Jak se mění dosavadní plán mít WACC (to je jedno, co to je) mezi čtyřmi a devíti procenty? Jsou nyní overnight costs (to je jedno, co to je) přijatelné? Co vlastně nyní za draho vyjednávají Rothschildové v Bruselu, kterým – jak jsem psal v nedávném newsletteru – stát navýšil kontrakt? Mají vůbec co?

Nevíme nic. Pokud se podaří Pražskému hradu docílit vyhlášení širokého tendru ještě do voleb, tak účast Ruska nebude možná ani tím největším problémem. Tím bude budoucí krach jedné neopatrné jaderné banky, která se jmenuje Česká republika.

#ToPodstatné: Jak dál postupovat v tendru? Je jiná možnost, než to zase odložit a otevřít až po sněmovních volbách?

Hrozí paralýza soudů, varuje advokát před státním odmítáním náhrad podnikatelům

Dlouho podnikatelé čekali na nějaké smysluplné řešení jejich krachujících firem kvůli nouzovému stavu. Stát se však dosud k férovým kompenzacím nepropracoval, takže podnikatelé se v čím dál větší míře poohlížejí po soudním vymáhání náhrad po státu. Jedním z projektů, který nabízí zastupování, je i CovidNaroky.cz, za kterým stojí společnost advokátů Lechovský & Backa. Jakuba Backu jsem poprosil o několik odpovědí:

Jaká je poptávka po zastupování o náhradu škody během nouzového stavu?

Věc je teprve v začátcích. Aktuálně řešíme první případy podnikatelů, kteří se na nás obrátili. Jedná se především o drobné podnikatele, kteří se v dané oblasti obtížně orientují. Zároveň diskutujeme možnost zastupování také s významnými podnikatelskými uskupeními v České republice, kteří vymáhání nároků aktuálně zvažují.

Jaká je vlastně dle vás nejlepší právní opora? Krizový zákon, paragrafy o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nebo nový pandemický zákon?

Domnívám se, že nejlepší cestou je krizový zákon, jelikož tento zakládá značně širokou odpovědnost státu včetně odpovědnosti za ušlý zisk bez nutnosti dokazování zavinění státu.
Ustanovení zákona o odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup nejsou podle aktuální judikatury na tuto situaci aplikovatelné, jelikož přijetí protiústavního vládního opatření není úřední postup či rozhodnutí.
Nový pandemický zákon bude možné použít až na škody, které vznikly poté, co tento zákon vstoupil v účinnost.

Jak vnímáte vlastně ten odškodňovací paragraf v pandemickém zákoně? Ze zákulisí vím, že vláda podle něj nechce vyplatit nic, opozice stovky miliard.

Hlavní slabinou pandemického zákona oproti krizovému zákonu je, že se hradí pouze skutečná škoda. Tento zákon tak vylučuje nárok na ušlý zisk. Přitom právě ušlý zisk je podstatou škody, která podnikatelům vzniká. Skutečné škody budou obvykle minimální (zkažené potraviny v restauraci).
Dle pandemického zákona navíc musí poškozený prokazovat, že nemohl vzniku škody zabránit. Dokud ale platí nouzový stav a s tím spojená opatření vlády, lze nároky vymáhat i podle krizového zákona.
Na základě pandemického zákona vláda fakticky nebude nucena vyplatit téměř nic. Máme nicméně informace, že v Senátu je připravován návrh k Ústavnímu soudu na přezkum tohoto omezení odpovědnosti státu.  

Měl by se dle vás stát nějak pokusit zabránit vlně nároků za škodu vyhnout nabídkou částečných, leč přijatelných kompenzací?

Smírné řešení by bylo určitě nejlepší jak pro stát, tak pro podnikatele. Soudní spory by mohly navíc zcela paralyzovat českou soudní soustavu. Zatím ale na straně vlády a příslušných ministerstev nevidíme jakoukoli ochotu k mimosoudní dohodě.

#ToPodstatné: Jak by měl stát zabránit zoufalému pokusu krachujících podnikatelů se domoci alespoň nějakých peněz?

Každý za školství, školství samo za sebe

Před dvěma týdny snad nebyl nikdo, kdo by nebojoval za otevření škol. Jakmile si všichni uvědomili, že to nejde s epidemiologickým armageddonem dohromady, tak zase všichni na školy zapomněli. Přitom už nyní je třeba se rozhodnout, jak bude vypadat bezpečný návrat do škol, ať už bude příští měsíc, nebo až v dalším století.

V minulém newsletteru jsem psal, jak se divoce nakoupené testy pro školy dají úředníkům.

Tím je tady ale znovu problém co se školami. Ministerstvo školství má proto nový plán. Vybírám to podstatné.

Ministerstvo školství opatrně vrací do hry přesnější PCR testy, které chtělo od počátku, ale pak se premiér zamiloval do antigenních testů v Rakousku a muselo se vše měnit, až z toho nakonec nebylo nic.

Ať už budou jakékoliv, je třeba zajistit, aby se dostaly do škol. Což nebude jednoduché – máme tu deset tisíc právnických osob, které mají něco do činění se školstvím.

Takto vysoký počet škol rozmístěný po celé České republice způsobuje při centrálně zajišťované distribuci logisticky a administrativně složitý proces, což znesnadňuje operativní zajišťování materiálního vybavení ze strany státu a neumožňuje zohlednit individuální či lokální podmínky a situaci. V oblasti regionálního školství působí subjekty, do kterých dochází jednotky dětí či žáků, ale rovněž subjekty, do nichž dochází stovky až tisíce dětí, žáků nebo studentů.

Ministerstvo školství má proto dvě varianty. Jednou je „decentralizované řešení prostřednictvím aplikace § 163 odst. 3 a 4 školského zákona“, druhou „centralizovaný nákup do pohotovostních zásob správy státních hmotných rezerv“. První bude pro stát snadné, jen uhradí školám náklady, ale nepochybně to vyvolá obrovský poptávkový šok (už nyní nám ho ukazují firmy) po testech. Druhé bude zase logistické peklo pro stát s nejvíce regionálními školami na tisíc obyvatel v Evropě.

Jistotu tak v plánu mají jen vysoké školy. Na ty se stát v každém případě vykašle.

Jsou plně kompetentní mít zodpovědnost za proces testování studentů i pracovníků na COVID-19 a nastavit si tak tento systém zcela individuálně, vč. výběru poskytovatele služeb. Vždy se však musí jednat o služby a postupy certifikované Ministerstvem zdravotnictví.

Univerzity tak budou zcela svobodné, ovšem svoboda znamená, že si musí sehnat nejprve nedostatkové testy, testovací systém si nechat schválit krajskou hygienickou stanicí a po testování vše zanášet do centrální aplikace státu.

#ToPodstatné: Jak bezpečně otevřít školy, ať už to bude kdykoliv?

#ToPodstatné

Vládní záměr podpořit kulturní a kreativní odvětví stále v médiích není, ale v našem newsletteru už je o něm čilá debata. Minule jsem na novou strategii upozornil v newsletteru, nyní reaguje jedna z původních spoluautorek strategie Jana Adamcová:

Víte, jak zněly první věty původní strategie KKP, jíž jsem spoluautorkou? Takto: „Předkládaná strategie se věnuje podpoře nových oborů, které propojují kulturu a ekonomiku a globálně se etablují po boku tradičních průmyslů. Jedná se o kulturní a kreativní průmysly, které jsou bytostně mezioborové a díky tomu vytvářejí vysokou přidanou hodnotou pro ekonomiku i společnost.“

Celá původní strategie KKP byla věnována tomu, jak pomoci byznysu, průmyslu i veřejné sféře generovat díky KKP vysokou přidanou hodnotu. Na dnes již ikonické „smějící se křivce“ Stana Singha je jasně vidět, že KKP jsou ideálním pomocníkem v oblastech ekonomiky s nejvyšší přidanou hodnotou.

Ale strategie nebyla o „využití“ KKP pro průmysl, to by byla veliká dezinterpretace. Dívala se do samotné jejich podstaty, pátrala po tom, v jakém světě se jim daří a podle toho designovala opatření pro jejich rozvoj. Byla si vědoma toho, že kreativec jednou dělá byznysovou zakázku pro počítačovou hru a podruhé dělá svou vlastní tvorbu, jednou píše reklamní text a podruhé báseň, protože jinak neumí žít. Respektovala a obhajovala nutnost nestavět betonovou zeď mezi ministerstvem kultury a průmyslu, ale naopak v KKP hledat most mezi kulturou, kreativitou a ekonomikou.

Americký fyzik a astronom českého původu Roger Malina a výkonný redaktor Mezinárodní společnosti pro umění, vědy a technologie mi na jedné konferenci ke KKP řekl, že má z podpory mezioborovosti mnoho nožů v zádech. Až teď chápu, co tím myslel. Podpora KKP se totiž rovná mezioborovosti. Nejbezpečnější je samozřejmě zůstat ve své škatulce, za tou betonovou zdí, kam se ministerstvo kultury stáhlo tím, že z původního textu strategie vyzmizíkovalo veškerá opatření, která se týkala inovací, podnikání a přístupu k financování, tedy té druhé strany na konci mostu. Původní tři hlavní strategické cíle totiž byly 1. Inovace kreativitou, 2. Talent lidí a 3. Systém. První dva zmizely a z třetího zbylo jen to méně podstatné.

Když dnes přijdete jako KKP do banky s žádostí o půjčku na nový projekt, vysmějí se vám, i když jste špičkový tvůrce a váš projekt (typicky počítačová hra, digitální animace apod.) by uspěl v zahraničí. Když chcete uhradit od státu rekvalifikační kurz jako třeba ten od Anomalia, kde přenášejí lidé z Pixaru a který vám asi tak o tisíc procent zvýší pravděpodobnost být okamžitě zaměstnán u herních studií, Úřad práce vám ho neuhradí. Když chcete rozvíjet byznys, ale stačí vám jen vysoké stovky tisíc nebo malé miliony, tak jste na typický projekt z operačního program příliš malí a na podporu podnikání podezřele umělečtí. Toto všechno jsme se v původní strategii snažili zkorigovat a vytvořit k tomu nástroje. Toto všechno jsme dva roky vyjednávali s ostatními ministerstvy. Tím vším jsme naši zemi chtěli připravit na čerpání unijních fondů po roce 2021.

Bohužel ministerstvo kultury nepředložilo vládě vládní strategii KKP, ale strategii posílení ministerstva kultury ve své zákopové válce s ostatními. Asi je to dobře pro pana ministra, ale určitě to není dobře pro Českou republiku.

Odpověď na otázku, zda jsou nebo nejsou důležité vouchery pro 3000 žadatelů, přičemž jen ve Středočeském kraji tvoří KKP 12433 OSVČ a 1372 podniků, je vskutku nepodstatné…“

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst