To nejzajímavější z Národního plánu obnovy

29. 3. 2021

Ani rok po vyhlášení prvního nevyhovujícího nouzového stavu tu nemáme vhodný právní rámec, dle kterého by šlo přiměřeně omezovat občanská práva dle aktuální epidemiologické situace. Politici jsou spokojení – vláda tvrdí, že potřebuje nouzový stav, opozice zase tvrdí, že postačí opatření dle pandemického zákona. Mají symbol, o který se dá sehrát šavlovačka za řečnickým pultíkem sněmovny.

Pokud ale má stav pandemické pohotovosti vůbec někdy začít platit, museli by se politici nejprve dohodnout, jak má vlastně najíždět. To však zatím vůbec nebylo předmětem debaty. Jakmile nebude nutné omezovat pohyb nouzovým stavem, bude možné přejít na regionální omezení. Budou ale krajská, nebo to budou menší regiony? A dále: protože podle pandemického zákona nelze omezovat pohyb, o to větší tlak v lokálních ohniscích bude na omezení služeb a zavření dalších shromaždišť lidí. Ale co se stane, když v jednom kraji hygiena zavře velké obchody a v druhém kraji budou otevřené a zároveň nebude omezení pohybu? Ohnisko se vydá na výlet. A pokud se tak stane, budou se zase hned zavírat v kraji školy jako první řešení, protože jsou hned na ráně? Takto má opravdu pandemická pohotovost fungovat?

Místo zbytečných hádek o nouzový stav, který při současných epidemiologických číslech musí nevyhnutelně dál platit, by se poslanci měli zaměřit na to, jak konkrétně se nouzový stav překlopit po Velikonocích do fungující pandemické pohotovosti. To, zdá se, ale nikoho nezajímá, takže si počkáme zase na nějaké krizové nedotažené řešení, které pak budeme vydávat za z nouze cnost.

Tento týden newsletter ale bude o něčem jiném. Ministerstvo průmyslu konečně představilo alespoň základní rámec Národního plánu obnovy. K plánu nabízím komentář Ještě horší než být chudý je mít 172 miliard a neumět je utratit.

Tady se ale můžeme podívat detailněji, co je v plánu obnovy zajímavého.

A o všem si můžeme v pondělí v osm večer popovídat na Clubhousu, jistě opět budou zajímaví hosté. Přijďte, budu se těšit.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Regenerace brownfieldů za nula

Hodně smutným příběhem je naopak proškrtání regenerace brownfieldu na nulu. Původně byl v plánu požadavek na 5,5 miliard, který se nejprve krátil na 4 miliardy, nyní nic. Těžko si přitom v plánu představit smysluplnější a snadněji realizovatelné projekty, které by významně přispěly k pocovidové obnově a zároveň je to i roky odkládaný reformní bolák českých měst a krajiny.

Uvádím plán, protože se třeba ještě tlakem samospráv podaří investici vrátit do hry. Bylo by velmi záhodné:

Cílem iniciativy je podpořit v území projekty regenerace brownfieldů a iniciovat tak komplexní přeměny lokalit, posílit ekologickou stabilitu území, omezit zábor nové zemědělské půdy a podpořit zahuštění města bez jeho dalšího rozpínání. Díky podpoře investičních aktivit bude mít naplnění komponenty významný vliv na rozvoj lokálních investic. Komponenta se zaměřuje na 2 typy brownfieldů. Jedná se o podporu specifických rozlehlých areálů brownfieldů, jejichž podpora se zatím kvůli jejich komplikovanosti příliš nedaří, podpořena bude jejich projektová příprava a také samotná realizace následných investičních projektů. Dále se komponenta zaměří na menší brownfieldy ve vlastnictví obcí a krajů – konkrétně se jedná o regeneraci těchto brownfieldů pro nepodnikatelské využití a vznik občanské vybavenosti a také jejich přeměna na infrastrukturu pro budoucí podnikatelskou aktivitu . Z prostředků komponenty nebudou podpořeny sanace ekologických zátěží, protože jejich průzkum a realizace nejsou zvládnutelné v časovém rámci RRF, zároveň jsou financované v rámci OP ŽP. Celkem dojde k revitalizaci nejméně 150 brownfieldů a přípravě nejméně 20 projektů regenerace brownfieldu.

#ToPodstatné: Mohou si města vůbec poradit s brownfieldy bez pomoci státu?

Prohra školství: Ber notebook a nazdar

Hodně mizerně v plánu obnovy dopadlo školství. Vzdělávání a trh práce má sice skoro čtvrtinovou alokaci z plánu, ale o moc inovativní projekty většinou nejde.

Zásadní investicí bude „Fond mobilních digitálních zařízení pro znevýhodněné žáky a digitalizace základních a středních škol“ za 4,3 miliardy. Základem bude dokoupení počítačů pro školy, někdo dostane i 3D tiskárnu, pokud to odsouhlasí krajský „IT guru“. Pořád jde ale jen o nákup „železa“, zatímco školství potřebuje především vzdělávací reformu a její zafinancování.

V případě vytvoření fondu mobilních digitálních zařízení se počítá s využitím koeficientu, který bude vypočítán na základě různých ukazatelů, např. zda se škola nachází v sociálně vyloučené lokalitě a počtu odhadu žáků, které potřebují k zapůjčení digitální mobilní zařízení. Prostředky budou tedy sice poskytnuty plošně všem školám, nicméně pomocí koeficientu bude finální částka modifikována dle reálné potřeby škol.
V případě poskytnutí vybavení pro výuku nové informatiky se počítá s nákupem pokročilejších technologií, např. robotické pomůcky, VR/AR, 3D tiskárny. Částka pro jednu školu byla vypočtena na základě zkušeností pokusného ověřování nové informatiky.
Prostředky budou školám poskytnuty v roce 2022, v roce 2025 bude poskytnuto 50 % z alokace roku 2022 zejména z důvodu obnovy zařízení.
Investici doprovází vytvoření a průběžné aktualizování metodické podpory pro školy, aby byly prostředky využity efektivně a byly reálně využívány.
Tuto snahu podpoří také vytvoření sítě tzv. IT guru, kteří se budou zaměřovat zejména na nastavení IT správy a vnitřní sítě školy. IT guru rovněž pomůže škole s nákupem vybavení pro novou informatiku a dále pomůže s dialogem se zřizovatelem s  cílem navýšit jeho investice do digitalizace škol. Pozice IT guru bude vytvořena na úrovni kraje.

Mnohem větší finanční dotaci mohl dostat naopak program „Doučování žáků škol“. Ten je velmi potřebný, nyní má narozpočtováno 1,5 miliardy (nedávno jsem navrhoval vytvoření právě takových doučovacích kont, které by ale mohly využívat i neškolské vzdělávací programy).

Žákům škol je poskytována podpora prostřednictvím doučování přímo ve školách nebo ve školských zařízeních. Cílem je nabídnout žákům různé formy podpory výuky, tj.:
Doučování (realizováno 2x týdně ve školách/školských zařízeních) – Cílem je podpořit žáky ohrožené školním neúspěchem, kterým doučování může napomoci upevnit jejich zvyk provádět samostatnou odpolední přípravu a podpořit zvládnutí standardů daných Rámcovým vzdělávacím programem například v hlavních předmětech český jazyk, matematika a cizí jazyk. Aktivita bude realizována prostřednictvím doučování vedeného pedagogem, asistentem pedagoga či jinou osobou určenou vedením školy/školského zařízení. Výběr žáků je zcela v kompetenci ředitele školy a žáci jsou vybíráni ve spolupráci s pedagogy na základě motivace a nutnosti upevnit probíranou látku. Cena jednoho 16hodinového bloku doučování je 10 500 Kč pro 5 žáků.
Cílená příprava na vyučování (realizována 4x týdně ve školách/školských zařízeních) – Cílem aktivity je podpořit žáky ohrožené školním neúspěchem provádět samostatnou odpolední přípravu na vyučování a podpořit zvládnutí standardů daných Rámcovým vzdělávacím programem především v  hlavních předmětech (český jazyk, matematika a  cizí jazyk). Aktivita bude realizována prostřednictvím odpolední školy (přípravy na vyučování) vedené pedagogem, asistentem pedagoga či jinou osobou určenou vedením školy/školského zařízení. Odpolední příprava na vyučování bude probíhat v rozsahu minimálně 48 hodin, a to třikrát týdně 60 minut po dobu pěti po sobě jdoucích měsíců. Cena jednoho 48hodinového bloku doučování je 25 500 Kč pro 5 žáků.

A pak jsou zde tři miliardy na vysoké školy: „Transformovat vysoké školy s cílem adaptace na nové formy učení a v odpovědi na měnící se potřeby trhu práce v post-covidové obnově“. To je jistě záhodno, ale plán je velmi abstraktní. Jsou tam veškerá buzzwords (reskilling i upskilling), ale žádná jednotící linka.

#ToPodstatné: Jak je vůbec možné, že školství není prioritou plánu obnovy v zemi, kde žáci byli nejdéle mimo školu? 

Stát se naučí investovat. Sláva

Jeden z nejpozoruhodnějších programů je jistě „Systémová podpora veřejných investic“ pod ministerstvem pro místní rozvoj za 2,5 miliardy.

Česko Evropské unii vzkazuje, že absolutně nedokáže připravit alespoň pár velkých investičních projektů, i když jich má údajně mraky v Národním investičním plánu. Takže potřebuje miliardy, aby se to naučilo alespoň trochu administrovat.

Teď to řekněme zaobaleně úředním jazykem:

Kvalitní příprava investičních projektů je považována za stěžejní pro zajištění finanční a společenské efektivity investic. Současně je pro stabilitu ekonomiky nezbytné, aby byl veřejný sektor připraven ve vhodný moment aktivizací veřejných investic nahradit příp. pokles soukromých investic investicemi veřejnými a tím i stabilizovat ekonomiku.
České republice chybí ucelený nástroj strategického plánování, který by umožnil vyšší míru dosažené efektivity investic získaný generovanými synergiemi. V roce 2018 byly zahájeny aktivity, které měli vést k tvorbě propracovaného Národního investičního plánu (NIP). NIP ovšem zůstal v režimu doposud nedostatečně užívaného nástroje, ale práce na něm ukázaly velmi nízký podíl připravených investic, obecně a současně nedostatečné množství připravených investic, které by naplňovaly cíle digitální a zelené transformace a prakticky nulový podíl privátních zdrojů zapojených do financování veřejných investic. Avšak jako klíčový problém se jeví nedostatečně budované lidské kapacity, které by byly schopny reagovat na nové výzvy EU.

Jakkoliv je to absurdní přiznání státu po 30 letech své existence, tak pokud by se následující podařilo, bylo by to skvělé:

Kvalitní příprava min. 220 projektů do stadia komplexního dokončení přípravy do úrovně připravenosti pro vyhlášení soutěže na zhotovitele;

příprava min. 35 PPP projektů do stadia komplexního dokončení přípravy do úrovně připravenosti pro vyhlášení soutěže na zhotovitele.

#ToPodstatné: Jak je možné, že Česko neumí dokončit ani jednu typově novou velkou investici?

Podnikatelé ve čtyřmiliardovém mezaninu

Bez větší publicity se ve státní rozvojové bance chystá zcela nový nástroj podpory pro malé a střední podnikatele. Ukrývá se pod nesrozumitelným názvem „Nové kvazikapitálové nástroje na podporu podnikání a rozvoj ČMZRB v roli národní rozvojové banky“ a je za čtyři miliardy.

Nejde o nic jiného, než aby rozvojová banka si vás všimla, i když zrovna nepotřebujete vyvézt strojírenský komplet za miliardy někam na druhý konec světa.

Mezaninového financování by mohlo být prostřednictvím podřízeného dluhu nebo prostřednictvím zvláštních druhů podílů a prioritních akcií, nebo kombinací uvedeného. Uvažuje se o dvou programech. Vypadají dobře, jediným problém je, že to připravuje stejná parta, která se už předvedla na Covid I, II i III. Tak uvidíme.

RESTART

Mezaninové financování investičních projektů podnikatelů podřízenými úvěry s cílem podpory investiční kapacity podnikatelů. Juniorní podřízený úvěr bude podmíněn spolufinancováním jiným bankovním nebo leasingovým úvěrem partnera ČMZRB minimálně ve výši podřízeného úvěru.
Mezaninovým úvěrem podnik získává po smluvně danou dobu výhodný zdroj financování, který se chová obdobně jako jeho vlastní kapitál. Podřízenost tohoto typu úvěru znamená, že jeho poskytovatel, tj. Českomoravská záruční a rozvojová banka po dobu do splatnosti tohoto úvěru (tzv. období podřízenosti) souhlasí s tím, že její pohledávky vůči klientovi budou uspokojeny až poté, co byly plně splaceny všechny ostatní peněžité závazky klienta včetně jejich úroků a příslušenství vůči spolufinancující bance.
Příjemcem mohou být podnikatelé a firmy do 250 zaměstnanců, splňující definici malého a středního podniku.
Výše úvěru nepřesáhne 100 mil. Kč, úvěr lze poskytnout až do výše [45] % (podle velikosti podniku) předpokládaných celkových nákladů projektu, v závislosti na pravidlech veřejné podpory. Parametry budou bonifikovat projekty se zaměřením na úspory energie, snížení skleníkových plynů a digitalizaci.

RECAP

Kvazikapitálové financování firem s potřebou kapitálového posílení bilance, které trpí nedostatkem likvidity v důsledku hospodářské krize. Investice zajistí stabilizaci firmy a její posílení úvěrovatelnosti komerčními bankami za běžných tržních podmínek.
Příjemcem mohou být podnikatelé a firmy do 3 000 zaměstnanců.
Indikativní výše úvěru/investice 5-100 mil Kč.
Prostředky z investice lze použít na investice i financování provozu.
Předpokládá se poskytování mezaninového úvěru s možností konverze na kapitál.
Součástí produktu RECAP může být i podpora úvěrového financování podle § 41 českého insolvenčního zákona pro firmy s potřebou reorganizace či restrukturalizace (ať už úvěrovou či záruční formou).

#ToPodstatné: Ano, nebo ne?

#ToPodstatné

V newsletteru se už pravidelně věnuji možnostem odškodnění byznysu – důležité téma, které se však málo do hloubky (především té právní) rozebírá. Zatím poslední absurditou je pohnání pandemického zákona senátory k Ústavnímu soudu, ač zákon sami nedávno jasnou většinou schválili. Pravým důvodem je, že si opoziční politici uvědomili, že tam je odškodňovací paragraf zcela nefunkčně natextován, což vláda Andreje Babiše tuze ráda opozici odsouhlasila. Už jsme tu k tématu měli rozhovor s advokátem Jakubem Backou, nyní náš pravidelný přispěvatel z právnické komunity:

Tohle je hrozně zajímavé téma, které ale u nás všichni berou dost utilitárně "zkrátka" podle výsledku, jehož potřebují dosáhnout, tedy odškodnit/neodškodnit. Pár širších bodů:

1) Nepřeceňoval bych stanovisko, že se někdo u soudů domůže (sta)miliard na základě krizového zákona. Je pravda, že jeho textuální znění optimismu na první pohled nahrává, ale obtížně si představuji, že té (nijak zvlášť dobře zformulované) normě soudy nedají výrazný teleologický korektiv - cílem právní úpravy myslím není (a nemůže být) nahradit každému zisk včetně té části, o kterou přišel na základě přiměřených a zákonných omezujících opatření. Právně-teoreticky se tu klade spousta zajímavých otázek kolem povinnosti nahradit škodu v situaci, kdy nutně nedošlo k porušení práva (k tomu pár slov sub 4) níže). Z hlediska ekonomického by takové rozhodnutí v podstatě externalizovalo podnikatelské riziko žalobců na ostatní. Pragmatická skutečnost konečně je, že takové kompenzace by stát mohly prostě finančně povalit.

2) V téhle souvislosti nejsem nadšený z implicitní pohrůžky "jestli nedáte, zasekneme vám soudnictví". Je ovšem pravda, že pokud se soudy nevypořádají s problémem poměrně rázně ve stádiu samotné existence nároku na ušlý zisk, absence deliktního jednání nebo příčinné souvislosti, budou to skutkově těžké spory o rozsah škody - už jen dokazování toho, kolik by podnikatel vydělal ceteris paribus, a počítání toho, které kompenzace a bonusy se mají v jakém rozsahu na zisk započíst, může zaměstnant pár desítek okresních soudců na pár desítek let.

3) V téhle souvislosti mě na druhou stranu neuspokojuje ani přístup vlády. Její kompenzační snahy podle všeho nejsou z nejefektivnějších. Zároveň je problém kompenzací dost evidentní nejpozději od loňského května; přesto doposud pokud vím vláda uceleně a strukturovaně nepředložila svoji vizi toho, co a jak hodlá odškodňovat či kompenzovat, co ne a proč. Což je neefektivní aspoň natřikrát - (a) ekonomicky, protože nikdo nemá jistotu v mikroekonomickém rozhodování, (b) právně, protože teorie vlády se nemůže předem "otestovat" ať už v odborných kruzích, či před soudem, takže se nikam neposouváme, a (c) politicky, protože vláda se exponuje útokům opozice, které mohou směřovat prakticky jakýmkoliv směrem - dokud vláda neřekne, co udělá a co ne, může ji kdokoliv grilovat v podstatě za jakoukoliv činnost i nečinnost.

4) Ve všem tomhle hluku zaniká základní otázka, co by se tedy odškodňovat mělo a proč. Tohle je ale velká debata, kterou mám pocit nikdo moc nevede. Pár stručných bodů:

- problém začíná už tím, zda jde vůbec o náhradu způsobené škody (jak tvrdí krizový zákon); krizová opatření jsou totiž a priori zákonným výkonem pravomoci státních orgánů, a chybí tak deliktní prvek porušení povinnosti; v téhle souvislosti existuje třeba zajímavá analogie se škodou vzniklou z fytosanitárních opatření nebo z mezinárodních represálií (kontrasankcí) uvalených jiným státem, za kterou typicky stát, který v rámci svých pravomocí a právního řádu přijal původní sankce, vlastním subjektům neodpovídá;

- v některých systémech by tuhle překážku překonala soudní kontrola příslušných opatření z hlediska jejich zákonnosti, typicky přiměřenosti; i když by zřejmě posouzení správní úvahy vlády či ministerstva mělo být poměrně benevolentní (kvůli principu předběžné opatrnosti), případné zjevné excesy by mohly prohlášeny protiprávními a tudíž by mohly být důvodem pro odškodnění; pokud naše soudy na tuhle možnost skutečně systematicky rezignují, situaci to rozhodně nejednodušší;

- v případě, že zůstaneme u toho, že akty podle krizového zákona nemohou být z principu předmětem soudní kontroly (nebo zjistíme-li, že ten který akt byl zákonný, neboť přiměřený), povede se boj o to, co všechno spadá do onoho (pseudo)odškodnění: tady by podle mého veskrze osobního soudu měla být určujícím kritériem individualita, nebo naopak obecnost zásahu, která má dopad na existenci dostatečně úzké příčinné souvislosti. Pokud mi tak jako taxikáři bylo specificky pro potřeby přepravy krizového štábu "zrekvírováno" auto, měl bych mít nárok nejen na opotřebení toho auta (tedy skutečná škoda), ale též na zisk, který jsem s ním pravidelně dosahoval; pokud mi ale jako taxikáři poklesly tržby stejně jako všem taxikářům ve městě, protože se lidi nesmí volně pohybovat (a vlastně ani nemají kam), neměl bych čekat soudně vymahatelné (pseudo)odškodnění, ale efektivní kompenzační program, který mne udrží nad vodou;

- odpovědnost za kompenzační programy ale podle mého názoru je politická, nikoliv právní; je totiž podle mého součástí obecné povinnosti co nejlépe spravovat zemi, o jejímž plnění se rozhoduje ve volbách, ne u soudu;

- to nic nemění na tom, že vláda by se měla snažit v přiměřené (a pokud možno spravedlivě nastavené) míře co nejefektivněji a relevantně přímo či nepřímo kompenzovat propady příjmů v podstatě všech kategorií ekonomických subjektů, protože jenom tak pomůže ekonomice, sociálnímu smíru, a v konečném důsledku vlastním šancím na zvovuzvolení; otázka, zda z ní (či spíše z její nástupkyně) dokáže někdo peníze "vysoudit", je v tváří v tvář potenciální masivní ekonomické, sociální a politické krizi nicotná;

- malá odbočka: pokud skutečně senátoři napadnou pandemický zákon u ÚS, protože neupravuje nějaký druh odškodnění, dost mě to zklame, protože bude jasné, že v jejich vnímání  ÚS není "negativní zákonodárce" kontrolující ústavnost, ale ve své podstatě zákonodárce pozitivní.

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst

• FSB i Putinův bratranec – kdo pere peníze v Česku?

• Jak v Česku debatujeme o hybridní válce? Různě

• Lidstvo se bálo, že je ho moc. Teď se bojí, že málo

• Až zkrotíme covid, přijde čas se vyrovnat s tím, co na nás vir napáchá dlouhodobě

• Je to už dlouhé. Protesty proti restrikcím se šíří po světě