Jak zpět do škol a co je podstatné po skonu Petra Kellnera
5. 4. 2021
V plánech premiéra a prezidenta ministr zdravotnictví Jan Blatný už dávno měl být odstaven. Paradoxně mu o pár týdnů prodloužil ministrování sám Miloš Zeman. V půlce března tak nekontrolovaně pozurážel v rozhovoru Blatného i ministra zahraničí Tomáše Petříčka, že premiér Andrej Babiš nemohl chvíli s nikým hnout, aby nevypadal jako slaboch.
Ale to byl jen odklad. Plán na odstranění Blatného stále platí. Jen měl jít dříve než Petříček, kterého nechce Babiš vyhodit před sjezdem ČSSD, aby neměl auru odbojáře. Takto se to stihne najednou.
Nástupce je už zřejmý – profesor Petr Arenberger, který vede Královské Vinohrady. Doočkování republiky je jistě prioritou, ale pro Babiše má plnit jiný úkol. Měl by se stát předvolebním hrdinou, který zachrání zemi před rakovinou. Pro pochopení je nutné se podívat do Národního plánu obnovy, kde na by měly být miliardy na systémové věci ve zdravotnictví. Ty tam moc nejsou, ale zato je tam jak pěst na oko 7,5 miliardy (!) pro jeden preferovaný obor – prevence onkologických onemocnění. Profesor se na rozdání této částky docela hodí, stojí třeba za akcí Stan proti melanomu. Má vzniknout celé velké národní onkologické centrum se spoustou krajských odboček.
Politický plán je to velkolepý, ale že se Blatný nemá měnit, je asi zbytečné dodávat: i kdyby přišel lepší manažer, bude potřebovat dva, tři měsíce, aby se zaučil, poznal aparát, vyměnil pár náměstků a zjistil, jak se nese důvodová zpráva na vládu a do sněmovny. Máme snad na něco takového nyní čas?
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji PCR testy, co jsem slíbil
Návrat žáků do škol je zralý na repliku krále: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil.“ Je zjevné, že nadšení z rychlých, leč nepřesných antigenních testů pomalu střídá příklon k pomalým, leč přesným PCR testům, kterými se navíc žáci nemusí otravovat dvakrát týdně.
V ministrovi školství Robertu Plagovi to vře. Není totiž příliš známo, že on sám původně PCR testy prosazoval, leč pak kvůli nátlaku premiéra ustoupil. Nyní ho čeká asi další otočka.
Celý původní školský plán jsem popsal již v únoru. („Chcete do nosu, kloktat, žvýkat, nebo si odplivnout?“)
Byl dokonce už vytvořen leták, jak se ze slin bude dělat PCR test (zde jsem si ho uložil). Jenže pak se do toho vložil premiér Andrej Babiš (a v pozadí i milovník čínských rychlotestů vicepremiér Jan Hamáček). Babiš se zhlédnul ve svém rakouském vzoru Sebastianu Kurzovi, který školy otevřel s antigenním testováním. V té chvíli se musela změnit i Plagova strategie, ač podmínky zde jsou trochu jiné a ministerstvo školství tehdy ve spolupráci se zdravotnictvím dobře PCR testy vyargumentovalo.
Výsledkem je, že Babiš kritizuje Plagu za nepřipravený návrat dětí do škol, ač sám do původní logické přípravy hodil vidle. Stejně tak je absurdní vinit Plagu, že chce velmi nepohodlný a zmatený rotační nástup do škol dle regionů, protože za týden nechce celé školství zase uzavřít. Za to opět může mylná úvaha premiéra (ale zde i opozice), že pandemického zákona není již třeba prosadit žádné omezení pohybu. Tím pádem jsou školy tedy velmi náchylné k opětovnému uzavření, protože jsou při vzniku lokálního ohniska první na ráně.
Nezbývá tedy než opět na ministerstvu vytáhnout únorový letáček z koše, kde už k rozkazu premiéra ležel zmuchlaný na vyhazov. Začne se asi antigenními testy, které jsou již nakoupené, protože vláda nemůže působit jako zmíněný král z Pyšné princezny, ale brzo se přejde na PCR testy, nejspíše v podobě efektivního poolingu.
#ToPodstatné: Vrátí se žáci do škol v dubnu? Nebo až v září?
Problém není síla PPF, ale slabost státu
Po oznámení tragického skonu Petra Kellnera jsem napsal rychlý komentář, kde jsem se pokusil zachovat základní slušnost vůči tak hrozně ukončenému životu, ale zároveň připomenout o jakou moc se nyní bude hrát.
Ostych byl ale zjevně zbytečný. Vyvalilo se pozoruhodné množství exaltovaných vyjádření, některá byla vůči člověku, který ještě ani neměl hrob, opravdu nechutná.
Nejhorší ovšem je, že se emotivní debata stočila okamžitě pryč od toho nejpodstatnějšího – jak přepřahání PPF ovlivní strategické zájmy státu. O Kellnerově impériu jsem se roky snažil podrobně informovat, protože okolo PPF se roky chodívalo po špičkách (dost jsem si užil po textu „Kellnerova republika. Ne Andrej Babiš, ale Petr Kellner ovládl Česko“)
Problém přeci není vůbec v tom, zda Kellner byl padouch z 90. let, nebo elitní světový byznysmen a filantrop. Nejpodstatnějším problém pro Česko byla a je všudypřítomná slabost státu v hájení svých strategických zájmů. Kdysi jsem to sepsal do komentáře „Českým problémem není Kellnerova síla, ale chronická slabost státu“.
Připomenu jen namátkou několik věcí:
Jak je například možné, že mýtnou soutěž vyhrál Kellner, ale tři čtvrtiny finančního plnění jdou za firmou, jejíž vlastnictví se ztrácí na Kypru?
Jak se mohlo stát, že stát nekoupil před lety místo PPF třetinu v klíčové ČD-Telematika, když byla na prodej?
Proč ale naopak třeba Praha, jejíž představitelé neopomenout kritizovat oligarchii při každé příležitosti, drží stále podíl v PPF bance? K čemu?
A už mají vysoké školy po kauze sponzoringu UK rozumná pravidla pro obdržení darů od finančních skupin?
A opravdu je tak snadné si koupit bývalé prezidenty? Neměli bychom pro ně mít nějaký důstojný důchod, aby nemuseli na stará kolena létat na vizitace financiéra PPF Bank of China jako Klaus?
A jaká máme antimonopolní pravidla pro přebírání telekomunikací, televizí či bank?
Těch otázek by mohlo být na desítky...
#ToPodstatné: Jak dál bude pokračovat skupina PPF?
Dálnice, dálnice, dálnice
Na billboardové heslo ANO si jistě ještě mnohý vzpomene. S rychlostí výstavby dopravní infrastruktury ale Andrej Babiš vůbec nehnul. Od roku 2014 dokonce není schopen najít ani toho správného ministra dopravy, takže nakonec rezignoval a dal rezort ministru průmyslu Karlu Havlíčkovi.
Ten nyní nese na vládu zajímavý dokument „Přehled investorské přípravy dopravních staveb, jejichž stavební náklady přesahují 300 mil. Kč a jejichž předpoklad zahájení je v následujících 3 letech“, který mám k dispozici.
Kromě rozestavěných silničních a železničních úseků dokument také obsahuje stav projektové přípravy. A někdy je to skutečně neuvěřitelné čtení. Vybírám jen pár třešniček. Pro začátek D1 Říkovice-Přerov, kde se miliardy opravdu hned tak neutratí. Pokud si to přeložíte do češtiny, tak je tam vše – od brzo propadlé EIA, přes Děti Země po podjatost a ještě do toho navrch vjela železnice:
Dne 20. 10. 2020 Krajský soud v Ostravě zrušil Rozhodnutí KÚ Olomouckého kraje ze dne 8. 6. 2020, kterým byla potvrzena právní moc změny územního rozhodnutí na stavbu. Tím vyhověl žalobě OS Děti Země a Krajina Dluhonice z.s. a vrátil věc k novému projednání na KÚOK. Tímto rozhodnutím došlotaké k přerušení všech stavebních řízení. Velkým rizikem je, že nebude vydáno pravomocné stavbební rozhodnutí do doby konce platnosti závazného stanoviska EIA vydaného na základě §23 v roce 2016 s 5letou platností do 4Q 2021. V 08/2020 podány žádosti o SP ke všem SO vyjma objektů drážních, nutná koordinace s probíhající stavbou žst. Přerov, 2. stavba. O DO požádáno v 01/2021.Veškerá stavební řízení jsou přerušena. Povolení kácení: Děti země podaly k Magistrátu města Přerova námitku pro podezření ze systémové podjatosti jak Magistrátu města Přerova tak KÚ Olomouc Probíhá nové obesílání vlastníků po platné změně ÚR, aby začal běžet akceptační lhůta a bylo možné případně zahájit vyvlastnění. Dále pokračují směny pozemků s obcemi a právnickými osobami, které podmiňovaly uzavření smluv platným ÚR. Služebnosti z 506 vypořádáno 226. Část smluv zajišťuje ČEZ v rámci probíhajících přeložek.
Nebo tu máme starodávný sen spojit Moravu se Slovenskem ještě jednou dálnicí. Ovšem D49 mezi Hulínem a Fryštákem rozhodně hned tak nebude:
22.12.2020 vydáno nepravomocné SP na hlavní trasu. K vydanému SP podáno 6 rozkladů (330 stran), které řeší rozkladová komise. Značné riziko podání soudních žalob. V 4Q 2021 končí platnost vydaného závazného stanoviska EIA dle §23 které bylo vydáno v roce 2016 s 5letou platností. Toto stanvisko nelze prodloužit! V případě že nebude do uvedené doby vydáno pravomocné SP bude muset dojít k novému procesu EIA!
Další případy asi není nutné vyjmenovávat. Vzpomněl jsem si na jeden svůj tři roky starý souhrn „Odříznuté Česko: Sousední země čekají, až stát dostaví své dálnice k hranicím. Dálniční síť nebude hotová ani do roku 2050.“ Mnoho se bohužel nezměnilo.
#ToPodstatné: Jak rychleji stavět dopravní infrastrukturu?
Instituty za všechny prachy
Ministryně Alena Schillerová předkládá vládě státní závěrečný účet za minulý rok. Mám ho už nyní k dispozici a je to jako vždy zajímavé čtení. Něco jsou trvalky (tradiční usilovné utrácení Pražského hradu), něco je nové (razantně se prodražující obsluha státního dluhu). To ale nechme na jiný newsletter.
Dnes vybírám příspěvek politickým stranám. Ministerstvo financí vyplatilo v roce 2020 politickým stranám a politickým hnutím ze státního rozpočtu příspěvky celkem ve výši 563 843 750 Kč.
Celkově nejvyšší příspěvky ze státního rozpočtu byly uhrazeny politickému hnutí ANO 2011 ve výši 145 832 500 Kč, ODS ve výši 77 343 750 Kč, ČSSD ve výši 67 411 667 Kč, KDU- ČSL ve výši 49 848 333 Kč, KSČM ve výši 46 154 167 Kč.
Zda je to moc, nebo málo, to teď nechme stranou. Ale jsou tu opět i desítky milionů na zcela neviditelné stranické politické instituty.
Příspěvek na podporu činnosti politického institutu byl v roce 2020 vyplacen v celkové výši 37 789 583 Kč, v tom politickému hnutí ANO 2011 ve výši 13 257 500 Kč, ODS ve výši 7 031 250 Kč, ČSSD ve výši 6 128 333 Kč, KDU-ČSL ve výši 4 531 667 Kč, KSČM ve výši 4 195 833 Kč a TOP 09 ve výši 2 645 000 Kč.
Politické instituty tu máme už tři roky – měly to být mozkové trusty stran, ale to se rozhodně nepodařilo ani jediné, to by alespoň nějaká ze stran musela mít program. A problém je i financování - 10 % z celkové výše příspěvku na činnost může být absurdně hodně peněz – v případě Institutu pro politiku a společnost pod hnutím ANO 13 milionů. Byly časy, kdy si politici sami dokázali napsat program, dokonce to bylo jejich přirozenou ambicí. Tak tři, čtyři miliony bokem pro instituty mohou snad pomoci, aby si na to rozpomněli, ale více peněz je už jen vyhazováním prostředků daňových poplatníků.
#ToPodstatné: Jak zařídit, aby tu strany měly tak vážené instituty, jako jsou třeba v Německu stranické stiftungy?
#ToPodstatné
V minulém newsletteru jsem popsal cíle Národního plánu obnovy v oblasti elektromobility.
Člen Asociace elektromobility a zastupitel z Prahy 9 Václav Vislous upozorňuje, že nejde jen o to zda, ale i jaké nabíječky stavět.
Cest delších, než je dojezd moderních elektromobilů, je minimum. Statisticky kolem procenta. Klíčem nabíjecí infrastruktury je proto dobíjení při parkování. Primárně je nutné nastavit jednoduchá pravidla garantující možnost výstavby a připojení dobíječek ze strany majitelů objektů, SVJ či municipalit.
Městům svazuje legislativa ruce nejvíc. Nevhodně jsou nastavené podmínky pro vytvoření lokální distribuční sítě, stejně jako nutnost zřízení samostatného odběrného místa pro každou nabíječku. V Praze pak také, že distribuční síť v dobíjecích lampách vlastní jen minoritně. Na NN se za distribuci platí až 4x víc, než za silovou elektřinu, což vede k přemrštěným nákladům. Oproti obřím boxům bohatě stačí řádově levnější technologie, která se vejde dovnitř běžných lamp.
Roztříštěnost veřejného dobíjení by měl řešil národní roaming - jednotný systém vyúčtování - který by rozbil stávající vendor lock-in. Stavět méně, než 100 kW DC nabíječky, je pro dlouhé cesty nesmysl. Řešit je potřeba nabíjecí huby u výjezdů z měst a také infrastrukturu pro nákladní automobily - dálniční trolejové vedení.
#ToPodstatné je, že rozvoj elektromobility u nás brzdí primárně absence odpovídající, moderní a použitelné regulace, pravidel a jasné vize. Potřebujeme nový zákon o dekarbonizaci dopravy.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
