Vrtění Národní rozvojovou bankou a Zemanovo jaderné konsorcium
12. 4. 2021
Minulý týden byl hezkou případovou studií, jaký je rozdíl mezi novinařinou o tom, co bychom chtěli, a mezi novinařinou o tom, co se skutečně děje. Obojí má v žurnalistice své místo, ale pokud neexistuje to druhé, to první je často hodně na vodě.
V úvodníku minulého newsletteru jsem popsal, že skončí ministr zdravotnictví Jan Blatný a nahradí ho Petr Arenberger, to nebylo zas tak tajné. Ovšem přidal jsem i informaci, že padne i Tomáš Petříček, ale až po sjezdu ČSSD, aby to Jan Hamáček neměl s obhajobou těžké. Ani to nebylo zas tak těžké zjistit, šlo o dohodnutý plán v trojúhelníku ČSSD-premiér-prezident (původně se měli poroučet oba ministři najednou).
Ovšem místo abychom se bavili o zásadní výměně ministra zdravotnictví a převratu v Černínském paláci, stačilo Strakově akademii a Pražskému hradu vypustit fámu o konci ministra školství, a odvést pozornost zcela jinam.
Dobře, to je politikaření. Ale ještě horší je to s aktuálním přechodem z nouzového stavu do pandemické pohotovosti. Hodněkrát jsem tu psal, že pandemický zákon bez výslovného omezení pohybu je bezzubý a epidemiologicky i právně velmi rizikový. Několikrát o tom mluvili erudovaní právníci na našem Clubhousu. Naposledy jsem se před tím snažil varovat v komentáři "Příběhy obyčejného šílenství. Rozvolňování nejspíš zase skončí jako vražedná kovbojka". Nic. Vláda i opozice o tom problému dobře věděla, ale nikdo nechtěl kazit pohádku o skvělém pandemickém zákoně. A média na to skočila, téma prakticky neexistovalo, dokud nebylo zjevné, že ministerstvo zdravotnicví má vyhlášky omezující pohyb bez opory.
Je jistě v pořádku v komentářích psát o Česku, jaké by mělo být (sám se tomu věnuji). Ale nejprve je třeba bez příkras popisovat Česko, jaké skutečně je a v blízké budoucnosti bude.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Vrtění Národní rozvojovou bankou
Médii proběhlo zděšení, že premiér Andrej Babiš s KSČM chce zakládat státní komerční banku. Něco takového nebylo nikdy na stole. Babiš se jen pokusil vyvolat u komunistů stesk po Státní bance československé prezentací plánu reformy Českomoravské záruční a rozvojové banky. Když si to komunisté prošli, pochopili, že je to zase jen další Babišova návnada a tím to skončilo.
Nicméně celé toto politikaření není bez rizika. Zvládnout reformu ČMZRB na Národní rozvojovou banku je jeden z největších úkolů této i příští vládní administrativy a pokud do toho bude současný předseda vlády sunout politické preference, tak to samozřejmě neskončí dobře.
ČMZRB je už roky zakletý zámek. Dekády se debatuje, že má fungovat jako německá státní rozvojová banka KfW, která už od dob Marshallova plánu pomáhá německé ekonomice. Přestože je tu ČMZRB už od roku 1992, byl to dlouho produkt devadestákového kapitalismu, který sice na papíře vypadá hezky, ale nefunguje. Podílnictví s komerčními bankami, kdy na stát připadala menšina, byl nefunkční. Nyní ji vlastní tři ministerstva, což také není ideální, ale alespoň je to všechno stát. Tato struktura se má nyní měnit do stylu KfW, což Babiš komunistům mylně interpretoval právě jako Státní banku československou.
Národní ekonomická rada vlády už minulý rok navrhla plnohodnotnou Národní rozvojovou banku:
S cílem pomáhat prostřednictvím finančních nástrojů rozvoji národní ekonomiky skrz záruční programy, kapitálové investice, poradenství dle strategických priorit vlády s flexibilitou v oblastech rozvoje a růstu českých společností, podporu prosperity, infrastruktury, digitalizace, sociálních změn a klimatu. Národní rozvojová a záruční banka by sdružila rozvojové aktivity pod jednou střechou a zahrnula další aktivity realizované dnes přes jiné státní agentury a instituce.
NERV chtěl přímé řízení vládou, aby se odstranil rezortismus, notné posílení banky lidsky i kapitálově a hlavně integrace všech (nebo alespoň většiny) implementačních státních agentur. Moc to ale nepostupuje. ČMZRB se měla blýsknout v krizi, ale programy Covid I, II či Praha se ukázaly jako naprostá tragédie a nad síly malé banky. To transformačnímu elánu moc nepřidalo.
Nicméně důležitý je nyní Národní plán obnovy, kde je vyhrazeno čtyři miliardy na to, co Babiš komunistům prezentoval jako státní konkurenci zlotřilých zahraničních soukromých bank. Už jsem o tom koncem března informoval v newsletteru („Podnikatelé ve čtyřmiliardovém mezaninu“).
„Nové kvazikapitálové nástroje na podporu podnikání a rozvoj ČMZRB v roli národní rozvojové banky“ je projekt mezaninového financování prostřednictvím podřízeného dluhu nebo prostřednictvím zvláštních druhů podílů a prioritních akcií, nebo kombinací uvedeného. Uvažuje se o dvou programech.
RESTART
Mezaninové financování investičních projektů podnikatelů podřízenými úvěry s cílem podpory investiční kapacity podnikatelů. Juniorní podřízený úvěr bude podmíněn spolufinancováním jiným bankovním nebo leasingovým úvěrem partnera ČMZRB minimálně ve výši podřízeného úvěru.
RECAP
Kvazikapitálové financování firem s potřebou kapitálového posílení bilance, které trpí nedostatkem likvidity v důsledku hospodářské krize. Investice zajistí stabilizaci firmy a její posílení úvěrovatelnosti komerčními bankami za běžných tržních podmínek.
Na první si budou moci sáhnout firmy do 250 zaměstnanců, na druhé firmy do 3000 zaměstnanců.
Pokud by ale Babiš chtěl se svými partnery z transparentního záručního rámce udělat sérii politicky motivovaných kapitálových vstupů do firem a pobídku politicky preferovaných investičních záměrů státu či obcí, pak by to byl samozřejmě průšvih a bylo by lepší ČMZRB nechat tak, jak je.
#ToPodstatné: Vznikne moderní Národní rozvojová banka, nebo spíše zase Státní banka československá?
Transformace ČD-Telematiky začíná
Zatímco se premiér může přetrhnout, aby měl politicky poslušnou státní banku, tam, kde by stát měl mít skutečně silný vliv, nekoná. Že klíčová telekomunikační firma ČD-Telematika není ve státních rukou, je jeden z nejpozoruhodnějších šlendriánů a nyní komplikuje rozjíždějící se transformaci polostátní společnosti.
PricewaterhouseCoopers mají zpracovat pro státní Správu železnic odhad, za kolik může odkoupit kus Telematiky.
Objednatel vede obchodní jednání se společností ČD – Telematika a.s. o možné koupi části obchodního závodu ČDT. Jednání dospěla do té fáze, že ČDT předložila Objednateli indikativní a nezávaznou nabídku na prodej v budoucnu případně vymezené části závodu ČDT, jež byla pro účely nabídky definována základním perimetrem transakce s podrobnější specifikací základních složek části závodu (zaměstnanci, hmotný majetek, smluvní vztahy, nehmotný majetek – zejména IT, software).
Jedná se o logickou profilaci firmy, kdy provoz sítí Správy železnic se odkrojí a Telematika se bude věnovat poskytování velkoobchodních telekomunikačních a datových služeb. Vše mohl být jednoduchý přechod mezi státními podniky, jenže to by český stát musel fungovat.
Jen pro připomenutí: Soukromý podílník Telematiky (podnikatel David Knop-Kostka) nabízel v roce 2014 státu, ať získá nad klíčovou infrastrukturní firmou plnou vládu, a ještě za slušné peníze. Stát to ovšem přes České dráhy vybojkotoval, šlo o jednu z prvních velkých akcí okruhu Jaroslava Faltýnka (a je škoda, že si o tomto majstrštyku nic nepoznamenal do diáře). Takže podíl šel Faltýnkovu známému Pavlu Hubáčkovi a ten se ziskem zhruba čtvrtinový podíl přeprodal PPF.
Místo jednoduchého rozdělení státní společnosti tak zcela zbytečně se vše musí řešit s pozůstalými na Evropské.
#ToPodstatné: Měl by mít stát velkou strategickou firmu na komunikační technologie?
Zemanovo jaderné konsorcium
Z dostavby Dukovan se stala naprostá fraška (#ToPodstatné k tomu řekla na Clubhousu v naší debatě i předsedkyně SÚJB Dana Drábová). Přesto jsme se z komedie s bezpečnostním dotazníkem něco podstatného už dozvěděli. A to jsou obrysy možných konsorcií.
Některá média senzačně zjistila, že Rosatom nepůjde do soutěže sám, ale najde si prý „trojského koně“ na Západě. Na tom ovšem není vůbec nic divného, účelová spojenectví se u tak velké dodávky pravidelně dělají, stačí si vzpomenout na konsorcium MIR 1200, které se ucházelo o dostavbu Temelína, což byla sestava Škoda JS, Atomstrojexport a OKB Gidropress. Skutečnou investigativou není zjistit, že velcí hráči utvoří konsorcia, protože to je zřejmé, ale jak budou vypadat.
Zásadní jsou dvě otázky: Zda Rosatom přesvědčí někoho z velkých ke spolupráci, aby se jím přikryl před bezpečnostními obavami. A pokud ne, kým se bude chtít přikrýt alespoň v Česku. Některé důležité detaily přineslo zjišťování redaktorů Českého rozhlasu, pro které se pozoruhodně rozpovídal ředitel středoevropské pobočky Rosatomu Zdeněk Šíma, až ho za to asi v Moskvě nepochválí.
V komentáři „Politici spustili nekontrolovatelnou reakci v Dukovanech. Výbuch přijde po volbách“ jsem odhadoval, že pro Rusy jako jediná možnost přicházejí Francouzi a odkazoval na spolupráci s Framatomem v bulharské elektrárně Belene. A také že ano. „Pokud by to mělo být konsorcium s jiným dodavatelem, dejme tomu třeba s Framatomem, tak je to věc jednání,“ řekl rozhlasu Šíma.
Ještě zajímavější je sestava možných spolupracovníků v Česku: „Jednáme zhruba s devíti velkými českými společnostmi. Určitě obě plzeňské Škodovky, Sigma, ZVVZ Milevsko, I&C Energo,“ řekl Šíma.
Tak si to proberme postupně:
Sigma Group byla jedním z prvním velkých sponzorů výstupu Miloše Zemana na Pražský hrad, prezident firmu navštěvuje a různě se odvděčuje.
Škoda JS je v ruských rukou, jde o známý případ naprosto nepochopitelného vyvedení strategické firmy do ruských rukou.
Škoda Transportation je nyní v rukou PPF, která má se Zemanem velmi dobré vztahy, občas poskytne i letadlo.
Pak tu máme ZVVZ Milevsko, kam prezident také již rád zavítal na návštěvu.
A nakonec další nepochopitelně vyvedenou firmu, tentokrát z ČEZ I&C Energo, kterou nyní vlastní skupina Daniela Křetínského.
Jestli tohle vše už má Rosatom a Pražský hrad nasmlouvané, tak to je slušná síla.
#ToPodstatné: Budou se dostavovat Dukovany? A pokud ano, kým?
Jízdní řád eurofondů
Tak dlouho se v Česku nemluvilo o přípravě Národního plánu obnovy, až je ho všude plno, a zase se vůbec nebavíme o jízdním řádu „klasických“ eurofondů. Tak to napravme alespoň zde v newsletteru.
Ministryně Klára Dostálová nese na vládu „Návrh Dohody o partnerství v programovém období 2021–2027“, což je vždy vrcholný dokument pro rozdělování peněz z unijní sedmiletky. Plán mám k dispozici, brzo ho probere vláda.
Na rozdíl od Národního plánu obnovy, zde jsme časově docela v pohodě. I ministryně se nezapomíná pochválit:
Dohoda o partnerství byla opakovaně konzultována také s EK v rámci tzv. neformálního vyjednávání. Od samého začátku přípravy nového programového období byla Česká republika hodnocena ze strany Evropské komise jako jedna z nejpokročilejších zemí a je tomu tak do současnosti.
Z rozsáhlého dokumentu vybírám zatím jen jednotlivosti, ale důležité. Tou první je, že eurofondy v Česku začnou poměrně výrazně řezat dle bohatství jednotlivé regiony, nebude to už jako dosud bohatá Praha a pak všechno ostatní. Takto to bude nově vypadat například u InvestEU:
ČR po diskuzích s řídicími orgány a dalšími stakeholdery převede na počátku programového období do fondu InvestEU 80 mil. € na aktivity v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu odpovídající obsahové náplni OP TAK. Tuto sumu plánuje využít v poměru 36 mil. € pro méně rozvinuté regiony, 40 mil. € pro přechodové regiony a 4 mil. € pro více rozvinutý region. ČR nevylučuje další převody do fondu InvestEU po roce 2023 dle parametrů daných finální legislativou
A pak ještě vybírám jednu podstatnou věc, a to jak bude celý vesmír programů navzájem provázaný. I ministryně připomíná, že co se nastaví špatně nyní, to se s Českem potáhne dalších sedm let (s čímž máme z předchozích sedmiletek bohaté zkušenosti).
Přehled vymezení a doplňkovosti mezi fondy EU, jehož cílem je nastavit hranice mezi jednotlivými fondy politiky soudržnosti a vůči dalším nástrojům EU tak, aby nedocházelo k nežádoucím duplicitám a překryvům a současně nevznikala bílá místa, která nejsou vůbec pokryta intervencemi.
Takže na závěr jeden naprosto nesrozumitelný obrázek, ale důležitý, jak lze jednotlivé fondy kombinovat pro jakou oblast. Kdo však chvíli bude zkratky googlovat, rychle pochopí.
#ToPodstatné: Zvládneme nadesignovat tuto eurofondovou sedmiletku lépe než ty předchozí?
Valenta versus Okamura
Tomio Okamura je nyní král národovecké scény. Preference SPD jsou na deseti procentech a třeba to bude ještě více po potupném konci Václava Klause mladšího, který odmítl návrh svého otce na pokleknutí právě před SPD.
Okamura však není ještě zcela bez konkurence. Už po rozlícené rezignaci Klause mladšího podnikatel Ivo Valenta poslal na konci března Trikolóře milion korun, hnutí tedy zdaleka neodepisuje. Ve stejný den přispěl milionem i „svým“ Soukromníkům. Naopak po letech vynechal ODS, která se spojila s lidovci a TOP 09, což jistě Valenta nemůže schvalovat, STAN už opustil před lety (více na obrázku jeho sponzoringu z nového výborného webu politickefinance.cz).
Okamura tak musí počítat s tím, že i po pádu Klause mladšího zde zprava bude mít stále finančně slušně zajištěnou konkurenci v podobě zbytků Trikolóry, Sokromníků, možná Svobodných, které mohou ukrojit nějaké to procento, zvláště když se spojí.
#ToPodstatné: Vyluxuje Okamura kompletně národoveckou scénu? Na kolik procent podpory může ještě vystoupat?
#ToPodstatné
V minulém newsletteru jsem se trochu opřel do protahovaných dopravních staveb a upozornil na riziko mnohých brzo propadajících EIA. Poučený čtenář z oboru M. T. nabízí smírnější pohled, že přeci jen se něco v posledních letech hnulo kupředu:
Asi budu mezi čtenáři výjimkou, ale nemyslím si, že by se v uplynulých letech neudělalo nic s přípravou infrastrukturních staveb (se samotnou realizací se to zlepšuje také, pomaleji) Babišovi ministři totiž v pobártovských dobách těžce zkoušenému resortu přestal házet klacky pod nohy. Zásadní pozitivní věci pro výstavbu byly dvě: personální stabilizace a poskytnutí dostatku peněz na investorskou přípravu. Další pozitivní změny se pomalu a postupně udály i v legislativě: navýšení výkupních cen za pozemky pod stavbami, širší možnosti případného vyvlastnění, povolení staveb ve veřejném zájmu bez dokládání nabytí majetkových titulů k pozemkům, společné územní a stavební řízení, změna příslušnosti stavebních úřadů pro velké stavby nebo poslední aktualizace zákona "416" se sloučenou EIA s územním řízením. Se všemi těmito záležitostmi se ale zkostnatělí investoři i státní správa musí nejprve naučit pracovat, takže od nich nelze čekat okamžité zlepšení situace.
Problém české (ne)výstavby spočívá ve velké části v tom, že se nemůže stavět to, co je nejvíce potřeba a to proto, že takové stavby mají velmi motivované odpůrce. Jediným receptem na to jsou kvalitně připravené projekty a současně omezení možnosti podávání námitek a odvolání v co nejmenším počtu řízení. A tomu už se současná legislativa velmi přibližuje, jen se s tím zatím neumí pořádně pracovat... A případně už jsou ty stavby tak daleko v přípravě, že se na ně tu novou legislativu stejně nevyplatí vytahovat a zkouší se to klasicky "postaru". To je hlavně příklad zmiňovaných a nejvíce napadaných D1 a D49 (dále pak hlavně D0 a D52).
Zkrátka žádný instantní recept na okamžitou výstavbu bez zásadního omezení práv veřejnosti neexistuje. Pokud by se náhodou nová vláda třeba rozhodla situaci řešit nějakou "revolucí", tak to bude mít jedině negativní vliv. Tahle země má teď spoustu palčivějších problémů k řešení a navíc se (při nezaseknutí přípravy) velmi blíží situace, kdy budou ve větší míře existovat stavby připravené, ale finančně nepokryté, což tu skoro deset let nebylo. Takže hlavní úkol by měl být shánět peníze na výstavbu (ale nepřehánět to, současné ceny v železničním stavitelství už nejsou příliš rozumné).
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!