Jak dostat Kreml z energetiky a hausnumero 192 miliard
19. 4. 2021
Vojtěch Filip ozbrojenou pěst proletariátu tak zmátl procedurami, že se udržel v čele KSČM. Své odcházení/neodcházení umně režíruje už přes rok. V dubnu 2020 se měl konat sjezd KSČM a Filip dobře věděl, že po holportu s Babišem a pádu preferencí by neobhájil. Po ataku covidu se však Filipovi podařilo prosadit, že se sjezd odkládá na podzim a začal tvrdit, že už stejně šéfovat stranu nechce, protože má zdravotní problémy. Ukolébaní revolucionáři tedy nad nepopulárním končícím soudruhem mávli rukou a nechali ho v čele. Jenže pak Filip vyblokoval sjezd i v listopadu, ač jiné strany digitální sjezd zvládají bez problému po celé Evropě. Nakonec porušil slovo, že odstoupí, místo toho se chtěl nechat na ústředním výboru odvolat, na což soudruzi neznalí procedury neměli sílu. Takže ač Filip nemá podporu ústředního výboru, vládne dál, a to i rok po termínu původně plánovaného sjezdu, kde měl už dávno prohrát.
Komentátoři svorně zavěštili jistou smrt stárnoucí straně (což mimochodem není tak jisté, volební jádro je stále slušné). Nikdo si však nekladl otázku: Proč? Proč Filip tak usilovně režíruje své neodcházení, i když mu je jasné, že v říjnu žádného fenomenálního výsledku pro svou stranu nedosáhne?
To je jednoduché: Vojtěch Filip především poslušně plní veškeré přání Pražského hradu a Moskvy. Když Miloš Zeman chtěl, aby KSČM podporovala vládu ANO, přivedl k vládě miliardáře komunistické poslance. Pokud nyní stranu od vlády odstřihl, je to jistě opět přání Pražského hradu.
Zároveň to není totální odstřižení – Filip je pro nedůvěru vládě, ale ne předčasné volby. To je velmi podstatné. Výsledkem tak bude buď totálně oslabení Babiš pod dozorem Hradu, nebo nová prezidentská vláda.
Celou dobu nebylo jen jasné, proč zrovna nyní dostal Filip od řídících důstojníků na Pražském hradě příkaz k této divočině. Po odhalení útoku ve Vrběticích se už není třeba dohadovat.
Celé je to smutné a ukazuje, jak vysocí představitelé ohrožují české národní zájmy. Ale možná úplně nejvíce je smutná role koalice Spolu, které stačilo, aby Filip na příkaz Hradu předhodil nedůvěru vládě, a pravicová opozice bez jakéhokoliv přemýšlení se po tom vrhla a sbírá podpisy poslanců na konec Babišovy vlády, aby exekutivu ovládl prokremelský Zeman.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Jak dostat Kreml z energetiky
V přípravě odvety za útok ruských špiónů ve Vrběticích se zmiňuje vše možné, jen ne to nejdůležitější. Energetika – nejmocnější ruská zbraň vůči Evropě. Vicepremiér Karel Havlíček byl sice dotlačen k vyjádření, že účast Rosatomu na dostavbě Dukovan je nepřijatelná. To ovšem není konec debaty, ale jen začátek.
Již v lednu jsme v newsletteru informoval o vyhodnocení státní energetické koncepce, která má být podkladem pro aktualizaci směřování české energetiky do roku 2050.
Tehdy jsem z dokumentu, o kterém prakticky v politice i médiích není bohužel řeč, vybral plán na třetí jadernou elektrárnu v Blahutovicích či odklon od uhlí. Nyní je dokument samozřejmě podstatný z úplně jiných důvodů. Nová státní energetická koncepce musí potvrdit bezpečnostní aspekt co možná nejobezřetnějším přístupem k Rusku. Koncepce připomíná, že energetika se vždy snaží pochytat tři zajíce najednou, ten bezpečnostní ale nyní začíná utíkat neznámo kam.
V rámci odborné diskuse je přitom obecně uznáváno, že všech tří dimenzí, tedy bezpečnosti, konkurenceschopnosti a udržitelnosti není možné plně dosáhnout, cíle jsou totiž do určité míry protichůdné. Tento jev je obecně označován jako energetické trilema. Cílem je tedy optimální kombinace parciálního dosažení těchto cílů.
Není nutné rezignovat na výrazný podíl jádra v energetickém mixu (to ani není možné), ale je třeba se velmi rychle rozhodnout, zda jít dál cestou tendru v případě Dukovan, protože termíny běží. To se nezdá realistické. Jednak poptávaný reaktor mají po vyloučení Rosatomu nyní reálně jen Američané. Za druhé je otázka, jak velká by to byla vlastě soutěž. A za třetí je nutné nejen vyloučit Rosatom, ale například Francouzům jasně říct, že Rusové nemohou do konsorcia (jako třeba v Bulharsku, jak jsem popisoval v minulém newsletteru).
Dále energetická koncepce musí výrazněji začít rozlišovat, kde je možné nadále s Rusy spolupracovat. To třeba příklad dodávek uranového paliva od TVEL, které je možné naskladnit a při problémech přejít celkem snadno k Američanům. Ale pak jsou to oblasti, kde závislost může končit vydíráním.
To je především příklad ropy a plynu. S ropou je to horší.
Co se týče infrastruktury v oblasti dopravy ropy, respektive diverzifikace cest/zdrojů pro dopravu ropy, tak ČR dopravuje ropu dvěma ropovody. Jedná se o ropovod Družba a ropovod IKL (Inglostat-Kralupy-Litvínov). Ropovodem Družba je do České republiky přepravována ropa z Ruské federace (tzv. Russian Export Blend), která je svou charakteristikou tzv. středně těžká a relativně sirnatá a ropovodem IKL je pak do ČR dopravována ropa původem zejména z Ázerbájdžánu a Kazachstánu, odkud pochází ropa tzv. lehká a sladká, tedy ropa s vyšším zastoupením méně složitých uhlovodíků a menší sirnatostí (v porovnání zejména s ropou pocházející z Ruské federace). Přepravní kapacita ropovodu Družba využitelná pro ČR je 10 mil. tun ropy ročně a využití přepravní kapacity ropovodu Družba pak v posledních letech odpovídá přibližně 40-50 % celkové přepravní kapacity.
S plynem lepší, ale pokud Česko vsadí místo jádra na sérii plynových elektráren, vytvoří to zase další problematickou závislost (níže obrázek ze zmiňovaného dokumentu, odkud k nám plyn vlastně proudí).
V roce 2018 dosáhl podle údajů Energetického regulačního úřadu tok zemního plynu do plynárenské soustavy ČR ze zahraničí téměř 40 mld. m3 (konkrétně se jednalo o 39 770 mil m3, respektive 424 107 GWh). Tok zemního plynu z plynárenské soustavy ČR do zahraničí pak představoval téměř 32 mld. m3 (konkrétně se jednalo o 31 762 mil. m3, 388 775 GWh). V roce 2019 pak dosáhl tok zemního plynu do plynárenské soustavy ČR ze zahraničí cca 36,1 mld. m3 respektive 385,4 TWh. Tok zemního plynu z plynárenské soustavy ČR do zahraničí za rok 2019 představoval téměř 26,6 mld. m3 resp. 283,9 TWh). Rozhodujícím vstupem jak pro zásobování tuzemského trhu, tak i mezinárodní tranzit plynu, se od roku 2013 stává spolková republika Německo a nové projekty v budoucnu tuto její roli ještě posílí.
Stejně podstatné jako vyhošťování špiónů by mělo být i přehodnocení energetické koncepce, protože věta „Na základě těchto ukazatelů je možné konstatovat, že ve sledovaném období nedošlo k významnému zhoršení energetické bezpečnosti ČR.“ už neplatí.
#ToPodstatné: Jak dál rozvíjet energetiku, aby byla levná, udržitelná, ale i bezpečná?
Hausnumero 192 miliard
Do konce dubna by měla mít Evropská komise v ruce finální Národní plán obnovy, český jízdní řád, jak si odkrojit svůj díl z obrovského unijního fondu na pocovidový restart Evropy. V newsletteru o projednávání důležitého dokumentu pravidelně informuji. Už jsem minulý měsíc vybíral top záměry z plánu, také jsem již zveřejnil matici, jak by se nový instrument měl kombinovat ostatními eurofondy, především pak očekávaným Modernizačním fondem.
Ale najednou nečekané překvapení. Ani nevíme, kolik chceme vlastně utratit. Do konce minulého roku se v přepočtu mluvilo o grantech za 182 miliard. Pak to ministr Karel Havlíček přepočítal na 171 miliard. A nyní se záhadně dostáváme na 192 miliard. Prý jde o běžné navýšení o desetiprocentní rezervu.
Nejde. Vysvětlení je prozaičtější – rozháraná vláda stále nebyla schopna sesekat své politické priority do požadované částky.
Mám v ruce propočty pro mezirezortní řízení. Celý plán se nepochybně bude muset ještě měnit. Jednotlivé lobby prosadily sice spoustu svých přání, ale v tu chvíli začaly haprovat základní dva úhelné kameny plánu – že 37 procent výdajů musí jít na zelenou tranzici, 20 procent pak na digitální transformaci. O vychýleném poměru investic a reforem ve prospěch investic ani nemluvě.
Pro hnutí ANO bylo zásadní zdravotnický balík výrazně nalít do boje s rakovinou, ze které si Andrej Babiš chce udělat velké předvolební téma s profesorem Arenbergerem. Na posílení onkologické prevence má jít nakonec 10,2 miliardy korun! I kdyby se pobočky chystaného Českého onkologického institutu a Centra onkologické prevence vybetonovaly v každé obci, stejně to bude husarský kousek něco takového během pár let utratit. A je to samozřejmě i nyní problém v agregátních propočtech, protože z hlediska digitální a zelené agendy je to vždy nula.
Takových věcí je tam spoustu, takže se to dohání bobtnáním celého plánu a přelakováváním spousty věcí na zeleno. Systémová podpora investic má být z 39 procent zelená, to asi ministryně Klára Dostálová bude vyrábět sešívačky a šanony z vyhozených petek. Ještě komičtější je 100procentně zelené kapitálové posílení Českomoravské záruční a rozvojové banky, zcela zjevný nesmysl.
I přes tuto habaďůru je nynější nabobtnalý plán jen na minimálních 37 procentech zeleně a jen lehce na minimem pro digitál. Bylo by samozřejmě lepší, kdybychom si to proškrtali zde v Česku. Ale protože toho zjevně nejsme schopni, bude to muset udělat Evropská komise a my se tady pak jako tradičně budeme durdit, jak je ten Brusel na nás zlý...
#ToPodstatné: Co chybí a co přebývá v Národním rozvojovém plánu?
Příliš kreativní Zaorálek
Zase jsme jednou zažili Lubomíra Zaorálka v životní formě. Jeho emotivní projev, proč nemůže vzít Černínský palác a jak ho kultura potřebuje, se zařadil mezi jeho vrcholné herecké kusy. Když pak někdejší vykonavatel slavného Prohlášení čtyř obvinil současné ministerstvo zahraničí, že je vykuchané, mnozí nevěděli, zda se smát či brečet.
V přerývaném projevu ale mimo jiné i utrousil, že nemůže opustit ministerstvo kultury, protože to nyní vykonává spoustu nových úkolů. Tak to rovnou přeložme: chce si pohlídat osm miliard z Národního plánu obnovy.
Jeden z důvodů, proč v NPO nevychází limity na ekologii a digitál, je právě „Rozvoj kreativního a kulturního sektoru“ za 8,1 miliardy. Ne že by si kultura podporu nezasloužila, ale je to jako pěst na oko, když se tam nedostala skoro žádná reforma školství, zdravotnictví či sociální péče.
O kreativních voucherech jsem zde už psal, jedna z autorek původní koncepce Jana Adamcová pak popsala, jak se celý koncept KKP zvrtl do současné podoby.
Jan Hamáček se tak dlouho v hádkách o priority NPO stavěl za svého kolegu, až byl po zásluze potrestán: Zaorálek dobře věděl o popravě Tomáše Petříčka a že dostane nabídku. Kdyby Hamáčkovi rovnou řekl, že to nebere, protože si staví politický pomník za osm miliard, nikdy by ho předseda nenavrhl.
Není divu, že se Hamáček naštval a sáhl po prvním náhradníkovi, který mu přišel pod ruku. Nakonec možná ale zapláče i Zaorálek – těch „jeho“ osm miliard se ve finální verzi NPO ještě velmi pravděpodobně hodně seškrtají.
#ToPodstatné: Koho byste si přáli v Černínském paláci? Neměl by tam nastoupit rovnou Rudolf Jindrák, když už je faktický šéf zahraniční politiky?
Národní program deforem
S Národním plánem obnovy do Bruselu brzo poputuje i Národní program reforem na tento rok, který mám k dispozici. Jako každý rok je to smutné čtení, kvůli covidu ještě smutnější než obvykle. Pro ilustraci stačí vždy uvést doporučení EU, které bychom měli nějak naplnit, pak co je psáno v plánu reforem a jaká je realita. Jako příklad uvedu jen reformu důchodů.
Brusel: Zlepšit dlouhodobou fiskální udržitelnost důchodového systému.
Plán reforem:
V únoru 2019 zahájila svou činnost Komise pro spravedlivé důchody jako poradní orgán ministryně práce a sociálních věcí. Komise se během svých jednání věnovala řadě závažných problémů českého důchodového systému - rozdílům mezi důchody žen a mužů, zajištění dřívějších důchodů osobám ve fyzicky náročných profesích a nízké efektivitě doplňkových penzijních schémat. Od září 2019 je činnost komise téměř plně věnována výraznější parametrické reformě důchodového systému, která spočívá ve vytvoření robustního - nultého - solidárního pilíře a plně pojistného - prvního - pilíře důchodového systému. V lednu 2020 byly představeny tři možné varianty nastavení, které se liší nastavením jednotlivých parametrů a také očekávaným dopadem na veřejné finance. Dlouhodobé dopady uvažovaných variant se pohybovaly od poklesu výdajů v rozsahu přibližně 0,5 % HDP po zvýšení výdajů o 1,5 % HDP.
OECD zpracovala studii mapující situaci v českém důchodovém systému včetně návrhu jeho reformy. V lednu 2020 proběhla v ČR mise OECD, která si kladla za cíl seznámit se s představami všech zúčastněných stran, výsledky doporučení byly prezentovány v závěrečné zprávě v listopadu 2020.
V souvislosti s poklesem poměru průměrné penze a průměrné mzdy v posledních letech a zejména v souvislosti s dopady epidemie na příjmovou a sociální situaci penzistů vláda dne 2. 9. 2020 schválila návrh zákona, který přinesl pro všechny starobní důchodce i osoby s invalidní či pozůstalostní penzí mimořádný příspěvek ve výši 5000 Kč a který obdrželi v prosinci 2020. Zákon byl schválen Parlamentem a vydán ve sbírce zákonů dne 23. 11. 2020.
A teď realita: Důchodová komise skutečně už dávno propočítala různé varianty reformy, ale premiér Andrej Babiš a vicepremiérka Alena Schillerová odmítají byť jen o tom zahájit debatu o reformě, protože z toho nekoukají žádné hlasy ve volbách. Prvním zdržovacím trikem tak bylo zadání studie OECD, čím Babiš zmarnil rok. Nyní sepsal Úřad vlády další filipiku, proč jsou varianty reformy nedodělané, aniž by řekl, jaký další postup preferuje, protože nepreferuje žádný. Jediné, co tedy vláda zvládla, je navýšení příjmů jediné skupině obyvatel, jejichž příjmy v covidové krizi neutrpěly - penzistům. Tím je ale samozřejmě fiskální udržitelnost penzijního systému ještě více ohrožena než dosud...
#ToPodstatné: S touto vládou se zásadních reforem už nedočkáme. Dočkáme se jich s tou příští? A pokud ano, kterých?
11,5 miliardy po světě
Už je také sestavena roční souhrnná zpráva o stavu a vývoji zahraničních pohledávek českého státu za rok 2020. Mám ji k dispozici. To je vždy zajímavé čtení, co se kde daří – byť většinou nedaří – řešit.
Aktuálně Česko poptává 11,5 miliardy korun plus speciál – to je kódové označení pro utajené dluhy za Kubou a Libyí. Inkaso z pohledávek za minulý rok dosáhlo 149 milionů, což je slabota, rok předtím to bylo 387 milionů. Vybírám některé zajímavé země.
Z Číny kupujeme a na letištích vítáme letadla s rouškami, ale lidová republika se k vypořádání dluhů za čtvrt miliardy stále moc nemá.
V červnu 2020 se zástupci MF ČR setkali s ekonomickým radou ČR v Pekingu a požádali jej o urgenci reakce čínské strany na opakované české návrhy ve věci nedořešených zůstatků na barterových účtech. Do dnešního dne ve věci k žádnému pokroku nedošlo.
Nic dobrého asi také nevěstí, že se do kubánského dluhu pustil ministr Miroslav Toman a chce úhradu v naturáliích.
Dopisem ze dne 20. ledna 2020 oslovil ministr zemědělství MPO ČR, MZV ČR a MF ČR s návrhem na zřízení mezirezortního expertního týmu, který by prodiskutoval obrysy projektu v oblasti živočišné a rostlinné produkce v souvislosti s částečným řešením dluhu Kuby vůči ČR. Dne 19. února 2020 se uskutečnilo jednání zástupců MF ČR, MZV ČR a MZe ČR, kdy jedním z doporučení bylo opětovné oslovení kubánské strany k uspořádání dalšího kola expertních jednání o dluhu. Další kroky byly pozastaveny s ohledem na epidemii COVID-19.
Jen v Rusku žádný velký dluh nemáme - ten totiž slavně v roce 2001 premiér Miloš Zeman propral přes Falkon Capital. Ale nechme už prezidenta, ten má teď ruských problémů dost a dost...
#ToPodstatné: Jak dlouho ještě budeme předstírat, že nám někdy někdo splatí dluhy z RVHP?
