Newsletter DK
← zpět na archiv

Jen tři azyly pro Bělorusy a Zaorálkovo procento

14. 6. 2021

V rozjíždějící se předvolební kampani nepochybně opět dojde na předhánění se, kdo zaručí učitelům vyšší platy. To je ovšem jen část problému nereformovaného školství. Jak škodlivé je redukovat veškeré problémy českého vzdělávání na platy, se bohužel perfektně ukázalo na novele zákona o pedagogických pracovnících.

Informace jen prošuměla médii, že sněmovna odsunula závěrečné hlasování, což pravděpodobně znamená, že už se k této normě poslanci do voleb nevrátí a vše spadne pod stůl. Jádrem sporu se stal právě bod o platech učitelů, respektive garance 130 procent průměrné mzdy. Politici se rozhádali a zcela tak zapadlo to podstatné, v médiích se o tom nenapsala ani čárka.

Jen telegraficky: Norma měla do škol uvést nové potřebné pedagogické profese jako sociální pedagog. Učitelé by snáze mohli učit v mateřských školkách. Učitelé druhého stupně by mohli snáze učit vše, co umějí a baví je. Podstatné bylo i otevření učení expertům bez pedagogického vzdělání. Zároveň by bylo snazší studium pedagogiky. Velmi podstatné by bylo i zavedení adaptačního dvouletého období pro začínající učitele, pomáhal by mu provázející zkušený kantor.

Je toho ještě více, ale toto je základ. Ten s touto sněmovnou skončí a zase bude trvat roky to samé protlačit parlamentem. Absurdní je, že pro tyto změny byla v debatě Učitel pro 21. století drtivá většina školských expertů stran.

A tak je to v Česku se vším...

A ještě k naší komunitě: Tradiční debata #ToPodstatné opět na Twitter Spaces. Nelze to předem naplánovat, tedy v pondělí v osm večer by se měl objevit link na mém profilu. Kdo bude host, se nechte překvapit.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Hlavně se vyfotit s Cichanouskou

Kdo minulý týden neulovil v Praze fotku s vůdkyní běloruské opozice Svjatlanou Cichanouskou, jako by nebyl. Mohlo se zdát, že jde o návrat k havlovskému důrazu na lidská práva, ve skutečnosti šlo spíše o návrat k havlovskému absurdnímu dramatu.

Ani spousta úsměvných fotek a velkých slov nemůže zastřít, že česká podpora běloruské opozici (a obecně demokratům v postsovětských zemích) je naprosto tristní. Bělorusko je obzvláště odstrašující příklad neschopné české zahraniční politiky. Zatímco Polsko, Litva a další okamžitě spustily masivní programy pomoci potom, co Lukašenko vyhlásil otevřenou válku svým vlastním občanům, Česko si z toho udělalo maximálně tak vnitropolitický debatní klub.

Jedním z nejčastějších slibů běloruské demokratické opozici bylo otevření azylové systému. Tak se podívejme na čísla.

Zpráva o migraci za minulý rok zásadní nárůst prchajících Bělorusů sama popisuje:

Bělorusko se v rámci nejčastěji zastoupených zdrojových zemí objevilo v posledním čtvrtletí a nárůst běloruských žadatelů o mezinárodní ochranu byl spojen se skutečností, že i v době pandemie pokračovaly projekty pomoci zaměřené na specifické kategorie cizinců. Občané Běloruska do ČR přicestovali v rámci Stálého zdravotně humanitárního programu MEDEVAC, který poskytl pomoc Běloruským občanům perzekvovaným běloruským státem po srpnových protivládních demonstracích.

To zní dobře, dokonce máme pro Bělorusy program. Jenže to byl jen dočasný zdravotnický program. Mnozí Bělorusové potřebují především azyl nebo dlouhodobý pobyt. Proto se logicky ve velkém hlásili.

V průběhu listopadu se v TOP 10 nejvíce zastoupených zdrojových zemí objevilo Bělorusko, jehož občané podali v roce 2020 celkem 65 žádostí o mezinárodní ochranu. Nárůst počtu žádostí od občanů této země nastal v důsledku Stálého zdravotně humanitárního programu MEDEVAC, který poskytl pomoc Běloruským občanům perzekvovaným běloruským státem po srpnových protivládních demonstracích. Celkem se jednalo o 39 Běloruských občanů, kteří takto požádali o MO. Občané Běloruska ve srovnání v rokem 2019 podali o 46 žádostí více (+242 %).

A jak to dopadlo?

Azyl dostali tři Bělorusové. Ještě jednou: jen tři Bělorusové.

Kdo byl někdy v Minsku a měl šanci hovořit s tamní opozicí, tak ví, jak je to mírný národ, kde skutečně paralela s československou sametovou revolucí je zcela na místě. Přesto těmto lidem nedokážeme pomoci. O stipendia se postaraly alespoň univerzity, jenže český stát Bělorusům zde nedokáže nabídnou slušnou možnost delšího pobytu.

Od roku 2020 je tu sice dohoda o zjednodušení vízového styku, ale také nová readmisní dohoda. Celý systém je vhodný na ekonomickou migraci, ale rozhodně ne na záchranu před běsnícím diktátorem. Je opravdu praštěné mít Bělorusko mezi zeměmi, odkud poptáváme kvalifikované zaměstnance, když zároveň nikdo z protestního okolí okolo Cichanouské a dalších na nic takového nikdy nedosáhne z politických důvodů.

Stačilo by přitom málo – otevřít jako u Poláků a dalších azylový, studentský i pracovní systém dohromady, abychom Bělorusům v ten nejhorší čas jejich novodobé státnosti pomohli.

Ale to čeští politici se raději vyfotí s vůdkyní, aby pochytali svých pár tisíc lajků...

#ToPodstatné: Bude mít Česko někdy smysluplnou a efektivní východní politiku?

Babiš brzo narazí. A my s ním

Premiér se usilovně durdí, že po Evropské komisi i Evropský parlament se opřel do jeho střetu zájmů. Prý nejsme kolonií Bruselu a že takto se nám tu rozkazovalo za minulého režimu.

Zároveň ale ten samý Babiš připravuje pro Brusel pravidla, podle kterých chce Česko čerpat eurofondy v dalším roce. To není dobrá kombinace, a doplatí na to celé Česko.

„Pravidla řízení a koordinace Dohody o partnerství v programovém období 2021-2027“, které mám k dispozici, je v překladu systém dozoru eurofondů, který musí být transparentní a nezávislý, jinak ho EK neschválí. Nejde o málo, o zhruba půl bilionu korun pro další sedmiletku. Základní operační programy se budou jmenovat nyní takto:

  • OP Jan Amos Komenský řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

  • OP Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost řízený Ministerstvem průmyslu a obchodu;

  • OP Zaměstnanost plus řízený Ministerstvem práce a sociálních věcí;

  • OP Doprava řízený Ministerstvem dopravy;

  • OP Životní prostředí řízený Ministerstvem životního prostředí;

  • Integrovaný regionální operační program řízený Ministerstvem pro místní rozvoj;

  • OP Technická pomoc řízený Ministerstvem pro místní rozvoj;

  • OP Rybářství, řízený Ministerstvem zemědělství;

  • OP Spravedlivá transformace, řízený Ministerstvem životního prostředí.

Aby do těchto programů ale doplul onen půl bilion, tak se Andrej Babiš Evropské komisi ve vládním dokumentu zavazuje k dodržování unijních pravidel:

Hlavním požadavkem je přijetí odpovědnosti (accountability) za plnění svěřených úkolů a výkon jednotlivých funkcí v systému řízení. Tento požadavek odpovědnosti zahrnuje nutnost, aby subjekty postupovaly řádně a korektně, tj. předcházely zneužití moci a přijímaly taková opatření, která zabrání korupci a zvýší transparentnost systému.

Ale to říká ráno, odpoledne už zas prská, že tu Brusel rozhoduje o premiérovi.

To nemůže skončit jinak než kolizí, které přinejlepším ohrozí, přinejhorším zcela zablokuje čerpání eurofondů pro potřebné tuzemské projekty a poctivé firmy.

#ToPodstatné: Dopadne na Česko nové unijní pravidlo o právním státu?

Zaorálkovo procento

Divadla a galerie jsou sice před krachem, ale kultura bude, protože je před schválením strategie „Státní kulturní politika 2021–2025+“. Dokument mám k dipozici.

Nejprve se ale pokochejme nad úvodním slovem pana ministra, který opět předvedl svoji slabost pro surrealistické automatické psaní: „Většina strategických materiálů začíná obhajobou důležitosti svého pole působnosti. Kultura patří k těm oblastem, kde to není nutné...“, „Kultura je totiž neodmyslitelně spjata s českým národem.“ „I na západě se kultura stala součástí moderního sociálního státu.“ „Mnohým není jasné, komu a čemu by se Ministerstvo kultury mělo věnovat...“

Pojďme raději na samotné návrhy.

Místo známých čtyř procent z dob komunismu má být nově Zaorálkovo procento:

Neboť kultura a umění není pouze součástí kulturních institucí, ale patří i do veřejného prostoru, předloží Ministerstvo kultury zákon zavádějící u největších veřejných zakázek povinnost investovat až 1 % z celkové zakázky na zhotovení uměleckého díla.

Umělci nadále nebudou mít asi moc peněz, ale budou mít nový zákon:

Klíčovou oblastí je rozvoj lidského kapitálu, který bude stěžejním prvkem obnovy kultury. Mezi hlavní iniciativy tak patří zejména zabezpečení umělců a rozvoj jejich druhé kariéry. Ministerstvo kultury proto předloží legislativní návrh zavádějící status umělce a umělkyně.

Masivně se bude čerpat na kreativní průmysl z Národního plánu obnovy, kde si Zaorálek vydupal na osm miliard:

Na základě Strategie rozvoje kulturních a kreativních odvětví se zasadíme o vznik prostředí pro systematický rozvoj KKO na státní úrovni. Jeho součástí také bude transformace Státního fondu kinematografie na Státní fond Audiovize.

Měl by jet dál NAKI:

I nadále pak budeme podporovat výzkum v oblasti kulturního a kreativního sektoru. Předložíme proto vládě ke schválení výzkumný program NAKI III na léta 2023–2030.

A samozřejmě obligátní a nikdy nerealizované jedno procento rozpočtu:

V neposlední řadě pak Státní kulturní politika slouží jako podklad pro veřejnou debatu o nutnosti alokace 1 % ze státního rozpočtu na státní programy rozvoje kulturního a kreativního sektoru.

#ToPodstatné: Co by pomohlo rychle a efektivně kulturnímu provozu?

Důchodová deforma

Ministryně práce tvrdí, že ještě tato sněmovna může stihnout schválit připravenou důchodovou reformu. My ostatní víme, že to možné není. O samotném návrhu však bohužel neprobíhá vůbec debata, nikomu z politických hráčů se nechce zaplétat do konkrétních parametrů, protože by nevyhnutelně museli říct nějaký svůj konkrétní návrh.

Tak máme alespoň dobrozdání Pracovní komise pro hodnocení dopadů regulace (RIA) při Legislativní radě vlády. Jen ocituji pár drsných odstavců:

Velmi problematické však již od začátku používané termíny ‘spravedlnost’ a ‘důstojná výše důchodu’. Tyto termíny nejsou definovány a tím je celá úvodní i další argumentace předkladu tzv. na vodě. Jestliže je v další návrhové sekci diskutována navrhovaná výše základní složky důchodu jako 30 % průměrné mzdy, a zřejmě tato výše z pohledu předkladatele definuje ‘důstojnou výši důchodu’, pak je velmi žádoucí právě tuto úroveň podložit analýzou. Analýzou základních životních nákladů případně srovnáním s nastavením životních minim, minimální mzdy apod. Koncept ‘spravedlnost’ však není v předkladu objasněn nijak. Přitom základních konceptů spravedlnosti existuje řada, dimenzí spravedlnosti je řada (mezigenerační; mezi různými skupinami téže generace; spravedlnost v očekávání; spravedlnost vůči objemu odvedeného pojistného atd.), takže by neměl být problém tento objasnit.

Absentuje také vyhodnocení dopadů na rozložení výše starobních důchodů mezi populaci seniorů a vazby mezi odvedeným pojistným a výší důchodu. To je dost podstatný parametr s ohledem na to, že zvýšení spravedlnosti patří k hlavním cílům předkladu. Tyto důležité fenomény tedy není možno na základě obsahu předkladu posoudit. Například také není uveden odhad počtu dotčených osob v důsledku zavedení bonusu za dítě a celá řada podobných dopadů.

V předložené zprávě RIA téměř absentuje empirické kvantitativní zmapování rozsahu a charakteru řešeného problému (shrnutí výsledků kvantitativních analýz a výzkumů) a analytické vyhodnocení mikroekonomických dopadů na dotčené subjekty – osoby a domácnosti důchodců (celkové makroekonomické dopady jsou popsány pouze výslednými čísly bez objasnění způsobu výpočtu). Předkladatel přitom měl k dispozici obrovskou výzkumnou kapacitu svého resortního výzkumného ústavu (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v.v.i.), který v několika posledních letech skrze veřejnou institucionální podporu získal na výzkumnou činnost velmi vysoké částky v řádech několika desítek milionů Kč ročně. Zpráva RIA by tedy měla v argumentaci na tyto výzkumy, pokud si je nechalo MPSV zpracovat, přinejmenším odkazovat.

#ToPodstatné: Budeme schopni někdy sepsat opravdu smysluplnou a sociálně citlivou důchodovou reformu?

Osmdesátka za čtvrt milionu

Před rokem oslava narozenin exprezidentu Václavu Klausovi nevyšla, letos si to při kulatinách již vynahradí. Budou pro něj 18. června vyhrazeny Jižní zahrady Pražského hradu.

Dárek od prezidenta Miloše Zemana už je celkem jasný. Pražský hrad Klausovi nejen zařídí uzavření zahrad, ale i veškerý servis, to znamená příprava techniky už den předtím, zajištění veškeré produkce, a to vše k akci, kde se protočí dle smlouvy na 500 lidí.

To vše za krásných 261 tisíc i s DPH, to věru není zlé...

 

Na Aktuálně.cz či v Českém rozhlasu Plus komentuji ekonomické a politické dění. Na Fakultě sociálních věd UK vyučuji komunikaci. 

V roce 2018 jsem obdržel novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského.

Vydáváním tohoto newsletteru se snažím podporovat otevřené informování v souvislostech o českém byznysu a politice.

Děkuju za vaši pozornost, moc si jí cením.
David Klimeš

Pokud už newsletter nechcete dostávat, můžete se kdykoliv odhlásit.
O rozesílku se stará ecomail.cz, děkujeme.