Newsletter DK
zpět na archiv

Kdo je na kandidátce Agrofertu a plán (ne)spravedlivé transformace

6. 9. 2021

Newsletter je zpět a rovnou skáče do horké fáze předvolební kampaně. Ta je doba, která příliš nesvědčí racionalitě, natož debatě o důležitých tématech. Jak z toho ven? V příštích dnech představím speciální předvolební projekt, na kterém jsem přes léto pracoval s pomocí Libora Vaňka. Snad se vám bude líbit a pomůže vám přečkat dryáčnickou kampaň politických stran.

Než projekt zveřejním, můžu ale již doporučit další povedenou věc, na které jsem spolupracoval. Od tohoto pondělí až do voleb bude Aktuálně představovat unikátní průzkumy voličského chování, které zpracovala výzkumná agentura Behavio. Žádné předvolební kalkulačky a školní zkoušení ze znalosti stranických programů, ale pětkrát sonda do chování voličů, stran a lídrů.

Tak snad vás z toho něco zaujme a pomůže vám to přežít kraválové září.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Kdo je na kandidátce Agrofertu?

Volební komise sice už přidělila dvacet dva čísel stranám a koalicím do sněmovních voleb, o sestavování kandidátky nejvlivnější politické síly se však skoro vůbec nemluvilo. Boj o obsazení lidí blízkých Agrofertu na volitelná místa hnutí ANO byl přitom letos velmi divoký, nakonec však bude vliv holdingu v dostatečné míře zachován.

A to i přesto, že vypadává jedna z nejdůležitějších spojek holdingu do sněmovny, zlínský poslanec Pavel Pustějovský, manažer Babišovy Dezy. Sérii jeho malých domů ani snad není nutné vyjmenovávat. Naposledy se blýskl návrhem na dvojnásobný podíl bioetanolu v benzinu, což by sice prodražilo palivo až o dvě koruny, ale Agrofert by měl co vyrábět. Pustějovský nicméně padl v boji mezi dvěma křídly někdejší holdingových manažerů. Pustějovský nepatří do klanu Jaroslava Faltýnka.

Zároveň Faltýnek sám měl dost problémů se vůbec někam na kandidátku dostat. Jeho divočiny také není třeba připomínat. Z jeho majetkového přiznání lze zmínit snad jeho poslední majstrštyk, kdy v roce 2020 koupil byt v pražském Podolí za 25 milionů, vykázal ovšem hypotéku jen na 8,4 milionu, protože původně byt vlastnil s partnerkou. Nyní je dle katastru výhradním vlastníkem však už jen on sám.

Jedna věc jsou ovšem osobní škobrtnutí koňů holdingu, druhou samotný zájem firmy. Ten je nakonec dostatečně ošetřen. V klíčovém Ústeckém kraji, kde se nachází i srdce impéria Lovochemie, kandiduje sám Andrej Babiš. Někdejší ředitel tohoto podniku Richard Brabec už zájmy firmy na starosti nemá, takže byl odvelen do jižních Čech. Druhé centrum firmy okolo Prechezy v Olomouckém kraji nakonec po mnohých sporech ohlídá právě Jaroslav Faltýnek, který za sebou seřadil na kandidátku i svou agroskupinku – Milana Ferance a Petra Vránu.

Zájmy holdingu by tak i v dalším volebním období měly být v zákulisní přetlačované velkých byznysových skupin velmi dobře ošetřeny.

#ToPodstatné: Podle zákulisních informací jsou manažeři Agrofertu z konání Babiše už spíše zoufalí. Udrží si holding své dotační penězovody? 

Až vyschnou korunové dluhopisy

Andrej Babiš se nyní především pokouší udržet politickou moc. Až podle toho, jak to dopadne, bude řešit svou firmu. Dobře však ví, že už je to akutní.

Jeho střet zájmů blokuje evropské dotace pro holding. Je třeba konsolidovat financování skupiny, s bankami jako je Industrial and Commercial Bank of China Limited a Bank of China Hungary se nedá dlouhodobě spolupracovat.

Ale pak je tady i jeden velmi osobní problém. Pokud by se Babiš udržel na postu premiéra, brzo by mu vyschnul přísun peněz z holdingu. Firma, se kterou údajně nemá vůbec nic společného, mu každý rok posílá desítky milionů. Jde o výtěžek z korunových dluhopisů, které výhradně pro něj emitovala firma. Podle majetkového přiznání jen loni to byl příjem za 76,6 milionu korun.

Jenže příští rok tento nástroj se štědrým úrokem skončí a pokud by byl Babiš nadále v politice, musel by najít nějaký nový způsob dolování renty.

Jak se Babiš po volbách zachová, to nyní asi neví ani on sám. Je pravděpodobné, že ještě několik měsíců po volbách bude premiérovat. Ale zároveň jeho vlastní byznysové zájmy mocně podporují plán, který je už v ANO připraven – předat počátkem příštího roku exekutivu Karlu Havlíčkovi.

#ToPodstatné: Bude to strach o byznys, co nakonec donutí Babiše se stáhnout?

Komu uškodí malí?

Průzkumy se zaměřují na přetahovanou o post favorita voleb mezi ANO, Spolu a Piráty se Starosty. Ve skutečnosti tyto volby budou nejdůležitější výsledky malých stran. A to nejen těch okolo pěti procent jako je Přísaha, ČSSD či KSČM, ale i těch opravdu malých. Nejen že desetiny procenta voličských hlasů mohou snadno několika stranám zabránit vstupu do sněmovny. Vzhledem k vyhraněným blokům okolo ANO a opozice je klíčové, kdo získá o dva, tři poslance navrch.

Tak se podívejme, kdo z malých bude tyto volby rozhodovat.

Uskupení Trikolóra, Svobodní, Soukromníci se nakonec do sněmovny po odchodu Václava Klause mladšího asi nedostane, ale jejich dvě, tři procenta budou nejspíše chybět ANO, SPD, ODS či Přísaze. Pokud dosáhnou na státní příspěvky, nebude to z jejich pohledu prohra. Spojenectví bude pokračovat dále, příznivci Trikolóry už mají zaregistrovanou stranu „Trikolora – spojená pravice“, v minulých newsletterech jsem již také informoval, že podnikatel Ivo Valenta definitivně odklonil sponzorské miliony od ODS do této party. A pak je tu ještě mediálně vděčný Volný blok, který může dosáhnou zhruba jednoho procenta a také uškodit trojici ANO, SPD a Přísaha.

Sociálním demokratům nepochybně budou chybět dvě procenta Zelených, se kterými by se udrželi ve sněmovně. Zelení nakonec mohou vyrůst až ke třem, protože utvoření široké koalice Pirátů a Starostů některé progresivistické voliče pobízí k hledání něčeho radikálnějšího. Stav ČSSD je tak tristní, že možná budou želet i chybějících pár hlasů pro uskupení Levice či Senioři 21.

ANO a ODS by pár hlasů mohla ještě sebrat Aliance pro budoucnost, což je nejnovější vehikl podnikatele Pavla Sehnala potom, co nedokázal oživit značku ODA. Zbytek peletonu by už neměl do voleb příliš promluvit.

#ToPodstatné: Které malé strany kterým větším stranám mohou ve volbách pustit žilou?

Nafouknutá a přesto nízká procenta NPO

Pojďme od voleb k něčemu opravdu podstatnému. V newsletteru se pravidelně věnuji Národnímu plánu obnovy, protože je okolo něj příliš velké ticho. V jaké fázi jsme nyní ve hře o 208,9 miliardy korun?

Politicky je největším problémem střet zájmů premiéra, který ohrožuje včasné čerpání celého vehiklu. Česká republika přitom již žádá o předfinancování ve výši 13 procent finančního příspěvku (grantu), tj. 919 317 880 eur (cca 23,3 miliardy korun).

NPO má však i další problémy. Už jsem v newsletteru popisoval, že se vyčleněných 180 miliard z unijního fondu muselo nafouknout na více než 200 miliard, aby se dostálo podmínce 37 procent projektů na zelenou agendu, 20 pak na digitální.

I tak jsme tomto taggingu velmi nízko, stačí, aby Evropská komise prohlásila mnohé české plány jako „nezelené“ či „nedigitální“ a vše se zhroutí.

Parlamentní institut vypracoval důležité porovnání zelené a digitální agendy v jednotlivých státech EU a Česko patří mezi ty, které nemají prakticky žádnou eko- a digirezervu, kdyby některé projekty byly zamítnuty. Níže zveřejňuji srovnání s vybranými zeměmi. Vždy u země je procento na zelenou transformaci a procento na digitální transformaci.

Česká republika 42,40 % 23,20 %

Belgie 57,00 % 31,00 %

Dánsko 60,00 % 20,00 %

Finsko 50,00 % 20,00 %

Francie 50,00 % 25,00 %

Itálie 40,00 % 27,00 %

Lucembursko 61,00 % 32,00 %

Německo 40,00 % 50,00 %

Polsko 48,30 % 21,50 %

Rakousko 46,00 % 41,00 %

#ToPodstatné: Měl by se po volbách udělat rychlý audit NPO? Nebo jak jinak z NPO udělat něco smysluplného?

42 miliardy na (ne)spravedlivou transformaci

Zatímco o Národním plánu obnovy je alespoň minimální debata, o další důležitém novém eurofondu ticho po pěšině. Z Fondu pro spravedlivou transformaci by k nám mělo připlout brzo více než 42 miliard korun, které pomohou modernizaci Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Jenže je to jako s fondem obnovy – když není kvalitní národní plán, je to těžké. A i zde jsou oprávněné pochyby o kvalitě aktuálně připomínkovaného Plánu spravedlivé územní transformace, který mám již k dispozici.

Bizarní je už celý řídící mechanismus – plán připravuje ministerstvo pro místní rozvoj, i když řídícím orgánem budoucího operačního programu Spravedlivé transformace je ministerstvo životního prostředí. Podle předkládací zprávy jde přitom o hodně peněz, které by se rozhodně neměly poztrácet v byrokracii:

Celková alokace pro Českou republiku byla stanovena na 1,64 mld. eur. Při kurzu 26 Kč/euro tak FST disponuje částkou 42,7 mld. Kč. Po odečtení prostředků na technickou pomoc si kraje rozdělí celkem 1,58 mld. eur, respektive 41 mld. Kč.

Publikuji první odhady, jak by se o peníze měly podělit tři zmíněné kraje:

  • Karlovarský kraj: podíl na alokaci (15,3 %); alokace (6,3 mld. Kč); intenzita podpory (21 221 Kč/obyvatel)
     
  • Ústecký kraj: podíl na alokaci (38,6 %); alokace (15,8 mld. Kč); intenzita podpory (19 271 Kč/obyvatel)
     
  • Moravskoslezský kraj: podíl na alokaci (46,1 %); alokace (18,9 mld. Kč); intenzita podpory (15 682 Kč/obyvatel)

Podstatné nejsou ale nejen vyčleněné miliardy. Mnohem podstatnější je, jak budou utraceny. V plánu jsou vyznačeny čtyři hlavní priority, pod které by jednotlivé projekty měly vždy spadat.

Investice do nízkouhlíkové ekonomiky, dekontaminace, revitalizace a resocializace území a do oběhového hospodářství.

Investice do potenciálu lidských zdrojů v souvislosti s transformací průmyslu, energetiky, útlumem těžby uhlí a rozvojem nových hospodářských aktivit.

Podpora inovační výkonnosti rozvojem výzkumu a vývoje s většími přínosy pro hospodářství a společnost

Kritici z Transformační platformy ale už protestují, že plán je příliš obecný, peníze půjdou velkým podnikům místo malému a střednímu podnikání.

K Plánu spravedlivé územní transformace je tak zjevně ještě potřeba vytvořit skutečný plán, jak deklarovaných cílů v pohraničí dosáhnout.

#ToPodstatné: Jak dle vás smysluplně pomoci pohraničí?

Panenka se dal na družbu se Srbskem

Dvorní novinář Miloše Zemana a někdejší člen extrémistické Národní strany Radim Panenka založil Česko-srbskou asociaci vzájemné spolupráce. Účelem je proniknout na srbskou ambasádu v Praze a českou v Srbsku, což s podporou Pražského hradu nebude jistě problém.

Asociace si stanovuje za cíl činnosti podpory rozvoje vzájemných česko-srbských vztahů a obchodní výměny mezi Srbskou republikou a Českou republikou, jakož i technickou a ekonomickou spolupráci mezi podnikateli z obou zemí a poskytování informací a asistenci těm, kteří o ně projeví zájem. Asociace naváže vztahy a vzájemnou spolupráci se srbskou ambasádou v České republice, českou ambasádou v Srbské republice a dále s obchodními, kulturními či jinými společenskými organizacemi v obou zemích.

Dále chce Panenka kontaktovat „finanční kruhy“ v obou zemích, což také nebude s takovým krytím problém.

Panenka se o náklonnost prezidenta k Srbsku nemusí obávat. V květnu se prezident omluvil srbskému národu za bombardování Jugoslávie, které kdysi ovšem právě jeho vláda podpořila. Zatímco skupinka Pražského hradu získává další body v Bělehradě, Česku se zase o něco více komplikuje jedna z nejdůležitějších tradičních priorit české zahraniční politiky, a to je podpora všem zemím západního Balkánu. Ta je nyní kvůli akcím Pražského hradu fakticky nefunkční.

#ToPodstatné: Jaká část okolí Pražského hradu je nyní nejvíce riziková?

Mafra versus stát

A soudnička na závěr. V roce 2013 koupil začínající politik Andrej Babiš vydavatelský dům Mafra za nižší jednotky miliard. Že kolos nemusí vydělávat, to bylo jasné od počátku. Dle slov Babiše především novináři měli začít „psát pravdu“, což se vskutku mnozí naučili. Ale stejně šlo o hodně peněz. Ekonomicky tak měl obří podnik alespoň posloužit jako kolaterál, což se také stalo – od roku je společnost zastavena u Citibank a Komerční banky.

Zároveň ale nyní u soudů vrcholí i zajímavá právní bitva, která v případě úspěchu může zpětně významně snížit cenu, kterou Babiš za podnik zaplatil. O co jde. Z rok 2007, 2008 a 2009 Mafra neuplatnila v daňových přiznáních slevu za investiční pobídky. Finanční úřad tedy vyměřil daň. Proti tomu se Mafra odvolala, leč neuspěla. V takové situaci pak Němci prodávali, s těmito penězi při prodeji nemohli počítat. Jenže pak Mafra uspěla u soudů a odvolací finanční ředitelství v roce 2016 již za ministra financí Babiše rozhodlo, že se sleva za investiční pobídku započítá, a majiteli novin Babiš tak najednou vznikl přeplatek 155 051 014 korun. To má tak někdo u berňáku štěstí...

Zde by se asi každý racionální politický podnikatel v dolování renty zastavil. To ovšem není tento případ. Mafra chce ještě úroky za údajně neoprávněně zadržené miliony finančákem, byť na počátku byla její chyba v daňovém přiznání. Naposledy minulý rok soudce Slavomír Novák na pražském městském soudu potvrdil, že tohle už opravdu nejde:

Uvedená argumentace neobstojí. Žalobce uhradil daň ve výši, v jaké jí sám a vědomě vyčíslil v daňovém přiznání. Ze strany správce daně nedošlo k nesprávnému stanovení a vymáhání její výše aktivním jednáním. Zvolená procesní taktika je plně na odpovědnosti žalobce, jako daňového subjektu a nelze jí přičítat správci daně a požadovat zaplacení sankčního úroku. 

Nicméně Mafra se nevzdává a nyní u Nejvyššího správního soudu dosáhla zrušení rozsudku Městského soudu a věc se vrací k dalšímu řízení.

#ToPodstatné: Kdy vy jste naposledy měli podobné štěstí u berňáku?

 

Co číst

Výjimečně zde nebudu zmiňovat zajímavé cizí texty, ale využiji rubriku k souhrnu toho zajímavějšího, co jsem přes prázdniny udělal.

Ale přeci alespoň jeden graf odjinud. Čím dál ve větším přestáváme nosit roušky. Ale i když jen malá část populace zůstane nakonec zodpovědná, stále to významně pomůže. ​​​​​