Země viru zaslíbená, budoucnost Chytré karantény a miliardy na energopomoc

Druhé skrutinium potřebuje dodělat

Stále bohužel nejsme schopni se začít bavit o vyhodnocení zkušenosti s novým volebním systémem.

Andrej Babiš neustále okopává systém jako účelový, protože prohrál. Naposledy prohlásil v Právu: „Mohl bych říkat, že to byl připravený plán od roku 2017, kdy se senátoři domluvili s šéfem Ústavního soudu Rychetským, který změnil volební zákon, aby vyhovoval koalicím. To ale neříkám.“ To je dobře, že to neříká, protože to není pravda a podle starého přepočtu by ANO s SPD mělo ještě o mandát méně.

S opozicí, co se brzo stane vládou, to ale není o moc lepší. Jakmile někdo upozorní na velkou náhodu, se kterou výsledek dopadl, protože propadlo poprvé od roku 1993 přes milion hlasů, okamžitě je dotyčný obviněn ze služebnictví Babišovi.

Tak alespoň zde v newsletteru si můžeme v klidu vyhodnotit, co je třeba změnit, nebo je alespoň k debatě. Určitě je to podoba druhého skrutinia. Už při utváření nového systému politolog Tomáš Lebeda jako nejjistější vyhovění přání ústavních soudců navrhoval vyčlenění určitého počtu mandátů pro druhé skrutinium.

V těchto volbách nakonec do druhého kola spadl ale jen jeden mandát a ten ještě absurdně nepřipadl vítězi.

Že přání ústavních soudců po větší poměrnosti bylo asi jiné, to lze dovodit například i z usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl jednu ze stížností na volby. Šlo právě o rozpor PirStanu k přepočtu mandátů.

Nejvyšší správní soud si je samozřejmě vědom toho, že výklad prosazovaný navrhovatelkou, tedy vynechání § 48 odst. 3 volebního zákona pro účely samotného rozdělení mandátů mezi kraje, by vedl k tomu, že by bylo méně mandátů rozdělováno na úrovni krajů v prvním skrutiniu a více by jich bylo rozdělováno ve druhém skrutiniu. Posílení druhého skrutinia by zároveň více naplňovalo požadavky vyjádřené v nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 44/17, jenž volal po tom, aby byla posílena právě tato celostátní úroveň přepočítávání hlasů na mandáty v zájmu odstranění možných disproporcí, k nimž v některých volbách v minulosti vedlo rozdělování mandátů výhradně na úrovni jednotlivých, nestejně velkých, krajů. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že nemůže v zájmu většího naplnění ideálu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu volit výklad, který neodpovídá většině výkladových metod, a navíc by uměle zakládal nerovnosti mezi volebními kraji při výpočtu krajského volebního čísla.

Zároveň Nejvyšší správní soud tedy jasně řekl, že to není věc justice, ale zákonodárné vůle. A pokud by se měl nějak drobně doplňovat volební zákon, pak je lepší se o tom bavit teď, než až zas před volbami, kdy už každá politická síla kalkuluje, co by jí nejvíce vyhovovalo.

#ToPodstatné: Měli bychom mít pevně například 10-15 mandátů rovnou pro druhé skrutinium, aby byla vždy jistota velké poměrnosti?

Konečně miliardy do skutečné energopomoci

Po dlouhém otálení se MPSV pustilo do designu dávkové pomoci. Ministryně práce už základní parametry anoncovala, ale stojí se za to podívat do kompletního podkladového materiálu, který mám k dispozici.

U příspěvku na bydlení by navýšily normativní náklady na bydlení při předpokládaném zvýšení cen o 30 % u elektřiny a 70 % u plynu a 30 % u tepla v nájemních bytech a ve vlastnickém bydlení.

Například u dvou osob v domácnosti by se tak normativní stropy posunuly u nájemního bydlení o 1144 korun, u vlastnického o 1791 koruny.

Doplatek za bydlení se měnit nebude.

Zato u mimořádné okamžité pomoci se poskytne dávka po vyúčtování, kdy vzniknou nedoplatky za faktickou spotřebu energií a osoby nebudou mít na základě své příjmové, sociální a majetkové situace na uhrazení těchto nedoplatků.

Příklad: Osoba má mzdu: 25 000 Kč (započítává se ze 70 % = 17 500 Kč). Náklady na bydlení: 15 000 Kč. Na bankovním účtu má našetřeno: 20 000 Kč [u této osoby se nepřihlíží k částce 37720 Kč (2 x 3 860 + 2x 15 000), tudíž její našetřené peníze se nebudou započítávat]. Nedoplatek za vyúčtování: 15 000 Kč Zde bude poskytnuta MOP ve výši 15 000 Kč.

Přestože nejde o nijak masivní pomoc, už zvýšení normativů si vyžádá miliardy navíc.

Výdaje na výše navrhovaná řešení v rámci příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci mohou dosahovat nižších jednotek mld. Kč (při hrazení záloh MOP budou o mnoho vyšší). Odhadem u příspěvku na bydlení lze vyčíslit náklady při navýšení normativních nákladů na bydlení o složku energií na cca 2, 57 mld. U doplatku na bydlení lze vyčíslit náklady na zvýšené energie na cca 599 mil. Kč. Odhady u MOP jdou těžko vyčíslit, protože není zřejmé, jaké budou zálohy, přeplatky při vyúčtování, jaké mají rodiny příjmy, naspořené peníze apod. Nicméně lze uvést, že pokud by bylo 100 000 příjemců MOP na zálohy a zálohy v průměrné výši 15 000 Kč, výdaj za měsíc by byl 1,5 mld. Kč. U MOP na vyúčtování při průměrném přeplatku 8 000 Kč u 100 000 příjemců by byl náklad 800 mil. Kč. Pokud bude více příjemců těchto MOP či vyšší průměrné částky u obou MOP, budou výdaje vyšší, a naopak.

A smutná kuriozita na závěr. Přestože ve sněmovní kampani jako vždy zabraly slogany o utáhnutí pomoci nepřizpůsobivým, z materiálu vyplývá, jak se v minulých letech počet příjemců dávek zužoval. A to poměrně radikálně.

Příspěvek na bydlení je poskytován cca 155 tis. domácností (v roce 2020 s nákladem cca 7 mld. Kč) - náklady klesají (z 9,26 mld. Kč v roce 2016), klesají i počty příjemců (z 220,5 tis. v roce 2016). Doplatek na bydlení je poskytován cca 35 tis. příjemců (v roce 2020 s nákladem cca 1,63 mld. Kč) – náklady klesají (z 3,14 mld. Kč v roce 2015), klesají i počty příjemců (z 64, 14 tis. příjemců v roce 2015).

#ToPodstatné: Jak zrychlit a zlepšit pomoc lidem v energetické nouzi?

Komedie s OKsystemem pokračuje

Zatímco Chytrá karanténa se rychle postavila na zelené louce, jeden z nejstarších informačních systémů na českých úřadech jede dál. Informační systémy pro vyplácení dávek a agendu zaměstnanosti bude zatím dál provozovat společnost OKsystem. Ministerstvo práce ji znovu oslovilo bez soutěže přímo v takzvaném jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBU) a uzavřelo s ní smlouvu. Spolupráce může případně trvat až 20 měsíců, tedy téměř do konce června 2023. Resort by za služby mohl zaplatit až 672,6 milionu korun.

Historii asi každý zná. V krátkosti. Od roku 1993 OKsystem zajišťoval nejprve agendu zaměstnanosti, pak se nabalilo leccos dalšího. V roce 2010 Jaromír Drábek rozhodl o odchodu od firmy, jenže nového dodavatele nezvládl vysoutěžit a ministerstvo se potupně vrátilo k starému dodavateli. Průběžně za podpisy zakázek se náměstci dostávají na policii, občas i před soud.

Na celém příběhu je neuvěřitelné, že soutěže na nového dodavatele bez vendor lock-inu už běží od roku 2014 a stále nic není.

V zakázce, jejíž dokumentaci mám k dipozici, MPSV vše celkem bez příkras popisuje.

Za základní, avšak z hlediska provozních potřeb MPSV nepřijatelnou variantu lze považovat „nulovou“ variantu, tj. ukončení poskytování služeb podpory provozu OKaplikací. Toto řešení by s největší pravděpodobností vedlo ke kolapsu systému výplaty sociálních dávek.

A proč nepřejít na novou dodávku, která se soutěží už sedm let?

Kontinuálně probíhá. Plnění na základě otevřeného zadávacího řízení, resp. jednacího řízení bez uveřejnění, je plánováno po nezbytné přechodné období, tj. do okamžiku, než bude zcela dokončen přechod na nově budované systémy podporující MPSV v oblasti zaměstnanosti a sociálních dávek.

A proč vše tedy nezajistí MPSV, když jde o tak důležitou infrastrukturu?

Pro MPSV zcela nereálná varianta s ohledem na absenci lidských zdrojů, které by disponovaly nezbytnou odborností k převzetí, podpoře či dokonce rozvoji takto robustního informačního systému.

Takže nezbývá, než pokračovat dál se starým dodavatelem, ač prý jde o „krajní řešení.“ Ale prý maximálně už jen na 20 měsíců. Vzhledem ke stavu soutěže na nástupnické systémy můžeme však s velkou mírou pravděpodobnosti tipovat, kdy se začne hovořit o nezbytnosti prodloužení stávajících smluv...

#ToPodstatné: Neměl by být schopen provozovat některé robustní systémy, kde nikdy není jasná zadávací dokumentace nebo se neustále mění, stát? Nejspíše NAKIT?

Jaroslav Borovička: Fiskální dopady zvyšování úrokových měr

Poprosil jsem ekonoma Jaroslava Borovičku z New York University o názor na aktuální debatu, jak zvyšování úrokových měr zamává obsluhou státního dluhu. Díky!

S růstem nominálních sazeb ČNB porostou také úroky z vládního dluhu. Pokusme se je alespoň přibližně kvantifikovat. 
Nejprve trocha teorie. Pro posouzení úrokových nákladů nejsou podstatné nominální, ale reálne úrokové míry, tedy úrokové míry očištěné o inflaci. Tříprocentní nominální úroková míra z vládního dluhu při dvouprocentní inflaci je tak stejně nákladná jako dvouprocentní nominální úroková míra při jednoprocentní inflaci. Důvodem samozřejmě je, že vyšší úrok jen kompenzuje vyšší míru znehodnocování jistiny.

V současné době je výše vládního dluhu zhruba 2,6 bilionu korun. Míra inflace mezi prvním čtvrletím roku 2021 a prvním čtvrletím roku 2022 podle ČNB dosáhne 7 %. Pokud investoři půjčovali vládě za (smysluplného) předpokladu, že inflace bude v průměru 2 %, jejich investice se v roce 2021 reálně znehodnotila o 5 %.

Těchto 5 % se projevilo v podobě odpovídajícího reálného snížení
vládního dluhu - v nominálním vyjádření zhruba 130 miliard korun. Tento reálný pokles dluhu efektivně zaplatili právě věřitelé.
Zvýšení úrokových měr se projeví v úrokových nákladech. Ale existující dluh má úrokové míry fixní, dopady se budou týkat jen nově emitovaného dluhu. Ke kvantifikaci těchto nákladů je zapotřebí vědět, jak se změnila očekávaná trajektorie úrokových sazeb i očekávaná trajektorie inflace.

Dejme tomu, že současné dvouprocentní navýšení úrokových sazeb relativně k inflaci potrvá dva roky a poté se úrokové míry navrátí k původně zamýšlené trajektorii. Také předpokládejme, že příští rok se inflace vráti k dvouprocentnímu trendu, takže nebude docházet k dalšímu neočekávanému znehodnocování existujícího dluhu.

Vláda každý rok refinancuje zhruba necelou šestinu svého dluhu, tedy zhruba 400 miliard korun. K tomu musí vydávat nový dluh k financování vládního schodku, řekněme 250 miliard každý rok v příštích dvou letech.
Nově emitovaný dluh tak v příštím roce zdraží o 4 % (odpovídající
očekávanému kumulativnímu navýšení úrokových měr za rok 2022 a 2023), dluh nově emitovaný v roce 2023 o 2 %. To je dohromady 26+13 = 39 miliard korun. Pokud budeme předpokládat desetiletou splatnost emitovaných dluhopisů, rozloží se tyto náklady do příštích deseti let, tedy zhruba 4 miliardy korun ročně.

To je stále výrazně méně než oněch 130 miliad, o které se vládní dluh efektivně snížil v podobě neočekávaného inflačního šoku.
Současná situace bude mít potenciálně i další dopady na financování dluhu - větší nejistota v inflaci může zvýšit kompenzaci, kterou budou věřitelé požadovat v podobě rizikové prémie. Tady ale současná politika ČNB, směřující k větší stabilizaci inflace, povede spíše k nižším rizikovým prémiím, a tedy i nižším úrokovým nákladům. Velikost těchto efektů se empiricky pohybuje v řádu desetin procentního bodu úrokové
sazby, vztaženo na celý vládní dluh tedy spíše v jednotkách miliard
korun ročně.

#ToPodstatné: Piště mi #ToPodstatné!

Co číst

• Na Facebooku vítězí špatné zprávy o očkování.
   
• Politici a antivaxeři přivedli Německo na pokraj propasti.
   
• Putin přechází od autoritářství k diktátorství.
   
• Celounijní pravidla pro minimální mzdu jsou problém i pro Skandinávii s jejich unikátním modelem. 
   
• Debata s D. Münichem o tom, jak lépe finančně podporovat vysokoškoláky.

A k letité debatě o "bias" sociálních sítí: Algoritmus Twitteru podle této studie zvýhodňuje konzervativní pohled.