Zemanova justiční škatulata, Tykač v ČEZu a zdražování úplně všeho
7. 2. 2022
Miloši Zemanovi se povedlo během několika let zcela překopat nejvyšší patra české justice. A to rozhodně ne dle plánů někdejší velké soudní trojky Pavla Rychetského, Josefa Baxy a Pavla Šámala.
Nynější jmenování Karla Šimky do čela Nejvyššího správního soudu uzavírá divoké roky zákulisních přetlačovaných, koho si nakonec Hrad vybere. Původní plán Pavla Rychetského dostat na Ústavní soud Josefa Baxu a pak mu předat předsednické žezlo zašlo na úbytě potom, co oba soudci opakovaně kritizovali hradní panoptikum okolo hlavy státu. Baxa tak v roce 2018 skončil bez dalšího kariérního postupu, Zeman vyvolil nástupcem Michala Mazance, což bylo ale jen intermezzo, protože ten kvůli věku musel zase brzo skončit.
Mezitím stihl Zeman převrátit i Nejvyšší soud. Tam nabídl Pavlu Šámalovi post ústavního soudce, takže se uvolnila funkce, do které vybral nepříliš známého Petra Angyalossyho.
Nyní se vrátil dodělat práci na Nejvyšší správní soud a vybral opět nefavorizovaného Karla Šimku. Do čela se tak dostává zástupce mladší generace, kterému tleská i vládní ODS, ke které má Šimka blízko.
Jediný důležitý soud, který se zatím vzpírá, je ten Ústavní, kde Rychetský chce oproti svým předchozím plánům dosloužit celé období, aby jeho nástupce vybíral až nástupce Zemana.
To ale neznamená, že si Zeman ještě alespoň neužije výběr nástupce Kateřiny Šimáčkové, která odjela k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Provizorium za všechny prachy
Počátkem února oblétla média zpráva, že po 35 měsících je státní rozpočet v přebytku, a to 3,9 miliardy. Ministr financí Zbyněk Stanjura to prezentoval jako pozitivní důsledkem rozpočtového provizoria a znovu opakoval, že netřeba jím strašit. Z médií se ozvala souhlasná chvála.
Co ale opravdu bylo za výjimečným zlepšením salda o 35 miliard? To už se do médií příliš nedostalo.
Za zlepšením příjmů byla především rychle rostoucí inflace, co se projevilo na DPH. Výdaje úřadů spjaté s vysokou inflací – ať už jde o platby úřadů za energie či valorizace penzí – přijdou na řadu až později.
Ale to pořád není to nejdůležitější. Co bylo prezentováno jako úspěch provizoria, je ve skutečnosti velmi hloupé odkládání slíbených výdajů. Kdo pozorně četl zprávu ministerstva, tak se dole dostal k následujícím řádkům:
Neinvestiční transfery územním rozpočtům (-27,1 mld. Kč) představovaly hlavní příčinu meziročního poklesu celkových výdajů. Jejich součástí jsou především prostředky na platy pedagogických a nepedagogických pracovníků na základních a středních školách (-14,7 mld. Kč). Na rozdíl od ledna minulého roku, kdy byla vyplacena šestina objemu plánovaného pro regionální školství a čtvrtina prostředků určených pro soukromé školství, směřovala obcím a krajům na tento účel jen dvanáctina požadovaných prostředků.
Přestože programové prohlášení vlády na několika místech zdůrazňuje nutnost dlouhodobého financování vzdělávání či sociálních služeb, nyní kouskuje v provizoriu platby školám po měsících, obce nemají často volné prostředky, ředitelé nemohou plánovat. Pokud by se to stalo jednou, asi to nevadí. Ale tohle budou muset zřizovatelé škol, tedy většinou obce, řešit ještě za únor a březen.
Dlouhé provizorium také poškozuje nejrůznější ad hoc dotace, což pocítí především neziskovky či kultura.
Ušetřit ve státním rozpočtu je jistě nezbytné a rozpočet na rok 2023 by měl být po přijetí příslušných změn zákonů výrazně restriktivní, nicméně tento způsobem nekonečného provizoria je velmi nerozumný.
#ToPodstatné: Jak a kdy by se mělo ukončit rozpočtové provizorium?
Tykač v ČEZu
Zásadní byznysová zpráva proběhla bez většího povšimnutí. Pavel Tykač přes firmu Belviport Trading Limited koupil procento ČEZ za více než čtyři miliardy. Tykačův mluvčí jen řekl, že jde o prostou investici a nejsou na místě spekulace o změně chování na valných hromadách.
Tak a nyní už něco málo reality. ČEZ bude jistě růstová akcie, protože po změně vládní garnitury se definitivně potvrdilo, že výstavbu jaderného bloku chce plně financovat stát. Obavy minoritářů, že se obří atomový podnik negativně podepíše na jejich investici, tak odpadly.
Ale to pořád není ten hlavní důvod. Pavlu Tykačovi patří energetická skupina Sev.en Energy, která hledá novou budoucnost po úpadku hnědého uhlí. Tykač dodával ČEZ uhlí, pak tu byl ten nehezký spor o prodej nejšpinavější elektrárny Počerady.
Nyní však mnohé mění Green Deal a aktuálně dojednaná taxonomie. Poptávaným zdrojem energie se nepochybně stane plyn. Má sice celou řadu omezujících podmínek, ale na rozdíl od rizikového jádra to bude v následujících letech rychle rostoucí byznys. Taxonomie navíc k podmínkám přidává jednu důležitou věc – plynky se nemají stavět na zelené louce, ale nahrazovat vysoce-uhlíkové zdroje. Tím se stávají zajímavé odstavované lokality, které dnes špiní spalované hnědé uhlí.
A jak že to vypadá v Počeradech? Malou plynovou elektrárnu ČEZ s výborným napojením na plynovod tam obkličuje Tykačova ojetá hnědouhelná elektrárna. Z toho bude ještě dobrý byznys pro jednoprocentního vlastníka ČEZu...
#ToPodstatné: Není už čas se začít bavit o vhodných lokalitách pro nevyhnutelné stavby plynových elektráren v Česku?
Místo osvobození dopravců šaráda s kompenzacemi
Velmi slabá předvídatelnost dopadů rozhodnutí státu se nyní nejčastěji ilustruje na řešení covidové krize. Ale tam po celé dva roky byla vždy velmi vysoká míra nejistoty a ani dokonale fungující státní aparát by to nezvládl bez chybičky.
Lepší je si to ukázat na něčem nudnějším, ale o to zřejmějším. Minulý rok rozhodli poslanci, že dopravci, kteří jezdí s vozy na elektřinu, budou osvobozeni od poplatků na podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE). Dopravní podniky a železniční dopravci tak v součtu ušetří zhruba až 900 milionů korun. Bylo okolo toho pár sporů, ale zdálo se vše vyřešené.
Jenže nebylo. Nestačí jen věc odhlasovat ve sněmovně, musí se pak vše také dobře připravit. Jenže teď se zjistilo, že je to vlastně veřejná podpora a do toho už má co mluvit Brusel. Citují z dokumentu ministerstva dopravy, který mám k dispozici:
Tato podpora však naplňuje znaky veřejné podpory, a proto, stejně jako v případech obdobných podpor aplikovaných v jiných členských státech EU, podléhá povinnosti oznámení Evropské komisi, kdy gestorem předpisu je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo dopravy v rámci urychlení procesu navrhuje provedení notifikace opatření veřejné podpory ve vztahu k novele zákona POZE konkrétně § 28a odst. 5 ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Tento postup byl stanoven po dohodě Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Poskytovatelem podpory bude v souladu se zákonem POZE Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Tak a co teď. Úleva platí od Nového roku, notifikace z Bruselu však není. Takže se musí vymyslet zas nový byrokratický systém kompenzací.
Provedením úpravy nařízení bude nastaven kompenzační mechanismus pro osvobození množství trakční elektrické energie spotřebované při provozování drážní dopravy na dráze železniční, tramvajové, trolejbusové a lanové od platby složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny, tím bude umožněna zpětná kompenzace veřejné podpory pro dopravce v drážní dopravě za období od 1. ledna 2022 do doby vydání pozitivního rozhodnutí Evropské komise.
Možná, že ty covidové programy nakonec nebyly to nejsložitější, co náš stát dokáže vytvořit...
#ToPodstatné: Jak systémově do rozhodnutí státu začlenit pobídky k včasnému a systémovém vyhodnocení dopadů? RIA na to zjevně nestačí.
Zdražování úplně všeho
Česká národní banka vyšroubovala sazby až na rekordních 4,5 procenta, jsou nejvýše za posledních dvacet let. Přesto už „smrt z vystrašení“ není mezi médii a politiky tak výrazná, jako když se ČNB do souboje s inflací před časem pustila. To značí, že se ji pravděpodobně daří ukotvovat inflační očekávání, jak potřebuje.
Co budou znamenat vyšší sazby, se opět probralo horem dolem, ale mnohem zajímavější byla aktualizovaná zpráva o měnové politice, především pak první ucelený soupis, jak to vlastně s tím raketovým zdražováním v Česku ve skutečnosti je.
Autoři Musil, Šolc a Tomanová detailně rozebrali cenové vzlínání během poslední doby. Zcela tak pohřbívají teze některých politiků a ekonomů, že jde převážně o import inflace a je lépe následovat cestu Evropské centrální banky, která je ke zvyšování sazeb imunní. Na probuzení inflace jsme podle autorů měli zaděláno už před pandemií.
Těsně před příchodem pandemie, tedy na přelomu let 2019 a 2020, se inflace nacházela lehce nad horní hranicí tolerančního pásma. Zhruba u dvou třetin spotřebního koše byla již tehdy dynamika cen nad inflačním cílem, u zbylé třetiny pod 2 %. Pandemie situaci výrazně změnila, když se koncem roku 2021 nad inflačním cílem nacházel růst cen u více než tří čtvrtin spotřebního koše. Podobný podíl spotřebního koše s růstem cen nad 2 % byl zaznamenán pouze na přelomu tisíciletí a těsně před vypuknutím globální ekonomické krize v roce 2008.
Je již bez debat, že jde opravdu o plošný růst, který z velké části najdeme v Česku, nikoliv v zahraničí.
Současná zvýšená inflace tak není výsledkem výraznějšího zdražení jen několika málo položek, naopak se jedná o plošný jev. Výjimku představovaly ceny elektřiny a plynu (s celkovou vahou 6 %), jejichž pokles koncem roku 2021 byl způsoben dočasným prominutím DPH. U uvedených energií lze nicméně v následujících měsících také očekávat silné zdražení. Naopak dvoucifernými tempy se koncem roku 2021 zvýšily například ceny oděvů a obuvi, automobilů či imputované nájemné, které hraje v národním indexu spotřebitelské inflace (CPI) podstatnou roli.
S výjimkou telekomunikací zažíváme zdražování úplně všeho, není tak divu, že ČNB musí sahat k extrémním krokům.
Různé způsoby měření inflace naznačují, že současná vlna zdražování není tažena pouze několika položkami, ale že se jedná o plošný a poměrně intenzivní jev. Vizuálně tuto skutečnost potvrzuje rovněž Graf 4, který vykresluje meziroční růsty cen hlavních skupin spotřebního koše v jednotlivých měsících let 2018–2021. S výjimkou skupiny alkohol a tabák, ve které se projevily dopady zvyšování spotřebních daní na cigarety, se zvyšovala cena spotřebního koše umírněným tempem až do prvního čtvrtletí roku 2021. Následně však začal cenový růst napříč všemi kategoriemi s výjimkou telekomunikací nabírat na síle, což bylo patrné především v oblasti dopravy a taktéž u odívání a obuvi.
#ToPodstatné: Jsme již na vrcholu úrokového spurtu ČNB?
