Dokonalý populistický slib, jak proškrtat slevy za 600 miliard a nový památník pandemie
<21. 2. 2022
Aktuální newsletter bude hodně o veřejných financích. Tak na úvod si připomeňme, co vše změnilo v erárních rozpočtech zrušením superhrubé mzdy a dalšími změnami. Popovídal jsem si o tom s ekonomkou Klárou Kalíškovou nad její novou studií. Studie je zajímavá i tím, že propočítává některé nové vládní plány. Například návrh daňových prázdnin je opravdu dokonalost sama – je to tak nesmyslně vymyšlené, že by nakonec úleva nikomu nepomohla a stát by tak nic nestála. To je vskutku geniální slib, který zároveň bohužel také odráží naprostou ekonomickou zoufalost českých politiků.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Lze proškrtat slevy až za 600 miliard. Ale nesmí to dělat asociálové
Prezident republiky při schvalování rozpočtu opět zopakoval svou oblíbenou mantru, že by škrtal daňové výjimky, to však politici prý neudělají, protože se bojí lobbistů, kteří jsou za jednotlivými úlevami. K prezidentově radosti na jeho výrok vystartovali všichni oponenti a jali se mu připomínat, že například daňová sleva na poplatníka či na děti je základem českého sociálního státu.
Smysluplná debata, jaké vlastně výjimky máme, kolik stojí a zda dobře slouží účelu, se jako vždy nekonala. Tak alespoň zde v newsletteru.
V příloze schvalovaného rozpočtu vlády Petra Fialy se objevil i jeden pozoruhodný dokument – detailní rozpis daňových úlev za rok 2019. Nyní jsme poskočili bobtnáním rozpočtu a daňovými změnami o něco výše, ale rámcově můžeme stále z dokumentu vycházet (byť je samozřejmě děsivé, že k rozpočtu na rok 2022 po zrušení superhrubé mzdy a navyšování slevy na poplatníka se přikládá stav z roku 2019). Dokument mám k dispozici.
Nejprve trochu teorie. Často politici předpokládají, že škrt slevy za x miliard znamená automaticky pro stát úsporu x miliard. To je samozřejmě nesmysl. Pokud například zrušíte slevu na děti, nároky se vám přesunou do sociálního systému. Je smutné, že ministerstvo financí vůbec nemá namodelováno, co by pohnutí s jednotlivými úlevami znamenalo ve výsledku pro erár:
V případě, že by některá z daňových úlev byla zrušena, neznamená to, že by se příjmy veřejných rozpočtů zvýšily o zde odhadnutou výši této daňové úlevy. Odhad výše daňových úlev totiž nezohledňuje možnou provázanost mezi daňovými úlevami. Celkový dopad zrušení daného osvobození by tak mohl být menší než dopad vyčíslený čistě staticky bez zohlednění provázanosti. Vyčíslení daňových úlev se zohledněním možné provázanosti však není s ohledem na neznalost individualizovaných dat pro každého poplatníka možné.
Politici se prakticky baví jen o dani z příjmu fyzických osob. Což je velká chyba. Níže je v tabulkách rozpis jednotlivých výjimek nejen v DPFO, ale DPPO a DPH. Na DPFO připadají výjimky (respektive v roce 2019 připadaly) za 378 miliard, na DPPO za 20 miliard a na často opomíjenou DPH za 203 miliard.
Podle zákulisních informací se ministr financí chystá právě na ty v DPH, aby nemusel krvácet na soubojích o DPFO. Je to logické – přes 80 procent úlevy v DPFO jsou sociální věci (viz níže tabulka). Jen na na základní slevu připadalo v roce 2019 120 miliard, nyní to bude spíše už 150. To je účetně jednoduchý škrt, ale sociálně je to zcela nepřijatelné. Naprosto bizarní daňový systém z 90. let už dávno nemá základní slevu a slevu na děti jako dodatečnou úlevu, je to jeden z pilířů, aby se celý systém nesesypal. Formálně máme z důvodů politického populismu superjednoduchou rovnou daň, ve skutečnosti je o dvou sazbách a zhruba pěti dalších základních obrovských skocích v daňově odvodovém systému (minimální stropy, sleva na manželku atd.). Základní sleva alespoň trochu vyhlazuje tento chaos.
A protože u právnických osob toho mnoho za výjimky není, respektive tam spor probíhá o nastavení odpisové politiky, tak zbývá DPH.
Ať už se budou rušit výjimky i DPFO, DPPO či DPH, je to ale samozřejmě stále to samé – zvýšení daní, který stát nutně potřebuje, leč z politicko-populistických důvodů se tomu tak nesmí říkat.
#ToPodstatné: Jaké výjimky byste zrušili či snížili?
Rozkaz zněl jasně: pojištěnci neprojdou
Když už jsme u daňového kouzelnictví státu, absurdní debata o nezvýšení platby za státní pojištěnce do toho samozřejmě také zapadá. Vzhledem k prakticky stoprocentnímu přerozdělování zdravotního pojistného státem přes zdravotní pojišťovny není platba za státní pojištěnce nic jiného než součást složené zdravotní daně.
Vládě Petra Fialy se z počátku povedlo vzbudit dojem, že něco ušetřila. Což je však jen politické PR. Reálně to je úspora tak maximálně za 30 miliard, rozhodně ne za 100. Zrušení navýšení platby za státního pojištěnce je příkladné. Formálně je to škrt za 14 miliard, ale ve skutečnosti se tento dluh jen převede do účetnictví zdravotních pojišťoven.
Mám k dispozici dokument ministerstva financí, kterým tento škrt odůvodňuje, a je to ještě absurdnější, než jsem čekal. (A teď na chvíli pomiňme, že se přijímá rozpočet na základě neschválených zákonů, což v opozici současní lídři správně tepali).
Chybná je už celá koncepce ministra Zbyňka Stanjury. Ne všechny zůstatky jsou neefektivně využívány. Průtokové zdravotní pojišťovny jsou dobrým příkladem, že je při obřích měsíčních obratech je třeba mít cash-flow v desítkách miliard:
V souvislosti s projednáváním zákona o státním rozpočtu pro rok 2022 došla vláda ČR k závěru, že aktuální stav veřejných financí je nezbytné řešit zapojením všech veřejných zdrojů, které v současné době nejsou efektivně využívány. Mezi tyto prostředky patří i zůstatky na fondech zdravotních pojišťoven, které k 31. prosinci 2021 činily 51,8 mld. Kč.
I kdyby tato účetnická mentalita ministerstva financí platila, tak to stejně nevyjde, protože sám ministr uznává, že pojišťovny po covidovém dobrodružství míří do ztráty, které je v důsledku odpovědností státu:
Zde je třeba podotknout, že zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven počítají pro letošní rok s deficitem ve výši cca 9,5 mld. Kč, který by se v případě naplnění projevil výhradně v základním fondu zdravotního pojištění, u nějž by tak došlo ke snížení na cca 14,3 mld. Kč (úhrn zůstatků všech zdravotních pojišťoven).
Výborná je pak predikce vývoje zdravotního pojištění dle ministerstva. Žádná totiž není, protože ji prý nejde odhadnout, jen je zjevné, že inflace bude tlačit na vyšší úhrady. Ať si však pojišťovny poradí. Politický cíl dosáhnout za každou cenu úspory, i když jde jen o nekoncepční odložení sanace zdravotnictví do dalšího roku, je politická priorita.
#ToPodstatné: Nelze sanovat covidové zdravotnictví jinak než přes konfliktní platbou za pojištěnce? Neměl by stát pojišťovnám „jen“ proplatit všechny své objednávky za testování a další covidové služby?
Nepokrytě nepokryté náklady
Mám k dispozici detailní přehled, jak MPO bude sanovat podnikatele z poslední covidové vlny. Bohužel je to zase dost komplikované a i cíl státu – ať už vládne kdokoliv – je stále stejný: udělat z toho tak složitou byrokracii, aby to nakonec erár vyšlo co nejlevněji. Vznikají tak zase tři různé programy:
Pro podnikatelské subjekty z oblasti cestovního ruchu a z oblasti pořádání akcí a eventů budou připraveny nové výzvy v rámci programů COVID – Nepokryté náklady a COVID 2022 – Sektorová podpora. Pro podnikatelské subjekty z oblasti zájezdové dopravy bude připravena výzva programu COVID Bus.
Do oblasti cestovního ruchu spadají poskytovatelé stravovacích služeb – restaurace a stravovací zařízení; poskytovatelé krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb a prádelny; cestovní agentury a kanceláře. Do oblasti pořádání akcí a eventů organizátoři sportovních, kulturních, konferenčních, veletržních a dalších akcí včetně navazujících technických služeb. A pak bude ještě zájezdová doprava.
U Nepokrytých nákladů bude oprávněnému žadateli poskytnuta za listopad a prosinec podpora ve výši 50 % nepokrytých fixních nákladů (70 % pro organizátory akcí). Za nepokryté náklady se pro účely programu považuje ztráta snížená o dotace poskytnuté žadateli o podporu. Limit na žadatele pro navržené schéma činí 1,5 mil. Kč v jedné výzvě programu (3 mil. Kč pro organizátory akcí). Alokace výzvy činí dvě miliardy.
Sektorová podpora je zase pro změnu postavena na zaměstnancích - 500 Kč na den za každého zaměstnance v pracovním poměru. Limit je stejný, alokace 1,75 miliardy.
A program Bus bude zase úplně jiný: žadatel doloží pokles obratu alespoň o 50 % za rozhodné období oproti stejnému období roku 2019. Zde je alokace 400 milionů.
Shrnuto podtrženo: opět velmi komplikované, opět velmi pozdě a mnohým to ztráty opět nepokryje.
#ToPodstatné: Po dvou letech stále stejná otázka: Jak jednoduše a přiměřeně jedním způsobem odškodňovat podniky za uzávěry?
Nový sportovní zákon i povinný eTurista
V minulém newsletteru jsem zveřejnil detailní plán zákonů, které vláda chce tento rok představit. Jako vždy si ale ve veřejné debatě musíme počkat až na finální podobu, kdy už je norma špatně napsaná, místo abychom se o ni bavili už s předstihem.
A ještě lepší by bylo se bavit už i o legislativních plánech státu na příští roky. Tak alespoň zde v newsletteru uveřejním výhled některých zajímavých právních předpisů na roky 2023 až 2025.
Co vládní garnitura, to vlastní koncepce sportu. To už je tradice. Takže po neúspěšné Národní sportovní agentuře Andreje Babiše přichází zas nový plán z Úřadu vlády. Zákon o podpoře sportu by měl být hotov příští rok.
Cílem navrhované právní úpravy je nastolit novou koncepci pojímání sportu jako významného nástroje k posilování společenských vztahů, potlačování škodlivých předsudků, potírání rasové nesnášenlivosti a potlačování diskriminace. Konkrétně pak je cílem zvýšení transparentnosti poskytování podpory sportu ze státního rozpočtu, snížení administrativní zátěže v oblasti sportu, vymezení role a odpovědnosti sportovních organizací a nastavení systému vzdělávání ve sportu.
MPSV čeká v roce 2023 bitva o zákoník práce. Nemohou to vyhrát celé, ale alespoň něco se snad podaří:
Cílem je zavedení automatického valorizačního mechanismu minimální mzdy a vazby nejnižších úrovní zaručené mzdy.
Dále zvýšení flexibility zákoníku práce se zohledněním aktuálních trendů na pracovním trhu, a to na základě požadavků sociálních partnerů a potřeb praxe (práce na dálku, dohody o provedení práce a o pracovní činnosti).
Koncem roku 2023 MPSV představí i důchodovou reformu. Architekturou je v pořádku, bohužel je tam pořád ten ekonomický nesmysl v podobě vyvedení pojistného rodičům či prarodičům.
Změny architektury důchodového systému, kdy se dosavadní základní podoba důchodového pojištění transformuje na modifikované pojetí tzv. nultého a prvního pilíře, tj. solidární a zásluhové části starobního důchodu.
Zařazení standardní doby studia (tj. prvních 6 roků studia po dosažení věku 18 let) zpět mezi náhradní doby pojištění.
Zavést do základního důchodového pojištění nový institut sdílení průběžně vytvářených důchodových nároků manželů, případně partnerů žijících ve společné domácnosti. Sdílení bude možné pouze dobrovolně, a to minimálně v době trvání manželství nebo registrovaného partnerství.
Upravit pravidla pro realizaci tzv. asignace pojistného, tj. možnosti využít 1 % z vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení tak, že bude orgánem sociálního zabezpečení odesláno na účet rodiče nebo prarodiče.
MMR chystá na rok 2023 nový systém eTurista, kam by se jednoduše zapisovali pronajímatelé. Tak uvidíme, jak to skončí:
Vytvoření právního rámce transparentního online systému (eTurista), který zjednoduší plnění evidenčních povinností ubytovatelů, sníží administrativní zátěž a zefektivní výběr místních poplatků a sběr dat tak, aby byla jejich agregovaná podoba dostupná v aktuálním čase a místě.
Nastavení jasných pravidel pro poskytování krátkodobých ubytovacích služeb a vytvoření takových nástrojů, jejichž prostřednictvím bude možno účinně reagovat na negativa spojená s poskytováním tohoto typu ubytování.
Peklem pro MMR bude nepochybně zákon o podpoře v bydlení:
Vytvoření právního rámce pro zajištění podpory v bydlení domácností ohrožených bytovou nouzí či přímo v bytové nouzi a pro zvýšení dostupnosti nájemního bydlení. Zákon nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, jež umožní systematicky řešit bytovou situaci obyvatel a dále bude formulovat způsob a pravidla financování nově nastavených nástrojů.
Ministerstvo financí navrhne v roce 2023 zákon o řízení a kontrole veřejných financí. Tak jestli to bude odrážet intelektuální trust ze zrušení superhrubé mzdy, rozpočtového provizoria a virtuálního snížení schodku rozpočtu, tak se máme na co těšit. Jinak záměr samozřejmě chvályhodný:
Cílem nové právní úpravy je zvýšení ochrany veřejných prostředků a modernizace, zjednodušení a zefektivnění systému řízení a kontroly veřejných financí v České republice.
Věcný návrh zákona bude obsahovat zhodnocení současného stavu a návrh legislativního řešení k posílení systému řízení a kontroly veřejných financí, zejména identifikovaných slabých stránek systému. Věcným záměrem budou vytvářeny předpoklady pro řádnou správu veřejných financí v souladu s principy účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti.
A zlatým hřebem pro MF bude ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, který plně bude odrážet současnou porouchanou politickou logiku, že čím více podrazíme příjmy státu, tím vyrovnanější bude rozpočet v budoucnu, protože jsme na to schválili zákon. Novým argumentem je nyní navíc mezigenerační spravedlnost.
Ukotvení části pravidel rozpočtové odpovědnosti ve formě ústavního zákona s cílem posílit mezigenerační spravedlnost v oblasti veřejných financí.
Těch plánovaných novinek je celá řada, více zase v dalším newsletteru.
#ToPodstatné: Často debatujeme o tom, jaký paragraf zrušit. Ale jaký paragraf bychom naopak potřebovali?
Není poradce jako poradce
Úřad vlády v lednu oznámil poradní sbor premiéra Fialy. Docela pěkný výběr. Zjevně některé poradenství bude ale za úplatu, nyní úřad uzavírá poradenské smlouvy. A ukazuje se, že není poradce jako poradce.
Ekonom Štěpán Křeček si přijde na pětistovku za hodinu. Ale třeba zahraničněpolitický expert Tomáš Pojar bude mít 750 na hodinu.
Ideální by bylo zveřejnit, co vše poradci pro premiéra budou dělat a jakou za to dostanou odměnu. To samé bychom měli vědět o všech poradcích, kteří postupně obsazují jednotlivé ministry a ministerské týmy.
Že odešel symbol korporativismu Andrej Babiš, ještě neznamená, že rezignujeme na základní transparentnost.
#ToPodstatné: Koho by měl podle vás premiér ještě přibrat do poradního týmu a není tam?
Nový památník obětí pandemie
Někdejší disident Petr Pospíchal už na sebe v minulých letech upozornil nejrůznějšími připomínkovými akcemi za oběti covidu. Nyní se posunul dál. Založil spolek Památník obětí pandemie. A nemá malé cíle:
Ideový záměr zřízení Památníku obětí pandemie jako součást společné národní paměti, jako místo, okolo nějž je možné soustředit připomínku obětí a uspíšit smíření; pořádání veřejných akcí, vzdělávacích akcí, propagace piety zemřelých na Covid-19; idea vytvoření záznamového prvku (například elektronickou podobu s propojením pro dálkový přístup) pro účely zvěčnění trvalé vzpomínky pozůstalých; organizace soutěže na návrh podoby památníku, jejíž vítěz by následně zhotovení památníku realizoval. informování veřejnosti o postupu jednotlivých kroků; zřízení trvalé důstojné připomínky obětí by se mělo stát součástí společné národní paměti. Sbírka tak má být prvotním zdrojem finančních prostředků nezbytných pro zřízení Památníku.
O pozemek už požádal Prahu, se kterou by byla projednána rovněž možnost následné péče o objekt památníku.
#ToPodstatné: Potřebujeme takový památník? Kde by měl případně stát, aby nakonec neskončil na pražském odkladišti nepovedených pomníků na Klárově?
