Jak pomáhat, nepovedená blokace dezinformátorů a nový "ukrajinský" zákon

Přelet nad ruskou propagandou

V médiích se velmi málo píše o zdrojích ruské propagandy, což je ale nyní velmi důležité. Ekonomické sankce mohou prosté Rusy upozornit, že něco se děje, když v bankomatech dojdou inflační peníze. Ale to ještě neznamená, že jim Putin nebude schopen dál podsouvat své roky propracovávané báchorky. V minulém newsletteru jsem upozorňoval na průzkum Levady, podle kterého ještě před útokem 60 procent Rusů věřilo, že za eskalaci může NATO, i když právě Putin přes rok shromažďoval u hranic obří vojsko.

Vybral jsem tedy tři hlavní texty, které by měl asi každý znát.

Prvním je neslavně proslulý Putinův esej „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ z července 2021. (v ruštině, v angličtině)

Klíčových pasáží je více, ale nejdůležitější je popření ukrajinské státnosti. Podle Putina jsou Ukrajinci až výmysl Lenina, ve skutečnosti jsou Rusové, Bělorusové a Ukrajinci jeden národ (samozřejmě pod ruskou nadvládou):

Ve 20.-30. letech 20. století bolševici aktivně prosazovali "politiku lokalizace", která měla v Ukrajinské SSR podobu ukrajinizace. Symbolicky v rámci této politiky a se souhlasem sovětských úřadů byl do SSSR vrácen Michail Gruševskij, bývalý předseda Ústřední rady, jeden z ideologů ukrajinského nacionalismu, který byl v určitém období podporován Rakousko-Uherskem, a byl zvolen členem Akademie věd.
Politika lokalizace nepochybně sehrála významnou roli při rozvoji a upevňování ukrajinské kultury, jazyka a identity. Zároveň byla ukrajinizace pod záminkou boje proti tzv. ruskému velmocenskému šovinismu často vnucována těm, kteří se za Ukrajince nepovažovali. Tato sovětská národnostní politika zajišťovala na státní úrovni ustanovení o třech samostatných slovanských národech: Rusové, Ukrajinci a Bělorusové namísto velkého ruského národa tvořili trojjediný národ zahrnující Velkorusy, Malorusy a Bělorusy.

Dalším důležitým propagandistickým textem je pět tezí pravé ruky Putina Dmitrije Medveděva, který si vzal na starost před atakem upevnění mýtu o zfetovaných nacistech ohrožující proruské obyvatelstvo Ukrajiny. Zatímco Putin se ještě snažil udržet určitý styl, Medveděv přešel kompletně na slovník z velkých procesů 30. let.

Ukrajina hledá svou vlastní identitu a specifickou cestu, vytváří své vlastní dějiny (i když historie nás učí, že to trvá staletí). Ale ukrajinští vůdci, zejména hlavní osoby, jsou lidé bez stabilní vlastní identity. Nešťastní lidé. Kdo jsou, občany jaké země jsou, kde mají kořeny, jaká je jejich historická identita, etnická příslušnost, jaké bohy uctívají? Kým se cítí být? Jsou to Ukrajinci? "Evropané"? Rusové? Židé? Tataři? Maďaři? Karaimové?
Současný prezident této sužované země je muž s určitými etnickými kořeny, který celý život mluví rusky. Kromě toho pracoval v Rusku a z ruských zdrojů získal značné finanční prostředky. Nicméně v určitém okamžiku, kdy se stal hlavou státu, ze strachu z dalšího "Majdanu" proti své osobní historii zcela změnil svou politickou a morální orientaci. V podstatě se zřekl své identity. Začal oddaně sloužit nejzběsilejším nacionalistickým silám na Ukrajině (které tam sice byly vždy, ale tvořily nanejvýš 5-7 % aktivního obyvatelstva).
Lze si jen představit, jak odporné pro něj bylo udělat takové morální "salto mortale". Připomíná to šílenou situaci, kdy příslušníci židovské inteligence v nacistickém Německu žádali o vstup do SS z ideologických důvodů.
 

A pro atak na západních hranicích je důležitý i letitý mýtus neprávem „zatlačeného“ Ruska už od brestlitevského míru. Zde pravidelně exceluje Putinův dvorní ideolog Vladislav Surkov.

V únoru 1918 se konalo historické (a poněkud hysterické) zasedání Ústředního výboru bolševické strany. Schválila rozhodnutí uzavřít mír s Německem. Tento mír, známý jako Brestlitevská mírová smlouva, dostal v opozičním tisku (který v té době ještě existoval) další a jasnější název: obscénní mír.
A skutečně, mír je přímo urážlivý. Podle jejích podmínek se Rusko vzdává obrovských území v Pobaltí, Bělorusku a na Ukrajině, která mu dříve patřila. Západní hranice se stáhla daleko na východ, čímž se země dostala na hranice předpetrovských, dalo by se říci až předrománských časů. Absurdnější už to být nemohlo.

Můžeme samozřejmě všechny zmínky o těchto propagandistických textech v Česku zakázat. Nemůžeme se ale potom divit, že nechápeme, co nejšílenější válečník dnešních dnů vlastně sleduje.

#ToPodstatné: Pokud jsou mezi čtenáři odborníci na Rusko, otázka na ně – věří tomu skutečně Rusové?

Putin versus Rusové

Další z důležitých vysvětlení agrese proti Ukrajině je úpadek popularity Putina, který ale v roce 2024 chce opět komfortně vyhrát prezidentské volby.

Podle Levady souhlas s panováním Putina minulý rok propadl k 60 procentům, níže už je pro prezidenta nebezpečná zóna. 

Zároveň podle Levady vzrostl potenciál protestu kvůli politickým požadavkům, a to až na předputinovskou úroveň, což je pro prezidenta nepřijatelné. Na počátku minulého roku vystřelila z ekonomických důvodů až na 45 procent, pak zase klesla, protože Putin rozjel štvaní proti „nacistům“ na Ukrajině. Nicméně stále ji nedokáže trvale srazit pod 30 procent.

Válečné dobrodružství mu mělo pomoci – jako to vidíme na křivce během anexe Krymu -, ale tažení je tak nevydařené, krvavé a dlouhé, že to naopak žene demonstranty do ulic.

Tedy přesný opak, co nejspíše Putin zamýšlel.

#ToPodstatné: Jsou reálné velké demonstrace proti Putinovi, nebo je lepší spoléhat na palácový puč oligarchů?

Čtyřikrát pět tisíc podpory. Vzniká „ukrajinský“ zákon

Přestože Česko ani zdaleka nečelí takové migrační vlně jako například Polsko či Rumunsko, už nyní se státní aparát hroutí a musí se vyhlašovat nouzový stav.

Vláda to chce vyřešit speciálním zákonem „o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace“. Mám ho k dispozici.

Je navrhováno především zjednodušit mechanismy vedoucí k zisku pobytového oprávnění na území České republiky pro tyto osoby. Navržená opatření mají v praxi vést k tomu, že dotčené osoby de facto obratem po podání žádosti získají příslušný pobytový titul. Na jeho získání jsou následně navázána další opatření, a to například v oblasti trhu práce, dávkového systému, pojistného systému, poskytování zdravotních služeb a školství, která mají umožnit, aby se tyto osoby efektivně integrovaly do české společnosti, byť se předpokládá, že jejich pobyt na území České republiky bude mít časově omezený charakter.

Vedle úpravy víz strpění se konečně řeší pro uprchlíky i návazné zdravotní pojištění, sociální podpora a pracovní možnosti, vše, co dosud Česko byrokraticky běžencům ztěžovalo.

Cizinci, který vstoupil na území po 24. únoru 2022 a kterému bylo následně uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle tohoto zákona nebo mu byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona a který se zdržuje na území, se za kalendářní měsíc, v němž mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle tohoto zákona nebo mu byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona, vyplatí humanitární dávka (dále jen „dávka“) ve výši 5 000 Kč.

Jsou-li příjmové, sociální a majetkové poměry cizince uvedeného v odstavci 1 takové, že mu neumožňují zajištění základních životních potřeb, může mu být na základě jeho žádosti poskytnuta dávka ve výši 5 000 Kč měsíčně opakovaně, a to nejvýše za 3 kalendářní měsíce bezprostředně následující po kalendářním měsíci, v němž mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění na území podle tohoto zákona nebo mu byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona.

Dále se zavádí tisícový příspěvek na hlavu pro „solidární domácnost“, maximálně však pět tisíc. Také se upravuje přijímaní do škol a další důležité věci. Zákon by měl platit do konce března 2023.

#ToPodstatné: Je takto navržená podpora dostatečná?

Mediální rady bude volit i Senát

A alespoň jednu neukrajinskou novinku. Ministerstvo kultury navrhuje, aby Radu ČT i ČRo volil kromě sněmovny i Senát. Návrh zákona mám k dispozici.

Zapojení Senátu se debatuje už dlouho, nebyly ale jasné počty. Sněmovně má zůstat deset radních, Senátu pět, takže vládní většina i nadále může přes sněmovnu mít snadno hlavní slovo v radách. Proto jsem navrhoval už několikrát po francouzském vzoru paritu komor plus jednoho radního od prezidenta, to by bylo systém, který by vytvářel nutnou kooperaci.

Hlavním cílem návrhu zákona je umožnit, aby členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu volily obě komory Parlamentu České republiky, a nikoli pouze Poslanecká sněmovna, jako je tomu dosud. Rada České televize a Rada Českého rozhlasu jsou orgány, jejichž prostřednictvím vykonává veřejnost kontrolu nad činností poskytovatelů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Je tedy žádoucí, aby jejich členy volil Parlament České republiky jako reprezentant veřejnosti.

Důležitou změnou je, že navrhující právnické osoby musí existovat alespoň 10 let. To má zamezit všem těm navrhujícím nohejbalovým klubům. Ideální to ale není, některé nohejbalové kluby existují už věky, mnohem lepší by bylo zúžit profesní kritéria kandidujících, to by si ovšem politici také zúžili prostor pro intrikaření.

Druhá změna, kterou návrh zákona sleduje, se týká subjektů, které podle zákona o České televizi a podle zákona o Českém rozhlasu navrhují kandidáty na členy uvedených rad. Platná právní úprava stanoví, že návrhy kandidátů na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu mohou předkládat organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Návrh zákona posiluje reprezentativní prvek takových subjektů a stanoví časovou podmínku jejich existence, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu společnosti. Bude tak zajištěna žádoucí reprezentativnost kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.

A důležitá změna, nebude už možné radu povalit en bloc.

Návrh zákona v neposlední řadě ruší kolektivní odvolatelnost Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, a posiluje tak jejich stabilitu. Zákon je již v platném znění koncipován tak, že voleni a odvoláváni jsou vždy pouze jednotliví členové Rad, s čímž je odvolání celého orgánu v rozporu.

#ToPodstatné: Jsou navrhované úpravy správné?

Co číst (a poslouchat)

• Jak silný je Sputnik News v Česku
• How Vladimir Putin Brought the West Together
• The rise and fall of Londongrad
• How to wreck a tank with a Molotov cocktail: on patrol with Ukraine’s volunteer army

Prachají první milion. (zdroj obrázku Economist)