A co pak?

Jakmile si vyřešíme ty nejakutnější problémy, vyvalí se na nás celá sada odkládaných reforem, bez kterých se Česko nikdy neposune kupředu. Nabízím k přemýšlení několik témat, které jsem podrobně rozebral v knížce Česko versus budoucnost, podrobnější vysvětlení s jednotlivými konkrétními návrhy najdete právě tam.

Prosperující místo stagnujícího Česka

Práce se musí vyplatit. Základem je zvýšení podílu čisté mzdy na celkových nákladech práce, ovšem ne v daních z příjmu. Realistické je postupné snížení vysokého sociálního pojištění o čtyři procentní body.

Daně mají být logické. Výpadek příjmů státu lze vykrýt zrušením či snížením některých daňových slev či zvýšením na evropské poměry velmi nízkých nemovitostních daní.

Firmy u nás musí chtít investovat. Místo odlivu zisků lze firmy pobídnout k reinvesticím nízkou, nebo dokonce nulovou daní z příjmu právnických osob na reinvestice, například na výzkum a vývoj.

Daňová zátěž zaměstnanců a živnostníků se musí sbližovat, základem je snížení na evropské poměry extrémních výdajových paušálů.

Debyrokratizace jednotným online přístupem k daňovým i jiným požadavkům státu. EIdentita se v dalším volebním období musí postupně překlopit z opt-in modelu do opt-out modelu.

Unijní místo czexitového Česka

Vstoupit zpět do EU. Najít si spojence a podporovat národní zájmy jako je liberalizovaný obchod či obranná spolupráce. Jak tragické je být zcela osamocený, je dobře vidět na projednávané Zelené dohodě či nových azylových pravidlech.

Na horizontu si stanovit vstup do eurozóny, a to nikoliv datem, ale sadou nevyhnutelných ekonomických a sociálních reforem, aby společná měna zafixovala český úspěch a prosperitu, nikoliv skanzen a stagnaci.

Vytvořit česko-slovenskou unijní federaci. Pokud ani se Slováky nebudeme schopni mít totožné pozice, těžko se shodneme se vzdálenějšími partnery. Se Slovenskem bychom měli být vždy se stejnou pozicích ve stejných unijních klubech, nakonec i v eurozóně.

Dát pozitivní smysl i Visegrádu, například společnou východní politikou a pomocí Ukrajině. Česko-slovenská osa v nezbytném klubu středoevropské spolupráce musí významně posílit.

Liberální místo korporativistického Česka

Být občanem se musí vyplatit. Nebát se ani občasných referend, reformy Senátu či v mnohém nefunkčních krajů. Toto téma není možné přenechat pouze extrémistům.

Být občanem znamená mít zájem. Podpořit dobrovolnictví či zavést daňové asignace.

Být občanem znamená být vzdělaný. Školy osvobodit od státních maturit a dalších plošných glajchšaltizací, které se neosvědčily, a naopak dát žákům pobídku k co nejlepšímu vzdělání.

Být občanem za celé Česko. Ve vzdělání i v dalších oblastech je třeba pomoci čím dál více zaostávajícím perifériím. Prostřednictvím výběrové podpory škol a studentů musí stát začít uzavírat regionální propasti ve vzdělávání.

Sociální místo asociálního Česka

Penzijní reforma nevyhnutelně musí spočívat v rozdělení na základní důchod a zásluhovou část spolu s pobídkou co nejdéle zůstat na trhu práce.

Zdravotní reforma potřebuje rozrůzněné pojistné plány a zvýšení spoluúčasti, aby bylo na opravdu drahé nemoce.

Dluhové pasti je třeba už konečně uzavřít a zastavovat po několika letech všechny staré exekuce.

Systémově podpořit daňově a dotačně periférie, které se čím dál více vzdalují centru a podvazují potenciál celé země.