Daně se nevyhnutelně zvýší.

Ale které a o kolik?

Že se daně nebudou zvyšovat, je pouhá předvolební lež. Budou.
Po zrušení superhrubé mzdy a razantním snížení daní z příjmu fyzických osob nelícují příjmy a výdaje státního rozpočtu o stovky miliard každý rok. Až se dostane hospodářství zcela z covidové krize, stále bude chybět minimálně 150 miliard ročně k vyrovnanému rozpočtu. I kdyby nová reformní vláda uspořila ve svých výdajích nižší desítky miliard, bude stále zbývat problém více než 100 miliard výpadku každoročních příjmů. A ty přinese nevyhnutelné opětovné zvýšení daní, i když politici nyní tvrdí opak. Čím přijde korekce později, tím to bude dražší, protože budeme splácet nejen větší kumulovaný dluh, ale i pouhé úroky z něj. Zatímco na obsluhu dluhu roky šlo stabilně kolem 40 miliard korun ročně, nyní je to už o deset miliard více s perspektivou dalšího rychlého zvyšování, pokud stát rychle nezatáhne za brzdu.

Změna daní by se proto měla promítnout už do radikální proměny státního rozpočtu na příští rok.

Co by mělo být obsahem?

Nevyhneme se opětovnému zvýšení daně z příjmů fyzických osob, které už před krizí bylo jedno z nejnižších v Evropě (skutečným problémem Česka je vysoké sociální pojištění, které politiky však nezajímá). Není nutné znovu zavádět nesmyslnou superhrubou mzdu a vracet se až na předchozí sazby. Ze současných 15 a 23 procent je možné se vrátit na 19 a 23 procent, což bude v základní sazbě stále mírně níže, než jaký byl stav do minulého roku. Stejně by se mělo přistoupit i k radikálně navýšené slevě na poplatníka – například 26 tisíc korun by byla nižší částka než nyní, ale o něco vyšší než do konce minulého roku. Dále je třeba znovu ve státním rozpočtu nalézt zhruba 14 miliard, které až do zrušení přinášela daň z převodu nabytí nemovitosti. Tuto nepopulární daň není třeba znovu zavádět, ale výběr přesunout v obdobné výši do nemovitostní daně, ať už plošně či progresivně od druhého bytu. Protože půjde o příjem obcí, o stejnou částku by se měla krátit podpora z centra municipalitám.

Politici vsadili v Česku na dvě předvolební lži: Že už tak v evropském srovnání nízké daně z fyzických osob se musí radikálně snížit, ač takovou hloupost v covidové krizi neudělal žádný jiný evropský stát, aby si nerozvrátil veřejné finance. A že danění nemovitostí je návrat komunismu, ač nemovitostní daně máme ve srovnání s vyspělou kapitalistickou Evropou i Amerikou extrémně nízké.

Obě lži musí rychle padnout, protože pokud v nich budou chtít politici setrvat, pak po volbách budou muset prudce zvyšovat tu jedinou daň, která jim reálně zbývá - DPH. Pokud by byli féroví, museli by se většiny voličů zeptat: Skutečně chcete každý měsíc ušetřit stovku na daních z příjmu a zároveň zaplatit státu na nákupech o dvě stovky navíc? Odpověď by zněla jistě ne. Takže nezbývá nic jiného než srovnat daně na úroveň minulého roku a zkusit později daňovou reformu znovu a lépe.


Nelíbí se vám toto řešení?
Jak byste řešili rozvrat veřejných financí vy?

Napište mi svůj názor na info@davidklimes.cz, následně ho sem vložím i pro ostatní. Všechny vaše nápady probereme i v newsletteru, tak ho nezapomeňte začít odbírat.

Komentáře

Zrušením superhrubé mzdy vypadly státu příjmy v rozsahu 70–90 miliard korun každý rok. A to bez náhrady v ostatních nedaňových příjmech, bez kompenzace na straně výdajů. Chceme-li udržet stávající rozsah státu a státních služeb, budeme potřebovat i při maximálním úsilí o efektivitu a digitalizaci úředního molochu naopak více prostředků/příjmů než doposud.

Bylo by lepší říkat pravdu do očí: Jestli chceme stejně „vypasený“ stát, současné sociální jistoty a stejnou úroveň státních služeb, budeme muset do společné kasy přispívat víc. Na dluh to jde jen chvíli. Nebo můžeme chtít štíhlý stát, ale než se k němu propracujeme, budeme muset zainvestovat nejen peníze, ale také značné úsilí do jeho rekonstrukce a modernizace a pro neohroženější dokonce posílit sociální jistoty a to se také neobejde bez finančních zdrojů.

Jedné „dani“ by se ale případné zvýšení mělo opravdu vyhnout: sociálnímu pojištění hrazeném zaměstnavateli. To je jedno z nejvyšších mezi zeměmi OECD a i současnou špatně placenou práci činí drahou.

Současné nastavení financí státu předpokládá trvalé rozevření nůžek mezi příjmy a výdaji státu, tedy trvalý a dlouhodobý růst dluhu. Uzavřít nůžky nepůjde jen z jedné strany – škrtáním výdajů. Je třeba najít zdroje. Poctivý politik by voličům měl říci kde a jaké zdroje najde a kde a jak chce zkrotit výdaje.

Helena Horská — ekonomka

Růst základní daňové sazby z 15 % na 19 % by bez dalšího ošetření dopadl i na podnikatele, kteří ale na zrušení superhrubé mzdy nijak neprofitovali. To by nemuselo na první pohled působit spravedlivě. Zároveň je třeba dodat, že především živnostníci využívající výdajové paušály často daň z příjmů neplatí vůbec. Sbližování zdanění zaměstnanců a podnikatelů by tak dávalo smysl rozpočtově, ale i z pohledu, řekněme, společenské rovnováhy. Vyšší odvody by se živnostníkům na druhé straně mohly vrátit formou vyšších penzí. Velmi malé daňové základy se totiž propisují i do důchodů, které se u živnostníků často pohybují na hranici chudoby. Jde o oblast, která určitě zaslouží zvýšenou pozornost. Živnostníci, OSVČ a speciálně lidé pracující v režimu takzvaného švarcsystému by měli vědět, že státní důchod jim na dobrý život na penzi rozhodně nestačí.

Jiří Hovorka — ekonomický novinář

Nejhorší by bylo zvednout DPH způsobem, který by výrazně postihl nízkopříjmové rodiny, kterým zrušení superhrubé mzdy pomohlo nejméně, a které pocítily nejvýrazněji dopady pandemie. Pořád mi přijde jako dobrý příspěvek do diskuse náš loňský návrh IDEA ("konzervativní" varianta zrušení superhrubé mzdy), a to jako ústupová šetřící varianta současné podoby tohoto zrušeni. Obecně máme mizivou progresi (obzvlášť po započítání všech dalších výhod využívaných vysokopříjmovými), v EU neobvykle velký rozdíl mezi celkovou zátěží OSVČ a zaměstnanců a neobvykle velkou část rodinné politiky přes daňové úlevy, které brání návratu na trh práce. Ekonom Libor Dušek nedávno hezky shrnoval v tisku, že problematické je vysoké zdanění práce přes sociální a zdravotní pojištění, od čtyřnásobku průměrné mzdy se daně jako procento příjmů s rostoucím příjmem snižují. Je to dáno stropy na sociální pojištění a vyšším zastoupením příjmů z živnosti a kapitálu, které jsou zdaněny méně než práce. Nízké jsou v mezinárodním srovnání ekologické daně a daň z nemovitostí, která je ekonomicky efektivní. Vyšší využití těchto daní by umožnilo snížit DPH a zdanění práce.

Štěpán Jurajda — ekonom

Naprosto souhlasím s tím, že je zapotřebí konsolidovat státní dluh rychleji, než je plánováno. Ne však s daňovými kroky, které k tomu mají vést. Problémem je, že případné zvýšení daně z příjmů FO je ten, že tak významné skupině lidí klesnou reálné příjmy. V letošním roce mnoho firem nenavyšovalo mzdy a zaměstnancům se vykryla vyšší inflace snížením sazby daně z příjmů. Následující roky ale přinesou jen minimální prostor pro navýšení mezd. Čeká nás zásadní zdražení vstupů kvůli Green Deal (energie, emisní povolenky, doprava). Tím si výrazně snížíme konkurenceschopnost na důležitých trzích mimo EU, kam budou dodávat zejména Číňané mnohem levněji. Již nyní je tento trend v našem průmyslu velmi citelný. Proto není reálné výrazně zvyšovat mzdy, protože trend u B2B obchodu se čím dál víc odklání k multifaktorovému hodnocení nabídek k jednofaktorovému, k ceně. Pokud nechceme tedy zvětšit problémy nízkopříjmových a střední třídy, neměli bychom jim sahat na výdělek.

Kde tedy peníze najít?

Daň z příjmů právnických osob, která je jedna z těch nižších v rámci OECD. Klidně bych souhlasil s progresivním zdaněním firem, nikoli však po pirátsku, tedy podle obratu, ale podle skutečného zisku.

Zdanění dividend. Víme, že náš problém je odtok peněz do zahraničí. Věřím, že by se mohlo začít s tím, že bude mít firma možnost buď reinvestovat x procent svého zisku nebo o toto procento navýšit zdanění dividend. A zabalme to klidně do toho, že tyto peníze pak skončí jako český podíl na financování projektů z NPO.

Daň z převodu nemovitosti. Opět zavést od druhé nemovitosti. Zároveň, a to je spíš podnět pro ČNB, rozlišovat, zda bude v nemovitosti pořizované na hypotéku člověk bydlet (klasická) nebo jí považuje za investici a pak jde o hypotéku americkou.

Spotřební daně. Na konci roku prošlo nesmyslné snížení spotřební daně z pohonných hmot. Vrátit zpět. Rovněž navýšit spotřební daně na položky, které negativně ovlivňují zdraví obyvatelstva (alkohol, tabákové výrobky včetně zahřívaného tabáku, slazené nápoje, nezdravé pochutiny). Jsme mezi lídry v rakovině tlustého střeva, tak třeba to lidi odradí od nadměrné konzumace.

Majetkové daně a poplatky. Jak uvádíte, máme velmi nízkou daň z nemovitostí, silniční daně… A zejména obce nevyužívají potenciál v daních a poplatcích. Opět jsme u nemovitostí, dále poplatky za komunální odpad, psy, správní úkony… A můžeme se klidně bavit o položkách jako jsou spoluúčasti u lékařů, veřejných vysokých škol, za významné investice do regionu (například zavedení ultrarychlého internetu) apod. Daňový mix by se měl jasně překlopit ze zdanění příjmů (sociální a zdravotní pojištění prostě je zdaněním jen s jiným názvem) do spotřeby. A není možné pořád jen brát od zaměstnanců (střední třídy).

A revoluční myšlenka na závěr: nahrazení DPH tzv. sales tax po vzoru USA. Minimalizujeme tím prostor na daňové úniky, zjednodušíme výběr (jasné procento bez nutnosti porovnávání vstupů a výstupů), omezení zbytečně dlouhých distributorských řetězců s několika zprostředkovateli bez přidané hodnoty.

Martin Čmarada — ekonom