Pandemický zákon se musí změnit.

Ale jak?

Žádný jiný unijní stát není tak špatně připraven na případný návrat covidové pandemie jako Česko. Některé státy jsou úspěšné v očkování seniorů a dalších ohrožených skupin obyvatel. Jiné mají funkční legislativu, kdyby bylo potřeba opět zpřísnit opatření s očekávaným podzimním návratem viru. A mnohé státy mají už obojí. Česko však nemá ani jedno, přesto je třeba do 8. a 9. října lhát o opaku, aby politikům neunikl ani jeden hlas.

Ač statisíce seniorů ještě není doočkováno, vakcinace kritických skupin obyvatel se prakticky zastavila a do voleb se na tom nic nezmění, protože vláda nechce přijít o hlasy starších obyvatel, kteří očkování nedůvěřují. O to spíše pak přijde povinné očkování, kterému se jiné unijní státy s úspěšnější očkovací strategií vyhnou. Vzhledem k tomuto očkovacímu populismu je třeba alespoň o lépe mít připravenou legislativu na případné opětovné restrikce. Nyní však neexistují funkční paragrafy, podle kterých by restrikce mohly být přijaty. Nekonečné rušení opatření ministerstva zdravotnictví soudy je toho dokladem.

Kde je problém?

Zákon o ochraně veřejného zdraví se hodí na vyšetřování plísně ve školní jídelně, ale nelze dle něho konat plošná razantní opatření v pandemii. To měl vyřešit pandemický zákon z února tohoto roku, který je však zcela nepoužitelný. Nedává možnost omezení volnosti pohybu, což znemožňuje například izolaci nákazy v určitém ohnisku. Stejně tak dle zákona lze jen omezovat provozy, ne je zcela zavírat, ať už jde o obchody či třeba restaurace. Ve všech sousedních státech se přitom z covidové krize poučili a mají nástroj, jak lokálně omezit pohyb a provozy, pokud by vir opět nabral na síle (například v Rakousku má lidnatá Vídeň dlouhodobě logicky přísnější opatření než zbytek republiky).

Změna není těžká

Do pandemického zákona je třeba vložit možnost omezení volnosti pohybu a případné plošné zavíraní provozů, aby v případě krize nemuselo Česko znovu spadnout do zcela nevyhovujícího nouzového stavu. Výhledově by pak řešení zdravotnické krize mělo být v krizovém zákoně a související legislativě, nikoliv v ad hoc spíchnutém zákonu: stav nebezpečí by nově mohla vyhlašovat plošně i vláda a před nouzovým stavem by měl být zaveden i vhodnější pandemický stav, který by pod detailní kontrolou parlamentu řešil příští zdravotnické krize.


Nelíbí se vám tento návrh?
Jak byste příští pandemie řešili v rámci demokratického právního státu vy?

Napište mi svůj názor na info@davidklimes.cz, následně ho sem vložím i pro ostatní. Všechny vaše nápady probereme i v newsletteru, tak ho nezapomeňte začít odbírat.