Nyní nelze vyhlásit tendr na Dukovany.

Je správné, že se politici shodli na vyloučení ruských a čínských zájemců z tendru na dostavbu pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany. Ovšem už tají voličům, že za těchto podmínek je tendr prakticky nerealizovatelný. Reálně v něm zůstává jeden zájemce, což soutěž opravdu nepřipomíná. Vláda Andreje Babiše navíc cíleně vytvořila v rozhodování o obrovské geopolitické zakázce chaos – vymyslela speciální bezpečnostní dotazník pro zájemce o dostavbu, který mají předat do prosince a nová exekutiva pak může začít tendr. Je ale dobře možné, že v té době se ještě bude sestavovat nová vláda, takže nadále bude zemi spravovat stará vláda Babiše, případně nový menšinový kabinet ANO. V žádné z variant nebude mít kabinet legitimitu řádně zájemce posoudit a odkývá klíčové finální formulace tendru nejrůznějším lobbistům.

Vyloučení Číňanů a po odhalení kauzy Vrbětice i Rusů de facto tendr zlikvidovalo. Reálně může nyní do soutěže přihlásit reaktor s výkonem do 1200 MW jen severoamerický Westinghouse. Ostatní dva zájemci nyní nic takového nemají. Francouzská EdF zmenšuje EPR 1600 a nemá reálnou referenční stavbu. Jihokorejci s APR 1400 chtějí jít na 1000 MW a teprve příští rok budou žádat o unijní certifikaci. Smyslem tendru přitom bylo mít na startovní čáře alespoň dva reálné zájemce, aby se srazila cena či navýšil podíl domácího průmyslu. Je jeden.

A jsou tu další problémy

Vzhledem k tomu, že veškerá pozornost byla upřena v uplynulém roce na účast Rusů, zcela zapadlo, že dosud stát ani nestanovil pravidla financování projektu. Andrej Babiš nejprve arogantně tvrdil, že jde o triviální stavbu, kterou si sám ČEZ zafinancuje. Později mu odborníci vysvětlili, že je mimo a jeho ministr Karel Havlíček začal tvrdit, že stát zafinancuje 70 procent nákladů. Nakonec Babiš začal tvrdit, že státní úvěr může být až na 100 procent částky, protože konečně pochopil, že drahá výstavba jaderného zdroje pak znamená i drahou cenu budoucí elektřiny a on ji potřebuje srazit k únosným 50 eurům za megawatthodinu. Česko by se stalo vlastně obří jadernou úvěrovou bankou na stovky miliard, což je nepřijatelné.

Jak tedy dál?

Nová vláda by měla doručené bezpečnostní dotazníky sice otevřít, ale tendr zatím nevyhlašovat. Pokud Francouzi a Jihokorejci dostanou unijní certifikaci, pak je možné tendr zahájit, pokud tedy chceme jít do rizika pokusných králíků, že jen jeden hráč bude mít funkční referenční stavbu. Pokud do tohoto rizika nechceme jít, pak není důvod stínohru s tendrem pro jednoho dál organizovat a může se přímo jednat s Westinghouse o podmínkách ceny a ofsetů (touto cestou půjdou asi brzo sousední Poláci) a dál nevodit za nos naše francouzské a jihokorejské spojence.

Mezitím je třeba vyřešit financování a nepochybně také otevřít celou státní energetickou koncepci, která je stejně zralá na aktualizaci. Je třeba jasně definovat cestu k podpoře obnovitelných zdrojů, aby poslanci dál nedělali takové nesmysly jako bylo třeba v poslední době zamítnutí aukcí fotovoltaické elektřiny a zvýhodnění klíčové akumulace. Novou zásadní kapitolou pak musí být plynová tranzice v dalších dekádách – v Česku zcela chybí debata, zda paroplynové elektrárny mají být jen krátkodobým přechodem před dostavbou větších či menších jaderných zdrojů či dlouhodobým stavem se všemi výhodami a nevýhodami.

Zatím jen směřujeme do slepé uličky, kdy vyhlásíme jaderný tendr pro jednoho zájemce, zatímco nevíme, jak smysluplně podporovat obnovitelné zdroje a ani nevíme, jak moc chceme po konci uhlí energetiku závislou na (ruském) plynu.