Newsletter DK
zpět na archiv

Šestnáct let uplácení, Lex Ukrajina 2 a proč Putin nemůže ukončit válku

2. 5. 2022

Že ekonomická a sociální politika státu je spojená s volebním cyklem, o tom asi není třeba nikoho přesvědčovat. Už Václav Klaus si dával záležet, aby v den voleb vyšly v novinách oznámení o posledních štědrých rozhodnutí vlády pro dělný lid.

Nicméně poslední více než dekáda je již zcela extrémní. Výrazným předělem byla předvolební kampaň v roce 2006. Porodné, pastelkovné a další nedomyšlené sociální úplatky byly sice za hodně miliard, ale proti dnešnímu nekompetentnímu kropení to bylo v podstatně nic. Nicméně to byl psychologický přelom na politické scéně a ztráta jakýchkoliv zábran. Od té doby platí, že když jsou volby, musí se kropit.

Levice se specializovala od té doby na nesplnitelné sociální výdaje, ODS přešla na sliby naprosto nereálného rušení daní. Pak přišel Andrej Babiš a oba světy prokombinoval: k nekonečnému navyšování sociálních výdajů přidal zcela nezodpovědné rušení daní. Jedno hlasoval s levicí, druhé s pravicí.

Kdo doufal, že to s koncem Babiše skončí, pletl se. Ekonomická a sociální politika současné vlády je nejen zcela nekompetentní, ale bohužel nadále i politicky velmi vypočítavá. Zatímco okolní státy pomáhají nyní, protože teď míříme k vrcholu inflace, vláda vymyslela speciální pětitisícovou dávku tak, aby její administrace byla tak složitá, že se bude vyplácet ze sociálního hlediska neuvěřitelně pozdě až někdy v srpnu či září. Z politického hlediska je to ovšem geniální, protože až půjdete v říjnu ke komunálním a senátním volbám, tak si vzpomenete na čerstvou pětitisícovku v kapse, nikoliv na lichvářskou spotřebitelskou půjčku, kterou jste si ze zoufalství museli na jaře pořídit.

Hrozné.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Lex Ukrajina 2

Po rychle přijaté normě, která upravuje přijímání ukrajinských uprchlíků, vzniká pokračování. Návrh zákona mám k dispozici.

V první řadě je třeba vyřešit, o co se opírá dosavadní zamezování vstupu Rusů a Bělorusů do země.

Podstatou navržené právní úpravy je zakotvení právního základu pro možné omezení vstupu a pobytu občanů třetích zemí (úprava cílí na státní příslušníky Ruské federace a Běloruské republiky) na území České republiky tím, že na zastupitelských úřadech nebudou přijímány jejich žádosti o udělení pobytového oprávnění na území České republiky. Předmětné omezení pak bude realizováno formou nařízení vlády. Lze mít důvodně za to, že takové omezení bude vytvářet tlak na uvedené státy, který může v celkovém důsledku napomoci ukončení agrese a návazně i samotné migrační vlny touto agresí vyvolané. Současně existují důvodné obavy, že by přítomnost státních příslušníků Ruské federace a Běloruské republiky na území mohla reálně ohrozit bezpečnost České republiky, a  navrhovaná právní úprava má za cíl této hrozbě předejít. S ohledem na skutečnost, že úplný zákaz příjmu žádostí o udělení pobytového oprávnění na území České republiky může být v některých případech nepřiměřeně tvrdý, navrhovaná úprava v souladu s čl. 78 Ústavy České republiky zakotvuje zmocňovací ustanovení, na základě kterého bude vláda oprávněna nařízením stanovit i výjimky z tohoto zákazu.

Výrazné úpravy také čekají Ukrajince. Musí začít hlásit svůj pobyt. Do zákona se vkládá věta: „Cizinec, kterému byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona, je povinen hlásit změnu místa pobytu na území České republiky Ministerstvu vnitra do 3 pracovních dnů ode dne změny.“

Aby bylo zajištění pomoci těmto osobám efektivní, činnost orgánů veřejné správy účelná a přijímání dalších potřebných opatření co nejvíce cílené do oblastí, kde jsou či budou skutečně potřeba, je nutné, aby orgány státu a územních samosprávných celků měly přehled o aktuálním místě pobytu těchto cizinců. Konkrétně mohou být takové informace zásadní například pro plánování využití dostupných kapacit územních samosprávných celků, v oblasti školství, vstupu na pracovní trh apod. S cílem zkrátit dobu, po kterou se liší faktické místo pobytu uprchlíků od místa jejich pobytu nahlášeného Ministerstvu vnitra a vedeného v základním registru obyvatel, a tím přispět k zlepšení přehledu orgánů veřejné správy o aktuálním místě pobytu uprchlíků z Ukrajiny, se navrhuje zkrátit lhůtu pro hlášení změny místa pobytu (změny adresy) z 30 dnů na 3 pracovní dny.

A možná nejzásadnější změna – podle dočasné ochrany se omezí nárok na veřejné zdravotní pojištění na 180 dní. Veřejná debata o tom samozřejmě vůbec neproběhla, ale to je v Česku normální.

Navrhuje se, aby za cizince, kterým byla udělena dočasná ochrany podle zmíněného zákona, byla doba, po kterou za ně platí pojistné stát, omezena na dobu 180 dní ode dne udělení dočasné ochrany. Po uplynutí této doby budou mít stejné postavení jako ostatní pojištěnci s trvalým pobytem na území České republiky. Dobu 180 dnů lze považovat za dostatečnou na to, aby si mohli zajistit příjmy ze zaměstnání či z podnikání, a mohli se tak podílet na příjmech do systému. Pokud k tomu nebudou mít dispozice či podmínky, může za tyto pojištěnce platit pojistné stát nadále, avšak z jiného titulu, např. jako za uchazeče o zaměstnání, osoby pečující o malé děti, osoby důchodového věku apod. Cílem je tyto pojištěnce více motivovat k zapojení se do pracovního procesu.

#ToPodstatné: Jsou to správné změny?

Proč Putin nemůže ukončit válku

Ještě v polovině měsíce se zdálo, že ruská agrese po brutálním, ale přesto tristním výkonu armády směřuje k nějaké podobě zamrzlého konfliktu v hranicích Donbasu, Krymu spolu se spojnicí kolem Azovského moře. (Tak odhadoval i generál Pavel v našem rozhovoru.)

Na počátku května se zdá, že vše naopak směřuje k rozšíření konfliktu po celém pobřeží Černého moře a přenesení konfliktu do Podněstří. V ruské propagandě obíhá jich mapa zmrzačené Ukrajiny bez přístupu k moři, okleštěná z východu Ruskem, ze západu Polskem.

Je možné, aby Vladimir Putin směřoval k takovému rozšíření konfliktu, když nedokázal dosáhnout zatím ani menších cílů? Je.

Vysvětlení ale netkví v racionalitě, nýbrž ideologii, kde Ukrajina zastupuje vše jiné, jen ne Ukrajinu (ruské impérium, ohrožení Západem, fašismus, nacismus, popředí výsledků 2. světové války atd). Na počátku agrese jsem v newsletteru vypsal základní ideologické texty Putina, Medveděva či Surkova, nyní je asi čas zabřednout ještě do šílenějších bažin.

K tomu potřebujeme někdejšího dvorního Putinova filozofa, který se od něj odklonil po údajné Putinově málo razantní reakci na ukrajinskou Oranžovou revoluci, ale nyní už zase přikládá pod kotel. Alexandr Dugin, eklektik ruského nacionalismu, imperialialismu, fanoušek antimodernity v jakékoliv podobě.

Už v polovině měsíce zdůrazňoval, že se nebojuje s Ukrajinou, ale s celým Západem. A z takové bitvy se nelze za cenu jakýchkoliv ztrát stáhnout.

Speciální vojenská operace je zaměřena nejen proti ukrajinskému rusofobnímu nacismu (jejím hlavním cílem je denacifikace spolu s demilitarizací), ale ještě více  proti liberalismu a globalismu . Koneckonců, byli to západní liberálové, kteří umožnili ukrajinský nacismus, podporovali ho, vyzbrojovali a nasazovali na Rusko – jako nový pól multipolárního světa.

Prohra či jakékoliv ústupky na Ukrajině by znamenaly i vítězství spolčení liberálů a nacistů, kteří na Ukrajině prý budují „Anti-Rusko“. To těžko může Putinova propaganda přijmout.

Na Majdanu v letech 2013-1014 došlo ke konečnému zlomu. S přímou a otevřenou podporou Západu došlo ke státnímu převratu a moci se chopila rusofobní aliance nacistů a liberálů, která   v nové vládě splynula v něco nedělitelného . Liberální oligarchové Porošenko a Kolomojskij pomohli proměnit Ukrajinu v dokonalý nacistický stát. Západ požadoval Anti-Rusko a Kyjev tento plán striktně dodržoval. Následovala ruská reakce znovusjednocení s Krymem a povstání proruského Donbasu. Ruské jaro mělo za cíl rozdělit Ukrajinu na západní Ukrajinu a Novorusko podle dvou národů, dvou identit, ale bylo z mnoha důvodů zrušeno. Kyjev tak dostal příležitost zahájit nacifikaci východních území. Genocida Východu začala s novou silou a nejen proti vzdorujícímu Donbasu, ale proti všem oblastem Novoruska – jak okupovaným částem Doněcké a Luhanské oblasti, tak všem ostatním.

V posledních dnech Dugin uveřejňuje texty, které ze všeho nejvíce připomínají Hitlerovy monology v závěru války, že Německo po porážce nemá budoucnost, proto je nutné bojovat až do konečného vítězství za jakoukoliv cenu.

Pro Rusko ale mluvíme o úplně jiném dilematu: být či nebýt. V tomto případě nebude možné prezentovat „nebýt“ jako „vítězství. Netřeba dodávat, že čas od času takto vláda jednala. Ale to bylo pouze tehdy, když došlo na domácí publikum. Nyní lidé a celý svět sleduje události speciální vojenské operace z jednoznačných pozic, které neumožňují žádný nejednoznačný výklad a ruské úřady to již nejsou schopny ovlivnit. Není to jen proto, že jsme prohráli informační válku, ale protože mluvíme o hlubších věcech, než jsou mediální operace. Když je otázkou být či nebýt, existuje pouze Vítězství. Dokonce ani ne „vítězství nebo porážka“, ale „Vítězství nebo nic“.

V posledním textu už se Dugin zcela zbláznil, ale není vůbec vyloučeno, že teď zcela nejlépe odhaduje přemýšlení kremelských siloviků.

Tuto eskalaci nám samozřejmě vnucuje Kyjev a Západ na něj tlačí. Zelenskyj je připraven obětovat vše v naději, že zatáhne lidstvo do jaderného konfliktu. Už si o sobě nemyslí, že je prezidentem Ukrajiny, Ukrajina je poražena. Myslím, že si o sobě myslí, že je "antikrist. A tato druhá role mu čím dál víc vyhovuje. Jde o vrchol klaunovy kariéry, protože mnoho badatelů dokázalo, že pod maskou šaška se od středověku byla postava ďábla. … Boj o Donbas, Oděsu, Kyjev a dokonce i Lvov je součástí velké eschatologické bitvy.

#ToPodstatné: Jak nejlépe čelit Dugino-putinovské zvrácené „eschatologii“?

Příští rok pro neziskovky 7,4 miliardy

Vzniká dokument, který je pro neziskovky každoročně nejdůležitější. A to je výhled podpory na další rok. Mám ho k dispozici. Odborně se jmenuje „Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím na podporu veřejně prospěšných činností pro rok 2023“ a celkové náklady jsou zatím vyčíslené na 7,5 miliardy (rozpis viz níže).

Uvidíme, jak s tím ještě zacloumá politické vyjednávání o rozpočtu na příští rok, který bude nepochybně napjatý. Ale zatím to vypadá, že některé dotační programy i přibudou. Například v oblasti vzdělávání je to nepochybně dobře, že vznikne:

Dotační program Propojování formálního a neformálního vzdělávání v oblasti dětí a mládeže, dotační program Výzva na podporu romských žáků a studentů středních škol, konzervatoří a studentů vyšších odborných škol v oblasti romské menšiny, dotační program Na učitelích záleží a dotační program Výzva na podporu doučování žáků se sociálním znevýhodněním pro nestátní neziskové organizace prostřednictvím Národního plánu obnovy v oblasti vzdělávání a lidských zdrojů.

Nejvíce programů bude již tradičně pod ministerstvem kultury (20), nejméně pod Národní sportovní agenturou (1), na objem prostředků je to ale naopak. Sportovní agentura rozdělí skoro tři miliardy, kultura jen 1,3 miliardy, další rezorty paběrkují po milionech.

#ToPodstatné: Podaří se udržet takto narozpočtované peníze na „nezisk“? Na co by vláda při škrtání rozhodně neměla sáhnout?

#ToPodstatné: K vyšším platům úředníků vede digitalizace

Děkuji za neutuchající debatu o platech státních zaměstnanců, respektive úředníků. Těší mě, že prakticky nikdo z čtenářů newsletteru nezastává naivní představu našich politiků, že vyhozením pětiny úředníků bez zajištění jejich agend se vše vyřeší, případně že platy ve veřejném sektoru musí být nižší než mzdy v soukromém. Tentokrát vybírám reakci Roberta Němce, který zdůrazňuje, jak je důležité rychle pokročit s digitalizací státu.

Myslím, že platy státních úředníků mohou být podstatně vyšší než má soukromý sektor. Jak to udělat? Bude jich mnohem méně než nyní. Jak to udělat? Digitalizovat.

Pár příkladů, co nyní zažívám:

  • Šli jsme se snoubenkou oznámit na magistrát, že se budeme brát. Radnice nám bude měsíc vystavovat nějaké potvrzení. Tohle si mám být schopen naťukat v nějakém portálu občana. Vůbec nechápu, proč ten papír musí psát člověk.

  • Když jsem žádal o rodný list, řekli mi, že "když se dostavím osobně, budu to mít na místě. Když to pošlu přes datovku, bude to trvat měsíc". Zase, žádost o rodný list si mám naklikat v nějakém vládním portálu. Když všechno sedí, tiskárna mi jej pošle. Ale tak jako dnes nemusíme vypalovat lidem identitu do kůže, možná i ten rodný list časem vymizí.

  • Vklady na katastr nemovitostí - to je papírování samo o sobě.

  • V podstatě kdykoli, když jednám s úřadem, říkám si: "Tohle by dokázal udělat robot."

Základem je, aby existovala silná digitální identita občana. Tedy, člověk se jednou ověří klidně na úřadě - a pak si bude všechno řešit přes portál občana. Identita může být vícestupňová. Třeba převod nemovitosti klidně budete muset odsouhlasit přes ověřovací aplikaci, SMS a PIN zaslané na trvalou adresu.

Příkladem je Nizozemsko, kde mají DigiD.

Dotlačil bych občany k tomu, že všichni musí používat digitální identitu. "Osobně" půjdou věci dělat jenom na několika málo místech v Česku (tři až pět).

Ideální by bylo, aby byla jedna digitální identita pro celou EU. Já často jednám s úřady v Německu, Rakousku a Nizozemsku - a kdyby byla jednotná evropská identita, bylo by to mnohem snazší.

A "vtip" na závěr: V Nigérii mají již několik let občanku v mobilu. Takže, když to jde v Nigérii, proč by to nešlo dělat u nás?

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!