Dej si prachy do pořádný ruličky, pět tisíc problémů a křesťan Staněk
30. 5. 2022
Možná, že se to stalo už i vám. V hospodě narychlo přepočítáváte hotovost v peněžence, protože karty najednou neberou. Důvod je jasný. Vláda definitivně schválila konec pozastavené elektronické evidence tržeb a vzhledem k tomu, že pětikoalice má většinu ve sněmovně, není už nutné dále držet při životě kasu napojenou na EET. A není tedy ani důvod dále platit poplatky karetním společnostem.
Mediálně se to vládě povedlo. EET je jeden z nejvýraznějších podniků Andreje Babiše, politicky tedy musí nová garnitura být zcela proti. Funguje to i v médiích, kde se slaví konec populistického projektu, který prý dělal z živnostníků zloděje a parazity.
Realita je však trochu jiná. Když už stát donutil podnikatele k bezprecedentní masivní investici do elektronizace svého byznysu, je zcela nerozumné se toho kompletně vzdávat. V zákulisí to uznávají i vládní politici. V každé okolní zemi funguje nějakým způsobem elektronické přiznávání tržeb, jen Česko se vrací do 90. let.
Rozumnou cestou mohlo být definitivní zdobrovolnění EET spojené s tím, co mělo být od začátku – za transparentnost a cashless komfort zákazníkům stát poskytuje podnikatelům výhody. Například deklaraci méně častých kontrol berňáku či předvyplněné daňové přiznání. Hospodářská komora proto navrhovala místo EET DET, tedy dobrovolnou evidenci tržeb. Stejně tak další hráči.
Nic nepomohlo. Stejně jako byla hloupá politická ideologie Babiše, že i poslední stánkař musí evidovat, tak je hloupá i politická ideologie pětikoalice, že celý drahý systém teď vyhodíme z okna. Není divu, že mnozí hospodští v takové situaci vyhodí z okna i celý software a přejdou na počítání bankovek. V Česku tak budoucnost zas jednou znamená návrat do minulosti.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Pět tisíc problémů
Už i Slováci zjistili, že nelze nyní vymýšlet nové dávky a schválili jako protiinflační pomoc rodinám prostřednictvím zavedených nástrojů, tedy výrazné zvýšení přídavku na děti a odpočitatelné položky z daní za děti. Stejné je to ve všech okolních zemích. Jen v Česku dál vymýšlíme kolo.
Na vládě ne náhodou neprošla nová pětitisícová dávka pro domácnosti s dětmi s příjmem do milionu hrubého ročně. Dávka není vůbec domyšlená, její zákonné znění mám k dispozici včetně připomínek, a je to drsné čtení.
Skvělá je už důvodová zpráva, která předpokládá, že stát ušetří, protože se potřební rodiče budou ostýchat o dávku žádat. Lepší argument pro automatizované navýšení stávajících dávek snad ani není možné najít.
Kvůli neochotě některých domácností odhalovat svou finanční situaci lze předpokládat, že rodiče cca 10 % z celkového počtu dětí o jednorázový příspěvek nepožádají. Tzn. že pravděpodobný počet žadatelů z řad dětí do 18 let by mohl činit 1 820 000. Se stanovenou výší jednorázového příspěvku ve výši 5 000 Kč na dítě budou celkové náklady činit cca 9,1 mld Kč.
Žádná nová dávka samozřejmě taky není zadarmo. Přetížené úřady práce budou muset procházet štosy přiznání OSVČ. A k tomu ještě bude třeba vybudovat nový systém.
Náklady na vytvoření aplikačního programu jsou dle odhadů vyčísleny na cca 30 milionů Kč.
Pak se vláda snaží o pěkný náběh na vidle tím, že nepřizná pět tisíc samoživitelce se studentem před maturitou, kterému je čerstvě 18, ale přizná dávku „rodinným příslušníkem cizince, kterému byla udělena doplňková ochrana“. Tohle si SPD a ANO jen těžko nechá ujít a pan premiér bude muset o asi o to více tweetovat o škodlivosti závisti ve společnosti.
Pak je tu bonbónek pro rozvedené rodiče, který asi v mnoha případech dost zhořkne:
Podají-li žádost o příspěvek oba rodiče, se kterými dítě žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby, považuje se za žadatele ten z rodičů, který podal žádost o přiznání příspěvku jako první.
Tak a teď připomínky jednotlivých institucí. Devastující je ministerstvo spravedlnosti, které se nejprve ptá (spolu s celou veřejností), jak politici přišli na ten milion.
Z důvodové zprávy vyplývá, že se jedná o částku 1 milion Kč hrubého. Není však vysvětleno, jakým způsobem se k této částce dospělo, kolika domácnosti se bude týkat ani jaký je důvod, že byla zvolena právě tato hranice. Doporučujeme do důvodové zprávy doplnit analýzu, která k tomuto rozhodnutí vedla.
A pokračuje, že celý koncept zákona je dokonce protiústavní:
Dle Ústavního soudu není možné, aby bylo ministerstvo nebo vláda zmocněna úpravou něčeho, pro co samotný zákon nestanoví žádné meze, co sám vůbec neupravuje.
Což doplňuje ještě Úřad vlády, který tvrdí, že je norma neslučitelná s evropským právem a diskriminuje občany EU.
Výborná je taky připomínka vnitra, že rozhodně není možné takto dekonspirovat spoustu utajených pozic a vnitro proto navrhuje ještě další byrokratický systém v rámci ministerstva vnitra, samozřejmě v písemné podobě.
Nepřijetím tohoto řešení by nastala dekonspirace příslušnosti osob ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru nebo zpravodajské službě. Tím by byl porušen zájem chráněný zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
A pak je tu to nejhorší, co se vám může stát – nebýt ve shodě s ministerstvem financí. Finance nejprve boří už celý konstrukt, že by významná nová dávka měla být prohnána sněmovnou v prvním čtení.
Nepovažuje za vhodné, aby byl materiál s tak zásadním dopadem do veřejných rozpočtů předkládán do takto výrazně zkráceného připomínkového řízení, které neumožňuje materiál důkladně posoudit a zvážit všechny důsledky přijetí navrhované právní úpravy s tím, že by byl následně projednán a případně schválen již v 1. čtení PSP.
Velmi zákeřné, leč zcela pravdivé je připomínání nedostatečného využití stávajících dávek:
V důvodové zprávě ve výčtu současných nepojistných dávek chybí mimořádná okamžitá pomoc, a zejména pak zdůvodnění, proč ta nemůže být využita v současné situaci. Využití mimořádné okamžité pomoci by umožnilo více zacílit pomoc na skutečně potřebné domácnosti bez nutnosti vytváření aplikačního rozhraní za 30 mil. Kč.
A pak to nejdrsnější. Peníze z rozpočtové rezervy nebudou, MPSV si je má najít někde jinde. Což samozřejmě u deseti miliard z týdne na týden je vyloučené.
Požadujeme pro jednání schůze vlády doplnit konkrétní zdroj, z kterého budou tyto nároky pokryty (přesun v rámci rozpočtu kapitoly nebo snížení výdajů jiné kapitoly státního rozpočtu a podobně). V dané věci akcentujeme zejména konsolidaci veřejných rozpočtů, která vychází z programového prohlášení vlády, a doplňujeme, že aktuální stav Vládní rozpočtové rezervy neumožňuje poskytnout tyto prostředky.
#ToPodstatné: Budou schopni vládní politici uznat omyl a vymyslet něco fungujícího?
67 odsouzených za nenávist
Na vládu jde zpráva o extrémismu za minulý rok. Mám ji již k dispozici. Jako vždy zajímavé a důležité čtení. Ač to nyní del masivní podpory Ukrajiny nevypadá, zpráva varuje před oslabením soudržnosti společnosti:
Kromě dříve často zmiňovaných rizik, např. tzv. osamělých vlků, je potřeba vnímat i fatální hrozby spojené s cíleným vytvářením antagonismů ve společnosti a narušováním prozápadních vazeb České republiky. Její oslabování těmito skupinami nahrává nepřátelským aktivitám cizí moci. Ruská invaze na Ukrajinu představuje pro českou společnost výrazné varování. Podstatou životaschopnosti demokratické České republiky je potírání extremistických a xenofobních skupin.
Hlavním tématem minulý rok ale byl pochopitelně covid.
„Vlastenecky“ orientované subjekty vesměs proticovidová opatření kritizovaly, nezřídka se zapojovaly do protestů proti omezením či do aktivit tzv. antivax hnutí. Téma Covidu – 19 upozadilo tradiční xenofobní výpady namířené proti menšinám, migrantům či jiným skupinám obyvatel.
Svoji roli sehrávala i média:
Média šířící nenávistné předsudky nadále fungovala v symbióze s xenofobními politiky a aktivisty. Tematicky se obě skupiny překrývaly. Dezinformační média trvale a intenzivně „obohacovala“ českou veřejnost o myšlenky generované prokremelskou propagandou.
Nakonec bylo minulý rok docela dost zásadních případů: obvinění spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír, odsuzující rozsudky za zapojení do konfliktu na Ukrajině a dva rozsudky za nabízení služeb teroristickým organizacím.
Celkově v roce 2021 bylo Policií ČR zjištěno 108 trestných činů s nenávistným podtextem. Dále bylo policií evidováno celkem 99 stíhaných osob u skutků s nenávistným podtextem. Pro trestné činy spáchané z rasových, národnostních a jiných nenávistných pohnutek bylo obžalováno celkem 72 osob. Odsouzeno za ně bylo celkem 67 osob.
#ToPodstatné: Jak ukrajinská krize ovlivní českou extrémistickou scénu?
Staněk bude hlídat křesťanské hodnoty
A borec nakonec. Antonín Staněk byl bez debat jedním z nejhorších ministrů kultury. Velmi si liboval ve výpadech proti církvi, vrcholem byl křest knihy komunisty Miroslava Grebeníčka o církevních restitucích.
Nyní však zakládá křesťanský spolek Akademie koruny svatováclavské.
Akademie je neziskovou apolitickou organizací založenou na křesťanských hodnotách. Je vnitřně členěným vzdělávacím a diskusním sdružením podporujícím vědu a umění. Akademie podporuje uchování historické a kulturní tradice Koruny království českého (Corona regni Bohemiae) a usiluje o propojení studovaných i laických historiků, sociologů, pedagogů, členů heraldických a vexilologických společností po celém světě za účelem spolupráce a vzájemného dialogu.
#ToPodstatné: Vzniká vážený spolek, nebo jen pračka na peníze?
#ToPodstatné: Ani Michl není důvod ke změně volby radních ČNB
Na moji úvahu o špatně nastavené pravomoci prezidenta o své vůli jmenovat členy bankovní rady ČNB zareagoval vyhlášený polemik Petr Kamberský. Mám čest s ním prakticky ve všem nesouhlasit (včetně toho, že Václav Klaus byl zapáleným proponentem nezávislosti centrální banky), ale právě tak to v debatách má být. Děkuji!
Jmenování Aleše Michla guvernérem České národní banky vzbudilo v části veřejnosti paniku. Paniku místy hraničící s hysterií, v rámci níž někteří členové bankovní rady zcela vypadli ze své role (Holub) a kdy i jinak uvážliví autoři hned volají po změně zákonů - jako David Klimeš navrhuje, aby členy rady ČNB napříště na návrh prezidenta schvaloval Senát.Je to lákavé pokušení, jemuž bychom ale měli odolat.
Za prvé je hloupost kvůli jednomu jménu měnit zákony (dokonce Ústavu). Za druhé by se nám taková změna mohla vymstít: výsledek by mohl být ještě mnohem horší, než současný stav.
Autor těchto řádek by pana Michla nikdy nejmenoval guvernérem cedulové banky, po pravdě by jej nejmenoval ani za člena bankovní rady. To však neznamená, že Aleš Michl coby číslo jedna v národní bance musí roztočit inflaci, zničit korunu a přivést nás i republiku zu grunt.
Michlovi se v prvé řadě vytýká nízká kompetence a politická afiliace. Jistě, ale zapomínáme, že když byl jmenován do ČNB takový Mojmír Hampl, byl ještě méně zkušený a ještě více přivinutý k Václavu Klausovi a Vlastimilu Tlustému. Tehdy pouze jednatřicetiletý Hampl se proslavil zejména tím, že na přednáškách Klausova CEP popisoval nebezpečí ideologie a půlmiliardovým průšvihem v ČKA. A teď ten point: navzdory všemu se v národní bance dokázal od svých mentorů oprostit, dokonce se postavit proti nim a vydobyl si renomé respektovaného bankéře.
Stejně tak blízkost Jiřího Rusnoka k Miloši Zemanovi byla mnohem větší než jakou má Michl k jakémukoli politikovi: Rusnok byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana na přelomu tisíciletí a v roce 2013 nijak neskrýval, že funkci guvernéra dostal jako odměnu za to, že svou autoritou coby premiér “přikryl” vládu, kterou Miloš Zeman jmenoval zejména z členů mimoparlamentní strany SPO (Strana práv občanů Miloše Zemana). A opět: i Jiří Rusnok jednal v pozici guvernéra po dekádu poměrně nezávisle, a rozhodně nejednal podle prezidentových not.
Buďme tedy obězřetní, než nad panem Michlem zlomíme hůl. Není vůbec vyloučeno, že se v nové roli začne chovat řádově “dospěleji” jako guvernér obstojí.
Výhradní pravomoc prezidenta jmenovat členy bankovní rady centrální banky je trnem v oku politiků v podstatě od roku 1990. Úmysl byl jasný: po zkušenostech s hrozivou inflací sedmdesátých let učinit emisní banku maximálně nezávislou na vládě (je paradoxem, že jedním z proponentů maximálně nezávislé banky byl na počátku V. Klaus - ten Klaus, jenž její “nezodpovědnost” o pár let později nejvíce kritizoval). Tato pravomoc je samozřejmě mimořádná a diskutabilní - nicméně už tři dekády funguje. Navzdory třem velmi výrazným prezidentům s vyhraněnými názory (Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman), navzdory leckterým sporným nominacím (Řežábek, Hampl, Michl) si centrální banka vydobyla a udržuje silné renomé jak uvnitř republiky, tak v mezinárodním kontextu.
Bourat nedokonalý, ale zjevně funkční model by bylo krajně neodpovědné. Zvláště když víme, že navzdory snaze o “ještě lepší řešení” by nový pořádek mohl v našich podmínkách skončit debaklem.
Idea, aby členy ČNB schvaloval Senát (jak navrhuje David Klimeš), není nijak nová a opakovaně se vrací, ostatně členové Rady guvernérů amerického FED procházejí stejnou procedurou.
Potíž je, jak jsme opakovaně viděli při prezidentských nominacích ústavních soudců, že při stejném znění paragrafů je ústavní praxe úplně jiná. Ústava říká “prezident jmenuje, Senát potvrzuje”, ale praxe je zásadně odlišná: “prezident navrhuje, Senát dle své chuti volí.”
Zatímco ve Spojených státech neprojde prezidentovi kandidát do FED nebo Nejvyššího soudu spíše výjimečně (po odhalení závažných problémů), v Česku je to naopak: Senát zablokoval prezidentům už desítky kandidátů, protože se jeho členům prostě nelíbili.
Vzpomeňme, jak levicí ovládaný Senát zablokoval třeba pokračování mandátu ústavního soudce Miloslava Výborného jen proto, že se dotyčný odmítl vymezit proti církevním restitucím. A jak hladce schválil nástup do ústavního soudu Radovanu Suchánkovi, jenž celý život nedělal nic jiného než právníka pro ČSSD, její poslance a senátory.
Jinak řečeno: “kontrasignace” Senátem by se mohla proměnit v maximálně zpolitizovaný výběr, kde by členové bankovní rady byli vybíráni senátory podle toho, zda jim jejich názory konvenují.
Zdá se vám to sci-fi? Tak zkuste vzpomenout, jak Senátu zcela dominovala ČSSD se silnou stopou KSČM, a zkuste si představit, jak by takový Senát schválil třeba Miroslava Singera - jednoho z nejuznávanějších českých ekonomů a dlouholetého guvernéra ČNB. Dost možná by neprošla většina členů bankovní rady, naopak bychom s vysokou pravděpodobností měli v ČNB ekonomy typu Ilona Švihlíková.
Hrozba ohromné politizace, případně dokonce zablokování fungování rady ČNB (jejích členů je jen sedm, a stačilo by několik “neschválení” prezidentských nominací Senátem k úplné paralýze banky) je velmi reálná a velmi vážná.
Dokud se situace v ČNB neukáže skutečně neúnosnou – a nic takového zatím nenastalo, držme se starého dobrého pravidla “neměň nic, co funguje”. Zvlášť když by změna mohla být k mnohem, mnohem horšímu.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
