Newsletter DK
zpět na archiv

Referendum o účasti, nová zpráva o životním prostředí a Lid versus Lidl

3. 10. 2022

Po slušném úspěchu v komunálních volbách přišla pro hnutí ANO totální porážka v senátních volbách. Ze 17 možných po prvním kole ANO získalo jen tři mandáty. A porážka by nemusela být tak okatá, kdyby z voleb Babiš nedělal „referendum o vládě“. Stačilo, aby vyzdvihl úspěchy v komunálu a o Senátu nadále tvrdil, že ho nezajímá: ono by to nakonec dopadlo pro ANO asi stejně.

Svým nepochopitelným marketingem ale Babiš alespoň pomohl politologům a sociologům. Jeho chybné zacílení na Jihlavsko, kde neměla neznámá obžalovaná kandidátka ANO žádnou šanci proti předsedovi Senátu, poskytlo cenné informace o volební účasti v nejméně navštěvovaných volbách. Jestli o víkendu proběhlo referendum, tak leda o maximální možné účasti v tomto typu voleb.

Celostátně druhé kolo navštívilo 19,5 procenta oprávněných voličů, to je již obvyklá tragédie. Zároveň na Jihlavsku Babišova dryáčnická kampaň a pivo zdarma dokázaly vyšponovat účast na 39 procent.

Víme už tedy, že pokud by politické strany naplno šly do senátních soubojů, účast by mohla být maximálně někde kolem třetiny voličů. Což je i stejné číslo jako z roku 2002, kdy se jedinkát přihodilo, že vypjatá atmosféra přivedla k druhému kolu více voličů než k prvnímu.

Číslo o maximální možné účasti v senátních volbách tedy asi už tušíme, ale potěšující není. Třetina je tuze málo. V knížce Česko versus budoucnost popisuji, že až se bude otevírat ústava kvůli upřesnění prezidentských pravomocí, Senát by neměl zůstat stranou. Buď pobídneme občany k vyšší účasti obesíláním domácností hlasovacími lístky i před druhým kolem voleb či delší prodlevou mezi koly, aby se rozjela kampaň finalistů. A pokud to nebude stačit, pak se bavme třeba o proměně Senátu na model německé Spolkové rady, která reprezentuje zemské (u nás by to byly krajské) reprezentace. Je to radikální změna, ale neméně radikální je z hubených pár tisíc hlasů pro vítězné kandidáty každé dva usuzovat, zda je či není v Česku zachráněna demokracie.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Studie: Využívání přírodních zdrojů je nadále neudržitelné, ale mnohé se lepší

V minulém newsletteru jsem avizoval, že se pořádně podíváme na novou Zprávu o životním prostředí za minulý rok. Ta jde ještě na vládu, ale mám ji již k dispozici. O shrnutí kvality životního prostředí se nikdy v médiích moc nedebatuje, v politice už vůbec, přitom je to unikátní pravidelný sumář toho, jak se má příroda v České republice.

Tak pojďme na to. Začátek zpráv je vždy bohužel podobný:

Stav životního prostředí stále není s ohledem na kvalitu ovzduší a vod optimální, neudržitelné využívání přírodních zdrojů se projevuje špatným stavem ekosystémů a ztrátou biodiverzity.

Teplotně a srážkově byl rok 2021 normální bez výraznějších extrémů, avšak dlouhodobě se růst průměrné roční teploty na území Česka zrychluje. Půdní sucho nemělo na rozdíl od předchozích let plošný charakter a ve vyšší intenzitě zasáhlo pouze oblast jižní Moravy. Výkyvy teplot a srážek do normálních hodnot jsou součástí změny klimatu, která se projevuje i rostoucí extremitou hydrometeorologických jevů. V červnu 2021 zasáhlo jižní Moravu nejsilnější tornádo v historii Česka, které způsobilo oběti na životech a miliardové škody na majetku.

Co se málo ví, je, na jak velkém území dochází k překračování emisních limitů všho možného.

Rozloha území s překročenými imisními limity pro zdraví obyvatelstva se u většiny sledovaných látek s mírnými meziročními výkyvy, způsobenými meteorologickými podmínkami i vývojem národního hospodářství (covid-19), zvolna snižuje, na více než polovině území Česka však dochází k překračování imisních limitů pro přízemní ozon. Přetrvávajícím problémem je vysoký podíl emisí do ovzduší pocházející z vytápění domácností. Je to způsobeno zejména lokálním vytápěním tuhými palivy, které zajišťuje více než třetinu tepla pro domácnosti. V lokálních topeništích je z hlediska emisí problematické spalování nejen uhlí, ale také dřeva, dřevního odpadu a dalších materiálů, které nejsou pro vytápění určeny.

Česko vysychá, ale alespoň se daří čistit některé toky:

Kvalita povrchových vod se od roku 2000 zlepšila. Za období let 2000–2021 se ve vodních tocích podařilo nejvíce zredukovat obsah amoniakálního dusíku a celkového fosforu, a to díky technologicky lepšímu čištění odpadních vod vypouštěných z bodových zdrojů. Přesto jsou však některé úseky vodních toků i nadále hodnoceny jako silně nebo velmi silně znečištěné.

Byl také potvrzen pokračující trend zmenšování přírodních biotopů spojený s poklesem početnosti ptačích populací, které jsou hlavním indikátorem biodiverzity lesní a zemědělské krajiny. Každoročně se snižuje rozloha zemědělské (zejména orné) půdy a zvyšuje se rozloha zastavěných ploch. Zemědělská výroba je intenzivní a je nadále aplikováno vysoké množství minerálních hnojiv. To společně s přetrvávajícími velkými půdními bloky a vysokým stupněm zornění způsobuje ohrožení půdy eroze.

Je otázka, co s hospodářstvím a jeho dopady na životní prostředí udělá energetická krize. Stávají trend byl stále vysoká, ale klesající energetická náročnost ekonomiky. To se možná pod tlakem cen energií ještě zrychlí.

Uvidíme, jak to bude u problémové dopravy.

Doprava v Česku je nadále uhlíkově náročná, většina spotřeby energie v dopravě pochází ze spalování fosilních paliv. Znečišťování ovzduší dopravou v souvislosti s modernizací technologií a plněním legislativních požadavků postupně klesá. Oproti tomu se emise skleníkových plynů v dopravě vyvíjejí dle přepravních výkonů a spotřeby paliv a s výjimkou roku 2020 stoupaly. Registrace nových vozidel na alternativní pohon dynamicky roste, v roce 2021 přesáhl jejich podíl desetinu registrací nových osobních automobilů.

A přidám ještě několik grafických znázornění dlouhodobých trendů.

#ToPodstatné: Co nyní česká příroda nejvíce potřebuje?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Babišovské rozpočty pokračují. Česko čeká na skutečného ministra financí

Zbyněk Stanjura si v ničem nezadá se svou předchůdkyní Alenou Schillerovou. I on předkládá státní rozpočty, které vedou k ekonomickému rozvratu Česka. Čím později to skončí, tím to bude pro zemi bolestnější.

Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.

Novinka: Lid versus Lidl

Zdánlivě drobnost, ale velmi důležitá. Reklama se v Česku bohužel nerodí ze samoregulace, ale nekonečnou sérií soudních pří. Nyní se ocitla jedna zajímavá přetlačovaná u Nejvyššího správního soudu.

Řetězec Lidl si stěžoval, jak pražský mětský soud vyložil takzvanou vábivou reklamu. Jde o případ již z roku 2017, kdy Lidl dostal od kontrolorů „flastr“ 50 tisíc, že propagoval v letáku jogurty a další produkty, které ale za zvýhodněnou cenu na kontrolovaných prodejnách již třetí den akce nebyly.

Z toho se vyvinula během let docela důležitá pře, zda lze propagovat něco, co nemáte vždy na každé prodejně k dispozici. Naposledy pražský městský soud řekl, že to tak nejde a jde o nepřijatelnou reklamu.

Nyní to ale v kasaci soudce Milan Podhrázký vrací zpět, že to už by bylo trochu absurdní hodnotit celorepublikovou inzerci situací v jedné prodejně a odvolává se na předchozí rozsudek NSS (který cituje i mětský soud, ale vykládá ho úplně opačně):

Nelze však takto konstruovat jakousi objektivní odpovědnost prodejce za to, že inzerované zboží bude ve všech obchodech a po celou dobu prodeje bezvýjimečně k dostání. Situace, kdy prodávající intenzitu své reklamy a poptávku po zboží pouze nedostatečně vyhodnotí (přestože postupoval s náležitou profesionální péčí […], v důsledku čehož ho nebude mít dostatek pro všechny zákazníky, zároveň však bude pro běžného zákazníka fakticky možné zboží koupit po přiměřeně dlouhou dobu, by neměla být klasifikována jako vábivá reklama. […]
Ve prospěch stěžovatele je rovněž třeba zohlednit, že v textu reklamních letáků uvedl, že nabídka platí po dobu akce nebo do vyprodání zásob, čímž dal zákazníkům dostatečně zřetelně najevo, že nabízeného zboží nemá k dispozici neomezené množství a že může být zcela vyprodáno již v průběhu prodejní akce.

Takže to vypadá, že naše svoboda hledat v regálech zlevněné jogurty, které tam už nejsou, zvítězí nad naší svobodou tam nemít vůbec žádné.

#ToPodstatné: Potřebuje reklama v Česku novou regulaci? V čem všem?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Fašistická tradice je tím nejmenším problémem, který nová italská premiérka přináší

Giorgii Meloniové se podařil neuvěřitelný výstup z politického suterénu až na vrchol. Uspěla ale jen proto, že naslibovala nesplnitelné. Brzo to zabolí nejen Apeninský poloostrov, ale nejspíš i celou Evropu.

Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz.

Jonáš Syrovátka: Co (ne)očekávat od strategické komunikace

Na zveřejnění plánu strategické komunikace státu v newsletteru přišla spousta reakcí. Vybírám tu od Jonáše Syrovátky. Díky!

V tomto složitém roce se ve veřejném prostoru pravidelně objevuje volání po lepší komunikaci státy, na něž někteří politici reagují přísliby vybudování systému strategické komunikace. Problémem je, že tento záměr není veřejnosti příliš vysvětlován, a proto okolo procesu posilování komunikační kapacit státu vznikají mýty a budí nerealistická očekávání. Strategická komunikace přitom není snahou o zřízení ministerstva pravdy ani univerzální řešením všech společenských problémů.

Jejím zdánlivě banální cílem je, aby se komunikace s veřejností stala pro státní orgány přirozenou součástí každodenní činnosti. Pokud totiž budou schopné srozumitelně prezentovat své fungování a cíleně informovat o službách, které nabízejí veřejnosti, mohou výrazně přispět k vytváření důvěry mezi státem a jeho občany. A právě na tomto základě lze postavit komunikaci o abstraktnějších tématech typu směřování zahraniční politiky nebo hodnotové ukotvení státu, které si asi se strategickou komunikací spojíme častěji. V tomto ohledu však není velký a malých témat, jelikož (ne)důvěra ve stát je výslednicí celé řady interakcí, které s ním občan má. I proto strategická komunikace nepomůže, pokud stát samotný nefunguje a politici nejsou schopni přicházet s realistickými řešeními současných výzev.


I přestože výše zmíněný cíl může znít nedosažitelně, i v českém kontextu lze najít kompetentní komunikaci státních úřadů (jedním z příkladů může být Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). Většímu rozvoji strategické komunikace však brání řada faktorů – nedostatek finančních prostředků, vměšování politiků a jejich komunikačních týmů nebo přílišné soustředění na jednotlivé komunikační kampaně bez jejich zasazení do širšího kontextu. Svou roli však hraje i neschopnost vysvětlit cíle tohoto procesu veřejnosti a občasné příliš zkratkovité informování o jho průběhu ze strany novinářů. Nejedná se však o problémy nepřekonatelné – zlepšování státní komunikace však vyžaduje čas, trpělivost a také určitou schovívavost k nevyhnutelným přešlapům. Každopádně už samotná fakt, že se státní správa – nebo alespoň její část – otevřela myšlence zlepšit svou komunikaci, je pozitivní.


Pokud se o téma strategické komunikace hlouběji zajímáte, dovolím si doporučit text, který jsme o tomuto tématu s kolegy publikovali na webu Mediář.

#ToPodstatné: Piště mi #ToPodstatné!

Co číst (a poslouchat)