Zemanův učeň Vrabel, FOMO strategická komunikace a TAL+

21. 11. 2022

Jako již tradičně, prezident Miloš Zeman svátek 17. listopadu mlčky odignoroval. A přesto byl tentokrát silně přitomný. Protestní demonstrace Ladislava Vrabela byla zajímavá tím, čím se organizátor rozhodl pospojovat velmi nesourodé společenství nespokojenosti. Inspirace Zemanem byla naprosto zjevná. Hlavní požadavek zněl, aby prezident odvolal vládu, protože článek 62 Ústavy zní: „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“ Takto chápaná prezidentská svévole přímo odkazuje na Zemanovy opakované výroky, že by sám mohl odvolat kabinet. Hned po nástupu v roce 2013 přišel s tím, že může odvolat premiéra dle „extenzivního výkladu ústavy“, v roce 2017 při nepovedném odvolávání premiéra Bohuslava Sobotky přišel s tím, že odvolá jen jeho a vládě dodá nového předsedu vlády. Nyní se mírní, protože je v těžké politické defenzívě, takže prý ač má chuť vládu odvolat, doporučil protestujícím „jen“ občanskou neposlušnost.

Jako další ingredienci protestů si Vrabel vybral média, konkrétně Českou televizi. Ta má jistě spousty chyb, pozoruhodně nezvládá řídit komunikaci svých zaměstnanců, nicméně že by zrovna média mohla za chyby vlády, inflační a energetickou krizi, to je hodně přes dva rohy. Nicméně Vrabel dobře pochopil, jak Zemanovi zjednávají pozornost jeho pravidelné útoky na novináře. V roce 2017 na ně vzal kalašnikov, vtip o pozvání novinářů na saúdskoarabskou ambasádu raději nepřipomínat, stejně tak třeba jeho křest knihy „Černá kniha České televize“.

A poslední ingrediencí, kterou Vrabel od Zemana odkoukal, je samozřejmě propagace ruského míru, o kterém si domácí publikum má myslet, že je to skutečně mír, ale přitom je to imperiální „russkij mir“.

Ač tedy Miloš Zeman už poněkolikáté jeden z nejdůležitějších svátků země „zazdil“, odkaz jeho mnohaletých útoků na stát má bohužel nové, ostré následovníky, kteří už protestní emoce nevnímají jen jako utilitární prostředek pro mocenský výstup a korupci, ale skutečně tomu věří.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Další polovičatá reforma mediálních rad

Vrabelův průvod před Českou televizí byl varující, ale určitě ne to nejnebezpečnější, co se nyní v médiu veřejné služby odehrává a bude odehrávat v nejbližších měsících.

Vláda se rozhodla pro „malou novelu“ zákona o České televizi a České rozhlase. Cílem je změnit volbu radních, vymezit lépe kandidatury i pravomoce. Jenže nikdo neví, kdy a jak přesně začne platit. Buď postupně budou budou podle nového systému přicházet do funkcí noví radní, anebo najednou. Sněmovna totiž má v rukou divokou kartu, že může odmítnout Radě České televize výroční zprávu a pak celá garnitura poplatná minulé vládní většině padne. To šéf Rady ČT Pavel Matocha dobře ví a proto chce co nejdříve volbu generálního ředitele ČT, i když ten stávající končí až v druhé půlce příštího roku. Pokud se tak dělo v režii současné Rady, ředitel Petr Dvořák by asi ani znovu nekandidoval.

V této vysoké politické hře poněkud zapadá, zda je vůbec nový systém volby radních dobře nastaven. Není. Místo kvalifikačních předpokladů, aby v radách byl konečně už nějaký skutečný oborový právník, oborový ekonom či odborník na média, se jen požaduje nominace spolku s alespoň desetiletou historií. Kandidáti tak po pomazání od stranických sekretariátů nebudou chodit k týden starým šipkovým klubům, ale budou muset dojít o pár metrů dál k nějakému letitému nohejbalovému klubu. To není žádná zásadní změna.

A problém jsou i počty. Do volby radních měl být zapojený Senát, aby omezil svévoli aktuálně vládní sněmovní většiny. To se však nestane. Počet radních ČT stoupne na 18, ale 12 si podrží sněmovna, jen 6 bude pro Senát. Podobně si aktuální sněmovní většina může dál kontrolovat Český rozhlas, kde poměr bude 6:3.

Vzniká tak další kočkopes, který opět bude předstírat nezávislost, ale bude zas silně poplatný sněmovní většině a vůči ČT neefektivní. Proto opakovaně navrhuji přiznání politických nominací a za model volby francouzskou trojnožku.

Kdo by měl zájem se podívat, jaké jsou aktuální způsoby voleb mediálních rad v Evropě, Parlamentní institut vydal užitečnou studii „Srovnání postupů pro výběr členů dohledových orgánů veřejnoprávních televizí“.

Už roky se pohybujeme mezi čtyřmi základními přístupy, jak volit členy malých mediálních rad, jen si žádnou stále nemůžeme vybrat, proto jdeme z krize do krize:

a) Kvalifikované většiny v parlamentu pro jmenování členů dozorčích orgánů – kvalifikovaná většina (například 3/5, 2/3 nebo 3/4) by měla zajistit, že se vláda a opozice budou nuceny dohodnout na složení orgánu (za předpokladu, že vládní strany nemají předmětnou kvalifikovanou většinu). Kvalifikovaná 2/3 většina hlasů pro určitého kandidáta je požadována například ve Španělsku, kde volba členů Správní rady probíhá v obou komorách, kdy dolní komora vybírá 6 členů a horní komora 4 členy správní rady veřejnoprávní televize. V případě potřeby nalézt konsenzus nebo volit členy orgánů kvalifikovanou většinou existuje naopak v případě výrazné politické polarizace nebezpečí, že bude docházet k zablokování orgánů z důvodu nedostatku členů díky neschopnosti nelézt shodu při výběru osob.

b) Institucionální pluralismus – kooperace více státních institucí při procesu jmenování - jmenují-li členy dozorčího orgánu instituce, které stojí v rámci systému dělby moci samostatně, je větší šance, že orgán neovládne jedna politická frakce. V takovém systému část členů dozorčího orgánu může jmenovat vláda, část parlament (jedna nebo dvě komory) nebo prezident. Institucionální pluralismus lze ilustrovat například na uspořádání dozorčí rady veřejnoprávní televize v Litvě, kde 4 členy dosazuje prezident republiky, 4 členy deleguje parlament (z nich 2 členové musejí být kandidáti opozičních stran) a 4 členy delegují následující organizace: Litevská vědecká rada, Litevská rada pro vzdělávání, Litevské sdružení umělců a Litevská biskupská konference.

c) Speciální práva pro opozici – opozice má zaručený počet zástupců v dozorčím orgánu, případně opozice a koalice mají zaručen vliv na jmenování stejného počtu členů orgánu. Tento model nicméně vede k riziku vysoké politizace a polarizaci, což může vést k nefunkčnosti těchto orgánů.

d) Zapojení občanské společnosti – nominace do dozorčího orgánu podávají uskupení reprezentující rozdílné skupiny společnosti nebo instituce, které jsou považovány za politicky neutrální (ve své podstatě „německý model“, jehož prvky se výrazně inspiruje například i Česká republika, Rakousko nebo Slovinsko). Úspěch tohoto modelu nicméně závisí na existenci silné občanské společnosti a toho, že dané organizace nebudou „kolonizovány“ politickými stranami.

#ToPodstatné: Jak by se mělo volit do malých mediálních rad?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

FOMO strategická komunikace

V newsletteru jsem už mnohokrát řešili stategickou komunikaci státu, kterou má podpořit i nový vládní plán. Do zcela nezvládnutého konceptu, který si plete aktuální politickou vládní komunikaci s opravdu strategickou komunikací státu nyní přibyl další dílek. A bohužel velmi smutný.

Reakce českých politiků na dopad rakety ve východním Polsku, která stála dva zmarněné životy, je ukázkovou neschopností alespoň základních pravidel strategické komunikace.

Zatímco USA, Polsko i NATO byly velmi zdrženliví v prvních komentářích, mnozí čeští politici, novináři a osobnosti veřejného života měli okamžitě jasno.

Naprosto hroznou komunikaci předvedli siloví ministři, kteří by měli mít – respektive jejich rozjeté týmy spravující sociální sítě - alespoň základní školení o strategické komunikaci. Ministryně obrany Jana Černochová okamžitě věděla, že je za to může terorista Putin. Ministr vnitra Vít Rakušan hned také přispěchal s jednoznačným prohlášením. A přidávali se další, včetně prezidentských kandidátů. Ne náhodou smysluplně dokázal ve chvíli minimálních informací zareagovat jen voják Petr Pavel.

V extrémně nebezpečné chvíli tak místo strategické komunikace politici a novináři spíše pociťovali FOMO, Fear of Missing Out, strach, že jim něco důležitého uteče a lajky na sítích zkasíruje někdo jiný. Nejlepším důkazem se stal Jiří Pospíšil, který po měsících urputného mlčení ke kauze Dozimetr okamžitě s mnoha vykřičníky zaúkoloval NATO tvrdou a ráznou odpovědí Putinovi.

Pokud by v Česku fungovala strategická komunikace, museli by minimálně siloví ministři uznat chybu a garantovat, že příště už takto komunikovat nebudou. Jsme ale v Česku, takže všechny potrefené husy okamžitě začaly hýkat, že to možná nevystřelili Rusové, ale ti jsou agresoři, takže za to vlastně stejně mohou Ruskové.

Taková amatérská diskreditace vládní komunikace by jistě neprošla ani v USA, ani Polsku. V Česku však úřaduje FOMO strategická komunikace, která se ze všeho nejvíce bojí snědené hostiny, kde už nezbyl ani jeden lajk…

#ToPodstatné: Jak by měli siloví ministři komunikovat v časech krize?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: TAL+ bude znamenat konec Družby, ale až 2025

Čtenáři si občas stěžují, že málo chválím vládu, tak tentokrát to velmi rád napravím.Vláda odsouhlasila zásadní projekt pro naši bezpečnost, a to intenzifikaci ropovodu TAL. Cílem je konec závislosti na ruské ropě z Družby, ale to se neobejde právě bez rozšíření TAL. K celému plánu mám k dispozici podrobnosti.

Roční spotřeba rafinérií na území ČR představuje cca 8 mil. tun ropy. Aktuálně jsou dodávky ropy zajišťovány ropovodem TAL (cca 50%) a ropovodem Družba (cca 50%). Při přerušení dodávek Družbou není aktuálně možné zajistit plnou kapacitu ropovodem TAL bez realizace projektu TAL+. Projekt Intenzifikace ropovodu TAL je dle aktuálních variant realizovatelný s předpokládanými investičními náklady ve výši 1,2 až 2,3 mld. Kč.

Ještě velká debata se ale strhne o to, jak to celé vlastně zaplatit:

MERO jako investor kompletních úprav na ropovodu TAL i zařízeních MERO, předpokládá prvotní úhradu z vlastních finančních prostředků s tím, že ORLEN Unipetrol se může na základě případných výsledků jednání podílet na části investice, dále se zvažuje žádost o čerpání dotace z Národního plánu obnovy. Oba dva externí zdroje jsou však značně nejisté, je možné, že celou investici bude financovat společnost MERO ze svých vlastních zdrojů. Předpoklad uvedení projektu TAL+ do provozu a tedy i možnost úplného zastavení dodávek ruské ropy ropovodem Družba do České republiky je v roce 2025.

_#ToPodstatné: Jak překlenout období do roku 2025, pokud se Družba zastaví dříve?
_Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Hop na cenový strop. Za energie budeme platit všichni stejně. Otázka je, jak dlouho

Pokud plošná vládní pomoc s účty za elektřinu a plyn nezačne výrazně motivovat také k úsporám, nebude za chvíli celou regulaci z čeho platit.

Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Sametová revoluce jako hromosvod. Čechy spojuje kritika polistopadového vývoje

33 polistopadových let si čím dál méně spojujeme s děním roku 1989. Aktuální problémy a krize budí u masy lidí odpor k celému dosavadnímu vývoji.

Přečtěte si analýzu na Aktuálně.cz.

Co číst (a poslouchat)

• Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá
  Velké přerozdělování Česka
  Is this the end of crypto?
  The Present and Future of Europe’s Energy Supply

Je šampionát jen obřím vyhazováním peněz? (graf: Economist)