Vysvoboďte Stanjuru, tiskař Babiš a lidokonzervativci

13. 2. 2023

„V Německu je pro rozdělení společnosti zapotřebí souhlasu 75 procent přítomných akcionářů. Nejdeme žádnou speciální cestou, navrhujeme přísnější podmínky než v ostatních zemích,“ je poslední věta, které by se měl Zbyněk Stanjura dopustit ve funkci ministra financí.

Po nezvládnuté windfall tax, její kolizi s unijními odvodovými stropy, neschopnosti zvýšit daňové příjmy či naopak snížit výdaje a po urputném lobbingu za co nejnižší loterijní daň je chystaná přeměna ČEZ něco, co už je příliš vážné, aby i to pokazil. Pointou návrhu je snížení hlasovacího kvóra na valné hromadě tak, aby stát už neblokovali aktivističtí minoritáři. O vládním plánu už podrobně informoval newsletter minulý měsíc.

Stanjura si bohužel nedokáže v žádném světovém jazyku najít, že 75 procent je v Německu relevantní hranice například proti nepřátelskému převzetí firmy, jinak je relevatní 90 a 95procentní hranice pro vytěsnění minoritářů, což české nerovnoměrné rozdělení fakticky má být.

Posílení role státu v ČEZ není sám o sobě špatný nápad kvůli nákladné výstavbě jádra a útlumu uhlí. Stejně tak není automaticky chybné snížit vliv minoritářů, kteří právem očekavají tučná léta a ani za nic se nechtějí podílet na strategických plánech státu.

Ale musí se to umět, například jako nedávno ve Francii. A ministr financí to zjevně neumí. Už minulý rok premiér zadal transformaci ČEZ, ale Stanjura za tu dobu nedokázal transparentně představit ani cílový stav, natož zákon, který to řeší. Takže nakonec na transformaci ČEZ má zásadní vliv exředitel domu pro seniory Antonín Stanislav, nyní náměstek ministra spravedlnosti, který připsal tento naprosto nezvládnutý přílepek pro jednu jedinou firmu v zemi k absolutně nesouvisející normě (na LinkedInu má všeříkající citát „Slyšel jsem o vás tolik pomluv, že nemohu pochybovat o tom, že jste skvělý člověk“).

Takhle to opravdu nejde. A hlavní problém je ministr financí, který nezvládá plnit ani zadání premiéra, ani v čele ministerstva akcionářská práva k nejdůležitější polostátní firmě. Proto by dále již neměl být trápen a premiérem vysvobozen ze své funkce.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Za váháním Babiše je i byznys

Celý minulý týden se čile spekulovalo o politické budoucnosti předsedy ANO Andreje Babiše. Zasvěcenci přesně věděli, že složí poslanecký mandát. Další že se úplně stáhne. Či že vypukne rebelie a strana se bude dělit. Nic z toho nebylo možné z prostého důvodu: Babiš stranu pevně ovládá a ani ji není schopen přenechat ochrannou známku, jak by mělo být v demokratické straně samozřejmé. Proto jsem před předsednictvem hnutí sepsal, proč žádnou velkou změnu v ANO nemáme čekat. A po předsednictvu to jen napsal znovu.

Ze všech zasvěcených analýz předních odborníků na ANO si ale kupodivu nikdo nekladl otázku, proč Babiš zrovna přemýšlel o složení poslaneckého mandátu. Pro roli šedé eminence by bylo mnohem logičtější přenechání předsednictví hnutí Aleně Schillerové či Karlu Havlíčkovi a dál vše ze zákulisí ovládat s možností kdykoliv vystoupit ve sněmovně.

Důvod totiž od počátku vůbec ani tak politický, jako spíš ekonomický. Ve sněmovně je opět „lex Babiš“, tedy zákon o střetu zájmů a související normy. Ten se má podle vládní většiny opět měnit, aby zase trochu Babišovi ztížila život. Poslanecký pozměňovací návrh zejména mění ustanovení, které zakazuje veřejným funkcionářům provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Aby nebylo možné zákaz obcházet, má se vztahovat na skutečného majitele provozovatele médií, nikoli na ovládající osobu, a to už na Babiše schovaného ve svěřenském fondu dosáhne. Kdyby se vzdal poslaneckého mandátu, vše by vyřešil. Kdyby prodal, tak taky.

Jenže Babiš uvízl někde napůl cesty. Stále nemá hotovou dohodu se zájemci o koupi Mafry, která vydává MF Dnes, LN a mnoho dalšího, případně Londy zaštiťující Rádio Impuls. Zájemci by byli: Především Daniel Křetínský a jeho CNC. Dále pak prý i energetik Pavel Tykač či zbrojař Michal Strnad.

Dohoda však zjevně ještě není, ani není jasné, co vše je k prodeji. Lex Babiš je tak špatně napsaný, že nezakazuje politikům vlastnictví internetových médií. Babiš by si tak jako nástroj vlivu mohl ponecht idnes.cz a celou sadu dalších webů. A problém je asi také i cena, ekonomicky chřadnoucí Mafra je zaúvěrovaná u Komerční banky a Citibank.

Všichni sice nyní upírají zrak na politika Babiše, ale celé je to podstatnější ekonomicky pro samotná média. A nejde jen o to, zda část médií bude nadále ovládat aktivní politik. Jde také o to, že již nyní je na trhu velmi malá soutěž mezi tiskárnami, a kdyby Křetínský k těm svým přidal i Mafraprint v Praze a Olomouci, byl by to pro tištěná média prakticky konec výběru. I o to se hraje.

#ToPodstatné: Prodá se nakonec Mafra, nebo neprodá?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: Zajištění uprchlíků přebírá od krajů vnitro. Ale jen napůl

Parlament schválil novelu Lex Ukrajina, takže si uprchlíci z Ukrajiny budou moci prodloužit dočasnou ochranu o rok. Ale mění se toho mnohem více. Proto ministr vnitra Vít Rakušan na vládu přichází s materiálem „Zajištění zázemí pro příjem a vyřizování žádostí o udělení dočasné ochrany po 1. 4. 2023“. Mám ho k dispozici.

Až dosud se žádostmi o udělení ochrany zabývaly krajská asistenční centra (KACPU). To se mění. Na základě politického rozhodnutí k 1. 4. 2023 přechází zajištění zázemí pro příjem a vyřizování žádostí o udělení dočasné ochrany na ministerstvo vnitra.

Vzniknou tak tři možné situace pro nové žadatele:

registrace osob, které mají na území zajištěno ubytování vlastní silou (cca 70% příchozích)
Tyto osoby budou nadále řešeny ve všech krajích (zachování místní příslušnosti dle adresy místa pobytu), a to na pracovištích oddělení pobytu cizinců odboru azylové a migrační politiky MV ve standardních úředních hodinách.
registrace osob, které budou potřebovat asistenci s ubytováním/zajistit ubytování (cca 30% nově příchozích)
Tyto osoby budou moci navštívit stanovená pracoviště odboru azylové a migrační politiky MV, na kterých bude vedle vyřízení žádostí o dočasnou ochranu zajišťováno i poskytnutí ubytování. Přidělování ubytování zabezpečí MV (HZS), a to pouze ve standardních úředních hodinách pracovišť. Ubytování bude přidělováno podel kvót do všech krajů.
poskytnutí asistence v režimu 24/7 ještě před registrací k dočasné ochraně (desítky příchozích)
Osoby bez vlastního ubytování budou moci vyčkat na standardní úřední hodiny pracovišť MV v min. 2 krátkodobých přístřeších. Jejich umístění bude zvoleno s ohledem na hlavní přístupové trasy do ČR. Krátkodobé přístřeší bude fungovat v režimu 24/7 s předpokládaným počtem 150 lůžek s možností rozšíření a bude sloužit k časově omezenému přechodnému přenocování (zpravidla maximálně 5 dnů) do doby než bude přiděleno ubytování a proběhne registrace k dočasné ochraně.

Suma sumárum, stát si převezme registraci, na níž chce stovky milionů, ale o ubytování se nadále budou muset starat hlavně kraje a obce. A kdyby se to pokazilo, tak zase vše přechází na kraje.

“Základním předpokladem fungování nového systému provozu zázemí pro vyřizování žádostí o udělení dočasné ochrany je zachování stávajícího počtu nově příchozích (max. 20 tisíc osob měsíčně) a stávajícího rozsahu asistence při zajištění ubytování (cca 30% osob bez vlastního ubytování). Při eskalaci uprchlické vlny nad uvedené počty bude nutné vyhlášení nouzového stavu a opětovná aktivace fungování KACPU ve všech krajích.”

#ToPodstatné: Jak vylepšit systém podpory ukrajinských běženců?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: D-O-L je mrtev, ať žije Děčín

Letitý sen Miloše Zemana v podobě monstrózního kanálu Dunaj-Odra-Labe konečně odplul do zapomnění, protože vláda zrušila blokaci územních rezerv pro tuto megalomanii. Prošustrované desítky milionů za studie už nikdo státu nevrátí, ale alespoň se nebude odvodňovat krajina, demolovat desítky domů a stavět obří výtahy, aby se nakonec stejně zjistilo, že kanál nemá dost vody.

Ve stínu této zprávy ale ministerstvo dopravy tlačí další hojně debatovaný projekt, byť ten už se alespoň nachází plus mínus v realitě – plavební stupeň Děčín a plavební stupeň Přelouč II. Na vládu jde informační materiál, který mám k dispozici. Základní spor, tedy dopady na životní prostředí, prý je podle ministerstva vyřešen, takže se může začít plánovat.

„Bez PSD postrádá Labsko-vltavská vodní cesta s ohledem na nedostatečné plavební podmínky často po více než polovinu roku plnohodnotné napojení na evropskou síť vodních cest, a to zejména pro nákladní vodní dopravu. … Realizace PSD a PSPII umožní efektivní napojení Labské vodní cesty od přístavu Hamburk až do Pardubic na železniční a silniční koridory v rámci sítě TEN-T. Jedná se o klíčové stavby z hlediska využití nákladní vodní dopravy v České republice, které sekundárně představují rovněž přínos pro rekreační plavbu.“

To zní skvěle, ale v předkládací zprávě není žádný kvantifikovatelný argument, proč by se splavnění mělo vyplatit. Argumentuje se například vozením těžkých komponentů na jaderné elektrárny po vodě, které jsou ovšem zcela mimo tento tok.

A ještě jedna perlička: pro dopravní napojení přístavu Pardubice z vody na vlak se počítá se „stávající vlečkou, která bude napojena na areálové kolejiště podniku Synthesia a.s.“ Andrej Babiš vřele děkuje.

_#ToPodstatné: Má smysl stavět děčínský stupeň?
_Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Na návštěvě u Ředitelů: Lidovci, konzervativci, či lidokonzervativci?

Ředitelé Evropy mě přizvali do svého newsletteru, díky za to.

Tak jsem se rozepsal o jedné začínající velké politické hře, a to jaký postoj před eurovolbami zaujmou evropští lidovci k posíleným evropským konzervativcům. Pro Česko a koalici Spolu zcela zásadní otázka.

“Česko si na rok a půl oddechne od neustálého hlasování, ale jak Ředitelé Evropy minule informovali, v zákulisí se už jedná, kdo s kým půjde do evropských voleb. Speciálně koalice Spolu musí dobře přečíst námluvy, které nyní v Evropě probíhají. Lídr evropských lidovců (EPP) Manfred Weber jednal s lídryní evropských konzervativců Giorgiou Meloniovou - ve hře je společný postup při obsazení vrcholných unijních postů po volbách. Ač to zatím vyvolalo v EU spíše odpor, Spolu by se to hodilo. Strany by opět mohly na jednu kandidátku a pak se v Evropě rozejít do různých, ale spolupracujících frakcí - TOP 09 a KDU-ČSL k lidovcům, ODS ke konzervativcům (ECR). Na Slovensku takto v roce 2019 zvítězila koalice Progresivní Slovensko/Spolu a pak se rozešla k liberálům a lidovcům. Českému Spolu by se to hodilo i pro další domácí spolupráci. Pokud ale námluvy nedopadnou a konzervativci budou pro lidovce nadále nebezpeční národovci, a naopak lidovci pro konzervativce nebezpeční federalisté, je společná kandidátka Spolu asi vyloučena.”

#ToPodstatné: Najdou k sobě obě frakce cestu, nebo je to vyloučené?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině (a odebírejte Ředitele Evropy).

Komentář: Dobře zrežírované nic. Babiš řekl ne proměně ANO

Předseda hnutí si dá oddych během osmnáctiměsíční volební přestávky. A v roce 2024 ho tu máme zpět v plné síle.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Štrougalova smrt připomněla, jak málo toho pořád víme o normalizaci

Pokud 70 procent lidí hlasuje v prezidentské volbě pro kariérní komunisty, zjevně už otázku minulosti nepovažujeme za nijak zásadní. Bohužel to ale neznamená, že se nám na ni podařilo najít odpověď.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Je po volbách, vláda přestává lhát. A protože neumí spořit, bude danit

Dokud před sebou měla republika hlasování o novém prezidentovi, bál se kabinet zastavit zadlužování, aby to nepomohlo na Hrad Andreji Babišovi. Teď za to otálení zaplatíme. I s patřičnými úroky.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Pusťte Čechy do 21. století, dovolte jim volit na dálku

Není pochyb, že korespondenčního hlasování se jednou dočkáme. Ale bylo by tuze špatné, kdyby tuto nevyhnutelnost půlka národa vnímala jako vrátka k falšování volebních výsledků.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Co číst (a poslouchat)

Detaily jednoho tragického setkání… (graf: Economist)