Newsletter DK
← zpět na archiv

Rekonstrukce Hamáčka a sněmovní volby budou drive-in

10. 5. 2021

Ve Štrasburku začala Konference o budoucnosti Evropy, což by měla být postupně celounijní debata, jak dál s klubem dvaceti sedmi států. Pokud se konference chce nějak smysluplně účastnit Česko, tak by mělo začít jinou konferencí – a to o budoucnosti střední Evropy.

Ať se nám Visegrád líbí nyní více či méně, bude to pro nás vždy základní politické a bezpečností společenství okolních států. A mělo by být něco více než aktuální vetující koalice.

Jak si střední Evropu představuje maďarský premiér Viktor Orbán, to nyní obšírně vysvětlil slovenskému Postoji. Podle něj půjde o iliberální protiváhu francouzko-německému tandemu. Češi jsou pro něj zjevně ne příliš podstatní Panslovani, za regionální sílu uznává Polsko a zajímá ho Slovensko. Když dochází na unijní souboje, bere za samozřejmé, že Češi jsou přílepkem visegrádské hlasovací mašiny, i kdyby to bylo proti jejich zájmům jako při blokaci Manfreda Webera do čela Evropské komise: „S hlasmi Maďarov sa Weber mohol stať šéfom komisie, ale ak povedal, že ich nechce, tak sa ním nestal.“

Pokud chce Česko být součástí budoucnosti Evropy, musí být nejprve součástí budoucnosti střední Evropy. Geopolitické možnosti Česka v EU podrobně rozebírám v knížce Česko versus budoucnost. Ať už ale Česko napne síly jakýmkoliv směrem, základem musí být pevné a jednohlasné česko-slovenské spojenectví, které v Bruselu zní jedním hlasem a ve Visegrádu není jen do počtu k úradkům Varšavy a Budapešti.

K naší komunitě: tradiční debata #ToPodstatné zvládla přesun na Twitter Spaces a snad se s prvním hostem Robertem Plagou vydařila. Tak jedeme dál. Nelze to předem naplánovat, tedy v pondělí v osm večer by se měl objevit link na mém profilu. Kdo bude host, se nechte překvapit.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Rekonstrukce Hamáčka

Ke kauze „Vrbětice za Sputniky“ jsem napsal komentář „Hamáček ať klidně padne. Ututlání Vrbětic za Sputnik ale Moskvě nabízet nemohl“.

Není třeba na něm nic měnit. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček nepostupoval v kritických dnech správně, ale rozhodně nesměňoval národní zájmy za Sputnik. Pro tak silné tvrzení nestačí ani další postupně dodávané texty, které kombinují původní údajné neprůstřelné zdroje s kýmkoliv, kdo je ochoten nyní ke kauze něco říct. Tak raději malá rekonstrukce, jak vše bylo:

  1. Vrbětice patřily do kategorie spících kauz, které probudí nové zjištění. Tím byla práce britských tajných služeb na Skripalově případu, který je dovedl až k akci v Česku. Z druhé strany Bellingcat a další se dostali k Česku přes došetřování akcí GRU v Bulharsku. Vše samozřejmě monitoroval i Kreml. Od počátku tedy šlo o šetření, kde je příliš mnoho zainteresovaných, těžko se předpokládá utajení. 7. dubna vše v základní podobě bylo předáno i politickému vedení Česka.

  2. Hamáček nic dopředu neplánoval, ministerstvo zahraničí po odstřelení Tomáše Petříčka chtěl hned předat Lubomíru Zaorálkovi. Ten o Vrběticích vůbec nevěděl, nemohl být tedy ani spoluspiklenec Hamáčka. Jakmile se však sérií vlastních politických omylů Hamáček v Černínu ocitl, rozhodl se pro spektakulární akci. O Vrběticích si myslel, že se budou došetřovat ještě dlouho. Mezitím se chtěl v Moskvě blýsknout pozváním Putina a Bidena do Prahy. Správně uvažoval, že pozvání prospěje žádost o Sputniky na úrovni Rakušanů či Bavorů, tedy po schválení Evropské lékové agentury. Kontakty na Rusy sháněl nejen před Andreje Danka, ale samozřejmě i přes Hrad, který Hamáčka v nápadu mohutně podporoval.

  3. Brzo bylo ale jasné, že žádný příběh o superministrovi zahraničí nebude. Tajné služby ministrovi jasně vysvětlily, že kauza zdaleka není jen v tajných složkách služeb, ale i u novinářů po celé Evropě. Návštěvu v Moskvě v pondělí 19. dubna by začínal, zatímco v Česku by šla ven přes média vrbětická kauza.

  4. Nastávají inkriminované schůzky. Všichni vědí, jak se věci mají, jen velvyslanec Pivoňka místo přípravy moskevské cesty musí najednou mentálně přeskočit k vyhošťování. Z ruské cesty se tak skutečně na chvíli stává krycí plán. Zatímco se sestavují seznamy na vyhoštění, Hamáček stále neruší cestu.

  5. Cesta se stává ale pro všechny najednou velkým problémem. Kdy má být zrušena, čímž se Kremlu jen potvrdí, že Vrbětice jsou před provalem? Nemůže to být až v pondělí, takže vychází pátek. To skutečně Hamáček s šéfy tajných služeb musí řešit velmi podrobně, protože to má přímý vliv na to, kdy oznámit Vrbětice. Nakonec vše zachraňuje premiér Babiš. Což je absurdní, protože o celou kauzu se trestuhodně dlouho nezajímal, pak soptil z Hamáčkova nápadu na rizikovou cestu. Nyní však dělá jediné, co může, cestu zakazuje s tím, že prý potřebuje Hamáčka v pondělí na vládě. Cesta se tedy konečně ruší.

  6. Výsledkem je zcela nestandardní sobotní oznámení vyhoštění 18 špiónů. Jde ale časově o logický průsečík mezi pondělním provalem a pátečním zrušením cesty.
     

Po senzaci „Vrbětice za Sputnik“ bohužel selhali i opoziční politici, kteří Hamáčka obratem obvinili z vlastizrady. To je opravdu silná káva, zvláště u místopředsedy vlády, která vyhostila nejvíce ruských diplomatů v dějinách Česka a srovnala stavy na české a ruské ambasádě.

Platí tak stále to, co jsem napsal na závěr zmíněného komentáře. „Pokud (poslanci) vyzvou vicepremiéra, aby skončil, nebude těžké najít pro to relevantní důvody. Portrétovat jej ale jako vlastizrádce, který chtěl v Moskvě směnit ututlání napůl vyzrazené kauzy za vakcínu, již nám Rusko tak jako tak nabízelo, je přes čáru.“

Jedním z nejsmutnějších dopadů celé kauzy je, že Česku se zavírá možnost vybudovat v EU silnou odpověď na vrbětickou kauzu. První kolo jsme prohráli už při prvním oznámení o vyhoštění, které se dělo bez diplomatické koordinace s partnery. Mohli jsme však nyní Vrbětice začlenit do širší odpovědi EU na Ukrajinu a Navalného. Nyní se však každý unijní diplomat při jakékoliv zmínce o Vrběticích otáčí o uniká před těžko rozmotatelnou snůškou lží a polopravd. Velmi pozdní žádost premiéra Babiše na summitu v Portu, aby další státy alespoň jednoho ruského diplomata také vyhostily, bude nejspíše oslyšena, protože Česko v jasné prezentaci Vrbětic na unijní scéně totálně selhalo.

#ToPodstatné: Pokud Jan Hamáček není vlastizrádce, co vlastně v této kauze je?

I sněmovní volby budou drive-in

Fikce předčasných sněmovních voleb padla, hlasovat se tedy bude v řádném termínu 8. a 9. října. Jak to dopadne s podobně nesmyslnou úvahou o nedůvěře vládě, ještě nevíme, záleží, jak moc bude chtít koalice Spolu rozstřílet Piráty a Starosty. Nicméně i zde to vypadá, že nakonec z toho nebude nic. Za vše mluví aktuální pozice Spolu, že povalit vládu stále chtějí, ale až po odjezdu vyhoštěných ruských diplomatů, aby po pádu Andreje Babiše nemohl prezident Miloš Zeman obratem instalovat kabinet, který tu Rusy nechá v plném počtu.

Změnu poměrů tak mohou skutečně rozhodnout až říjnové volby. Ty ovšem nebudou klasické. Mám v ruce návrh speciálního zákona, který předpokládá i v tomto roce omezení kvůli covidu.

Připravený návrh zákona plně vychází ze zákona č. 350/2020 Sb., ale se zahrnutím změn reagujících na zkušenosti z loňských voleb. Stejně jako podle zmíněného zákona budou oprávnění voliči moci využít tyto zvláštní způsoby hlasování:

  1. hlasování u volebního stanoviště (tzv. drive-in)

  2. hlasování při uzavřeném pobytovém zařízení

  3. hlasování do zvláštní přenosné volební schránky.

V karanténě či izolaci se tedy bude dát hlasovat. Proti krajským volbám 2020 tu však má být i jedna nová změna. Vzhledem k tomu, že už nebudou asi povinné roušky či respirátory, bude na ministru zdravotnictví, aby rozhodl, kde je při hlasování bude stát nadále vyžadovat.

Za účelem zajištění bezpečného průběhu voleb se také navrhuje, aby bylo ministru zdravotnictví uloženo připravit mimořádné opatření, které bude upravovat nošení osobních ochranných prostředků ve dnech voleb ve volebních místnostech a při realizaci zvláštních způsobů hlasování.

Volební účast asi těmito opatřeními nepoklesne natolik, jako se mohlo stát při uvažovaných předčasných volbách v nesmyslném prázdninovém termínu 2. a 3. července, ale nějaký vliv to mít bohužel asi může.

#ToPodstatné: Ovlivní vir podle vás volební účast, zvláště pokud se s podzimem zase vrátí?

Digivzdělávání pod tlakem jede

Na minulé debatě na Twitter Spaces byl hostem ministr školství Robert Plaga. Ztráty školství jsou obrovské, o tom není sporu. Podrobněji jsem to shrnul v komentáři „Vyvražďovací přijímačky a maturity nejsou jediným problémem postupně otvíraných škol“.

Nicméně ministr upozornil na to, že v nouzi poskočila dále alespoň digitalizace škol. Shodou okolností ministerstvo školství nyní na vládu předkládá vyhodnocení strategie digitálního vzdělávání, kterou mám už k dispozici. Tak pár bodů, co se muselo dělat narychlo a pod tlakem:

Na podzim 2020 MŠMT podpořilo mimořádnými finančními prostředky na ICT přes 4 000 veřejných základních škol a nižších stupňů víceletých gymnázií částkou více než 1,3 mld. Kč, z níž si pořídily cca 62 tis. notebooků, 12 tis. tabletů, přes 200 mobilních telefonů, 1,8 tis. škol si pořídilo některý z druhů softwaru a 1,7 tis. škol si zakoupilo i ostatní učební pomůcky. Došlo tedy k výraznému posunu ohledně vybavení škol digitálními technologiemi.

V důsledku nutnosti přechodu na online distanční výuku v roce 2020 došlo k výraznému zvýšení digitálních kompetencí učitelů a zvládnutí využívání digitálních technologií při distančním vzdělávání je oblastí, kde bylo dosaženo výrazně pozitivního pokroku.

A pak je tu několik dlouhodobějších cílů. Některé vybírám:

Byl schválen nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání představující nový obor Informatika a novou digitální kompetenci. Základní školy dle něj mohou začít učit od 1.9.2021, nejzazší termín pro adaptaci svých školních vzdělávacích programů je 1.9.2023 (1. stupeň, resp. 1.9.2024 (2. stupeň).

Změna RVP proběhla na základě pokusných ověřování konceptu nového oboru Informatika a digitální gramotnosti, a to v projektech Podpora rozvoje informatického myšlení (PRIM) a Podpora rozvoje digitální gramotnosti (DG).

Byla vybudována síť metodických kabinetů Informatiky a ICT na národní, krajské i oblastní úrovni. Jejich role byla velmi důležitá z hlediska metodického vedení škol v rámci pandemie COVID-19.

Byla vybudována krajská síť ICT metodiků, kteří školám pomáhají se zaváděním digitálních technologií do výuky.

Spolupráci veřejného, soukromého, akademického a neziskového sektoru na poli digitálního vzdělávání zajišťuje od roku 2016 DigiKoalice (Česká národní koalice pro digitální pracovní místa a dovednosti), která má v současné době více než 220 členů.

#ToPodstatné: Jak lépe postrčit školy do digitálního věku?

Antimonopol zas bude honit mlsná na kartely

V minulém newsletteru jsme se podívali na výsledky finančního arbitra za minulá rok, nyní nás čeká Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který už několik měsíců vede Petr Mlsna. Výroční zprávu mám k dispozici.

Už z úvodního Mlsnova slova je jasné, že si chce posvítit na kartely, což s pozoruhodnou vynalézavostí Mlsnův předchůdce Petr Rafaj opomíjel:

Jednoznačně musí dojít k posílení aktivit Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Po řadu let totiž měly zřetelnou prioritu v činnosti Úřadu veřejné zakázky, zatímco ochrana hospodářské soutěže byla na pomyslné vedlejší koleji. Tuto praxi hodlám zásadně změnit – jedním z mých prvních kroků v čele Úřadu bylo personální posílení Odboru kartelů a v tomto trendu budu pokračovat i nadále, protože kartel je zločin. Kartel je krádež peněz státu a spotřebitelů a Úřad musí být při odhalování a trestání kartelů nejenom aktivní, ale také důsledný. Když někdo ukradne peníze, nikdo nepochybuje o tom, že má být potrestán, když ale někdo uzavře kartel, je k tomu, bohužel, v našich zeměpisných šířkách společnost shovívavá. Vnímání férové hospodářské soutěže jako jednoho ze základních kamenů volného trhu musí být neustále zdůrazňováno nejenom mediálně, ale zejména rozhodovací činností Úřadu.

Nejprve výsledky za ochranu hospodářské soutěže (k tomu obrázek):

Úřad v roce 2020 vydal v oblasti hospodářské soutěže 65 prvostupňových rozhodnutí, v nichž uložil pokuty převyšující 266 milionů korun. Celkem 11 vydaných rozhodnutí se týkalo zakázaných dohod, přičemž v sedmi z nich šlo o závažné horizontální kartely. Šest kartelových dohod tohoto typu bylo pokutováno, celkem dosáhly sankce v této oblasti výše 221 milionů korun. Z nejvýznamnějších je možno zmínit například dva kartely mezi uchazeči o veřejné zakázky v oblasti informačních technologií, které zadávalo město Přerov, respektive Olomouc, nebo kartel v nákladní železniční dopravě

Jednotlivé případy jsou zajímavé, ty ale nemám zde prostor vypisovat. Stejně tak tu nebudu zmiňovat celou absurdní agendu významné tržní síly. A rovnou skočíme na druhou zásadní agendu – veřejné zakázky. Nárůst podnětů je extrémní a je jen otázkou času, kdy už tak zdlouhavé šetření se zcela zadře (nejvyšší pokuty na druhém obrázku).

Rozsah agendy, kterou Sekce veřejných zakázek řešila, v roce 2020 významně vzrostl. Úřad zahájil celkem 399 správních řízení, což je o 45 více (o 12,7%) než v předchozím roce. Oproti roku 2019 došlo k významnému nárůstu počtu podaných návrhů z 232 na 280 (o 20,6 %), počet správních řízení zahájených ex offo poklesl o 2,4 %. Zcela zásadní je však oproti předchozím letům nárůst v počtu obdržených podnětů k zahájení řízení z moci úřední. Úřad v roce 2020 obdržel 435 podnětů, což je o 95,9% více než v roce 2019 a dokonce o 343% více než v roce 2018.

#ToPodstatné: Začne ÚOHS pod Mlsnou fungovat lépe?

Bankovní unie o nás bez nás

Je před volbami, takže tu máme pravidelnou abstraktní hádku, kdo chce euro a kdo ho v Česku nechce. Jako obvykle tím zapomínáme sledovat mnohem podstatnější související agendy. Tou nejdůležitější je nyní pro Česko dokončování bankovní unie.

Zatím funguje jen bankovní dohled, v zárodečné podobě řešení bankovních krizí. Ale chybí poslední, nejkontroverznější pilíř – společné pojištění vkladů. Evropská komise nyní – samozřejmě bez jakéhokoliv zájmu v Česku - dokončuje dvě konzultace. Jedna je o krizovém řízení a pojištění vkladů. Druhá podrobnější už skončila.

Česka se tato debata o bankovní unii velmi týká ze dvou důvodů.

Nejprve prakticky: Matky českých bank jsou v eurozóně, kde je bankovní unie povinná. Příkladem provázanosti může být UniCredit, která z Prahy mimo bankovní unii řídí Bratislavu v bankovní unii a podléhá Milánu v bankovní unii.

Pak je tu politický důvod. Z praktických důvodů po bankovní unii pokukují Dánové i Švédové, a masivně také jihovýchod EU, který chce přijmou euro, což je u měn svázaných s eurem logické. Zužuje se tak prostor pro Prahu, Varšavu a Budapešť k samostatné politice a proto je třeba být u všech jednání nejen o euru (kam nás nikdo nezve), ale i bankovní unie (kam nás zvou, ale my nemáme nejmenší zájem).

Viceguvérner Marek Mora mi nedávno říkal, že to s bankovní unii není pro Česko tak horké:

Ale to pokukování není tak výrazné, jak říkáte. Když se bavím s Dány a Švédy, kterých se to týká, jde jim především o to, jak zajistit přísnější dozor nad bankami, což pro nás není téma. A zatím to na severu ani k ničemu nevedlo. Bulharsko a Chorvatsko na jihovýchodě, zase představují úplně jiný příběh. K bankovní unii se mělo původně přistupovat až spolu se vstupem do eurozóny, ale nyní platí nová podmínka, která vyžaduje začlenění už při vkročení do přípravky na euro. Proto tam obě země musí.

Postoj centrální banky je neměnný: do bankovní unie bychom měli vstoupit až se vstupem do eurozóny, zpochybňujeme tedy i tu novou podmínku, protože si myslíme, že máme dost silný a stabilní finanční systém, se kterým bychom případné členství v přípravce zvládli.

Hlavně ale nezapomínejme, že bankovní unie ještě není dodělaná a není ani otestovaná větší zátěží.

Možná to tak je, ale spíše už jsme mnohem dále. Stačí zacitovat u konzultace, kam se vše ubírá:

Fungování systémů pojištění vkladů a využívání jejich finančních prostředků nelze posuzovat odděleně od širší diskuse o evropském systému pojištění vkladů. Případné širší využívání finančních prostředků systémů pojištění vkladů by mohlo představovat určitý druh zpětného převedení krizového řízení na vnitrostátní úroveň a nechat daňové poplatníky v členských státech nechráněné, pokud by nebyli zahrnuti do spolehlivé záchranné sítě. První fáze podpory likvidity by mohla být považována za přechodný krok k plnohodnotnému evropskému systému pojištění vkladů s ohledem na ustálený stav architektury bankovní unie, což je konečný cíl pro dokončení regulačního prostředí po krizi.

#ToPodstatné: Čeká nás vstup do bankovní unie?

#ToPodstatné

Informace v minulém newsletteru o rozdělení miliard pro neziskovky na příští rok vzbudila očekávatelnou pozornost. Ptal jsem se, jak by stát mohl trochu lépe tento chaos se spoustou poskytovatelů, cílů a strategií řešit. Uveřejňuji část z reakce jednoho z předních znalců zdejšího neziskového prostředí:

Stát by měl chtít mít přehled o neziskovém/občanském sektoru. Jak o tom, kolik veřejných peněz jím prochází a odkud, tak o tom, v jakém je stavu - finančně, personálně atd. Tuto roli nyní z malé části plní to centrální reportování, o kterém píšete. Zároveň jednotlivé rezorty by měly mít přehled o NNO ve svých oblastech a umět je efektivně podpořit - nejen proto, abychom věděli, kolik do nich “lijí” peněz, ale hlavně proto, aby věděly, kdo existuje a funguje v oblastech, ve kterých se ministerstva svými politikami snaží zasahovat. Nevládky v tomto smyslu nejsou sektor, který je třeba podporovat, ale v mnoha oblastech by měly být brány jako integrální součást systému veřejných politik a služeb - především jejich implementace, ale také vývoje, inovací a zpětné vazby. Ne proto, že z nouze suplují roli státu, ale proto, že v některých oblastech mohou být nejvhodnějším způsobem, jak zajistit, popř. zlepšovat nebo vyvíjet, veřejné služby. Role státu pak není jen financovat, ale i zapojovat, kultivovat, přebírat know how atd. Pak by mělo být běžným úkolem každého kousku každého ministerstva, aby dobře rozuměl stavu NNO v oblasti, kde působí. Dobrým příkladem, kde se toto děje, byť v malém, je program podpory sociálních inovací na MPSV - placený, jak jinak, z eurofondů. A určitě budou další příklady.

Spíš než provázanou strategii na to, jak finančně podporovat nezisk, by stát potřeboval nějaký guideline pro resorty, jak hrát tuto roli (v odborné literatuře se tomu říká system stewardship) - jak efektivně zapojovat různé typy aktérů do tvorby a poskytování veřejných služeb, včetně NNO. To teď myslím docela chybí: ministerstva často považují “neziskovky” za nějaký monolit, sektor, který má pokud možno mluvit jedním hlasem, a moc s nimi neumí mluvit. (Byť myslím že i toto je oblast, kde Covid stát donutil trochu změnit přístup.) Centrální strategie ve smyslu “letos víc do paliativy a míň do sportu” by asi ničemu nepomohla. Provázání podpory napříč tématy (např. zdravotnictví a sociální péče) by měly být následkem stejného provázání těchto témat ve vládních strategiích.

Něco jiného pak jsou snahy státu o podporu existence a fungování občanské společnosti šířeji, ve smyslu spolkové činnost, aktivního občanství, filantropie atd. - s tím souvisí mj. právní a daňové předpisy, ale také přístup státu k zapojování občanů a spolků do svého fungování - trochu se o tom píše ve strategii ČR 2030 (mimochodem k ní proběhlo první vyhodnocení a rád bych si o něm početl ve Vašem newsletteru); v tomto ranku by mohl být např. i vás návrh z předchozí knížky o daňových asignacích. Mít v tomto směru ucelenou strategii, resp. nějaké průřezové principy, by asi dávalo smysl - otázka, jak to udělat smysluplně a navázat na nějakou reálnou implementaci.

#ToPodstatné: Piště mi #ToPodstatné!