Muži sobě a 260 miliard jde na nákup
24. 5. 2021
Před měsícem jsme se zde v newsletteru loučili s docentem Janem Blatným a jako první vítali profesora Petra Arenebergera. Po měsíci se tak můžeme zase loučit s profesorem Arenbergerem a vyhlížet nového ministra zdravotnictví pro další měsíc. Je pozitivní, že Andrej Babiš už potřetí nechce opakovat nesmysl, že by instaloval do čela složitého a v mnoha ohledech decentralizovaného rezortu člověka zcela mimo ministerstvo, který se jen obtížně zaučuje. To je dobře. Zda už konečně našel důstojného ministra, to se nechme překvapit.
Ale ještě k profesorovi Arenbergerovi. Ten má nyní z ostudy kabát. I Babiše překvapilo, s jakou laxností do vlády premiéra ve střetu zájmů vstoupil vysoký manažer, který nemá v pořádku své rozsáhlé majetkové poměry. To Babiše vytočilo a uspíšilo Arenbergerův konec, na čemž se minulý týden v Lánech finálně shodl s prezidentem, i když o tom údajně vůbec nejednali.
Profesor Arenberger ale rozhodně neodchází jako poražený. Po ambiciózním doktorovi nepříliš šťastné ministrování steče jako voda, moc ale zůstane. A ještě se rozšíří. Již před měsícem jsem informoval, že Babiš nehledá na ministerstvo někoho na krocení viru, ale hlavně předvolebního garanta boje s rakovinou. To trvá. V Národní plánu obnovy byla před nástupem Arenbergera narozpočtována obří celorepubliková onkologická síť za 7,5 miliardy, nyní odchází a je tam za 10,2 miliardy. A co je nejdůležitější – centrum bude v Arenbergerových Královských Vinohradech, i když dosud jako hlavní onkologické centrum země kvalitně sloužil Masarykův onkologický ústav v Brně. Všichni jsou tak spokojeni. Snad kromě českého zdravotnictví...
Tradiční debata #ToPodstatné opět na Twitter Spaces. Nelze to předem naplánovat, tedy v pondělí v osm večer by se měl objevit link na mém profilu. Kdo bude host, se nechte překvapit.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Muži sobě
Tu hradbu třinácti mužů a jedné ženy při představování programu Pirátů a Starostů musel vymyslet někdo šílený. Okamžitě se debata o programu stočila k zastoupení mužů a žena na kandidátce. Koalice Spolu má úplně stejně krajských lídryň, ale takového naběhnutí na vidle se nedopustila.
Byl bych raději za debatu o programu obou koalic (o programu Spolu zde a programu Pirátů zde), ale to neznamená, že debata o zastoupení mužů a žen na kandidátkách není podstatná.
Obě opoziční koalice nyní fungují jako jakýsi amplion mužské vysoké politiky. Pokud se musí dohodnout dvě či dokonce tři strany, odsunují ženy ještě hlouběji na nevolitelná místa kandidátky.
Debata se zatím vedla jen o poměru lídryň, kde Piráti mají v Praze Olgu Richterovou a Spolu Markétu Adamovou. Jinak nic. To ale není přeci vše. Tak se podívejme na další statistiky, a to podstatnější. Pak teprve vysvitne, jaká je to hrůza.
Pokud budeme hledat ženu v první trojce kandidátních listin, tak ta je u Spolu jen v Karlovarském, Moravskoslezském, Středočeském kraji a na Vysočině a v Praze. To je neuvěřitelně málo, koaliční mechanika ženy stačila skoro všude na nevolitelná místa. U Pirátů a Starostů – kde by jeden čekal lepší výsledky, když se dohadují jen dvě síly – je to ještě horší. Žena v první trojce je v Pardubickém, Středočeském kraji a Praze.
Ve všech ostatních krajích jsou ženy od čtvrtého místa níž, což často na sněmovnu nebude stačit. Někde je to už úplně absurdní – Spolu má v Pardubickém kraji první ženu na desátém místě, v Olomouckém na devátém. Nejhorší pirátské kraje jsou Královéhradecký a Vysočina, kde první ženy jsou na sedmé pozici.
Kromě toho, že vyoutování žen neměly připustit centrály při dohadování zipování jednotlivých subjektů, tak je i velká marketingová chyba. Voličská skupina žen je jednou z klíčových, na rozdíl o jinak pojatých voličských skupin není nikdy příliš pevná a dá se oslovit.
Opravdu chtějí ale současný establisment odstavit dvě opoziční síly, které svorně nabízí Královéhradeckém kraji první ženu na bezpečně nevolitelném sedmém místě a v mnoha dalších krajích je to stejné?
#ToPodstatné: Do jakého místa na krajské sněmovní kandidátce by se měla podle vás objevit první žena?
Trh veřejných zakázek krizi vůbec nezaznamenal
Na vládu jde vyhodnocení stavu veřejných zakázek za minulý rok. Dokument mám k dispozici a je to zajímavé čtení, které ukazuje covidovou krizi zase z jiné perspektivy. Ač by to jeden nečekal, trh veřejných zakázek i před hospodářský propad rostl.
Ačkoliv byl ekonomický vývoj České republiky v roce 2020 negativně poznamenán epidemií COVID-19, což vedlo k jejímu meziročnímu poklesu o 5,6 %, samotný rozsah trhu veřejných zakázek významně zasažen nebyl. Oproti roku 2019 došlo k jeho nárůstu o 38 mld. Kč (tj. o 5,5 %). Trh rostl jak u veřejných zadavatelů (o 29 mld. Kč), tak u zadavatelů sektorových (o 9 mld. Kč).
Důvodů je asi více, mnohé se narozpočtovalo už 2019, vláda uvolnila peníze, ale stejně to vypadá, že ač na někoho dopadla krize hodně ostře, tak oblasti, které byly výrazně přehřáté před pandemií, tak maximálně zvolnily, nebo ani to ne. Zpráva předpokládá růst trhu veřejných zakázek i 2021.
Zajímavé jsou samozřejmě také rozklady, jak se soutěží. Ač se během covidu medializovaly leckteré absurdní zakázky z ruky, tak celkově to nevypadá, že bychom se propadly do systémové korupce.
Podíl otevřených řízení na celkové hodnotě veřejných zakázek evidovaných v ISVZ meziročně vzrostl (62 % v roce 2019, 68 % v roce 2020). Pokles podílu na celkové hodnotě zadaných zakázek v roce 2020 pozorujeme u zjednodušeného podlimitního řízení (13 %) a jednacího řízení s uveřejněním (1 %). Objem zakázek v JŘBU nepřekročil 5 %. Ostatní druhy zadávacích řízení zůstávají v případě veřejných zadavatelů marginální, pouze u užšího řízení byl sledován meziroční růst hodnoty zadaných zakázek z 36 na 43 mld. Kč.
V případě sektorových zadavatelů můžeme pozorovat změnu oproti předchozímu roku. V roce 2020 došlo k snížení podílů JŘBU na základě počtu veřejných zakázek a naopak ke zvýšení podílu jednacího řízení s uveřejněním na celkovém počtu veřejných zakázek. Z hlediska finančního objemu se v roce 2020 zvýšil podíl otevřeného řízení a užšího řízení na úkor jednacího řízení s uveřejněním. Objem zakázek v JŘBU klesl na 8 %.
Absurdní pořád zůstává nízký zájem o zakázky. Aby celý systém fungoval, musí být konkurence, jinak je fingovačka, kdy je jediný zájemce, který si domluví druhého kamaráda, aby vyhověl „soutěži“. Pokud o jednu zakázku i v hluboké covidové krizi soutěží průměrně tři subjekty, je to málo.
Ukazatel průměrného počtu podaných nabídek u zadaných zakázek veřejných zadavatelů v roce 2020 meziročně vzrostl na hodnotu 3,29, což se oproti roku 2019 (2,91) dá počítat jako mírný růst. I přes vysoký podíl transparentních druhů zadávacích řízení se ovšem stále nedaří zintenzivnit konkurenci na straně nabídky.
Průměrný počet nabídek u sektorových zadavatelů se v roce 2020 také zvýšil na hodnotou 2,9, což se dá považovat za růst oproti roku 2019 (2,32).
Přestože to vypadá, že přehřátý trh veřejných zakázek si covidu ani nevšiml, což je dobře, tak s tím samozřejmě zůstávají i staré problémy. Na některé z nich upozorňuje opakovaně Nejvyšší kontrolní úřad.
NKÚ dlouhodobě uvádí, že v oblasti zadávání veřejných zakázek spatřuje značný prostor pro zvýšení celkové efektivity hospodaření státu. Platí to i pro výsledky kontrol ukončených v roce 2020. Nedodržování zákonných pravidel a používání nesprávných postupů ve svém souhrnu negativně ovlivňují dosažení ekonomické výhodnosti zadaných veřejných zakázek. Opětovně bylo zjištěno neoprávněné použití jednacího řízení bez uveřejnění a omezování konkurenčního prostředí, ke kterému významnou měrou přispívá porušování základních zásad zadávání a v neposlední řadě i přetrvávání závislosti na stávajícím dodavateli.
#ToPodstatné: Jak zefektivnit trh veřejných zakázek, aby to nebylo otravné papírování, ale skutečná efektivní a rychlá soutěž?
260 miliard půjde na nákupy
Česká národní banka vydala zprávu o měnové politice, kde se mimo jiné zaměřila na úspory domácností. To je velké téma, protože nikdo přesně neví, zda jsou běžné, vynucené či z opatrnosti. Je něco jiného, když dáte vedle milion, který nepotřebujete. A milion, který jste utržili za zkrachovalý nuceně prodaný penzion, ve kterém jste utopily tři miliony. Je to důležité i makroekonomicky, abychom odhadli, jak se odložená spotřeba projeví na pocovidovém růstu. ČNB dodatečné úspory vyšly na 260 miliard.
Pro účely naší analýzy jsme úspory rozdělili na běžné a dodatečné. Běžnými úsporami rozumíme takové úspory, které by domácnosti tvořily i bez pandemie v průběhu běžného hospodářského cyklu. Tuto část úspor počítáme jako součin dlouhodobého průměru míry úspor a reálného hrubého disponibilního důchodu (RHDD). Následně běžné úspory odečteme od celkově pozorovaných a tím získáme celkový objem dodatečných úspor, které domácnosti vytvořily v souvislosti s pandemií. V uvažovaném období pandemických uzavírek, tedy mezi prvním čtvrtletím loňského a letošního roku, takto domácnosti v souhrnu odložily stranou 260 mld. Kč dodatečných úspor ve stálých cenách.
Opatrnostní úspory jsou v tom podle ČNB malé, takže vynucené úspory vychází na nějakých 200 miliard. To není málo. Co s nimi bude dál?
Očekáváme, že část vynucených úspor bude na odloženou (dodatečnou) spotřebu využívána zejména s otevřením maloobchodu a služeb od poloviny letošního roku. Lidé budou utrácet zejména za položky jako odívání a obuv, bytové vybavení, za dopravu, rekreaci, kulturu, sport, zábavu a stravovací služby. Na základě vah tohoto sortimentu ve spotřebním koši a objemu vynucených úspor odhadujeme, že odložená spotřeba bude činit přes 50 mld. Kč. Z hlediska časové realizace odložené spotřeby očekáváme, že její postupné zvyšování potrvá až do počátku příštího roku, posléze začne její efekt odeznívat.
Tak uvidíme. Takový scénář předpokládá lineární vývoj, což s nadcházejími volbami a možným podzimním návratem viru také může dopadnout úplně jinak.
#ToPodstatné: Měla by vláda nějak podpořit pocovidovou spotřebu, nebo odložené spotřeba udělá své a bude to stačit, aby si oslabené služby sáhly na slušné tržby?
#ToPodstatné
Kritiky Národního plánu obnovy zde v newsletteru bylo už více než dost. Finalizace plánu s naprosto nedostatečnou odezvou ve veřejné debatě ale dosvědčuje, že je třeba pokračovat. Že do Bruselu posíláme zcela nerealistický plán, to je snad všem jasné. Popsal jsem to naposledy v komentáři „Chtěli jsme modernizovat, ale dopadlo to jako vždycky“.
Asi největším problémem je nesplnění zelených cílů plánu obnovy, což bude ještě velký nejen ekologický, ale i politický, ekonomický a diplomatický problém. Proto v #ToPodstatné podrobně reaguje šéfka hnutí Duha Anna Kárníková a vysvětluje, co velmi brzo vyhřezne na povrch:
„Vláda Národní plán obnovy (NPO) schválila, aniž by byl dojednaný s Evropskou komisí - netýká se to jen nových komponent (2.8. a 2.9.), které komise před schválením materiálu vládou vůbec neviděla, ale také některých starších kontroverzních komponent, zejména problematické 2.6. Ministerstva zemědělství, kde může nakonec dojít ještě k dalšími snížení climate taggingu (např. u cca 8 mld. na zalesnění není jasné, jak dialog s EK dopadne). Pokud k tomu dojde, bude třeba do NPO dodat ještě další zelené projekty, protože ty od MŽP nemusí na dosažení 37 % nakonec také stačit (např. brownfieldy, na které má jít nově 3,332 mld., mají v metodice EK tagging pouze 40 %). MŽP a MMR mají nyní velmi krátkou dobu na zpracování veškeré dokumentace k novým komponentám a na vyjednávání s EK, ne které ostatní resorty měly měsíce. Havlíčkem avizovaný konec května tedy nemusí být realistický termín odevzdání do Bruselu.
Proč došlo i přesto ke schválení? Může to být PR snaha ukázat, že se to hýbe, nebo také snaha vytvořit na EK větší tlak, aby balíček vzala jak je nebo odmítla. Každopádně do Bruselu ještě balíček oficiálně neodešel, jakmile tak vláda učiní, odpověď už bude moct být jen ano nebo ne.
Nedořešený je zatím také systém monitoringu a evaluace, který ale významně ovlivňuje to, jaké investice má smysl do rychlého plánu dát. Pokud by byl systém nastaven podobně rigidně jako u operačních programů, mělo by např. MŽP problém proinvestovat nově dohozené stamiliony do drobných krajinných projektů, které mají sice velký efekt, ale náročnou přípravu (to je vidět na směšných počtech takových projektů, kterými se každoročně MŽP chlubí - např. 100 mokřadů a 19 km revitalizovaných koryt řek v roce 2019, byť jsou potřeba minimálně tisícinásobky). Ministerstva se už nyní obávají s jakéhosi vykazovacího hybridu, který bude extrémně těžké administrovat (ministerstva doufala, že to bude instrument snazší než evropské fondy), MF zároveň nechce jít cestou rozvolnění pravidel, protože se bojí kolapsu proplácení plánu.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
