Vrtěti rakovinou, volební miliony a zpráva o mrtvých lesích

Bartův spolek doposlal opozičním koalicím miliony

V newsletteru jsem už před časem informoval o ustavení Spolku pro podporu liberální demokracie ČR. Jde o vehikl podnikatelů Jana Barty, Dušana Šenkypla a Petra Krajíčka s podporou Martina Hájka, Martina Vohánky a Libora Winklera. Ti se koncem minulého roku rozhodli pro výraznou podporu stran, které se sdruží do koalic. ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN jejich kritéria splnili a tak získali po 2,5 milionu. Nyní v polovině září dostali druhou půlku. Nejde celkově o málo peněz – pro trojkoalici je to 15 milionů, pro dvojkoalici deset.

Problém je, že to je pobídka k něčemu, co už není relevantní. Strach z pětiprocentní hranice pro menší strany sice dál trvá, ale neplatí už to hlavní, byť to stále visí na stránkách spolku:

Český volební systém zásadně znevýhodňuje malé strany. Například při minulých volbách získala největší strana 29,64 % hlasů, nicméně celých 39 % poslaneckých mandátů. A naopak nejmenší parlamentní strana získala 5,18 % hlasů a pouze 3 % mandátů.

Ústavní soud totiž přepočet dle d'Hondtovy metody zrušil, poslanci se shodli na novém. S pomocí takzvané Imperialiho kvóty se výrazně oslabí favorizace velkých stran. Zbylé nerozdělené mandáty se pak na celostátní úrovni přidělí ve druhém skrutiniu pomocí takzvané Hagenbach-Bischoffovy kvóty.

Že nelze žádným volebním inženýrstvím dopředu pomoci kýženému výsledku, konec konců dokládá i aktuální situace – letitý strach mnohých o dostatečnou poslaneckou reprezentaci topky, lidovců či stanařů vystřídal strach, že podle nového přepočtu mohou získat rozhodující mandáty komunisté či Přísaha.

#ToPodstatné: Jaká bychom měla mít pravidla pro podporu stran byznysem?

Investiční pobídky stále bez systému

Končící vláda s končící sněmovnou nutně potřebují dohnat co nejvíce restů. Ale co místo toho řeší premiér? Dotaci pro obalovou firmu. O co jde: na vládu jde jedna z prvních podpor podle nového zákona o investičních pobídkách, kdy velké dotace musí schvalovat vláda.

Je to zcela nesystémové, pobízí to ke zpolitizovanému rozhodování a odrazuje to velké investory, protože nakonec vše závisí na libovůli premiéra. Ale přesně tak to byznysman Andrej Babiš chtěl, aby žádný jiný velkopodnikatel si nemohl sáhnout do eráru bez jeho požehnání.

Nyní tedy na vládu jde žádost firmy Huhtamaki Flexible Packaging, která v Buštěhradu na Kladensku chce rozšiřovat firmu na potravinářské obaly. Žádost mám k dispozici. Forma podpory má být sleva na dani z příjmů pro stávajícího poplatníka, výše 25 % způsobilých nákladů, tedy 253,5 milionu. Výše investice je přes miliardu a mělo by vzniknout 180 nových pracovních míst.

Žádost také hezky ukazuje limity novelizace zákona, od kterého si všichni slibovali dotace pro hi-tech projekty. Podle dobrozdání to vypadá jinak: „Podmínka vyšší přidané hodnoty ve formě 2 % podílu výzkumných a vývojových pracovníků na celkovém počtu zaměstnanců je plněna na minimální hranici“, dále jde o kategorii „medium-low-technology industries“ a „investiční akce nepřispěje k rozvoji dodavatelsko-odběratelského řetězce v regionu, většina výrobního materiálu je nakupována od zahraničních osob, neboť v České republice neexistuje dle sdělení Žadatele dodavatel takto specifických vstupů“.

Jediné, co se tak oproti minulosti v investičních pobídkách výrazně změnilo, je nekonečné čekání na premiéra. Celkem nekomplikovaná žádost je již z ledna tohoto roku, nyní máme září a na vládu musí být připraveny hned dvě verze dobrozdání – buď souhlasné či zamítavé, podle toho jak se premiér zrovna vyspí.

#ToPodstatné: Jak zlepšit investiční pobídky v Česku (pokud vůbec mají být)?

Zpráva o suchu a mrtvých lesích

Na vládu jde Zpráva o životním prostředí 2020, kterou mám již k dispozici. Asi není třeba komentovat, jen citovat. Nepřekvapilo by mě, kdyby materiál vláda projednala nakonec až po volbách. Podobně jako i výroční zpráva o migraci, kterou jsem zde již několikrát citoval, ani tento dokument preference vládních stran nemůže zlepšit.

Zásadním přímým dopadem projevů změny klimatu a způsobu hospodaření je špatný zdravotní stav lesů. Vlivem rozsáhlé těžby dřeva v souvislosti s kůrovcovou kalamitou vznikla velká plocha holin a lesy se staly zdrojem emisí skleníkových plynů. Nicméně, v zasažených oblastech dochází k rozsáhlé obnově lesů s převahou výsadby listnatých dřevin. Zemědělská půda je vůči projevům změny klimatu zranitelná vzhledem k intenzivnímu hospodaření založenému na využívání minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, využívání nadměrných půdních bloků a vysokém stupni zornění. Navíc, zemědělské půdy dlouhodobě ubývá ve prospěch zastavěných ploch. Roste vliv intenzivního hospodaření v krajině a změny klimatu na biodiverzitu. Řada druhů z naší přírody mizí, či posouvá hranice svého výskytu.

Rok 2020 byl velmi teplý, ve srovnání s předchozími dvěma roky byl však bohatší na srážky. Přesto na části území pokračovalo půdní a hydrologické sucho. Nízká zásoba vody ve sněhové pokrývce a deficit srážek v jarních měsících se projevily na podnormálních stavech průtoků a na silně až mimořádně podnormální úrovni stavu hladin podzemních vod na většině území. V souvislosti se změnou klimatu roste počet událostí způsobených živelními pohromami, dlouhodobě především z důvodu silného větru a povodní, které se rovněž významnou měrou podílejí na pojistných škodách evidovaných českými pojišťovnami. Podpora připravenosti na extremitu počasí, resp. dopady změny klimatu, a to včetně sucha, je zajišťována řadou programů jak z národních, tak evropských zdrojů, a také preventivně výchovnou činností. Emise skleníkových plynů z velkých stacionárních spalovacích zdrojů klesají, naopak s výjimkou roku 2020 rostou emise skleníkových plynů z dopravy a pokračuje růst emisí z odpadů. Výrazně rostou emise skleníkových plynů ze sektoru změn využití území a lesnictví (LULUCF) v důsledku špatného zdravotního stavu lesů. Od roku 2018 jsou tak lesy zdrojem dalších emisí skleníkových plynů, namísto ukládání uhlíku v biomase, jak tomu bylo doposud.

#ToPodstatné: Je situace už tak vážná, že se ji konečně ve vlastním zájmu začneme věnovat? Nebo raději uschneme na placičku?

Nepokryté náklady za 9,6 miliardy

Končí administrace i jedné z posledních covidových pomocí. Tou byla dotace Covid-nepokryté náklady. Výsledky mám již k dispozici. V první výzvě přes čtyři tisíce subjektů zažádalo o 6,1 miliardy, v druhé přes tři tisíce subjektů o 3,5 miliardy. „Celkový objem potřebné finanční alokace je ve výši 9,6 mld. Kč, což znamená navýšení prostředků celého programu o 2 mld. Kč,“ říká zpráva, kterou dostanou brzo ministři na stůl.

Bohužel jakékoliv vyhodnocení často velmi špatně nastavených programů vůbec neprobíhá, což je škoda. Nepokryté náklady přitom ještě patřily k tomu lepšímu – reflektovaly to, po čem volali ekonomové od jara 2020, místo paušálů odstupňovat pomoc dle velikosti obratu.

Už jsem v newsletteru popisoval absurdní případy s administrací této dotace, to nechme nyní stranou. Podstatný počet žádostí v tisících, což opravdu nelze považovat za plošnou akci, která zachránila podnikatele. A pak je tu druhý problém, jak měl vypadat postupný výstup z podpory. Ta nakonec nebyla. Mnozí podnikatelé, kteří v covidu vykrváceli, se tak nyní rychle snaží zahojit zdražováním a jen ženou už tak vysokou inflaci vzhůru.

#ToPodstatné: Jaký z covidových programů pro byznys nakonec fungoval nejlépe?

Daniel Hůle: Milostivé léto je neopakovatelná šance

Milostivé léto je skutečně mimořádná příležitost. Místo pěti let v oddlužení s nejistým výsledkem můžete se za tři měsíce zbavit statisícových až milionových dluhů. Řada škarohlídů říká, že lidé s těmito dluhy mají být dávno v insolvenci, nebo že si tím dlužníci vyřeší jen některé dluhy. V čem je ale Milostivé léto unikátní? Ač si většina lidí s lichvou spojí spíše predátorské firmy, u řady veřejnoprávních dluhů se setkáme s excesivním příslušenstvím, vedle kterého se kdejaký lichvář jeví jako lidumil. Ať již to byl 90 procentní roční sankční úrok u dluhů za bydlení, nebo nejvyšší odměny advokátů za vymáhání bagatelních dluhů v Evropě. Výsledkem jsou statisícové až milionové dluhy, které vyrostly z tisícových až desetitisícových původních dluhů.

Když od konce října do konce ledna zaplatíte 1 700 Kč u dluhu za jízdu na černo, zmizí vám exekuce za 21 tisíc. U nájmu to je ještě zajímavější. Zaplacením devíti tisíc se naše klientka zbaví exekuce za 240 tisíc, apod.

Jde zkrátka o příležitost, která se nebude opakovat, ale aby ji dlužníci využili, musí se o ni dozvědět. Například Praha se rozhodla informovat své dlužníky o této možnosti. Začínají se pomalu přidávat další města, kraje… Pokud chceme ukončit během vánoc statisíce exekucí, můžeme pro to něco udělat téměř každý. Od sdílení informací na sociálních sítích, poslat tip blízkým, zaměstnavatelé mohou oslovit své zaměstnance s exekucí, novináři o tom mohou napsat, komunální politici rozhodnout o informování dlužníků v obci. Nejde přitom o odpuštění dluhů, ale amnestii sankcí a poplatků. Člověk v tísni teď hledá cestu, jak navíc propojit lidi ochotné pomoci dlužníkům se splacením dlužné jistiny. Zvláště u těch vyšších v řádu desítek tisíc to totiž dlužníci sami nezvládnou. Prosím pomozte. Pokud nevíte jak, obraťte se na Helplinku Člověka v tísni 770-600-800 a my vám poradíme. Má to smysl!

#ToPodstatné: Máte jiný názor či doplnění? Napište ho do Povolebního programu.

Co číst

• Investigace má záslužný podcast O volbách a datech pod vedením Josefa Šlerky. Odborníci předkládají data, já z nich pak dělám dezinpretace.
   
• Vzestup a pád Zelených je jeden z nejzajímavějších příběhů německých voleb. V mnohém se podobá příběhu Pirátů v Česku.
   
• Economist kriticky k Merkelové, které odsouvala příliš mnoho rozhodnutí. 

• A ještě jednou chytrá kritika Merkelové.

A zpět do české předvolební kampaně k všem těm narychlo otevíraným dopravním stavbám a jiným slavně dokončeným investicím. Veřejné investiční výdaje stále ještě ani nedosáhly podílu z rozpočtu jako v krizových letech 2009 a 2010. To jen pro získání perspektivy...​​​​​