Newsletter DK
← zpět na archiv

Energokrizi nevyřeší pokuta z Bruselu a ožebračení obcí

25. 10. 2021

Špatný zdravotní stav prezidenta vybudil spekulace, zda nebudou prezidentské volby dříve než v roce 2023. Nějakou dobu může republika fungovat podle článku 66, ale dlouhodobě je neudržitelné, aby premiér a předseda sněmovny měli pravomoce, které nemají co mít.

Jako v roce 2018 tak najednou koukáme, že žádný široce známý a zvolitelný kandidát najednou není. Měl by to být ideálně někdo s politickou zkušeností, známostí a konsenzuální image. Kandidatury pánů Topolánka, Horáčka, Fischera či Hilšera byly natolik slabé, že nejpřijatelnější osobou se nakonec stal Jiří Drahoš. A nevyhrál. I nyní se řadí již několik zájemců o Hrad, žádný však opět není člověk s politickou zkušeností a obecnou známostí.

Sice už nebude kandidovat Miloš Zeman, ale je možné, že bude kandidovat Andrej Babiš. Není přitom důvod, proč by nemohl vyhrát. Možná jako jediný bude mít relevantní politickou zkušenost a známost. Často se přitom uvádí slovenský příklad Roberta Fica, proč to Babišovi podobně nakonec nemůže vyjít. Ale to je úplně mylné srovnání. Fico v roce 2014 kandidoval z pozice premiéra a to dokonce dva roky potom, co získal 44 procent hlasů a sestavil jednobarevnou vládu. Projevilo se tak logicky vyvažování voličů, protože moci by Fico už měl příliš mnoho. Babiš je nyní v úplně jiné roli. Sněmovní volby prohrál, nyní se portrétuje jako ublížený advokát běžných lidí. Po prezidentské funkci nikdy netoužil, ale vzhledem k tomu, že se proti němu nerýsuje žádná silná váha, je reálné nebezpečí, že o funkci bude usilovat. Prostě proto, že se nejvyšší ústavní funkce nyní nabízí skoro zadarmo.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Pokutu z Bruselu a k tomu ožebračit obce

Z vládního řešení energetické krize přitáhlo největší pozornost snižování DPH. Za listopad a prosinec vláda odpustí 21procentní daň, ač něco takového je neslučitelné s unijním právem. A vláda chce jít ještě dále a od Nového roku kompletně DPH na energie odpustit. To je opět porušení unijního práva, protože jde o harmonizovanou daň s minimální sazbou. Absurdní je celý právní koncept, že bychom se na nulovou daň dostali kompletním vyjmutím energií ze zdaňovací povinnosti. A přiznává to samo ministerstvo v důvodové zprávě, kterou mám k dispozici:

Navrhovaná právní úprava není slučitelná s právem Evropské unie, neboť to neumožňuje zavést osvobození od daně s nárokem na odpočet daně na dodání elektřiny a plynu. Česká republika vyjednává možnost aplikovat jak sníženou sazbu daně dle čl. 102 směrnice 2006/112/ES, tak i osvobození od daně s nárokem na odpočet v rámci výboru pro DPH a dále s Evropskou komisí. Nicméně z důvodů nutnosti reagovat na aktuální kritický stav v oblasti energií a jejich negativní dopad na domácnosti a malé podniky, je tato navrhovaná úprava předkládána, aniž by tato úprava na úrovni Evropské unii byla schválena.

V debatě o DPH na energie úplně zapadlo, že vláda se pouští do šarvátky nejen s Bruselem, ale i s českými kraji a obcemi. DPH je sdílená daň a náklady dvě miliardy nebude postrádat jen centrální vláda. Opět cituji z dokumentu, ze kterého jasně vyplývá, že si kraje budou muset měsíčně přichystat dvě stě milionů a obce dokonce půl miliardy:

Předpokládaný fiskální dopad zavedení osvobození od daně s nárokem na odpočet daně na dodání elektřiny a plynu (resp. snížení sazby daně z přidané hodnoty z 21 % na 0 %) přestavuje za jeden kalendářní měsíc na úrovni veřejných rozpočtů snížení příjmů o částku 2,08 mld. Kč (z toho se státního rozpočtu týká částka 1,3 mld. Kč, rozpočtu krajů částka 0,2 mld. Kč, rozpočtu obcí 0,54 mld. Kč).

Tak hodně štěstí při marném vyjednávání v Bruselu a ještě marnějším bojem se silným starostenským hnutím nejen v Senátu, ale nyní už i ve sněmovně.


#ToPodstatné: Měla by se DPH vůbec upravovat? A pokud ano, jak?

Obnovitelné miliardy, které se už neobnoví

Ve stínu této nebezpečné hry s DPH se však rodí něco ještě mnohem horšího, a to dlouhodobé snížení poplatků za obnovitelné zdroje. Podle vlády bude snížen domácnostem poplatek až za 1500 korun. To je sporné jednak čistě logicky: poplatek má podporovat ekologické zdroje, krize ukázala, že je nutné do nich mnohem více investovat a nebýt závislý na ruských energiích, my však uděláme pravý opak. Rychlost opatření se zde vůbec nepotkává s logikou.

Navíc může nakonec jít o trvalé snížení podpory. Na podporované zdroje energie jde ročně nějakých 45 miliard, 27 miliard platí stát, 20 miliard domácnosti a firmy. Nyní se zhruba osm miliard odpustí rodinám, dalších osm miliard možná brzo firmám. Kdo z politiků se příplatky odváží vrátit zpět?

K dispozici mám detailní dokument, jak se má měnit zákon o podporovaných zdrojích energie.

Klíčový je paragraf 28, kde se má nově doplnit: „Nařízení může dále stanovit množství elektřiny odebrané odběratelem kategorie D, které se nezahrne do celkového odebraného množství elektřiny pro výpočet maximální platby na podporu elektřiny podle § 28a odst. 2.“ Tedy v překladu: politici dostanou pravomoc hýbat s cenou energií, a brzo to nemusí být dle energetických krizí, ale dle volebního cyklu.

Zákon zároveň bude umožňovat Energetickému regulačnímu úřadu stanovit úhradu na složku ceny služby distribuční soustavy a složku ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny pro předávací místa s distribuční soustavou na napěťové hladině nízkého napětí také podle distribuční sazby.

Důvodová zpráva sama říká, že je to nástroj sociální politiky, nikoliv energetické:

Cílem změny zákona je umožnit kompenzaci části regulované ceny elektřiny související s provozní podporou obnovitelných a dalších podporovaných zdrojů energie (složka ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny), kterou hradí ve svých platbách za odebranou elektřinu domácnosti. Využití navrhovaného zákonného opatření by mělo pozitivní vliv na ekonomickou a sociální stabilitu prostředí v České republice, jelikož částečně zabrání zvyšování nákladů na bydlení.

Vůbec tuto změnu podpory obnovitelných zdrojů nemáme prodiskutovánu a je to jen další argument, proč by podpora měla být dávkově cílená, aniž bychom si bez rozmyslu bourali celý daňový systém, který už nikdy nedáme pak dohromady.

Na druhou stranu: pokud politici už minulý rok rozbořili daně z příjmu fyzických osob, je vlastně logické, že s podobným entuziazmem Ferdy Mravence nyní přechází k DPH a energetickým daním...

#ToPodstatné: Jak tedy účinně pomoci domácnostem v energokrizi?

Spolu už vyhlíží komunální volby v Praze

Koalice Spolu a Pirátů a STAN dosáhly úspěchu ve sněmovních volbách, ale v je otázka, zda tato spolupráce vydrží i do dalších voleb. U Pirátů a Starostů je celkem jasné, že ne. Starostové jsou příliš silná kroužkovací síla, nyní mají Piráti o 20 mandátů méně, než by bez kroužkování měli ze společných kandidátek. Některým Starostům narostl hřebínek a vůbec si neuvědomují, že mají mandáty právě kvůli pirátským voličům. Opatrná kritika se ozývá i ze zákulisí Spolu – lidovci mají 23 poslanců, což absolutně neodpovídá republikové podpoře KDU-ČSL. Mají o šest mandátů více, než by měli bez kroužkování, ve výsledku dokonce více než 10procentní SPD s 20 mandáty.

Nicméně je jisté, že v nadcházejících volbách alespoň Spolu vydrží. A to nejen v prezidentských volbách, kde je společný kandidát ODS, TOP 09 a KDU-ČSL pravděpodobný. Ale i v komunálních volbách příštího roku. V nich se bude volit i v Praze a TOP 09 si minulou středu již podalo registraci značky Spolu pro Prahu.

Je tedy pravděpodobné, že o vítězství v hlavním městě bude trojblok usilovat společně. V minulých volbách byli přitom proti sobě. ODS jako samostatná strana získala 14 mandátů, TOP 09 kandidovala se Starosty a lidovci byli jen podporovatelé, uskupení získalo 13 mandátů. V této chvíli ani nejsou spolu v pražské vládní koalici.

Ale vzhledem k úspěchu Spolu v hlavním městě ve sněmovních volbách je další spolupráce logická. Kandidátka vedená Markétou Pekarovou Adamovou získala 40 procent hlasů, druzí Piráti se Starosty jen 22 procent.

#ToPodstatné: Udrží se koalice delší dobu pospolu?

GIC v Česku, známka kvality

Překvapivě malou pozornost vzbudilo oznámení PPF, že prodává 30procentní podíl v CETINu. První otázkou je, na co potřebuje centrála na Evropské peníze. Byl půjčkový byznys v Číně tak neúspěšný? Nebo jsou potřeba finance na nějaké chystané akvizice? Či je potřeba dodat lesk investici v silně regulovaném odvětví?

Zajímavý je i samotný investor. Nejde totiž o lecjaký investiční fond, ale speciální vehikl singapurské vlády, která se zahraničními investicemi snaží uchovat hodnotu rezerv. Ne vždy to je bez ztráty kytičky, ale celkově je to obdivovaný fond, který se zaměřuje podobně jako třeba norský ropný fond na dlouhodobý zisk. Z tohoto pohledu je to tedy známka kvality, PPF si mohla vybrat určitě divočejšího partnera.

Trochu smutné ovšem je, že strategická infrastruktura je nyní zase v moci státu, ovšem ne toho českého. 

#ToPodstatné: Která klíčová infrastruktura se nikdy neměla dostat ze státních rukou?

Jan Klesla: Neudusme umělou inteligenci regulací

Na text o potížích s regulací Matyldy reaguje spoluautor Národní strategie umělé inteligence Jan Klesla. Díky!

V minulém newsletteru se David ptal, jak byste regulovali Matyldu, tedy umělou inteligenci. Mám radost, protože tohle téma je skutečně #topodstatné pro budoucnost ČR a EU a jak ukázala i zmíněná předvolební debata lídrů s Matyldou, není u nás diplomaticky řečeno zrovna ve středu zájmu. Jak tedy regulovat AI v Evropě? Krátká odpověď zní nijak. Nebo lépe zatím nijak. Regulace se kterou přišla Evropská komise je doslova nadbytečná a udusí konkurenceschopnost evropských firem v odvětví, které naopak bude motorem světové ekonomiky, a to zvláště v době rapidní digitalizace po covidu. Jak je to možné? Vemte si třeba firmu Rossum.ai, pojmenovanou na počest Karla Čapka. Skvělý český startup, který se zaměřuje na automatické čtení faktur, šetří kancelářskou práci, peníze a lidi. Zrovna ve středu oznámili investici 100 milionů dolarů a míří k tomu stát se prvním českým AI unicornem. Vynikající úspěch, jen si člověk říká, jestli jejich investoři počítali s tím, že do dvou let budou mít své peníze v tvrdě regulovaném odvětví? Řeknete si, co je to za blbost, kdo by reguloval čtení faktur? Ale pozor, Rossum nabízí i obdobně automatické čtení CV. Šikovná věc, pokud se vám hlásí stovky kandidátů. Jenže, to už jsme v HR systémech a ty nám Evropská komise považuje za tzv. vysoce rizikové. Stačí, aby třeba Rossumové nechali svůj systém předtřídit jestli mají uchazeči o práci alespoň základní angličtinu a musí si na něj nechat doslova nalepit nálepku CE. Vážně, CE označení na neuronovou síť. Neboli posouzení shody, které se dělá třeba u elektrotechnických výrobků, nebo hořlavin. To znamená přeložit nejspíš veškerou dokumentaci do němčiny, nebo francouzštiny a dát stovky tisíc euro nějakému velkému úřadu na západ od nás, který bude umět to samé, co s elektromotorem i pro neuronovou síť. K tomu ještě najmout spoustu drahých lidí jenom na dohled, splnit celou řadu dalších povinností, či si nechat konkurenci koukat do zdrojového kódu. Nebo jim tento směr prostě investoři důrazně nedoporučí rozvíjet a personalisti budou dál třídit ručně. Proč? Protože v USA kdosi zneužil chybu v AI k diskriminaci afroameričanů. Co na tom, že v Evropě je to trochu nepravděpodobný problém a diskriminaci podle rasy i třeba věku už nám pokrývá přísný antidiskriminační zákon? Mohl by... To samé třeba fintech, kde je hvězdou zase Twisto se svojí AI jménem Nikita. Co na tom, že už jsou dávno v regulovaném odvětví a každý jejich krok hlídá ČNB? Komise jim ještě naloží další povinnosti. To už není Čapek, ale Kafka.

Asi nejhorší je ale změna mentality. Každý nový AI start-up bude první místo do vývoje samotného produktu, investovat do právníků, aby zjistil, jestli má vůbec smysl pokračovat. Nebo se prostě ti nejlepší seberou a odstěhují do USA, či do Británie, která už rovnou oznámila, že nic takového, jako Brusel nepřijme. Tohle je opravdu vysoká cena za to, abychom regulovali potenciální hrozbu, která se ještě nestala (tzv. ex ante). Nebo se to nestalo v EU, právě proto, že už na to předpisy dopadají. Počkat, počkat, možná namítnete, ale co ochrana našich práv, ať nedopadneme jako v Číně? Nu, ale my už máme ne dva, ale tři systémy jejich ochrany, dva evropské (Chartu a Úmluvu) a jeden národní (Listinu). A hromadu judikatury k tomu. Naposledy, když se pokusil před lety HomeCredit přijít s jednoduchým a původem čínským algoritmem do Česka, dostal cenu velkého bratra a potichoučku zase vycouval. Opravdu si nemyslím, že takový nechtěný postbrexitový dáreček pro Borise Johnsona v podobě našich nejlepších firem stojí za to, aby si jeden francouzský gentleman v Bruselu udělal úplně zbytečný pomníček.

Ano, je spousta oblastí, které regulovat máme. Třeba data, vstupy pro každé AI. Ale na to je tady už GDPR a další chystané předpisy. Podobně je to v případě internetu, ten se také reguluje skrze vstupy, jako jsou telekomunikace. Dokonce třeba ani v právním řádu není definice internetu jako takového a nezdá se, že by to nějak bránilo jeho rozvoji. A to samé platí pro AI. Důležitá je také odpovědnost za škodu. Málo sexy téma, ale o to důležitější, protože Tesla na autopilot vás skutečně může nabourat už dnes. Jenže, to Komise naopak odsouvá a bojuje s iluzorními hrozbami, které se lépe vyjímají v titulcích. Až budeme mít skutečné důkazy o skutečných dírách v našem - už tak dost přebujelém - právním systému, pojďme je zalepit. Do té doby je lepší investovat čas a peníze do úsilí, aby byly Matyldy o něco chytřejší.