Miliardy do škol, zpoplatnění testů v tu nejhorší chvíli a jak regulovat Matyldu

Zpoplatnění testů přijde v tu nejhorší chvíli

Koncem minulého týdne na tiskové konferenci ministr Adam Vojtěch a hlavní hygienička Pavla Svrčinová oznámili záměr, že od prosince se přestanou proplácet preventivní testy vyjma školáků do 12 let. Neschopností dosluhující vlády je, že něco takového vůbec mohla navrhnout. Neschopností rodící se vlády, že okamžitě tento nesmysl nenapadla.

Záměr je zřejmý. Vychází z představy, že kdo se naočkovat chtěl, už mohl, není tedy ve veřejném zájmu dál platit testy z veřejného pojištění. Jenže naprosto zde chybí smysl pro realitu a epidemiologické řízení.

Když Adam Vojtěch poprvé něco takového navrhl koncem srpna, nebyl to špatný nápad. Epidemiologická čísla byla nízká a Vojtěch chtěl kopírovat jiné evropské státy, kde se příliš očkovací kampaň zvolnila, takže ty se jaly ztížit život neočkovaným různými covidpasy a restrikcemi, aby se doočkovali. V jižních státech Evropy to výrazně zvedlo zájem o očkování. V Česku ale již tradičně Adam Vojtěch bývá za své nápady před podzimním nástupem pandemie haněn, aby se pak ukázalo že měl pravdu, ať už jde šlo o povinné nošení roušek či letošní nátlak na očkování, speciálně pak u statisíců stále neočkovaných nejrizikovějších seniorů (viz můj srpnový komentář).

Co ale bylo smysluplné na konci srpna, není už nyní. Okno příležitosti se zavřelo, protože epidemiologická čísla jsou již příliš vysoká, abychom si mohli dovolit přestat podchycovat epidemii co nejširším dostupným testováním.

Už čtyři kraje mají sedmidenní průměr nakažených na 100 tisíc obyvatel nad stovkou, což býval spouštěč přísných restrikcí. Praha a další kraje se ke stovce šplhají. Týdenní číslo R už nikde není pod jedničkou (i na Liberecký kraj došlo).

Ač rozpad nových případů je zřejmý (za říjen týdně 118/100 u neočkovaných a jen 28/100 u očkovaných), je již příliš hazardní omezovat testy. Což například zastává i skupina Meses: „Doporučujeme zachovat možnost bezplatného preventivního testování pro ty, kteří o to mají zájem, obzvláště v situaci, kdy funguje systém T-N-O. Je žádoucí, aby se jednalo především o testy PCR.“

Není to velká věda, všem je to celkem jasné. Bohužel kromě stávající vlády, která se chystá na velmi nebezpečný experiment, a nastupující vlády, kde tomu vůbec nikdo zatím nerozumí.

#ToPodstatné: Pokud omezení testů není cestou, jak tedy pobídnout k větší proočkovanosti?

Plán odstraňování byrokracie pro podnikatele

Ministerstvo průmyslu připravilo „Zprávu o vývoji podnikatelského prostředí v České republice v roce 2020“. Mám ji k dispozici. Kdo by si myslel, že jde o reflexi naprosto mylně nastavených podpor během covidu, tak se plete. Ale i tak je to cenný materiál, protože jde o sumář stávající i chystané podpory podnikání v Česku. A je to hodnověrnější výhled, než všechny předvolební programy dohromady.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2019 představilo takzvaný živnostenský balíček. Z něj se podařilo už vše dle reportu splnit.

Jedná se např. o poskytování zvýhodněných úvěrů a záruk rodinným firmám a s tím spojené zavedení registrace rodinných firem, propojení Registru živnostenského podnikání a Portálu občana, změny zákonů jen dvakrát ročně – zavedených jednotných dat účinnosti, konec daňových výjimek, nové webové stránky pro podnikatele BusinessInfo.cz, omezení statistických průzkumů nebo digitalizace formulářů. Souhrnný přehled všech opatření je uveřejněn na webových stránkách www.zivnostensky-balicek.cz.

Zajímavější je plnění plánu na snižování administrativní zátěže podnikatelů, které je i tématem vítězné ODS, takže určitě to bude nadále priorita.

„Plán systémového snížení administrativní zátěže podnikání na období 2019–2022“ obsahuje 90 sektorových opatření a 21 projektů na digitalizaci veřejné správy. Statistickému zjišťování se věnuje 9 opatření, přičemž se očekává úspora administrativních nákladů ve výši 126,38 milionů. Z dostupných dat byla odhadnuta předběžná úspora ve výši 8,6 miliardy. Z plánovaných 122 opatření se podařilo zatím splnit jen 57.

Některé opatření jsou sice bizarní, například úspěch v podobě „nezavádění nových výjimek“. Nicméně zbytek je zajímavé čtení, co vše v tomto státě muselo vůbec procházet administrací.

Jen výběrově: „Odstranění povinnosti podnikatele v silniční dopravě označit vozidlo obchodním jménem“ v zákoně o silniční dopravě. „Zrušení povinnosti zaměstnavatele vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání v případě ukončení dohody zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce“ v zákoníku práce. A vítězem pro mě je asi „odstranění duplicity kontrol hospodářských subjektů krajskými úřady po kontrole provedené pověřenou osobou“ u kontroly dřeva, tedy dvojí kontrolování státem, že dřevo je dřevo.

Vláda se sice nyní změní, ale nemusí vymýšlet v tomto případě znovu kolo. Sumář minimální debyrokratizace je v podstatě kompletní, nyní je nutné mu dát dostatečnou politickou podporu. Výsledkem pak mohou být skutečně miliardy úspor, které slibovala dosavadní vláda a slibuje je ještě více vláda budoucí, byť to určitě nebude hned v příštím roce.

#ToPodstatné: Co za předpis pro podnikatele byste zrušili vy?

Jak regulovat Matyldu

Česká televize předvolební debatu ozvláštnila umělou inteligencí v podobě Matyldy, což nedopadlo úplně dobře. A to i proto, že politici vůbec netušili, s čím si povídají.

Proto je dobře, že Parlamentní institut sesumíroval studii o právním rámci pro trh s jednotnými daty a shrnul, co se chystá v Evropské unii. Regulatorika už se čile vyjednává a je toho tolik, že zmíním jen několik předpisů. Pro v současnosti plánovaná opatření jsou zásadní dva dokumenty: evropská strategie pro data 2020 a plánovaná strategie digitalizace do roku 2030 (takzvaný digitální kompas).

Ale je toho více.

• Akt o umělé inteligenci: Komise předložila návrh aktu o umělé inteligenci, který má představovat první ucelenou právní úpravu fungování systémů umělé inteligence v EU. Nezabývá se v pravém slova smyslu okruhy dat, které mohou systémy umělé inteligence sbírat a zpracovávat, ale spíše jejich funkcemi. Vymezuje tak kategorie systémů umělé inteligence, které mají být a priori zakázané, klade na některé systémy umělé inteligence zvláštní požadavky v oblasti transparence a zavádí institut vysoce rizikových systémů umělé inteligence, pro které stanoví podrobná pravidla jejich fungování.
• Eprivacy: Směrnice by měla být po vzoru GDPR rekodifikována ve formě nařízení a návrh by v žádném případě neměl směřovat ke snížení úrovně ochrany předpokládané i v kontextu GDPR.
• Akt o správě dat: Má představovat právní rámec pro dosud neupravené opětovné použití dat veřejného sektoru, na která se vztahují práva třetích osob. Dále zavádí institut poskytovatele služeb sdílení dat pro usnadnění sdílení dat mezi právnickými a fyzickými osobami (včetně osobních údajů) a nový právní rámec pro dobrovolné zpřístupňování dat sledující obecně prospěšný cíl (tzv. „datový altruismus“).
• Akt o digitálních službách: Konfliktní návrh aktu o digitálních službách se zaměřuje na internetový obsah a na úpravu způsobů, kterými s ním online platformy nakládají. Nařízení zavádí pojem velmi velkých online platforem, které budou podléhat zvláštním povinnostem s ohledem na své postavení a význam.

#ToPodstatné: Jak byste Matyldu regulovali vy?

Jiří Chýla: Chybí návaznost účelové podpory na institucionální podporu

Profesor fyziky Jiří Chýla reaguje na zveřejnění nové koncepce Grantové agentury v předchozím newsletteru.

V materiálu zcela chybí analýza návaznosti účelové podpory základního výzkumu z GA ČR na institucionální podporu na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DRVO) ústavů AV ČR a veřejných vysokých škol. Jasná specifikace souvislosti těchto dvou zdrojů financování základného výzkumu je nezbytným předpokladem zvýšení úrovně našeho základního výzkumu. Dostatečná výše institucionální podpory na DRVO je zásadní i pro efektivní využití účelové podpory z GA ČR. Je třeba připomenout, že při současné výši podpory na DKRVO jsou rektoři a děkani vysokých škol a ředitelé ústavů Akademie věd v podstatě jen správci budov, protože podpora na DRVO postačuje jen na bazální provoz fakult a ústavů a mzdy části zaměstnanců. Výdaje na samotný výzkum i mzdy části vědců pocházejí z účelových prostředků poskytovaných převážně našimi poskytovateli, což je v případě základního výzkumu právě GA ČR. Názor že prostředky na výzkum je potřeba si „vysoutěžit“ je projevem neznalosti fungování vědeckého prostředí. Představa, že o tom, co se zkoumá v ústavech AV ČR nebo vysokých školách, by měly rozhodovat oborové panely našich poskytovatelů účelové podpory, a ne vedení těchto institucí, ignoruje skutečnost, že v těchto panelech sedí zaměstnanci stejných institucí, které poskytnuté granty konzumují. To, že jsou posuzovatelé jednotlivých žádostí na tom nic nemění. Současný stav vede k fragmentaci výzkumu a znemožňuje vedení těchto institucí aspoň spoluformulovat jejich výzkumný program. Ve skutečně špičkových výzkumných institucích ve světě, například ústavech Společnosti Maxe Plancka v Německu, je situace jiná. Tam je klíčový výběr ředitele, který dostane dostatek v naší terminologii institucionální podpory, aby z ní mohl zaměstnat ty nejlepší vědce, dobře zaplatit nejen je, ale jejich spolupracovníky a pokrýt i veškeré náklady spojené s výzkumem. Za takových podmínek pak lze očekávat špičkové výsledky. V ostře konkurenčním prostředí výzkumu je tohle jediný způsob, jak se prosadit ve světovém kontextu. Jedině pokud budeme organizačně a finančně směřovat k tomuto modelu obecně, můžeme se časem přiblížit aspoň na dohled kvalitě výsledků výzkumu v ústavech Maxe Plancka. Výrazné zvýšení institucionální podpory na DRVO vysokých škol a ústavů AV ČR je k tomu první a základní krok. 

Ctibor Brančík: Jen ad hoc řešení místo koncepční změny

Soudní exekutor Ctibor Brančík reaguje na sedmý bod Povolebního programu, který se týká milostivého léta.

Velká novela exekučního řádu, jejíž součástí je i tzv. milostivé léto je vyvrcholením současných snah o vyřešení staré dluhové zátěže. Nehodlám polemizovat s potřebností takové právní úpravy s ohledem na celospolečenské dopady provádění exekucí. Na druhou stranu její podoba věrně odráží naprostou bezradnost zákonodárců ohledně toho jak se se situací vypořádat. Prostor dostávají ad hoc řešení namísto skutečně koncepčních změn. A teď nemám ani na mysli teritorialitu, která je s ohledem na postoj jednotlivých stakeholderů jablkem sváru a tedy ji nechám raději stranou.

Systém exekučního práva je vystavěn okolo morálního principu, že dluhy se mají platit a náklady vymáhání dluhu má platit povinný, který situaci zapříčinil. Nelze samozřejmě zamlčet celou řadu křiklavých případů, kdy je zavinění povinného s ohledem na okolnosti jeho životní situace možná sporné. Osobní zkušenosti jsou však takové, že se opravdu jedná spíše o ojedinělé kauzy, byť jsou to pochopitelně právě ty, které plní svými příběhy veřejný prostor. Hlavní masa povinných je tvořena lidmi, kteří své povinnosti nedodržují úmyslně nebo z vědomé nedbalosti. Zároveň je třeba dodat, že systém soukromých exekutorů šetří přímé náklady státního rozpočtu, který nemusí financovat vymáhání pohledávek skrze soudy.

Soudní exekutor má povinnost udělat v mezích daných zákonem vše pro to, aby konkrétní pohledávku vymohl, přitom však nemá garantováno, že uspěje a bude mu uhrazeno alespoň to, co na svoji snahu vynaložil, nedej bože, aby měl snad i zisk, z něhož bude živ jako každý jiný podnikatel. Kdo má však hradit náklady neúspěšné exekuce, zejména v případě, že již od samého počátku je zřejmé, že povinný je nemajetný? Bohužel právní úprava dotvořená postupně judikaturou a situací na trhu mezi soudními exekutory dospěla do bodu, v němž oprávnění nejsou nijak ekonomicky regulováni při podávání dopředu zjevně bezúspěšných exekučních návrhů. Veškeré náklady exekutorů hradí ti povinní, kteří jsou ještě schopní své dluhy nějak splácet, případně neumí skrývat svůj majetek nebo přejít do šedé zóny. Solventní povinný tedy hradí nejen náklady svojí exekuce, ale i zbývajících 3/5 až 2/3 nákladů exekucí ostatních. Tyto náklady marných exekucí přitom nabývají zcela reálných kontur, neboť i těmto případům se exekutor musí ze zákona opakovaně věnovat a vynakládat na ně čas svých zaměstnanců, aby nebyl popotahován kontrolními orgány za průtahy. Nicméně nelze pominout efekt, který tento stav má na práva povinných, jak jsem výše naznačil.

Troufám si tvrdit, že shora naznačené ekonomické nastavení placení exekučních nákladů je podstatným důvodem současného "ohromujícího" počtu vedených exekucí. V případě, že by byla důsledněji regulována cena nevymahatelných exekucí i na straně oprávněných, mnoho z těchto případů by nebylo vůbec zahájeno anebo by je soudní exekutoři již dávno zastavili. Taková regulace by mohla otevřít i diskusi a následné stanovení zákonné výše nákladů exekuce dle nových východisek. Dlužno dodat, že v rámci pozměňovacích návrhů projednané novely jistý návrh takového řešení předložila poslankyně Helena Válková, ale nebylo přijato.

Z uvedeného vyplývá, že řešení exekuční zátěže by mohlo být v podstatě elegantnější, než jaké schválila současná politická reprezentace. Právní úprava milostivého léta i povinného zastavování exekucí patří k těm legislativně technicky nejhorším počinům, jaké lze v našem právním řádu vidět. Jaké potíže to v praxi přinese? Kolik zklamání na straně povinných to bude znamenat, když místo rychlého zastavení exekuce budou případy předávány exekučním soudům, které budou muset tyto rozpory vyložit? A nakonec vše téměř jistě skončí u soudu ústavního s možným vyústěním v podobě zrušení příslušných ustanovení. Důvodem je to, jakou nerovnost tato úprava vyvolává. Zatímco povinní, jejichž exekuci vymáhá soudní exekutor, mají možnost se své zátěže cestou milostivého léta zbavit, exekuce vedené jinými exekučnímu orgány ve prospěch stejných oprávněných novému režimu nepodléhají. Předkladatelé milostivého léta se brání, že ostatních exekucí zdravotních pojišťoven, finančních úřadů, celníků a obcí tolik není. To však jednak není pravda, jedná se stále přinejmenším o vysoké desetitisíce případů konkrétních osob, a zároveň nelze říct, že by množství případů mohlo mít vliv na neexistenci nerovnosti. Jinými slovy se tu vytváří nová nespravedlnost, nemluvě o těch, kteří v minulosti nečekali na pardon a svoji povinnost v rámci exekuce splnili.

Tím se dostávám k tomu, že ohledně vymáhání pohledávek panuje v ČR již od schválení exekučního řádu naprosto nejednotný přístup. Veškerá regulace i veřejná kontrola se soustředí na soudní exekutory, vůči nimž panuje apriorní nedůvěra. Podmínky, za nichž exekuce provádí veřejná správa sama, se nijak nezkoumají, není zde žádná statistika ohledně množství takových řízení, jejich efektivitě, nákladech, které na to nese státní rozpočet apod.

Co číst

• Na Investigaci ještě jedna důležitá volební mapa. 
   
• První energetický šok v zelené éře.
   
• Pocta Cardovi a dalším nobelistům.
   
• Polexit nakonec nebude. Asi.
   
• Podrobný popis pádu Kurze.

A k debatě o stagflačním charakteru pokoronavirové obnovy fascinující studie inflace od 14. století do dneška (v plné palbě zde). Historicky podobné události jako byl covid vedly k nižší inflaci, ne vyšší jako nyní.​​​