Newsletter DK
← zpět na archiv

Covidové fiasko pokračuje, byrokracie se rozroste a Babišův zlatý důl AdBlue

1. 11. 2021

Od 1. listopadu odcházející vláda spouští velmi nebezpečný projekt. Preventivní testy budou zpoplatněny, aby se lidé naočkovali. Než se ale tak stane (pokud vůbec) hrozí extrémní nárůst epidemiologických čísel. Znovu a znovu se ukazuje, že vedle epidemiologů v ministerských týmech chybí sociologové. Čísla jsou už nyní tragická a část rizikové populace se kvůli zpoplatnění přestane testovat. Co se asi tak stane? Je neuvěřitelné, jak vláda může jít do tohoto risku a zároveň výrazně neupravit režimová opatření.

Dobrým příkladem naprostého hazardu jsou školy. Základní a střední školy jsou de facto zavřené sérií třídních karantén. Ty jsou navíc neefektivní – většinově zdravé třídní kolektivy jsou doma, ale povinnost pečlivě a rychle dotestovat celou rodinu nakaženého – často včetně dalších rizikových nenaočkovaných dětí – není. Neuvěřitelné. Vzhledem k tomu, že děti jsou minimálně proočkované, je nezbytné zavést opět pravidelné testování, což je ovšem nyní vyhlášeno jen pro okresy, kde už se to nezvládlo a jde de facto jen o předstupeň kompletního zavření škol. Zcela neřešené jsou vysoké školy. V kategorii 18-24 let jen naočkováno jen 55 procent populace, je iluzí si myslet, že se školy nestanou dalším ohniskem.

Bohužel nastupující vláda neslibuje nic lepšího. Výroky profesora Vlastimila Válka, který kandiduje na post ministra zdravotnictví, jsou naprosto neuvěřitelné, nebezpečné a nepřijatelné. Jen malý vhled do jeho světa, který se vůbec neshoduje s tím reálným. „Vím, jaká je struktura pacientů s covidem: jsou to většinou z dramatické většiny seniorní pacienti, kteří nejsou naočkovaní.  (…) Takže buď se musí naočkovat, anebo holt budou v lockdownu, aby se nenakazili. A pak nevidím nejmenší důvod, aby se musely zavírat školy.“ Pan profesor vůbec nechápe, odkud se ti senioři mohou nakazit. Jsou to často právě neočkované (či neočkovatelné) děti v širších rodinách, protože mnoho sedmdesátníků se už opravdu ve velkém ve výrobních halách nevyskytuje. Proto je naopak velmi důležité zavést přísná režimová opatření na školách, abychom je nejen udrželi otevřené, ale aby děti nezasáhly ve velkém své babičky a dědečky. Než toto pan profesor pochopí, tak taky může být pro celé Česko pozdě.

Je příznačné, že do svého nového odborného týmu si vůbec nepozval sociology, takže si myslí, že něco vyřeší lockdownem na neočkované 60+. Nechápe, že 350 tisíc neočkovaných seniorů není primárně příznivci antivaxx teorií, které je třeba zlomit nátlakem, ale že je často nikdo dosud neoslovil s komfortní možností mobilního očkovacího centra. Netolerantní pražský Twitter si možná myslí, že každý, kdo chtěl, se už mohl nechat očkovat, realita osmdesátníků na periférii je však ale úplně jiná. Pokud tyto lidi nyní izolujeme za mnohaměsíční selhání státu, je to naprosto nestoudné. A je to hlavně i neefektivní, protože tyto ročníky s nízkou mobilitou už mnoho ohnisek nezpůsobí, zato jim mohou velmi rychle ukrátit život vnuci a vnučky, kteří jim přinesou poslední „dárek“ v životě z laxně kontrolovaných škol.

Koalice Spolu má nepochybně lepší kandidáty na tento post – například někdejšího ředitele nemocnice Víta Kaňkovského. Pan profesor Válek by byla velmi nebezpečná volba. Není důvod po covidovém fiasku vlády Andreje Babiše hned navazovat covidovým fiaskem vlády Petra Fialy.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru.

Pohádka o propouštění skončí nárůstem byrokracie

Předvolební kampaň opanovaly pohádky o propouštění 13 procent úředníků, aniž by bylo jasné, kdo převezme jejich agendu. Nyní pohádka končí, realita je zpět. Na vládu jde návrh systemizace služebních a pracovních míst, který mám již k dispozici. V návrhu systemizace za všechny služební úřady je s účinností od 1. ledna 2022 předkládáno ke schválení celkem 76 341 služebních a pracovních míst, což je nárůst. Aby nová vláda masivně propouštěla, musela by přijmout během roku speciální systemizaci a zaplatit lidem odstupné, což pravděpodobně neudělá.

Z celkového počtu 76 341 systemizovaných míst je 68 600 míst služebních (tj. míst v režimu zákona o státní službě), což představuje oproti 1. lednu 2021 navýšení o 251 služebních míst. Pracovních míst (tj. míst v režimu zákoníku práce) je 7 741 a ve srovnání s 1. lednem 2021 je to méně o 175 pracovních míst. Z celkového počtu 68 600 služebních míst státních zaměstnanců je 9 317 představených. Systemizovaných míst vedoucích zaměstnanců je 438 z celkového počtu 7 741 pracovních míst.

Na platy má jít o miliardu více než před rokem.

Objem prostředků na platy na všech systemizovaných místech ve služebních úřadech představuje v návrhu 37 380 405 433 Kč. Z této částky připadá na služební místa částka ve výši 33 872 258 123 Kč a na pracovní místa částka 3 508 147 310 Kč. Ve srovnání s 1. lednem 2021 je patrné navýšení o 1 218 703 770 Kč na platy na služebních místech a navýšení o 68 368 005 Kč na místech pracovních.

Jakmile nastupující vláda zjistí, že bude více byrokracie, jistě spustí povyk. Ale pokud chce něco změnit, měla by říct, co za agendy tedy spolu s propuštěnými lidmi zruší. Jinak je to pouhé plácnutí do vody. Budou to tři služební místa představených a 27 pracovních míst ostatních zaměstnanců vyčleněných na Úřadu vlády na předsednictví Evropské unie? A ušetří 11 služebních míst na Stálém zastoupení v Bruselu, které jen tak tak zvládnou zajistit povinnosti předsednictví? Nebo nová vláda škrtne pět služebních míst pro nový zastupitelský úřad v Dauhá v Kararu? Či zruší nová proizraelská vláda nové služební místo obranně-průmyslového diplomata v Tel Avivu? Takto by se dalo pokračovat donekonečna...

Celá byrokratická armáda by zasloužila zevrubný audit agend, než politici začnou pábit o rušení míst. Je vskutku už potřeba. Z celkových čísel se zdá, že nastupují jen jednotky lidí, ale nových agend je obrovské množství, státní služba se neustále rozrůstá, aby to zvládla. Není to ale tak vidět, protože se zároveň i propouští. Výrazné to bude například na berňáku. Ve Finanční správě se navrhuje zrušení 100 systemizovaných míst k 1. lednu 2022 a dalších 100 míst k 30. červnu 2022 z důvodu plánovaného postupného dlouhodobého snižování systemizovaných míst v návaznosti na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí.

Není tedy pravda, že by tedy stát nepropouštěl. Problém je, že mnohé nové oblasti regulace jsou zcela neprovázané, což si žádá spoustu člověkohodin navíc. Nová vláda by proto míst plácání do vody s procenty vyhozených úředníků měla nejprve zjistit rozsah agend a racionalizovat je. Pokles byrokracie pak bude samovolným průvodním jevem.


#ToPodstatné: Jak by měl vypadat souhrnný audit státních agend? Dokázal by ho v Česku vůbec někdo kriticky zpracovat?

Šlendrián, nebo úmysl Schillerové s DPH?

O naprosto nesystémovém odpouštění DPH jsem psal v minulém newsletteru.

Tak jen krátce: Odpouštění není vyjednáno v Bruselu, takže porušuje pravidla. Odpouštění je plošné a pro postižené jen velmi malé. Zároveň je to sdílená daň takže kraje a obce přijdou o stamiliony měsíčně, což zcela nepochopitelně starostenské hnutí v parlamentu ještě nezvedlo a nežádá kompenzace.

Právníci mi však píšou, že je to ještě mnohem horší: „Je tam nášlapná mina v zákoně o DPH. U těchto dodávek lze docela snadno zmanipulovat datum uskutečnění zdanitelného plnění a datum povinnosti přiznat daň. Ten fiskální dopad může být dramaticky vyšší, než co píšete.“

A skutečně. V textaci prominutí stojí, že daň se promíjí „pokud se zdanitelné plnění uskutečnilo nebo úplata, u níž vznikla povinnost přiznat daň, byla přijata v období od 1. listopadu 2021 do 31. prosince 2021“.

A nyní můžete kouzlit. Můžete si vyžádat mimořádné vyúčtování či převést vše na jednu zálohu placenou ke konci roku a vysvobodíte se na celý rok z DPH.

Zatímco u makroekonomických věcí byla nekvalifikovanost paní ministryně dlouhodobě známá (připomínám její zásadní odbornou argumentaci proti zvyšování sazeb ČNB, že „až dosud byla hodná holka“, ale že se jí teď prodražuje dluh), u daňových věcí platila vždy za dobře infomovanou profesionálku.

Proto je otázka, zda od počátku mylně designovaná „pomoc“, která je v rozporu s unijními pravidly, je jen dalším omylem, nebo již velmi dobře připraveným úmyslem.

#ToPodstatné: Přišly mi pravidelné zálohy a já odolal, abych je přetáhl do listopadu a radši hned zaplatil i s daní. Co ale vy? Láká vás o pětinu levnější energie v roce 2022?

36 podojených „strategických“ podniků státu

Na vládu jde zpráva o činnosti a výsledcích strategických společností s majetkovou účastí státu, státních podniků a národního podniku za předcházející rok. Mám ji k dispozici. A je to jako vždy zajímavé čtení. Český stát rozhodně nevlastní jen Thermal, který se vždy před volbami opravuje, aby pak zase roky chátral. Je to toho mnohem více.

Strategických subjektů je dle vlády Andreje Babiše nyní 36. Z hlediska právní formy se jedná o 16 akciových společností, 18 státních podniků, 1 národní podnik a 1 státní organizaci. Je zajímavé, jak urputně se politici hádají o počty byrokratů, ale zda je přiměřené, aby pro státem ovládané společnosti pracovalo 87 633 osob, to neřeší nikdo. Co se týče peněz, nejvíce vydělal stát samozřejmě opět ČEZ:

Strategické subjekty České republiky v roce 2020 vykázaly hospodářský výsledek po zdanění v souhrnné výši 14 711 mil. Kč, tj. 41,8% pokles oproti roku 2019. Subjekty prostřednictvím ministerstev spravovaly aktiva v celkové výši 1 163 102 mil. Kč. Z hlediska příjmové stránky státního rozpočtu v roce 2020 strategické subjekty odvedly do fondu zakladatele, respektive vyplatily dividendu v celkové výši 16 970 mil. Kč, tj. nárůst oproti roku 2019 o 26,5 %. Společnostmi, které v roce 2020 vyplatily finanční prostředky ve formě dividendy, byly ČEZ, a.s. (12 764 mil. Kč), ČEPS, a.s. (2 000 mil. Kč), ČEPRO, a.s. (1 206 mil. Kč) a MERO ČR, a.s. (1 000 mil. Kč).

Jako vždy je fascinující odůvodnění, co vše je pro český stát strategické. „Stát primárně zajišťuje činnost v oborech podnikání, které nemůže efektivně zajistit trh (tržní selhání a externality) nebo se jedná o jasný strategický zájem (energetická a surovinová bezpečnost nebo vlastnictví kritické infrastruktury),“ tvrdí dokument. V reálu ale český stát za „strategicky důležitý subjekt“ považuje například Thermal, který je nejspíše brán jako kritická infrastruktura pro Jiřího Bartošku. Je nutné též vlastnit Kongresové centrum, protože nikde jinde v Praze asi není možné uspořádat konferenci. A ministerstvo zemědělství musí vařit Budvar, aby se jeho chuť náhodou nezlepšila.

Úplně nejméně strategické je pak na „strategicky důležitých subjektech“ jejich řízení ministerstvy. Dobře je to vidět na následujících grafech. Ač v krizi mnohé podniky vykázaly horší výsledky, stát si z nich vytáhl ještě více peněz, aby politici měli z čeho dávat předvolební dárky.


#ToPodstatné: Které státem ovládané podniky byste bez slzy v oku hned prodali či privatizovali?

Babišovo AdBlue má nakročeno do státních rezerv

Krize je k tomu, aby se využila. A je nepochybné, že dominantní producent aditiva pro diesely AdBlue ji využije. A v českém případě to je Agrofert.

Situace je známá. Roztok močoviny kvůli vysokým cenám plynu dochází, to může zastavit mnohé naftové motory od Eura 5 výše. Ministr Karel Havlíček už se vyslovil, že z toho důvodu je pro nákup AdBlue do státních hmotných rezerv. Paradoxně se tak holding Andreje Babiše dostane ke strategické zakázce až potom, co jeho moc upadla. Zároveň je třeba dodat, že skladování AdBlue ve státním dává smysl. Kvůli emisním standardům se z kdysi odpadní močoviny AdBlue stala strategická surovina, na trhu výrobců de facto panuje oligopol a poptávkové šoky tak může stát svými zásobami vyrovnávat.

Už před třemi lety jsem o novém zlatém dolu Andreje Babiše zevrubně psal a citoval nejrůznější neveřejné dokumenty (AdBlue je nový zlatý důl pro Agrofert. Směs močoviny má zachránit diesely na několik desetiletí).

Je to ukázkový případ nepřátelského převzetí, které Babiš velmi dobře umí. Holandská skupina GreenChem kdysi vsadila na velmi inovativní produkt, ale trochu předběhla dobu – směsku potřebovalo tehdy jen pár kamiónů. Zároveň se zadlužila u dodavatelů močoviny, tedy Babiše. Ten podnik v roce 2010 převzal a brzo se stal podnik klenotem v jeho impériu. Ekologické požadavky nyní chtějí AdBlue už nejen v kamionech, ale i osobácích, zisky raketově vylétly vzhůru.

I když nyní Duslo Šaĺa muselo omezit výrobu, po poklesu ceny plynu jsou přísliby více než lákavé. Řidiči si musí zvyknout na vyšší cenu, Česko chce zároveň AdBlue do státních rezerv. Černým humorem je, že AdBlue od Babiše do zásob už asi bude kupovat garnitura Petra Fialy.

Tak dlouho kritici pronásledovali Babiše za jeho střet zájmů v biopalivech, kde je docela slušná konkurence, až zcela zapomněli, že se bez něj nerozjedou skoro žádné diesely nejen v Česku, ale i Evropě.


#ToPodstatné: Měly by státní rezervy skladovat AdBlue?

Soud nepustil Agrofert do případu Trefného

A soudnička. Bizarní spor nyní rozhodoval předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec. Holding se domáhal nahlédnutí do případu, který se ho vůbec netýkal. Šlo o spor kvůli šikaně na pracovišti. V roce 2019 ČT uveřejnila reportáž, že ředitel finančního úřadu v Příbrami Karel Trefný musel ve funkci skončit potom, co firmě z holdingu doměřil daň. Šlo o Primagru a doměrku asi 1,5 milionu. Berňák ho místo toho přeřadil do Prahy, aby musel dojíždět. Trefný se bránil u soudu, že je to šikana, soud vyhrál, nyní pracuje zas v Příbrami, byť ředitelování už zpět nedostal.

A co chce Agrofert? Holding tvrdí, že nutně musí vědět, co je střevech případu, aby ochránil své zájmy.

Dne 3. 7. 2020 se obrátil v souladu s § 45 odst. 2 s. ř. s. na krajský soud zástupce stěžovatelky s žádostí o nahlédnutí do spisu vedeného pod sp. zn. 48 A 115/2016. Svou žádost odůvodnil tím, že stěžovatelka vede u Městského soudu v Praze spor proti České televizi, která odvysílala reportáže Dvojí metr a Dvojí metr II, ve kterých vystupuje žalobce sporu, který byl veden u krajského soudu. Žalobce v těchto reportážích tvrdil, že příčinou jeho převedení na jiné služební místo bylo, že v minulosti doměřil daň společnosti patřící do koncernu stěžovatelky. Zástupce stěžovatelky spatřoval právní zájem k nahlédnutí do spisu v tom, že potřeboval porovnat skutečnosti z řízení vedeného u krajského soudu s tím, co zaznělo ve výše uvedených reportážích. K této žádosti předložil i žalobu o ochranu pověsti, kterou stěžovatelka dle jejích slov měla podat u městského soudu.

Krajský soud minulý rok žádost Agrofertu zamítl. Nyní se připojil Nejvyšší správní soud s celkem ostrým upozorněním, ať firma nestrká nos, kam nemá. Tak snad už se v Pyšelské právníci uklidní.

#ToPodstatné: Čeká po změně vlády berňák a FAÚ velký úklid? Nebo to není potřeba?