Důchodová reforma zas na začátku, politici bez kontroly a neřešené sociální bydlení za 11 miliard
6. 12. 2021
Předseda lidovců Marian Jurečka se s vervou pustil do svého nového rezortu, ministerstva práce a sociálních věcí, ač původně toto portfolio vůbec nechtěl. Na jednu stranu je to dobrá volba, protože je to silná politická váha. Na druhou stranu už nyní vidíme, že problematice včerejší kandidát na ministerstvo zemědělství příliš nerozumí.
Chce prosadit rozdělení penzí na státní zaručený rovný důchod a pak na složku dle odvedeného pojištění. To je správný nápad, odborníci ho prosazují už roky, je návrhem i poslední důchodové komise (a konec konců můžete si ho přečíst i v knížce Česko versus budoucnost). Jurečkovo vyjádření, že garance minimálního 10tisícového důchodu nebude vyžadovat žádné zásadní výdaje navíc, je však už nesmysl. 90 tisíc lidí pobírá důchodu pod 10 tisíc. Jurečkovo tvrzení, že se ušetří seškrtáním dávek s navýšením penzí, neobstojí. Národní rozpočtová rada už před časem spočítala dopady. Desetitisícový důchod by znamenal ročně 3,6 miliardy navíc, zatímco úspora na dávkách jen 200 milionů. To prostě nevychází.
Stejně tak Jurečka asi bude muset ještě přehodnotit svůj plán na pětistovku k důchodu za vychované dítě. To je letitý lidovecký požadavek, který ovšem vůbec nereflektuje realitu. Matky mají v důchodu sice opravdu nižší důchody než muži, ale vzhledem k rovnostářským penzím rozhodně nejde o takový propad jako zažívají vůči mužům v produktivním věku. Pětistovka k penzi je hodně slabá náplast na finanční ztrátu, kterou ženy naberou mateřstvím. Správná cesta je upravit náhradní doby za mateřství a podpořit slaďování, nikoliv znepřehledňovat důchodový systém pětistovkou na konci života.
Snad se tedy nový ministr od traktoru rychle přeorientuje na složité dávkové systémy, protože penzijní reforma se už nyní musí povést. V tom má pravdu. A žádný čas už nezbývá, jak ukazuji na demografických číslech.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Oslepená veřejnost, politici bez kontroly
Bez povšimnutí se událo velké oslabení veřejné kontroly politiků. V digitalizovaném Centrálním registru oznámení bylo možné dohledávat majetková přiznání důležitých figur na veřejných postech. Tedy až do konce listopadu, kdy po absurdním ping-pongu mezi ministerstvem spravedlnosti a Úřadem pro ochranu osobních údajů se celý důležitý registr zavřel.
Žádal jsem ministerstvo o přístup k některým přiznáním (například Andrej Babiš v listopadu podal výstupní oznámení, nastupuje spousta nových ministrů), ale byl jsem odmítnut:
Na přístup k údajům evidovaným v Centrálním registru oznámení v případě veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů přitom podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 10. listopadu 2021 nelze aplikovat ani zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, neboť Ministerstvo spravedlnosti nemůže dostát současně veškerým požadavkům tohoto zákona a současně i derogačního nálezu Ústavního soudu.
A tady si musíme odvyprávět jeden z nejabsurdnějších příběhů úředního šimla z posledních let.
Už minulý rok jsem detailně upozornil, že se úřady snaží zničit přístup k registru. Na počátku vše začalo celkem nevině. Starostové protestovali u soudců, zda se musí opravdu svlékat kvůli funkci do naha, a jestli jsou opravdu tak důležití, aby každý soused musel vědět o nich vše. Ústavní soud shledal protiústavnost v Pl. ÚS 38/17 a dovodil, že je to špatně. Nebyl ale proti registru, jen že stejně přísný metr je na premiéra i starostu Horní Dolní, jak říká nález.
Protiústavnost shledal Ústavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech „politiků“, nikoliv v rozsahu poskytovaných informací.
Soud tedy nezpochybnil vůbec přístup veřejnosti k údajům, ale že nejsou odstupňované (někteří soudci v disentu ani s tehdejší otevřeností ani problém vůbec neměli – šlo o trojici Tomková, Rychetský, Šimáčková). Ministerstvo spravedlnosti se vše jalo napravovat. A to tím, že celý registr znepřístupnilo a žadatel musel na úřadě prosit o přístupové heslo.
To bylo hodně absurdní řešení, protože kompletní uzavření Ústavní soud rozhodně nepožadoval. Ale dalo se s tím ještě žít, byť veřejný zájem obratem znát oznámení čelných politiků byl nepochybný.
Teď se bohužel do věci vložil ještě Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten dovodil, že není možné poskytovat informace z registru podle zákona o přístupu k informacím, protože ministerstvo zároveň poskytnuté údaje neuveřejňuje na svém webu (!). Toho ministerstvo spravedlnosti využilo a celý registr definitivně zablokovalo. Na můj dotaz mi úřad napsal:
Ve výsledku tedy až do přijetí novely zákona o střetu zájmů, která zrušenou část zákona o střetu zájmů nahradí, neexistuje žádný zákonný způsob, jakým informace o těchto veřejných funkcionářích veřejnosti poskytnout.
V této chvíli tak není žádná jednoduchá možnost, jak uplatňovat veřejnou kontrolu nad střetem zájmů politiků. Což je skandální a zároveň nepochybně tragikomické, když jsme se tu několik let urputně hádali, co je a co není střet zájmů u čelných politiků a jak ho kontrolovat.
#ToPodstatné: Jak rychle tento nebezpečný omyl (či spíše úmysl) napravit?
Neřešené sociální bydlení nás stojí 11 miliard ročně
Iniciativa Za bydlení, České priority a Zastoupení Evropské komise představily minulý týden na kulatém stole propočítání společenských nákladů na neřešení bytové nouze (kdo chce záznam, je zde k dipozici).
Až dosud jsme se prakticky výhradně bavili o kupeckých počtech na individuální úrovni. Ale to rozhodně nestačí, protože za problém platí celá společnost. Uvažované dopady v nové studii jsou rozděleny do dvou skupin. U dopadů v první skupině je věrohodně prokázaná příčinná souvislost s bytovou nouzí, existují zdroje odhadu jejich velikosti a je možné je převést na peněžní hodnotu. Tyto dopady vstupují do celkového vyčíslení průměrného nákladu na osobu, žijící v bytové nouzi. Druhou skupinu nákladů není na základě dostupných zdrojů možné vyčíslit, podle názoru odborníků ale s bytovou nouzí souvisí a je třeba je mít při tvorbě politik v bydlení mít na zřeteli. Do této druhé skupiny spadají především náklady spojené s dopady bytové nouze na vzdělávání dětí, kriminalitou a recidivou vězňů, výskytem domácího násilí, dopady na trh práce, kvalitu veřejného prostoru, nebo sociální soudržnost. „Bytovou nouzi bychom měli řešit nejen kvůli tomu, že je to naše morální povinnost. Představuje také významné náklady pro celou společnost,“ upozorňuje autorka studie Lucie Zapletalová.
A kolik to tedy vychází (níže je přehlední rozpad v grafu)?
Průměrné náklady veřejných rozpočtů, související s bytovou nouzí, dosahují výše 20 tis. Kč na osobu v bytové nouzi za rok a přibližně 50 tis. Kč na průměrnou domácnost v bytové nouzi za rok. Celospolečenské náklady bytové nouze se pohybují od 58,5 tis. Kč/os/rok v případě osob v lehčích formách bytové nouze (bytová nouze v bytech, osoby bez bytu) až po 156 tis. Kč/os/rok v případě osob bez střechy.
Při současném rozsahu problému bytové nouze tak tvoří roční celospolečenské náklady téměř 11 mld. Kč, z nichž necelých 2,5 mld. Kč ročně dosahují přímé náklady veřejných rozpočtů. jedna pětičlenná rodina v bytové nouzi nás ročně stojí nejméně 100 000 Kč, ve kterých navíc nejsou započítány dlouhodobé dopady na vzdělávání a vývoj dětí. A to je ještě docela konzervativní odhad.
#ToPodstatné: Kam nasměrovat podporu, aby se propast bytové nouze začala uzavírat?
Půl milionu domácností má problémy s bydlením
A ještě jedna studie k bytové nouzi. Ukazuje, jaká jsou aktuální česká čísla a jak si vedou jednotlivá města.
V bytové nouzi se nachází téměř 35 až 62 tisíc domácností, v nichž žije přibližně 20 až 50 tisíc dětí.
Dalších 130 až 190 tisíc domácností s přibližně 100 tisíci dětmi je ohroženo ztrátou bydlení.
Dalších přibližně 300 až 350 tisíc domácností, z nichž třetinu tvoří seniorské domácnosti, trpí nadměrnými náklady na bydlení (vynakládá na bydlení více než 40 % svých příjmů).
Celkem čelí jednomu ze tří výše uvedených problémů v oblasti bydlení přibližně půl milionu českých domácností, v nichž žije necelý milion lidí.
Česká debata se většinou vždy stočí na dilema, zda poskytnout či neposkytnout sociální byt (pokud takový obec vůbec má). Ale studie dobře ukazuje, jaká je šíře nejrůznější pomoci. Ve zkoumaných městech se například navyšuje mimořádná okamžitá pomoc na kauce, což může rychle a efektivně pomoci chudé rodině k bydlení (viz níže graf).
Na druhém obrázku pak vidíte škálu pomoci ve vybraných městech. Jak vidno, nástrojů je opravdu hodně, jen je využívat. Hodně záleží na vedení obce, což je třeba vidět při srovnání sloupečků Pardubic a Kladna.
#ToPodstatné: Jak více pobídnout obce, aby využívaly všechny podpory k řešení bytové nouze?
Anemický růst Česka bez lidí a inovací
Listopadovým fiskálním výhledem a makroekonomickou predikcí můžeme uzavřít rok a půl trvající snění o rapidní pokoronavirové obnově.
K ničemu takovému nedojde, protože ani nemohlo. Veřejnou debatu však ovládlo verbování z vládního i opozičního tábora, že neřešené schodky veřejných financí se dají vyřešit tím, že z velké části z dluhů prostě vyrosteme, a nemusíme tak řešit ani vysoké vládní výdaje, ani prudké a ničím nekryté snižování daní. Ne, nevyrosteme. Očekávaný růst v letošním roce je 2,5 procenta HDP, příští rok 4,1 procenta (níže viz anemické mezičtvrtletní růsty). Snění o šestiprocentním dohánění a předhánění dluhu můžeme definitivně odložit mezi koronavirové pohádkové příběhy.
Velkým problémem se stává stabilita veřejných rozpočtů. Níže vidíme, že jsme najeli na více než 4procentní saldo vládních institucí k HDP a nemůžeme se toho zbavit. Což je logické – nejde jen o cyklický vliv koronaviru, ale i strukturální rozval snížením daní z fyzických osob a rušením dalších berní (viz obrázek). Kdo však řekne, že bez zvyšování daní to nepůjde, je okamžitě označen za babišovce a socialistu. Uvidíme, kolik ještě dluhu budeme muset nakupit, než si přiznáme realitu.
Z výhledů nás na první pohled potěší jen jediné číslo – nízká nezaměstnanost. Ale to je paradoxně ta nejhorší zpráva. Je naprosto nenormální, aby příští rok při slabém oživení byla nezaměstnanost dokonce na 2,7 procentu. To není pozitivum, ale znak zcela vyluxovaného trhu práce, kam navíc ještě přestáváme pouštět i tradiční gastarbeitery z východu. Níže vidíme, že nezaměstnanost v reálných číslech se propadne i pod to, co jsme byli zvyklí z roku 2017. To je ten hlavní důvod, proč česká ekonomika nemůže růst. Firmy jsou pod svým optimem, nemohou stavět nové provozy, nedostává se jim už ani nová kvalifikovaná síla, takže nemohou inovovat.
Zároveň pokoronavirové Česko zdaleka nebude jen návratem do modernizační stagnace před vpádem viru. Veřejné rozpočty jsou zničené, frustrace mnoha domácností obrovská, a co je nejriskantnější, posunujeme se mezi země s vyšší inflací, a to asi na delší dobu (viz poslední graf).
Takto vypadá Česko v druhé dekádě 21. století...
#ToPodstatné: Co jako první změnit? Zrušit nesmyslnou stopku na pracovní migraci?
Šťastná onkologická prevence
V minulém newsletteru jsem připomněl barvitou osobnost Borise Šťastného, který se nyní stal důležitou postavou okolo prezidenta, jeho společnost hlavě státu zajišťuje lékařskou péči.
A jeho záběr se rozrůstá. Založil nyní i nový ústav Národní centrum onkologické prevence, které si dává za cíl mimo jiné: „Pořádání veřejných akcí, prezentací a obdobných akcí zaměřených na prevenci onkologických onemocnění; osvětová činnost v oblasti prevence onkologických onemocnění; poradenská a konzultační činnost v oblasti prevence onkologických onemocnění.“ Onkologická prevence nyní bude rychle rostoucí obor, je pro něj vyčleněno spousta miliard v Národním plánu obnovy. Na pořádání veřejných akcí a osvětovou činnost je ale třeba mít v zásobě i politickou podporu a zvučná jména. To by neměl být vůbec problém, protože v současnosti má málokdo tak dobré kontakty jako doktor Šťastný.
A konec konců má na to i firmu Komunikátor, která nabízí "komunikaci s reprezentanty státní správy, samosprávy, poslanci a senátory k prosazení potřebných legislativních změn“. To expolitik s vazbami na ODS, ANO, SPD, Pražský hrad i velký byznys může bez problému garantovat.
#ToPodstatné: Jak co nejlépe rozdělit onkomiliardy z Národního plánu obnovy?
