Newsletter DK
← zpět na archiv

Ukrajina potřebuje pomoc, ne amatérismus, stavební zákon zase od začátku a dražší sociální služby

24. 1. 2022

Nová ministryně obrany Jana Černochová dala první rozhovory v nové funkci a názorně ukázala, proč je pro člena vlády tak důležitá angličtina. Nikoliv kvůli pár měsícům předsednictví, ale aby dotyčný znal evropský kontext a neudělal hned zbytečnou botu. To se Černochové při siláckých řečech o podpoře Ukrajiny podařilo.

Podpora Ukrajiny je samozřejmě správná, ale musí se to umět. Nová ministryně již dopředu deklarovala dodávky zbraní, přičemž: a) nevěděla, co Ukrajina přesně chce, b) tvrdila, že požadavky přiveze osobně vrchní velitel ozbrojených sil, aby se pak ukázalo, že Ukrajinci už zažádali, c) nebyla na tom ještě ani shoda na vládě, ministryně shodu jen předpokládá, d) vůbec netušíme, co si o tom myslí spojenci a jaké jsou jejich plány.

Takto se to opravdu dělat nedělá. Británie či Polsko jsou příkladem, že nejprve se v zákulisí pomoc dohodne a pak už se jen oznámí. Nyní v tomto excelují Britové. Diplomaticky nic neeskalují, ale ve skutečnosti masivně navyšují Ukrajině pomoc – naposledy ministr obrany oznámil zaslání protitankových střel i s vysláním nemalého výcvikového týmu.

Důležité je o pomoci nemluvit dříve i proto, protože se nemusí nakonec zdařit. To je případ naposledy Estonska, kterému Němci odmítli udělit souhlas s poskytnutím zbraní vyrobených v Německu do ukrajinského konfliktu.

Nová ministryně se zjevně chce hned předvést něčím silným, ale takto to opravdu ne. Je třeba si nejprve přesně zjistit ukrajinské požadavky a pokud nejde o zbraně české výroby, tak dořešit licenční omezení a až pak vše oznámit. Oznamovat geopoliticky třaskavou věc, která nemá ještě ani souhlas vlády a žádnou koordinaci s minimálně okolními zeměmi, to je zcela nepochopitelný začátek ve funkci a jen to pomůže kremelské propagandě vykreslit EU a NATO jako iniciátora konfliktu.

Ty nikdy nepřečtené veřejné i neveřejné podklady v angličtině k nejnebezpečnějšímu konfliktu dnešní Evropy holt chybí...

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou. 

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Stavební zákon zase od začátku

Ministerstvo pro místní rozvoj naléhá na vládu, aby urychleně přijala změny ve schváleném novém stavebním zákoně. Je to pochopitelné. Kromě toho, že se na této frontě vedla lítá předvolební politická bitva mezi vládou Andreje Babiše a opozicí, tak už zde například i máme od Nového roku formálně vzniklý Nejvyšší stavební úřad, leč ten nemá ani předsedu, ani zaměstnance a je z toho pěkný chaos.

Ministr Ivan Bartoš v dokumentu, který mám k dispozici, urguje vládu, aby rychle vše rozsekla:

Pokud má vláda vůli v dohledné době zrušit státní stavební správu, respektive zamezit jejímu vzniku, je třeba nový odkládací zákon předložit a schválit co nejrychleji, aby byla nastolena jistota a nebylo nutno činit marné kroky, jak na straně obcí, tak státu. Zejména, ve druhé polovině roku 2022 bude nutné vypsat výběrová řízení na ředitele krajských stavebních úřadů. Později by měly být realizovány přesuny úředníků obcí a krajů.

Protože mnoho lidí nebude chtít přejít pod nový úřad, nakonec by se také mohlo vypisovat několik tisíc výběrových řízení pro strukturu, kterou vláda nechce. MMR tedy navrhuje rychlou odkládací novelu. 2. února by vše chtěl mít schválené, v červenci či srpnu by vše vešlo v platnost.

Zajímavé je samozřejmě, jakou novou strukturu jednoho z nejpomalejších stavebních řízení v Evropě zvolit. O tom měla být předvolební kampaň, ale ta se všeho všudy omezila na kritiku Babišovy normy. Nyní MMR předkládá dvě možnosti vládě, chce je mít ve schvalovacím kolečku do března a s účinností od července 2023.

První varianta předpokládá MMR jako nadřízený správní orgán vůči specializovanému a odvolacímu stavebnímu úřadu a rozhodování o odvolání ve věcech vyhrazených staveb. Pod ním je specializovaný a odvolací stavební úřad. Pod ním krajský, pod ním obce s rozšířenou působností a územní pracoviště.

Plán uvádí tato pozitiva:

  • Obec s rozšířenou působností, která zajišťuje výkon působnosti stavebního úřadu i dotčených orgánů, bude rozhodovat koordinovaně – dbát ochrany všech veřejných zájmů, které dnes chrání jako dotčený orgán (ORP bude skutečně fungovat jako jeden úřad).

  • Obec s rozšířenou působností, která zajišťuje výkon působnosti stavebního úřadu i dotčených orgánů, bude rozhodovat koordinovaně – dbát ochrany všech veřejných zájmů, které dnes chrání jako dotčený orgán (ORP bude skutečně fungovat jako jeden úřad).

  • Větší eliminace problému systémové podjatosti, tedy možnosti uplatňovat námitky systémové podjatosti plynoucí ze spojeného modelu, díky redukci počtu stavebních úřadů a zřízení SOSÚ.

  • Profesionalizace stavební správy – v rámci odvolání a přezkumu bude MMR a SOSÚ sjednocovat výkladovou praxi.

  • Maximální využití specializovaného stavebního úřadu, který bude disponovat odborníky jak v oblasti stavebního práva, tak ochrany jiných veřejných zájmů.

A negativa:

  • Rozhodování o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí kraje si vyžádá přesun většího počtu zaměstnanců státu do Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu.

  • Přezkum ochrany veřejného zájmu bude posuzovat v rámci odvolacího řízení nadřízený správní orgán (tedy kraj nebo SOSÚ), nepůjde o „samostatný“ přezkum jako v případě závazného stanoviska.

  • Riziko nedostatku vysoce odborných pracovníků na SOSÚ s ohledem na nutnost jejich vyššího počtu na jediném úřadě.

  • Riziko nedostatku vysoce odborných pracovníků na SOSÚ s ohledem na nutnost jejich vyššího počtu na jediném úřadě.

Pak je tu ovšem varianta dvě, ale ta tedy není moc velkou změnou proti zaseklé stavební současnosti. Pod MMR by hned byl nejen specializovaný úřad, ale i krajské, se kterými by zrychlení asi hned tak nepřišlo. Konec konců, u této varianty se přímo uvádí:

Prakticky žádná eliminace problému systémové podjatosti, tedy možnosti uplatňovat námitky systémové podjatosti plynoucí ze spojeného modelu.

#ToPodstatné: Jaký model byste zvolili vy?

České předsednictví chystá velkou unijní digikonferenci

Na vládu jde výroční zpráva o Digitálním Česku, tedy o projektu digitalizace republiky. Dokument mám k dispozici a nyní se bojuje, co z něj vlastně zbude.

Digitální Česko byl oblíbený projekt Andreje Babiše, jeho digitální emisar Vladimír Dzurilla však nyní oslabí, pokud vůbec zůstane. Projekt tak snad dostane brzo silné zastání od nové vlády, protože spousta věcí je stále nedodělaných. Do podoby další digitalizace asi nyní hodně promluví Ivan Bartoš za Piráty a Zdeněk Zajíček za ODS.

Jen rychle co se v minulém roce povedlo:

Byl schválen tzv. balíček DEPO – tedy zákon, kterým se mění cca 160 právních předpisů v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci především v návaznosti na zákon o právu na digitální služby. Jedná se o největší legislativní změnu, která byla v oblasti digitalizace v ČR vytvořena, jejímž základním cílem je zjednodušení a zefektivnění komunikace mezi úřady a občany, a to především prostřednictvím zásady „only once“ – tedy výměny dat mezi jednotlivými úřady tak, aby občan nemusel opakovaně poskytovat státní a veřejné správě identická data.

Obrovským skokem vpřed je bankovní identita:

V této oblasti bylo po dlouhých jednáních dosaženo konsenzu stran zástupců státu a bankovních institucí, kteří společně připravili komplexní pozměňovací návrh. Novela zákona o bankách byla schválena. V současné době má platnou certifikaci 6 největších bank a díky implementaci tzv. bankovní identity tak má téměř 6,5 mil. občanů snazší přístup k digitálním službám státu.

A nezapomeňme na věčně zakletý zámek jménem základní registry a jejich propojení:

Za velký úspěch považujeme i udržení provozu a rozvoj současných pilířů eGovernmentu jako jsou základní registry (investice do technologického zázemí Základních registrů, rozšířeny funkcionality Katalogu služeb veřejné správy), výsledek plánovaného upgrade CzechPOINTu, soustavný rozvoj Portálu občana (v současné chvíli je k dispozici více než 130 služeb) a výrazná inovace platformy gov.cz.

Digitální Česko nyní musí uspět v utrácení z Národního plánu obnovy. Digitalizace je jednou z podmínek čerpání, takže vedle velkých páteřních projektů je tam asi stovka dalších, které je potřeba uřídit:

Programový tým Digitální Česko připravoval v průběhu roku 2021 za Českou republiku digitalizační komponenty 1.1 Digitální služby pro občany a firmy a 1.2 Digitální systémy veřejné správy do Národního plánu obnovy. Na základě Katalogu záměrů bylo vybráno a ve spolupráci s jednotlivými gestory upraveno cca 100 předem definovaných projektů. Dalších více jak 100 projektů bude následně součástí jednotlivých výzev.

Až v listopadu vypukne v Praze velká unijní digikonference, Digitální Česko snad už pod novou vládou bude přesně vědět, co má do dalších let na práci:

Mezi priority českého předsednictví patří umělá inteligence a nové technologie, stejně jako kybernetická bezpečnost. Klíčové technologie mají vysoký potenciál sociálního a ekonomického dopadu a je nezbytné, aby byly důvěryhodné. Proto Česká republika pořádá ve dnech 3. - 4. listopadu 2022 konferenci na vysoké úrovni o kybernetické bezpečnosti, digitalizaci a umělé inteligenci.


#ToPodstatné: V čem by se mělo rychleji hnout s digitalizací státu?

Sociální služby zdraží

Bez větší debaty se chystá skokové zdražení úhrad za sociální služby. To je jistě odvodněné, protože limity se nastavily v roce 2014 od od té doby se na ně nesáhlo. Nicméně jde o třaskavé téma, speciálně nyní, když skáče inflace a mnohé rodiny už tak jsou v úzkých. Ministerstvo argumentuje, že další stagnace úhrad už není možná. Návrh mám k dispozici:

Růst průměrných nákladů na poskytování sociálních služeb je evidentní zejména u pobytových sociálních služeb. Například mezi roky 2018 a 2020 se průměrné roční neinvestiční výdaje na 1 místo v domovech pro osoby se zdravotním postižením zvýšily ze 554 tis. Kč na 656 tis. Kč, v domovech se zvláštním režimem z 444 tis. Kč na 453 tis. Kč, v domovech pro seniory z 395 tis. Kč na 405 tis. Kč, zatímco podíl úhrady uživatele těchto služeb se snížil u domovů se zvláštním režimem z 48 % na 43 %, u služby domovy pro osoby se zdravotním postižením z 37 % na 32 % a u služby domovy pro seniory z 53,5 % na 51 %.

Nyní jsou limity nastaveny takto:

  • Za ubytování v zařízeních typu domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem atd. činí maximální úhrada 210 Kč/den, v zařízeních typu služby následné péče a terapeutické komunity činí maximální úhrady 180 Kč/den, v zařízeních typu domy na půl cesty, azylové domy činí maximální úhrady 130 Kč/den.

  • Za celodenní stravu v zařízeních činí maximální úhrada 170 Kč/den (z toho úhrada za oběd činí max. 75 Kč).

  • Maximální hodinová úhrada za poskytnutí úkonu péče ve výši 130 Kč/hodinu;

  • Samostatně jsou stanoveny při poskytování pečovatelské služby ještě maximální sazby za dovoz nebo donášku jídla (30 Kč), vyprání a vyžehlení 1 kg prádla (70 Kč) a realizaci velkého nákupu, nákupu ošacení nebo vybavení domácnosti (115 Kč).

A jaké jsou tedy navrhované nové limity?

  • Navrhuje se zvýšení současné maximální denní částky úhrady za celodenní stravu o 35 Kč, za oběd o 15 Kč, za ubytování o 40 Kč a za hodinu poskytnutí úkonu péče o 15 Kč (u služby podpora samostatného bydlení o 30 Kč) u služeb sociální péče, tj. u služeb: osobní asistence, domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře, chráněné bydlení, odlehčovací služby, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče, pečovatelská služba, centra denních služeb, denní stacionáře, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení.

  • Dále se navrhuje u pečovatelské služby navýšení sazby za dovoz nebo donášku jídla o 10 Kč, za vyprání a vyžehlení 1 kg prádla o 10 Kč a za realizaci velkého nákupu, nákupu ošacení nebo vybavení domácnosti o 25 Kč.

A pak je tu kouzelná formulace. Protože v pobytových zařízení je třeba garantovat klientovi minimální zůstatek po základním balíčku služeb, je třeba z něj peníze dostat následnými doplňkovými službami:

V pobytových zařízeních sociálních služeb bude i nadále zachován zaručený minimální zůstatek z příjmů klienta (15 %, respektive 25 %), což omezuje u většiny klientů využití
i současné maximální výše úhrady za stravu a ubytování poskytovatelem. Má-li mít navrhované zvýšení maximálních úhrad výraznější efekt, je nutné zaměřit se na nezbytnou vyšší participaci vlastních i jiných zdrojů klienta (spoluúčast osob blízkých, z jiných zdrojů – rozhodně ne však na úkor zadlužení klienta) na úhradě nákladů za poskytnutou sociální službu.


#ToPodstatné: Jak by mělo vypadat stabilní finanční zajištění sociálních služeb?

Ve střetu zájmů krok vpřed, dva kroky vzad

Na naprosto nevyhovující úpravu střetu zájmů tu upozorňuji dlouho.

Je dobře, že se nová vláda chopila nápravy, ale moc to tedy nezvládla. Ukazuje se, jak je důležité k věci přistoupit systematicky, nikoliv jen partikulárně se snažit ztížit život Andreji Babišovi.

Vláda souhlasně odkývala poslanecký návrh koaličních poslanců. Základem je vyřešení sporu střetu zájmů a svěřenských fondů, nově se pravidla budou vztahovat na skutečné vlastníky, což by kličku, kterou zpopularizoval bývalý premiér, mělo vyřešit. Podobně se omezí přístup k veřejným zakázkám. Zákaz vlastnění médií dokonce klesne až na úroveň zákonodárců.

Vypadá to dobře, jenže jde opět o nesystémový paskvil. Dobře je to vidět na samotném souhlasném stanovisku vlády, kde si však do doprovodné zprávy vládní legislativci prosadili své, aby poslanci věděli, čeho se dál chytit. Tu mám k dispozici.

Celá terminologie „skutečného majitele“ je na vodě a jen povede k dalším kličkám:

V případě nahrazení pojmu „ovládání“ pojmem „skutečný majitel“ vláda podotýká, že skutečný majitel představuje širší pojem. Ovládající osobu lze do značné míry připodobnit k pojmu osoby s koncovým vlivem podle zákona o evidenci skutečných majitelů. Ovládající osobu však již nepředstavuje druhá složka vymezení skutečného majitele, a to tzv. koncový příjemce. Změna by tak znamenala zohledňování nikoli jen pozice osob s možností aktivně uplatňovat rozhodující vliv nad posuzovanou právnickou osobou, ale také osob, které z ní mohou pasivně profitovat.

Vůbec se nevyřešil nesoulad omezení veřejných zakázek nejen s unijním právem, ale ani se základním zákonem o zadávaní veřejných zakázek (na to upozorňuje i ÚOHS v nesouhlasném stanovisku):

Neodstraňuje se nekonzistentnost s legislativou zadávání veřejných zakázek, když absentují jakákoliv procesní pravidla případného vylučování dodavatele a vazba na proces vylučování dodavatele a jeho obrany proti postupu zadavatele podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

Do návrhu přilétly nové a nijak nepromyšlené pasáže. Jedna například dělá z úřadu pro dohled nad financováním stran extrémně mocný správní orgán:

Pravomoc Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí navrhovaná v § 4a odst. 3 „nařídit prodej podílu v právnické osobě“ je velmi silným instrumentem, který by si zasloužil ospravedlnění z hlediska práva EU, obdobně jako právní úprava nevyplácení podílů na zisku.

Nepřijatelný je i lobbing starostů, aby se jejich obcí takřka nic netýkalo. Například v Rakousku co platí pro centrální vlády, to platí i pro zemské a obecní. U nás jako by měl být dozor jen nad ministry:

Navrhované vynětí některých místostarostů a radních z okruhu veřejných funkcionářů na základě toho, v jakém rozsahu obecní úřad dané obce vykonává přenesenou působnost, může vzbuzovat jisté pochybnosti. Rozsah výkonu přenesené působnosti nesouvisí s postavením člena orgánu obce, neměly by tak být z této skutečnosti dovozovány ani nároky na jeho osobu stran střetu zájmů.

Úplná tragédie jen pak omezení médií stále jen na periodický tisk a audiovizi. Je zjevné, že pokud má zákon rovně fungovat, musí se vztahovat i na internetová média, která jsou často mocnější než chřadnoucí tisk či televize. To je velké selhání, zvláště když taková úprava má dopadat už i na poslance a senátory. Těm se zakáže vydávat tištěný lokální občasník, ale iDnes provozovat dál mohou.

    Za spornou a nevyváženou považuje vláda skutečnost, že zákazy stanovené v § 4a nedopadnou například na internetová média, která mohou mít značný a prakticky okamžitý dopad na vybrané cílové skupiny, naproti tomu mohou dopadat například na dětské časopisy, odborné technické časopisy nebo čistě hudební kanály.

    A na závěr jedna věc, která se střetem zájmů přímo nesouvisí, ale nyní se řeší kvůli naléhavosti, a to je řešení zablokování přístupu k Centrálnímu registru oznámení. Již jsem o tom zde psal. Pokud však v novém režimu budou vyloučeny žádosti z datových schránek, což je ověřené řešení digitálního státu, a místo toho se bude vynucovat stále nepříliš rozšířený elektronický podpis, tak to je zcela nepřijatelné a jen to ukazuje, že se politikům do transparentnosti opravdu moc nechce.

    #ToPodstatné: Jak už konečně lépe sepsat pravidla o střetu zájmů?

     

    Co číst

    • Na závěr výjimečně neanoncuji zajímavé české i zahraniční tipy z médií, ale zkusím trochu sebepropagace. Snad si knížka najde mezi vámi pár čtenářů. Těším se na vaše postřehy a kritiku!