Fotosummit, nestrategický výsměch a drahá obrana koruny

10. 10. 2022

České předsednictví v Radě Evropské unie odvádí ve všech směrech profesionální práci. Jednotlivé rady, především ty energetické, dokáží Češi ve spolupráci připravit a uřídit. Posouvají legislativu. Česká diplomacie zvládá i reagovat na neustálé krizové situace. Nyní se dle všech zúčasněných vydařil i neformální summit v Praze, který ustanovil Evropské politické společenství.

Pro samou chválu a nadšení ze spousty zvučných jmen v Praze bychom ale neměli opomíjet debatu o smysluplnosti celého projektu. Zatímco u původně zvažovaných témat neformálního summitu – dárcovské konference pro Ukrajinu či aktivnější podpory zemím západního Balkánu – nebylo sporu o smysluplnosti a přínosu, a to i pro české zájmy, u amorfního EPC je to mnohem těžší.

Že se jen něco založilo, státníci byli spokojení a i to počasí vyšlo, to opravdu nestačí. ECP je výmysl francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, Češi pouze naplnili jeho přání, ale obsah nikdo dosud nepřidal. Poskytnutí prostor Pražského hradu pro bilaterální setkání bez připravené závěrečné pozice je tuze málo. A že se neví, k čemu se směřuje, je v diplomacii i nebezpečné. Na jednu stranu se sice potkala Arménie a Azerbájžán, ale naopak se zcela zbytečně pozurážely Turecko a Řecko. S Británií se vztahy neposunuly ani o píď. A nebylo přijato ani žádné společné opatření na podporu Ukrajiny, což mělo být to nejmenší.

Pochybnosti, proč vlastně manévry v Praze probíhaly, nerozptýlil ani další den, kdy se potkali už jen lídři sedmadvacítky. Opět se absolutně nic nepřijalo, německé protekcionistické opratření blokovalo další postup v energetické krizi, žádná smysluplná agenda nebyla na stole.

Je jistě skvělé, že si státníci užili Prahu, ale to opravdu není výsledek. Být jen fotografickou kulisou pro ustavení ECP bez programu a následně unijního summitu bez agendy je tuze málo. Change my mind.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Analýza: Devastace institucionální komunikace nestrategickým výsměchem

Opakovaně v newsletteru řešíme vládní plán strategické komunikace. Informoval jsem o podrobnostech chystaného plánu, který je ale velmi chaotický a spíše připomíná nepříliš promyšlené promo vládní politiky než skutečně smysluplnou státní strategickou komunikaci.

Na to reagoval podrobně Jonáš Syrováka a mnozí další čtenáři. Zároveň se i pár čtenářů ptalo, proč to je takové téma, vždyť přece jen stačí propagovat správné postoje.

V posledním týdnu si můžeme ukázat několik případových studií, že to tak jednoduché rozhodně není.

Jistě si všichni všimli vtipu s Královcem, které anektuje Česko (mně to zas tak vtipné nepřijde, ale to je asi tím, že jsem o anexi Královce, Toga, Lužice či jadranského koridoru slyšel poprvé v prvním ročníku studia historie a druhém už to nikomu moc vtipné nepřišlo).

Sdílení vtipu je jistě v pořádku, sám algoritmus sociálních sítí pobízí k šíření takového obsahu. Nicméně v rámci strategické komunikace a budování důvěryhodnosti komunikačních brandů je důležité, aby to nesdílel každý.

Je naprosto nepřijatelné, aby ministerstvo vnitra napsalo tweet: „Hodně nám to teď naroste a my si jen marně lámeme hlavu nad tím, kde tak rychle seženeme experta na mořské hranice. Nevíte o někom? #Kralovec“ Zdroj, který má být nepochybnitelným garantem pravdivosti informací o vnitřních věcech České republiky, nikdy nemůže takto komunikovat.

Ale ministrovi Rakušanovi to zjevně nevadí, hlavně, že to hodilo tisíce lajků.

Úplně bláznivé pak je, že Centrum proti hybridním hrozbám ministestva vnitra mezi informacemi, jak poznat dezinformaci, sdílí: „Náš tým je připraven monitorovat hybridní hrozby ve vnitřní bezpečnosti i na nově připojeném území. #Královec #KalinigradisCzechia“ A korunu tomu nasadilo uražené následné prohlášení: „Šíření dezinformací snižuje smysl pro humor. Aneb tak dlouho chrlí kvazi-mediální scéna dezinformace, až sama nedokáže rozeznat srandu od skutečnosti a rozčiluje se nad anexí Kaliningradu ze strany ČR. #Kralovec #KaliningradisCzechia“.

To je fascinující úvaha: pokud šíříte špatné dezinformace, nepoznáte naše dobré a humorné dezinformace, které šíříme oficiálně jménem ministerstva vnitra.

Dalším příkladem nezvládnuté strategické komunikace se stal účet Armády ČR, která k výbuchu Kerčského mostu napsal: „Včera oslavil narozeniny jeden z nejnenáviděnějších lidí současnosti. Místo svíček na dortu mu ale zapálili most, kriticky důležitý pro zásobování Krymu - prvního Ruskem okupovaného území. #HappyBirthday #Putin“ To opravdu nepatří na oficiální komunikační kanál armády. Ten má být nezpochybnitelným zdrojem životně důležitých informací, ne místem, kde se postují emotikony dortíků.

Výsměch je skvělá strategie pro nabrání pozornosti v algoritmickém prostředí (speciálně pak v Česku, kde nejsou žádná pravidla pro instituce, ale třeba i média a další profese). Nicméně to nemá absolutně nic společného s udržitelnou strategickou komunikací, která kontinuálně posiluje důvěryhodnost svého zdroje.

#ToPodstatné: Jaká pravidla potřebujeme pro strategickou komunikaci státních a veřejných institucí?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Imploze Babišova marketingu. V kolika volbách ještě ANO pomůže koalici Spolu vyhrát?

Poté, co expremiérův tým loni nezvládl závěr kampaně před sněmovními volbami, spektakulárně letos selhal i v těch senátních.

Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.

Komentář: Spolu se rozhodlo raději slavit s prezidentem, než prohrát s vlastním kandidátem

Občanští demokraté, lidovci a topkaři se vzdali možnosti vyslat do souboje o Hrad svého člověka. Pomohli tím dosavadním favoritům volby. A také uškodili Andreji Babišovi, který teď nebude moci verbovat proti vládnímu nominantovi.

Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.

Novinka: 230 miliard do regionálního rozvoje

Název „Akční plán Strategie regionálního rozvoje ČR 2023–2024“ nezní zrovna moc sexy, ale je to de facto dokument, který rozhoduje o budoucím rozvoji venkova, regionů a soudržnosti Česku.

V následujících dvou letech se rozseká 230 miliard do rozvoje velkoměstských aglomerací, regionálních center, strukturálně postižených krajů a ohrožených území.

Akční plán na roky 2023–2024 obsahuje 53 aktivit, ze kterých plyne 87 úkolů. Celkový odhad

rozpočtu potřebného k jejich naplnění je téměř 230 mld. Kč. Stejně jako v předchozích letech se

jedná zejména o financování z evropských zdrojů. Část očekávané alokace je již ve vyhlášených

výzvách evropských programů 2021–2027, vyhlášení většiny dalších výzev se předpokládá do konce roku 2022 případně na začátku 2023.

Pokud se plán povede, měly by se konečně začít uzavírat nůžky mezi úspěšnými a méně úspěšnými regiony v Česku. A je jen dobře, že bude jedna strategie, kde se mixují problémy pohraničí, vnitřních periférií i prstenců okolo velkých měst.

#ToPodstatné: Je mapa regionálního rozvoje správně nakreslená?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Česko se snad konečně dočká silného ministra životního prostředí

Lidoveckou ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou střídá Petr Hladík. Dobře, že se tak děje. Paní Hubáčková patřila mezi nevýrazné ministry. Právě ministerstvo životního prostředí by nyní mělo v ČR nejsilněji moderovat debatu o výhodách a nevýhodách Green Dealu pro Evropu, který se na nás valí. Pro rezort životního prostředí je důležitá i proměna energetiky a podpora obnovitelných zdrojů energie. K ničemu z toho ale ministryně nezvládala udávat tón ve veřejné debatě.

Celý komentář si poslechněte na ČRo Plus.

Analýza: Hodně drahá obrana české koruny

Když v květnu prudce oslabila koruna po jmenování Aleše Michla guvernérem České národní banky, málokdo pochyboval o oprávněnosti intervencí. Výkyv koruny byl žlutou kartou bankéři, který ukázkově nezvládl komunikaci a dopředu říkal, jak bude hlasovat o sazbách v srpnu.

Jeden tehdejší radní mi ale říkal, že skutečná otázka zní, zda ČNB intervenuje jen proti výkyvu, nebo proti fundamentu. Tehdy jsem to nechápal, nyní už ano.

Objem intervencí České národní banky na podporu koruny v srpnu klesl na 2,4 miliardy eur (59 miliard Kč) z červencových téměř deseti miliard eur (zhruba 246 miliard Kč), ale v září se zase asi zvýšil. Od března tak už ČNB prodala na trhu neuvěřitelných 23,2 miliardy eur (asi 570 miliard korun).

ČNB ale zároveň sama ve svých prognózách stejně počítá s tím, že koruna oslabí. Vzhledem ke zvyšování sazeb ECB a menšímu úrokovému diferenciálu bude tlak ještě výraznější. ČNB tak v pozoruhodném kvapíku nyní pálí své devizové rezervy a pan guvernér si tak může nechat zajít své sny na centrální suverénní fond, který dotuje vládě penzijní systém. Cíl je ale nejasný, rozhodně už nejde jen o „bránění nadměrným výkyvům kurzu koruny“, jak zní oficiální bankovní ptydepe.

Bankovní rada se tak v protiinflačních nástrojích bohužel přespříliš zafixovala na obranu koruny, aby nemusela sahat do úroků. To však příliš nedává smysl. Konsezuální zvýšení úroků o „čtvrtku“ by možná bylo smysluplnější než mnohamiliardové dobrodružství na obranu měny, která nevyhnutelně stejně musí oslabit.

#ToPodstatné: Jak vybalancovat sazby a kurz?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Kremelská síť v Evropě končí. Putin prohrává jedny volby za druhými

Z kdysi silného, desítky let budovaného proruského bloku už toho v unijních zemích moc nezbývá. Moskva svým příznivcům nedává prakticky žádnou možnost se jí zastávat.

Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz.

Co číst (a poslouchat)

Doklesáme v roce 2066 na nulu? (graf: Economist)