Ruská ambasáda bez pozemků, vláda zneužívá strategickou komunikaci a devastace ČNB

6. 2. 2023

V minulém newsletteru jsme se věnovali českému politickému marketingu, že odchodem jednoho Marka Prchala některé neetické nechutnosti rozhodně nezmizí. Vysvětloval jsem, jak oponenti uhranutí Babišovým marketingem postupně od Babišova týmu dlouhé roky s úspěchem kopírovali všechny zvrácenosti, až se to naučili: vylhané srovnávání (Babiš jako Putin v kampani Spolu 2022), pasení stád anonymních trollů na sítích, šikanu jakýchkoliv oponentů. Ale mohl jsem si to dlouhé vysvětlování odpustit, kdybych dříve objevil tweet T. Zdechovského, který jako vždy mluví o tom, o čem ti chytřejší vědí, že se má mlčet: „Prchal byl 8 let nejlepší politický marketér v České republice. Až v roce 2021, 2022 a 2023 se nám to podařilo změnit.“

Mnozí mi ale píšete, proč s kritikou politického marketingu nekritizuji i stranící média. Upřímně, nemyslel jsem si po dobu kampaně, že je to tak hrozné. Nekritizování ekonomického a sociálního populismu u těch „správných“ ve sněmovních volbách mi přišlo daleko horší. Mnozí novináři se logicky více shodovali s hodnotovým rámcem Pavla, než Babiše, to není překvapivé. A s výjimkou nekritického hodnocení Pavlovy komunistické minulosti mi nepřišlo, že by média vůči Pavlovi nebyla dost razantní.

To se však změnilo po Pavlově výhře. V jeho štábu mě nijak nepřekvapilo, že Pavlovi tleskali tvůrci té nejtupější předvolební agitky, která dávala na výběr mezi „lhářem“ a „hrdinou“. Ani kandidáti TOP 09, které se mezi neúspěšnými kandidaturami živí provládní novinařinou na lobbistickém webu. Překvapili mě ti ostatní, jak mocně tleskají, především zpravodajci s profesní rutinou by si samozřejmě neměli nic takového dovolit (a už vůbec ne, když tam jsou kamery). Následoval pak nekonečný televizní přenos právě z Pavlova štábu a ač už vítěz svou promluvu skončil, přesto pokračoval přenos dál reakcemi podporovatelů, i když právě Babiš v tu chvíli uznával svou prohru. Je možné, že to udělal naschvál, nicméně televize nepochybně v té chvíli měla dát prostor jemu, aby před národem stvrdil svou prohru (mimochodem proto jsou tak důležitá volební studia v samotné televizi, aby se vše dalo dobře řídit a kombinovat).

Následovala okatá manipulace profesora politologie Petra Fialy, že Babiš prohrál tři volby za sebou, což je snadno dokazatelná nepravda – v komunálních volbách 2022 se ANO podařilo předstihnout na počet hlasů i tradičního vítěze, různá sdružení nezávislých kandidátů, vládní strany naopak dostaly výprask. Přesto tato premiérova manipulace se ještě dny běžně objevovala v novinářských textech, jen aby dokreslila údajný nevyhnutelný pád Babiše.

Povolební nadšení v médiích pokračovalo. Respekt, který se protestně neúčastní Novinářských cen, protože spjatý partner kdysi sponzoroval dryáčnické Fórum 24, přinesl fascinující reportáž z volebního večera „Flanel jako nový samet“. O tom, jak se bučelo na jakýkoliv prostřih ze štábu ANO ani slovo, zato volbu někdejšího předsedy základní organizace KSČ v lidové armádě připodobňují k dějinnému zvratu z roku 1989. Tady si s Fórem opravdu nemají co vyčítat.

Aby bylo jasno: Jako komentátor jsem se celkem jasně vyslovoval v druhém kole proti volbě Babiše. Takže za výsledek jsem rád, nicméně kvůli tomu nelze tolerovat úpadek médií a jejich kolonizaci politickým marketingem. A to z velmi praktických důvodů. Nekritičnost vždy znamená slabost médií (což je o to více varující v době, kdy si chce vláda výběrově od médií kupovat přízeň, viz níže). Nekritičnost vůči Pavlovi jsme už konec konců mohli vidět v prvním povolebním týdnu, kdy pronesl mnohé odvážné teze, ale minimálně za anonci některých personálních rozhodnutí měl být silně kritizován – stále nemá k ruce hradní a bezpečnostní aparát, takže rozhodně nemůže dopředu říkat, zda například šéfa BIS Michala Koudelku povýší na generála či ne. Takový výrok si má nechat až nejdříve na 9. března.

Ale proč se trápit takovými malichernostmi, když flanel je nový samet, že…

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Novinka: Vláda zabaví ruské ambasádě pozemky a nemovitosti

Na vládu jde velmi třaskavý dokument se zdánlivě dosti technicistním názvem „návrh na zrušení některých usnesení vlády ČSSR a předsednictva vlády ČSSR z let 1970 až 1982 týkajících se odevzdávání pozemků do užívání cizím zastupitelským úřadům“. Ale jde o hodně. Dokument mám již k dispozici. Z předkládací zprávy:

„Ministerstvo zahraničních věcí předkládá vládě ke schválení návrh na zrušení některých usnesení vlády ČSSR a předsednictva vlády ČSSR z let 1970 až 1982 týkajících se odevzdávání pozemků do užívání cizím zastupitelským úřadům. Předkládaný návrh je součástí opatření k řešení situace ohledně nemovitostí (pozemků) ve vlastnictví České republiky, které byly v letech 1970 až 1982 svěřeny do bezplatného užívání k diplomatickým účelům tehdejšímu SSSR. Tyto pozemky jsou nyní užívány Ruskou federací k jiným účelům, než pro které jí byly svěřeny, a není proto důvod je nadále poskytovat bezplatně a ve vztahu k nim uplatňovat vůči Ruské federaci výsady vyplývající z příslušných mezinárodních úmluv. Z výše uvedených důvodů se navrhuje zrušit usnesení vlády, kterými dala vláda tehdejší ČSSR, resp. její předsednictvo souhlas s bezplatným svěřením pozemků SSSR a kterými byly přijaty zásady poskytování pozemků do užívání cizím zastupitelským úřadům.“

O co jde: Bývalá ambasáda SSSR dostala spoustu pozemků v čase studené války do bezplatného užívání. Česko se poměrně dlouho snažilo vyjednávat v rámci bilaterálních jednání, které však byly po svém 6. kole přerušeny v důsledku ruské vojenské agrese na Ukrajině.

Takže jdeme do finále. Jedná se nejen o pražské bytové jednotky u ambasády, ale třeba i budovy v Brně, Karlových Varech či rekreační střediska.

„Skutečnost, že tyto nemovitosti nejsou a ani nemohou být užívány k diplomatickým účelům, se stala o to více zjevnou v důsledku kauzy Vrbětice v roce 2021, kdy byla Ruská federace donucena radikálně snížit počet personálu svého velvyslanectví v České republice. Stávající kapacity nemovitostí proto mnohonásobně převyšují počet zbylého personálu Velvyslanectví Ruské federace v České republice a je jednoznačně vyloučeno, že by byly k diplomatickým účelům využívány. Některé z nemovitostí jsou dokonce zjevně využívány ke komerčním účelům a na straně Ruské federace tak dochází k bezdůvodnému obohacení z titulu bezplatného užívání pozemků v rozporu s původně vymezeným účelem. Pro úplnost je současně třeba dodat, že celková rozloha pozemků bezplatně užívaných Ruskou federací v České republice (92001 m2, z toho 87863 m2 státních) a Českou republikou v Ruské federaci (26875 m2) zdaleka nerespektuje princip reciprocity. Situaci je proto třeba bezodkladně řešit.“

Je samozřejmě iluzorní si myslet, že to nevyvolá reciprocitu. Ostatně proto MZV s tímto krokem tak dlouho váhalo. Nicméně z materiálu je zjevné, že ještě jednu páku k budoucímu vyjednávání s Rusy si nechává:

„Nad rámec tohoto materiálu je nezbytné upozornit na možnost, že kroky České republiky směřující k narovnání stávajících vztahů k pozemkům vyvolají reakci ruské strany směřující vůči tzv. Českém domu v Moskvě, který je ve vlastnictví České republiky, nicméně je umístěn na pozemku ve vlastnictví Ruské federace. Určitým „zajišťovacím“ institutem za tímto účelem zůstává objekt tzv. „Ruské školy“, jehož užívání k diplomatickým účelům je rovněž přinejmenším sporné, avšak s ohledem na existenci mezivládní dohody a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o objekt využívaný ke státním nekomerčním účelům, předmětem navrhovaného narovnání není. Jakkoli bylo Ministerstvem zahraničních věcí důkladně zvažováno vedení jednání s Ruskou federací za účelem výměny Českého domu za některé nemovitosti užívané Ruskou federací v Praze, za stávající situace vyvolané konfliktem na Ukrajině jsou šance na uspořádání jednání a na dosažení pozitivního výsledku mizivé.“

#ToPodstatné: Jak to celé dopadne?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Hot Michl místo cold turkey aneb totální devastace ČNB

Na novoroční kritiku měnové politiky guvernéra ČNB Aleše Michla v newsletteru mi přišlo pár reakcí, zda nejsem příliš zaujatý. Doufám, že ne. Zcela respektuji, že se centrální bankéři rozhodnou vyhnout nepopulární metodě „cold turkey“, tedy sražení inflace rychlým šokem razantního navyšování sazeb, aby rychle ukotvili inflační očekávání, byť za cenu hlubšího (ale kratšího) hospodářského propadu. Místo toho preferují delší život s inflací, ale mělčí hospodářský propad.

Jenže to se musí alespoň přiznat. A to údajná reinkarnace Aloise Rašína není schopna (byť zrovna Rašín byl tedy excelentní příklad ekonoma, co preferuje bolestivé politiky, jen aby byly co nejkratší). Prognózy ČNB – dlouho brány jako to nejlepší, co tuzemské ekonomické mozky dokáží v praktické měnové politice sestavovat – se stávají směšným cárem papíru, protože začínají být nekonzistentní a pod zjevným extrémním politickým nátlakem bankovní rady.

Odpoutejme se na chvíli od základního problému, že s tak vysokou inflací nelze alespoň mírně nenavyšovat úrokové sazby v měnové oblasti s dlouhodobě se přehřívajícím trhem práce s nepochybnou tendencí k mzdově-inflační spirále.

Prognóza se pokouší o kvadraturu kruhu v mnohem základnějších věcech.

Níže vidíte dva grafy z podkladů posledního měnového rozhodnutí rady.

Michl dlouho tvrdil, že s inflací nemůže nic dělat, protože je dovezená. To je sice naprostá rezignace, ale dobře, alespoň v minulé prognóze měl růst 14,4 procenta cen výrobců jako vnější vstup. Jenže v nové prognóze tento vstup ČNB přecenila na mínus 0,8 procenta. To je radikální skok. Přesto ČNB odhad inflace nesnížila, ale navýšila na tento rok z 9,1 procenta na 10,8.

Aby toho nebylo málo: Zároveň predikuje ČNB pokles inflace k inflačnímu dvouprocentnímu cíli na počátku roku 2024. To ale není ceteris paribus možné. Pokud už nebudou tak výrazné vnější tlaky a Rašínovi 2.0 se zhroutí mýtus o všeovládající neřiditelné dovezené inflaci a zároveň proti té pevně usídlené v Česku nebude bojovat, protože Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi slíbil nezvyšování sazeb, není možné k deklarovanému výsledku nijak dojít. Neuvěřitelně smutná demolice dlouhodobě nejlepšího ekonomického týmu tohoto státu.

K tématu doporučuji i rozhovor s Davidem Markem, který je sice hlavně o Pavlovi, ale zazní tam kromě potvrzení druhého mandátu Tomáši Holubovi i toto:

Budete radit prezidentovi, aby vstupoval do debaty o inflaci a měnové politice? Z vašich komentářů občas opravdu nelze nepostřehnout poměrně velkou míru pohrdání prací, kterou předvádí guvernér Aleš Michl, když se snaží přepisovat už snad i úvodní kapitoly makroekonomie.

Zdůrazňuji, že prezident musí respektovat nezávislost centrální banky. Nemyslím si, že by bylo vhodné, aby se nějak konkrétně vyjadřoval k nastavení měnové politiky. Dál zdůrazňuji, že pohrdání vůči centrální bance necítím - i proto, že jsem v ní začínal. Ale právě z toho důvodu je mi také líto - když už jsme u těch silných slov -, jak je měnová politika v Česku devastována.

Jak byste popsal nynější situaci, kdy nás trápí vysoká inflace i recese najednou? Než úprava úrokových sazeb plně ovlivní ekonomiku, trvá to třeba i rok a půl. Ač byla Michlova rozhodnutí nejspíše chybná, není už pozdě dohánět minulé resty?

Určitě by případné zvýšení úrokových sazeb na nadcházejícím zasedání bankovní rady mělo menší efekt než kdykoliv v druhé půlce minulého roku, kdy to ČNB odmítala. Nicméně stále podle mě platí: lepší pozdě nežli později.

Může republika, která byla třicet let alergická i na sebemenší vzlínání cen, skončit kvůli neschopnosti centrální banky jako vysokoinflační ekonomika, kde lidé nevěří ve spoření?

Doufám, že se nám opět podaří vrátit k nízké inflaci, a to navzdory chování ČNB. Že její reputaci zachráníme my, občané, tím, že na jistou dobu dobrovolně omezíme svou životní úroveň a nebudeme požadovat růst mezd odpovídající inflaci. Tak bychom ji nakonec dokázali zkrotit. Platí ale, že by naše ztráty nemusely být tak dlouhodobé, kdyby centrální banka jednala razantněji.

Takže turecká inflace nás nečeká?

Riziko, že se nám v Česku uhnízdí růst cen na delší dobu, tu samozřejmě je. Stačí se podívat do Maďarska. Tam s ním také bojovali dosti svérázným způsobem tak dlouho, až se jim nakonec rozjel ve velkém a nyní už jsem četl o stávkách, které žádají zvýšení mezd o čtyřicet i více procent. To je ukázkové utržení inflačních očekávání ze řetězu. Když se to stane, nikdy pak už nevíte, kde a kdy se to zastaví. U nás zatím nic takového naštěstí nevidíme. Ale zároveň platí, že až bychom to uviděli, bude už pozdě.

Jak se díváte na alchymistické pokusy bankovní rady s korunou, které uplatňuje, aby nemusela sáhnout na sazby? Oficiálně ČNB říká, že stabilizuje kurz, ale naše měna je nyní až absurdně pevná, aniž by pro to byly nějaké pádné důvody.

Jdeme do recese a poslední, co nás drží nad vodou, je zahraniční poptávka a export. To je situace, v níž nám silná koruna rozhodně nesvědčí. Ano, pomáhá nám snižovat inflační tlaky, což alespoň trochu nahrazuje efekt vyšších úrokových sazeb. Ale ptejme se za jakou cenu. Ta může být docela vysoká, když spotřebu domácností drtí inflace a platební bilanci zas silná koruna.

#ToPodstatné: Podaří se duu Michl-Kruliš definitivně unést Českou republiku do Turecka?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Vláda zneužívá strategickou komunikaci. Ze státního platí vlastní propagaci a dotuje vybraná média

Téma strategické komunikace je v newsletteru časté. V minulém jsme se věnovali naprostému nepochopení rozdílu mezi vládní a skutečně strategickou komunikací a také sumáři zcela nezvládnutých kroků vládního zmocněnce Michala Klímy.

Za miliony si nyní vláda platí oslavnou kampaň “První rok vlády”. To je zcela nepřijatelné (a to nejen proto, že kampaň zajišťuje firma se souzenými vlastníky, z čehož jeden je shodou okolností syn významného expolitika ODS). Skutečná strategická komunikace se má týkat jednotné krizové komunikace zaměřené na vysvětlení nutných kroků v rámci bezpečnostních rozhodnutí. Ne sebechvále za státní peníze. Je to extrémně nebezpečný precedent, protože nyní už není důvod, aby po případném návratu do vlády Andrej Babiš si své Čau, lidi nadále propagoval ve svých novinách. Může si to ze státního zaplatit jako strategickou komunikaci. Stejně propagaci zvyšování dávek, důchodů a další zcela nestrategické věci.

To však není jediné zneužití státních peněz Fialovou vládou na vlastní podporu. Klíma ve zcela nezvládnutém akčním plánu strategické komunikace sní o centrálním nákupu inzerce státu dle svých preferencí. Tento plán ještě není schválen, ale už se zjevně realizuje. Máme tu již další zakázku Úřadu vlády, která nijak nesouvisí se strategickou komunikací aktuálních bezpečnostních a společenských hrozeb. Jde jen o další imageovou kampaň „Nákup mediálního prostoru pro mediální kampaň 30 let České republiky“, na kterou se přilepí vládní logo, tentokrát za devět milionů od daňových poplatníků.

Úřad vlády v ní dle svého uvážení bez jakýchkoliv veřejně známých pravidel přiděluje státní peníze vybraných médiím. Tento ad hoc přístup jen může vzbuzovat u některých vydavatelů, že když budou jejich novináři kritizovat vládu, příště už si z dalšího reklamního balíku neukousnou svůj díl. Zcela nepřijatelné pak je, že na rozdíl od mnohem větších časopisů s výraznějším zásahem tu je i provládní Týdeník Fórum, který ani není auditován ABC ČR, tudíž by vůbec neměl být zahrnut do státní podpory, protože nemůže vykázet pro účely kampaně hodnověrná čísla a ani dlouholetá spolupráce pana Klímy s panem Šafrem by to neměla nahrazovat.

Co v tomto zneužívání peněz na strategickou komunikaci k provládní propagaci a sponzoringu spřátelených médií chybí? Ano, už jen přímé kupování si novinářů, aby dopoledne radili premiérovi a odpoledne o tom psali nezávislé komentáře. Takže gratulujeme Jiřímu Sezemskému ke krásné poradenské smlouvě.

Jsme v mimořádně riskantní chvíli, kdy vláda pod záminkou propagace demokratických hodnot buduje systém vlastní propagace za státní peníze a svévolného dotování vybraných médií. To vše v čase, kdy stát není schopen ani plnit své povinnosti vůči médiím veřejné služby a navýšit jim v čase inflace alespoň mírně koncesionářský poplatek.

Šéfredaktoři by se proti této plíživé kolonizaci médií vládou měli ozvat a pana Klímu už konečně nahradit někdo kvalifikovaný, kdo nedělá provládní, ale skutečně strategickou komunikaci.

_#ToPodstatné: Je to vše záměr, nebo to může být pouhá hloupost a neschopnost?
_Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: Deficit zdravotnictví skočí na 7,5 miliard

Mám k dispozici návrh zdravotně pojistných plánů na tento rok, což vlastně není nic jiného než rozpočet českého zdravotnictví. Ještě se k tomu určitě v příštím newsletteru vrátím, jen telegraficky o všeobecně známé dlouhodobé neudržitelnosti financování tohoto sektoru.

„V roce 2023 jsou zdravotními pojišťovnami naplánovány příjmy v částce 464,1 mld. Kč a výdaje v částce 471,6 mld. Kč. Systém by měl hospodařit se schodkem, který se meziročně zvýší na 7,5 mld. Kč. To je především způsobeno záměrem MZ reagovat na inflační tlaky u poskytovatelů zdravotních služeb, včetně růstu cen energií, posílením jejich příjmů.“

Ministerstvo financí nezklamalo a pokoušelo zabránit alespoň částečnému navýšení platů zdravotního personálu v čase mimořádné inflace:

„Vlivem deficitního hospodaření v letech 2021–2023 se finanční odolnost systému veřejného zdravotního pojištění podstatně sníží, což Ministerstvo financí hodnotí negativně, proto zásadně nesouhlasilo se zněním úhradové vyhlášky na rok 2023. Ministerstvo zdravotnictví však jako svou prioritu stanovilo navýšení příjmů poskytovatelů zdravotních služeb, aby mimořádný růst inflace neohrozil dostupnost a kvalitu zdravotních služeb. Rozhodujícím faktorem při stanovení úhradových parametrů byla odpovědnost Ministerstva zdravotnictví za respektování veřejného zájmu na zajištění kvality a dostupnosti zdravotních služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění.“

Kdo si tedy myslel, že dohodou na valorizačním vzorečku za státního pojištěnce bude na čas od financování zdravotnictví pokoj, tak se velmi plete. Závěrečná věta „konsolidace by se měla odehrávat na výdajové straně a růst výdajů na zdravotní služby by měl respektovat možnosti výběru pojistného“ je jistě správná, ale bohužel nikdo jako obvykle ve zdravotnictví neví, co se za ní může reálně skrývat. Nic hezkého to ale jistě nebude.

#ToPodstatné: Jak stabilizovat financování zdravotnictví?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Stát dostal chuť na ČEZ. Kéž by se ho zmocnil po “macronovsku”

Když se do konfliktu dostane zájem vlády a zákon, vypadá to, že u nás platí bonmot “tím hůře pro zákon”. Touha kabinetu pomocí pofiderního legislativního dloubáku uchvátit plnou kontrolu ve zdejším energetickém kolosu nemá s právním státem mnoho společného.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Zemanova éra končí, Česko propáslo unikátní šanci k úpravě prezidentské role

Po ostudném úřadování dosluhující hlavy státu si republika zvolila muže, který slibuje návrat důstojnosti. Je to úlevné, lze se však bohužel obávat, že kromě kraválu z Hradu teď utichnou i snahy o přesnější vymezení pravomocí, jimiž disponuje nejvyšší ústavní činitel. Byla by to škoda, zdejší politické prostředí takovou regulaci nutně potřebuje.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Rozhovor: Prezident nenechá vládu na pokoji, bude ji pobízet k reformám, říká Pavlův poradce

S ekonomem Davidem Markem o populismu, devastaci měnové politiky i holubí letce, která nahradila jestřáby.

Rozhovor si přečtěte na Aktuálně.cz

Co číst (a poslouchat)

Ještě nám něco málo zbývá… (graf: Economist)