O právní stát, milostivé léto pro studenty a fiasko michlonomiky

29. 5. 2023

Není pochyb, že pokračování vlády Andreje Babiše by notně poničilo českou demokracii, o to více, pokud by vládl s Tomiem Okamurou a Vojtěchem Filipem. To však neznamená, že ti, kteří v opozici správně varovali před ohrožením právního státu Babišem, ve vládě také s gustem po právu nešlapou.

Lex ČEZ je zatím vrchol znásilňování právního řádu vládou Petra Fialy, viz minulý newsletter. Ač už jde o vládou schválený záměr, reakce v médiích je pozoruhodně slabá. Jde o zjevný protiústavní nesmysl, který není ani v souladu s unijním právem a jen z toho budou nekonečné soudy a arbitráže. Pokud je cílem vlády srazit takto cenu akcií a ty pak vykoupit za levno, mentalita Babiše zjevně Strakovu akademii neopustila.

Další příklad – lidovecký (či spíše lidlovský) ministr zemědělství Zbyněk Nekula. Jeho zaklekávání na řetězce skončilo naprostým fiaskem, kdy antimonopolní úřad doložil, že marže si navýšili všichni. V poměrně konkurenčním prostředí nepřekvapivé zjištění, prakticky totožné s nemedializovanou analýzou ÚOHS z minulého roku, kterou jsem již v newsletteru citoval. Média si nyní dělají ze zcela neschopného ministra legraci, ale to podstatné je přeci velmi babišovský způsob, jakým ministr pohání státní represi na nepohodlné podnikatele. Nepřijatelné.

A do třetice vyberme třeba ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ten, když neobchází setkání podivných spolků, tak žene před kárný senát Nejvyššího správního soudu soudce za únik informací z trestního řízení. Záměr utnout tipec nekonečným únikům z justice do médií je jistě záhodný, ale v žádném případě nemůže začínat soudcem, který všehovšudy potvrdil médiím již známé informace, a co čert nechtěl, zrovna v kauze ministrova šmelinářského okolí.

Těch příkladů je bohužel ještě mnohem více a čím déle vláda nebude vystavena oprávněné kritice za překračování právních mantinelů, tím rychleji se podaří Babišovi znovu naladit obehranou písničku o svém nekompromisním boji s korupcí tradičních stran. A to by už český právní řád nepřežil určitě…

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Potřebujeme milostivé léto pro studenty

Neřešená situace s velkým převisem zájmu deváťáků o středoškolské studium se ve velkých aglomeracích nelepší, spíše naopak. Po zcela zdiskreditovaném pražském radním pro školství Antonínu Klecandovi se bohužel přidává i jeho středočeský kolega Milan Vácha. Oba mají za to, že přetlak na gymnázia není tak hrozný. Jako správci regionálního školství situaci nezvládají, ale jako politici jsou šikovní – Vácha se už obrátil s rozhořčeným prohlášením na vládu, aby řešila situaci, ač kabinet opravdu střední školy nezřizuje. Čím dál více to vypadá, že někteří regionální politici se rozhodli zničit patnáctiletým lidem život hned na kariérním počátku.

Přitom je zde možnost rychlého zásahu, v minulém newsletteru jsem sepsal body, které by situaci mohly rychle alespoň trochu zlepšit.

Zapomněl jsem však na jednu podstatnou praktickou věc, kterou je nezbytné řešit okamžitě. Studenti, kteří se nedostanou na střední školu, se stanou od počátku prázdnin plátci zdravotního pojištění. Málokdo o tom ví, protože drtivá většina mladých přechází ze základky na střední a stát kryje pojištění i během přestupu. Pokud ale nepřestoupí, pak má rodina problém a měla by platit dvě tisícovky pojistného za nezaměstnaného jedničkáře, který dosáhl 80 bodů a stejně se na žádnou pražskou střední školu nedostal. Nabídka jazykových kurzů a dalšího doplňkového vzdělávání prakticky neexistuje, tento průmysl je silný až pro neúspěšné žadatele o vysokou školu.

Stát by tedy měl udělat to, co nyní dohodl pro seniory, které zas vehnal do předčasných důchodů, ale dosud jim je není schopen začít platit, takže jsou dlužníci na zdravotním pojištění. Po měsících ostudného stavu se ministerstvo dohodlo s VZP, že se senioři upomínat již nebudou.

To samé by mělo být s neúspěšnými žadateli o středoškolské vzdělání – plošně by jim stát měl platit rok pojistného jako malou omluvu za to, že z daní jejich rodičů jim nedokázal postavit ani střední školu. Takové malé milostivé léto pro studenty, na které se zapomnělo. Pokud to stát neudělá, jen zvýší hněv právem naštvaných rodičů.

#ToPodstatné: Dotaz pro právníky: Mohou rodiče neúspěšných jedničkářů s 80 a více body nějak využít článek 33 Listiny základních práv a svobod, že „občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách“? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Definitivní fiasko michlonomiky

Pro vládní balíčky newsletter na chvíli opomněl dění v České národní bance. Pojďme to napravit, protože vidíme definitivní zhroucení neortodoxní měnové politiky guvernéra Aleše Michla. Ten chtěl jakožto reinkarnace Aloise Rašína přispět k národní hrdosti na českou korunu, ale místo toho mnohé přesvědčil, že nejbezpečnější pro Česko bude před vlastní centrální bankou utéct co nejrychleji do eurozóny.

Ničení tuzemské měnové politiky v minulém a aktuálním roce nemá smysl znovu rozebírat. Většina Jiřího Rusnoka zanechala hlavní úrokovou sazbu na sedmičce a nová Michlova většina nebyla dosud schopna veřejnosti vysvětlit, proč zrovna na této sedmičce v notně proměnlivém inflačním prostředí dál trvá. Aby toto zpolitizované rozhodnutí, které konvenovalo tehdejšímu prezidentovi Miloši Zemanovi a někdejšímu Michlovu patronovi Andreji Babišovi, mohlo být nějak zdůvodněno, děly se hrozné věci: posouval se náhodně horizont měnové politiky, z kurzu koruny se dělal hlavní měnový nástroj, ignorovaly se vlastní modely doporučující zvýšení sazeb, měnová neschopnost ČNB se svalovala na fiskální neschopnost vlády…

Česko nepochybně mělo alespoň mírně pokračovat ve zvyšování sazeb a ukotvit se někde mezi polskou sazbou 6,75 a maďarskou 13 procent. Proč? Polsko nemělo a nemá tak přehřátý trh nemovitostí a tak vysátý trh práce, nečelí proto tak silnému inflačnímu vzlínání. Plus krátkodobě působí vládní velmi drahé snížení DPH na základní potraviny. Na druhé straně je zas Maďarsko, kde se inflace úplně utrhla ze řetězu a slouží ke cti tamní centrální banky, že odolala tlaku Orbánovy vlády a i přes vládní odpor dostoupala na 13 procent. Nyní již prostřednictvím jednodenních depozit může začít normalizovat svou politiku.

Což právě Česko nemůže. Protože na chvíli nevystoupalo v sazbách výše, dlouho ještě nebude moci klesat dolů. Poslední prognóza Evropské komise, která letos Česku odhaduje inflaci 11,9 procenta, je devastující, jde o druhý nejhorší odhad v EU.

Přesto některé věci má alespoň smysl udělat později nežli vůbec. Když jsme v únoru psal, že přichází čas na revoltu proti Michlovi, hodně expertů v oboru se mi smálo, že jsem naivní a nikdo kromě „jestřába“ Tomáše Holuba proti Michlovi nevystoupí, protože mu vděčí za flek.

Trvalo to sice déle, ale je to konečně tady. Na květnovém zasedání se trhla Karina Kubelková, budiž ji za její odvahu dík, a s Tomášem Holubem vystřelili z Aurory rovnou zvýšení o půl procentního bodu. Následně v kompromisu na čtvrtce přilákali Jana Procházku. A ze záznamu vyplývá, že Jan Frait si udělal alibi silnou korunou, což brzo skončí a on se bude moci také přidat.

Škody po Zemano-Babišo-Michlově panování v ČNB jsou nedozírné a pravděpodobně už se nikdy Čechy nepovede znovu přesvědčit, že žijí v zemi, kde nelítostný rašínovský boj s inflací je prvním přikázáním. Ale snad už tato havárie končí a čím rychleji se vrátíme k normální ekonomii, tím lépe.

#ToPodstatné: Kdy se ze 3:4 stane 4:3? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Briefing

Co nepíšu do médií komentáře, tak se v newsletteru trochu moc rozkecávám, místo abych informoval o novinkách. Tak sem alespoň občas zařadím rubriku Briefing o tom, co se chystá a co je – dle mého soudu - podstatné.

Vláda schválí Istanbulskou úmluvu a pošle ji na šavlovačku do sněmovny. Mám k dispozici již vyjádření Česka k pravidelnému přezkumu lidských práv OSN v jednotlivých zemích. A tam se již oznamuje, že vláda úmluvu podpoří: „Ratifikaci úmluvy vláda ČR nyní velmi intenzivně diskutuje před předložením oběma komorám Parlamentu ČR, které musí dát souhlas s ratifikací.“ Tím ovšem nic nekončí. Sněmovna je rozdělená, může to dopadnout odmítnutím jako se to stalo na Slovensku 2020. Na úmluvě je dobře vidět, jak úplně stejný text se jinak četl v desátých a dvacátých letech. V liberálních desátých letech to byla celkem bezproblémová deklarace na lepší ochranu žen a potírání domácího násilí, v konzervativních dvacátých nejeden český zákonodárce najednou cítí povinnost vyhlašovat svatou válku genderu a neomarxistickému rozkladu tradiční rodiny, ač třeba konzervativní Polsko, Itálie a další text bez problému ratifikovaly.
Mám již k dispozici zprávu o rozvojové a humanitární pomoci Česka v zahraničí za minulý rok. Tu teprve bude projednávat vláda. Rozvojová pomoc by bez Ukrajiny byla na tristních 0,13 hrubého národního důchodu. Ale když započítáme pomoc Ukrajině, je to již 0,36 HND, asi 22 miliard. Pořád málo, ale už alespoň ne tak nedůstojné.
O ČEZu pravděpodobně rozhodne tato smlouva. Protože těžko si představit, co jiného by ministerstvo financí potřebovalo tam moc začerňovat. KPMG dostane přes dva miliony za poradenství ve chvíli, kdy vláda vůbec nedokáže vysvětlit, co vlastně má být výsledkem Lex ČEZ. Další indicií je jméno objednavatele, ódéesáckého náměstka Romana Bindera. Ten je místopředsedou dozorčí rady ČEZ a shodou okolností na financích náměstkuje na místě, které předtím zastával Ondřej Landa, který odešel… do ČEZu. Jestliže nejzásadnější poradenskou smlouvou minulého roku byla ta EY na designování cenového stropu na energie, tak o letošním vítězi je nejspíše již rozhodnuto.
Opoziční političky ANO Klára Dostálová a Alena Schillerová se zamilovaly do vícegenerační hypotéky. Třeba se jednou dozvíme, jak moc se o to banky musely přičinit. Je to samozřejmě naprostý amorální hazard zavazovat své vnuky k dluhu a ještě rovnou ke splácení superdrahých celkových nákladů. Navíc jakmile by to politici dovolili, ČNB by musela zasáhnout. Na to jsou takové ta písmenka jako LTV, DTI a DSTI, takže by z toho stejně nic nebylo. Ale do nezodpovědného opozičního populismu se to hodí.
Zas jsem se nedostal k vládním plánům na seškrtání dotací. Příště už to snad vyjde. Zatím si každý může vypalovat oči jedním z hlavních slibů Zbyňka Stanjury konsolidačním balíčku: „Úprava národního financování projektů EU: Snížení podílu spolufinancování z fondů EU zvýšením spoluúčasti konečných příjemců dotace.“ Asi pořád je ještě horší alternativou Babiš, který o evropských dotacích bohužel věděl až moc. Ale nevědět o nich vůbec nic, to je také jistota pěkně drahého průšvihu…

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Komentář: Už dva balíčky a zatím ani jeden dobrý

Po vládním konsolidačním balíčku na ozdravení veřejných financí tu máme druhý, odborářský. Bez překvapení jdou proti sobě. Ten, který připravily odbory, zcela odmítá vládní záměry. Jedno ale mají oba plány společné. Ani jeden zatím není dotaženým a použitelným receptem k tomu, aby republika vybředla z každoročních zhruba 300miliardových schodků.

Komentář si přečtěte na Plusu.

Co číst (a poslouchat)

Inter arma silent úplně všichni, ale Economist už počítá, že to začalo… (graf: Economist)