Škola základ frustrace, oprava konsolidačního balíčku a diktátorský Lex ČEZ

22. 5. 2023

Pokud si pražský radní pro školství Antonín Klecanda opravdu myslí, že v hlavním městě je dost míst na středních školách, měl by být okamžitě odvolán.
Intelektuální nedostatečnost pana radního zjevně vychází z toho, že jednoduše porovnal 17 tisíc středoškolských míst a 11 pražských deváťáků. Nedochází dvě mu dvě základní věci – že mezi Prahou a Středočeským krajem nejsou hraniční přechody a Praha je přirozenou (nejen vzdělávací) vývěvou i pro kraj. A také zjevně nechápe, jak rozhodování v rodinách zoufalých deváťáků vlastně funguje – rodina nemá při podávání přihlášek informace, které jsou známé až ex post, tedy jaký kde byl nával. Tím pádem optimalizují s nedokonalou informací, v současném populačním boomu často rovnou se zcela mylným předpokladem a dotyčné dítě se nedostane na střední třeba jen proto, že rodina vybrala zrovna dvě školy s velkým převisem a jedničkář má smůlu.

Abych nekritizoval jen nekompetentní politiky. Krize středoškolských kapacit v Praze a dalších velkých aglomerací ukazuje i krizi médií a veřejné debaty. Pokud média nedokáží včas poznat důležitou agendu a pořádně se jí věnovat, nemohou žehrat, že jejich úloha ve společnosti upadá. Dobří redaktoři na školství v celostátních médiích jsou nyní – podle mě – maximálně dva, spíš jeden. Komentátorů schopných relevantně popsat školství pak nula, což se hezky projevilo i nyní, kdy komentátorům vyhřezávají jen naučené příběhy, jak za vše může předchozí vláda ANO, případně o škodlivosti osmiletých gymnázií. Jistě to jsou důležité detaily, ale ani jedno nyní není zásadní.

Když jsem v únoru psal o alarmujícím nedostatku školských kapacit a ještě snad mohl vzniknout veřejný tlak na politiky, jen jsem dostával reakce od čtenářů i kolegů novinářů, že zas přeháním, za každou cenu potřebuji kritizovat a vidím vše černě. Tento problém – bohužel – velmi rychle vyhřezl, ale co ty další v podobě brutálních regionálních rozdílů ve výuce, hrůzného systému ověřování znalostí, a mnohých dalších tikajících bomb ve školství?
Ano, nakonec za to mohou vždy politici, mají moc a odpovědnost. Ale nejen oni. Společensky významná role médií je v kompetentní kritice, která zpřehledňuje situaci, nikoliv v ex post šlehání emocí kvůli klikům, kde základní znalosti problému jsou již jen na obtíž…

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Rychle a zběsile

Nedostatek středoškolských kapacit v Praze je třeba řešit rychle a zběsile, protože pomalu a s rozmyslem jsme to v předchozích letech bohužel nezvládli. A šlo to. Příkladem může být Brno, kde je situace s populačně silnou devítkou po Praze druhá nejhorší, ale také tam již roky navyšují kapacity a mají tam velmi schopného krajského náměstka pro vzdělávání Jiřího Nantla. (Tady vysvětlivka pro ty, kteří jsou stále ještě mateni médii, zda za současný průšvih může vláda ODS či předchozí ANO: ani jedna – střední školy jsou většinou v gesci kraje, základky pak obce.)
Takže je to opravdu nyní v největším problém Prahy a středních Čech, kde se několik garnitur na řešení problému vykašlalo. Pražský problém by neměl posloužit k celostátním politikám („Zrušme víceleté gymply!“ versus „Přidejme více víceletých gymplů!“ a podobně…). Hledáme několik efektivních řešení průšvihů v Praze, středních Čechách a možná že ještě na pár dalších místech.

Jak na to?

Urychleně lokálně prolomit limity počtu žáků na třídu. Jde to proti všemu, o co jsme se tu 30 let snažili, ale jinak to už nejde. A urychleně znamená urychleně, protože řešení se musí najít už i pro současné vykopnuté deváťáky.
Od příštího roku je možné v současných středních školách mít více tříd. Vždy to někde jde. Ať už v domovských budovách či detašovaných pracovištích. Malé Prahy se magistrátu již nabízí s prostory, velká Praha je však zatím zcela mimo dění.
Co by se mělo zřizovat za nové třídy/školy? Typově nejlépe lycea, ať už obecná či specializovaná (ekonomické, humanitní, přírodovědné atd.). Ty mohou být „přilepeny“ i k odborným školám, ale to také nebude tak jednoduché, protože se nyní sice hlavně řeší elitnější školy, ale velký přetlak je i na řemeslech.
Všechny propočty nových míst ve třídách a školách by Praha měla mít do konce prázdnin, protože i realizace rozšíření kapacit (renovace prostor, noví učitelé atd.) potrvá dlouho.
Pokud vše selže, je tu pak jedno radikální, jednoduché, ale podle mého nepříliš vhodné řešení: příští rok se na některých osmiletých gymnázií neotevřou primy, ale prváky čtyřletého studia. Nevhodné je to z mnoha důvodů, nejvíce se bojím toho, že těm dětem, kterým bude upřeno víceleté gymnázium, se kvůli neschopnosti politiků o čtyři roky později nedostane ani stále nedostatkové čtyřleté. Nicméně pokud by už k tomu Praha přikročila, i to potřebuje dlouhou přípravu, protože jde o brutální zásah do škol.
A nakonec, nikoliv naposledy urychleně změnit bizarní dvoupřihláškový proces, který už není jen nesmyslný, ale při populačním boomu dokonce velmi škodlivý a procesně připomíná Kafkův Zámek. Není třeba nutně stavět nové složité IT řešení. Student jen podá jednu přihlášku a přidá pořadí škol dle zájmu. Dle bodů se bude propadat až tam, kde to bude stačit. Dosavadní přihlášková praxe “jednou dobrý gympl, podruhé horší, takže nakonec nic” a šup s jedničkářem na řemeslo, které nikdy nebude dělat, musí okamžitě skončit.

Nyní by měl v Praze vzniknout veřejný tlak, aby řešení bylo do konce prázdnin. Většinu si může zařídit sama Praha, u počtu žáků ve třídě a průběhu přijímaček musí asistovat stát. Ale bez toho tlaku to při kvalitě současné pražské rady asi nepůjde…

#ToPodstatné: Co je třeba ještě rychle změnit, abychom našim dětem nezkazili budoucnost? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Co je třeba napravit v konsolidačním balíčku

Čím dál více je zjevné, že zatímco důchodový balíček Mariana Jurečky je přijatelný základ k jednání, konsolidační balíček Zbyňka Stanjury je naprosté fiasko.

Přišla mi spousta reakcí, co je třeba změnit. S dovolením je rozdělím na dvě skupiny. A to, co je nesmysl, ale asi se kvůli politické zaslepenosti již změnit nemůže. A co změnit snad ještě lze.

Do první kategorie spadá změna DPFO na sazbu 15 procent a sazbu 23 procent již od trojnásobku průměrné mzdy. Mnoho podnikatelů si zoufá, že je Stanjura nutí u IT, právních a dalších specialistů, kteří jsou na 120 tisících, aby je převedli okamžitě na švarc. Ten schod 15 a 23 je příliš vysoký, zjevně tam chybí ještě jedna sazba.

Stejně tak je nesmysl snižovat celkové inkaso z DPH, když jsou rozvrácené rozpočty. Aby to fungovalo, sazba musí být 13 procent, nebo více věcí v základní sazbě. To ale také asi již neprojde, tím by ministr financí přiznal naprostou nahodilost balíčku. A nesmyl je také nezrušit či výrazně neomezit absurdní paušální daň ve třech sazbách. Ale to je Stanjurův pomníček, na který také není možné sahat.

Tak pojďme radši na to, co projít může:

• Když už Stanjura porušuje svůj předvolební slib o nezvyšování nemovitostní daně, měl by to udělat alespoň dobře. Pevný státní koeficient k obecnímu není dobré řešení. Mnohem lepší by bylo započít oněch devět miliard proti rozpočtovému určení daní a podíl obcí snížit v objemu oněch devět miliard. Obce mohou či nemusí nemovitostní daň zvýšit, rozrůznit progresí, cokoliv, bude to jejich rozhodnutí, ale ty miliardy vybrat budou potřebovat.

• Vylobovaná nulová spotřební daň na tiché víno by se měla stát ve sněmovně velkou prohrou lidovců a jihomoravských poslanců. Zdravotně není možné upřednostňovat jeden alkohol před druhým a ekonomicky už vůbec není možné dotovat import alkoholu ze zahraničí, což je případ většiny vín v regálech. Lidovci si vybrali bitvu, která je jistě spektakulární, ale měla by skončit jejich naprostou prohrou, protože zájem republiky je výše.

• DPH na knihy nula, na časopisy 12, na noviny 21, neboli Fialův tisk jako odpověď na Babišovo pivo. To je samozřejmě hrubý omyl, který zesměšňuje vládu, leč náprava je jednoduchá. Vše do nižší sazby, tedy 12 procent.

• Velký podraz na voliče Spolu je zvýšení daňového zatížení nemocenskou o 0,6 procenta z hrubé mzdy. Rozumné řešení je jiné: velké a slušné firmy již nyní nabízí tři až pět tzv. sick days, tato povinnost by mohla být pro všechny organizace. Tedy žádná karenční doba, žádné zvyšování daní, ale nárok na určitý počet sick days.

• Velký omyl je nový design tzv. slevy na manželku. Ta by se měla ideálně kompletně zrušit a pokud ne, tak alespoň lépe designovat. Omezení do tří let věku dítěte v podstatě ponechá slevu mladým rodinám, ale vyloučí další pečující (což je bez navyšování příspěvku na péči absurdní), také to ztíží situaci seniorům, kdy jeden ještě pracuje. Typické rozhodnutí, které asi nebylo vedeno zlým úmyslem, jen zjevnou nekompetencí.

• Nesmysl je také kompletně nezrušit stavební spoření, místo toho (podle mých informací) vytvářet úplně nový systém, kde se o umírající trh závislý na státní dotaci poperou všechny banky.

• A velké špatné je radikální omezení prodeje firem bez osvobození limitem 40 milionů. Nic proti většímu danění kapitálu, ale takto nekompetentně opravdu ne. Viz níže odkaz na komentář.

Je toho samozřejmě ještě mnohem více, do příštího newsletteru chystám dost smutnou analýzu údajného škrtání dotací. Ale tohle jsou asi ty nejzásadnější věci, které by koalice rozumných poslanců mohla ve Stanjurově notně děravém balíčku ještě zalátat.

#ToPodstatné: Co dalšího je v balíčku k řešení? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Lex ČEZ patří do diktatury, ne demokracie

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek patří ve vládě jistě k nejchytřejším ministrům, ale také nepochybně k nejnebezpečnějším. A své o tom ví nejen soudce Aleš Dufek. Vláda schválila Blažkovi nyní takzvaný Lex ČEZ, za který by měl Milion chvilek už svolávat velkou protivládní demonstraci kvůli ohrožení právního státu. Jenže ČEZ je nepopulární mocná korporace, takže asi nic nebude…

Lex ČEZ tu řešíme opakovaně. O co jde: Petr Fiala teatrálně v televizním projevu vyhlásil, že chce kontrolu na výrobou elektřiny, ovšem pak se ukázalo, že neví jak na to. Výkup minoritářů v ČEZ by přišel na stovky miliard. Tak se na Blažkově ministerstvu spravedlnosti zrodil nápad na nucené rozdělení společnosti a zestátnění výroby elektřiny.

To vzbudilo samozřejmě vlnu kritiky, legislativce Petra Bezoušku kritika stála dokonce post, což je naprosto neuvěřitelná malost a ubohost (ale alespoň tak napsal pro newsletter důležitou úvahu o fungování LRV)

Návrh byl nakonec stáhnut, ovšem nyní byl opět vytažen a když je pozornost zaměřena na vládní balíčky, tak byl rychle vládou schválen.

Je to naprostý paskvil, ještě horší porušení právního řádu než předchozí verze.

V krátkosti: původní text se zaštiťoval alespoň veřejným zájmem v kritické infrastruktuře. Nyní byl text rozšířen na všechny kótované společnosti, takže jde najednou o dost větší problém. U nich má být nerovnoměrné rozdělení schváleno již 75 procenty přítomných při dvoutřetinové usnášeníschopnosti. To stát v ČEZ dá v pohodě, ale už to ovlivňuje i jiné a jsou zde tak zcela jiná pravidla, než je v Evropě možné pro squeeze out.

Něco takového je zcela nepřijatelné, je neuvěřitelné, že to vláda schválila. Ještě neuvěřitelnější je, že se celý byznys za podpory veřejnosti kompletně nebrání před tímto byzantským způsobem vládnutí.

Navíc to stále není řešení toho, co sebevědomě Fiala v televizi sliboval. I kdyby se ČEZ takto na sílu rozdělil, minoritáři by si nepochybně své vysoudili v průběhu času na příštích vládách.

Vysvětlení je v podstatě jen jediné možné: Cílem tohoto děsivého zákona není jeho smysluplnost, ale naopak co největší nesmyslnost, aby došlo k co největšímu sražení ceny akcií ČEZ a jejímu následnému vykoupení firmou/státem za levno.

Tím by ovšem péče o právní stát vládou Petra Fialy doklesala na úroveň vlád Andreje Babiše a ještě se s úspěchem pokoušela o proražení dna…

#ToPodstatné: Co je podle vás cílem bizarního Lex ČEZ? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Když jde pravicová vláda na podnikatele zleva

Pokud propodnikatelská ODS chce opravdu začít masivně danit kapitál, ať je osvobození od daně na výrazně vyšší částce a nabíhá velmi pozvolna, protože se tím výrazně mění dosavadní pravidla hry. Není vůbec jasné, čemu by nyní prospěl masivní výprodej rodinných firem bankám pod cenou, případně vytváření složitých holdingů, které se dokáží dani vyhnout. Asi nám ale potíže s jedním neprůhledným holdingem v minulých letech nestačily, tak jich pro jistotu vytvoříme ještě mnohem více.

Komentář si přečtěte na Plusu.

Co číst (a poslouchat)

Čím větší chaos ve vedení ruské armády, tím lépe… (graf: Economist)