50 milionů na očkovací kampaň a čím dál dražší Thermal

Pročkovanost populace má být vyšší

Materiál je také zajímavý tím, že popisuje, jaká je vlastně nyní cílová hodnota proočkování populace. Ta se radikálně zvýšila:

Zformování „kolektivní“ imunity populace původně odborníci odhadovali na 60-70 %, což v případě nižší hranice odpovídá 73 % dospělých. Tohoto cíle bez zahrnutí dětí a mládeže tedy v tuto chvíli populace zdaleka nedosahuje. Aktuální odborné názory se však přiklánějí k názoru, že k dosažení „kolektivní“ imunity je nutné výrazně vyšší procento, a to 70-85 %. Jakkoli jsou tyto hodnoty samozřejmě pouhým odhadem, odborníci se shodují, že s ohledem na nové mutace viru je původní odhad 60-70 % příliš optimistický.

Na „kolektivní“ imunitu je také velmi důležitý pohled mezinárodní optikou – někteří epidemiologové tvrdí, že pro dosažení globální stádní imunity bude třeba minimálně 2-3 let. S ohledem na globální pohyb osob a nereálnost uzavírání hranic ČR před vnějším světem není možné spoléhat na fakt, že průběh epidemie v ČR zpomalil, jelikož v jiných částech světa (např. Indie) nadále pokračuje. Žádná země není v bezpečí, dokud nejsou všechny země v bezpečí.

Materiál si i všímá dezinformační hrozby. Správně předpokládá, že z očkování dětí bude jedna velká kulturní válka, a to ještě v čase voleb.

Téma zdraví dětí je pro rodiče extrémně citlivé a lze předpokládat, že rodiče budou velmi pozorně sledovat veškeré informace ohledně očkování dětí proti covid-19, které se v mediálním prostoru vyskytnou, a na jejich základě vyhodnocovat, zda nechají své děti očkovat či nikoliv. Tento narativ také budou přebírat média – každé podezření, každý případ negativních vedlejších účinků po očkování dítěte bude HLAVNÍM tématem zpravodajství a veřejné diskuze (jak v reálu, tak na sociálních sítích).

Všechna výše uvedená fakta jsou tak ‚vynikajícím‘ podkladem pro velmi tvrdou dezinformační kampaň. S ohledem na blížící se volby jsou také ‚vhodným‘ materiálem pro manipulaci veřejným míněním (v duchu „tato vláda chce ohrozit vaše děti“).

Materiál proto doporučuje mít připravenu komunikační kampaň na očkování dětí již v měsíci červnu 2021. Máme na to tedy tři dny...

#ToPodstatné: Jak dobře komunikovat očkování dětí?

Zátah na agenturní zaměstnávání

Předvolební kampaň je vidět už na práci skoro každého rezortu. Ministerstvo práce není výjimkou.

Největším legislativním paskvilem je zatím novela zákona o zaměstnanosti, která by firmám nakázala zaměstnávat maximálně 10 procent agenturních zaměstnanců.

Na první pohled chválihodná snaha, aby co nejvíce zaměstnanců požívalo všech výhod zaměstnaneckého vztahu. Ale to opravdu nejde sepsat na pěti stránkách důvodové zprávy a devíti stránkách jedné z nejhorších vládních RIA. Veškerá ministerská argumentace zní:

Návrh zákona si dále klade za cíl upravit agenturní zaměstnávání tak, aby bylo ze strany zaměstnavatelů využíváno pouze v odůvodněných případech a nedocházelo tak k nadužívání této flexibilní formy zaměstnávání. Cílem je nalezení vyváženého kompromisu mezi legitimní potřebou zaměstnavatelů využít práci agenturních zaměstnanců v případě pozitivního výkyvu v poptávce po jejich zboží nebo službách a ochranou zaměstnanců na trhu práce.

Co je nadužívání? Jak ho spočítat? Kde jsou data z firem? Co je kompromis? Co výkyv v poptávce? Jak zafunguje hospodářský cyklus? Jak sezona? Nic. Vůbec nic tam není.

Tedy trochu historie. Limitace agenturních pracovníků není nová snaha. V roce 2015 MPSV chtělo strop na 15 procentech, ale od té doby se preference ČSSD výrazně propadly, takže je třeba asi verbovat voliče na ještě nižší strop.

Zcela nevhodné podmínky pro agenturní pracovníky se přitom zlepšily: od roku 2017 musí agentury skládat kauce, některé zaměstnání – třeba v dolech – vůbec nesmí být na agenturu. Ty nejhorší podvodníky se tak podařilo z pracovního trhu vytlačit.

Přesto nyní MPSV přichází opět se stropováním. Proč? To se nedozvíme. Ministerstvo dokonce mělo i problém si vymyslet tradiční trojnožku tří variantních postupů, takže druhá je kočkopes, který vůbec nic neznamená a není ani nijak definován. Vše prostě směřuje k politickému zadání, které má zvítězit:

Ukotvení povinnosti uživatele zajistit, aby podíl u něj dočasně přidělených zaměstnanců nebyl vyšší, než 10 % ze všech jeho zaměstnanců.

Ve skutečnosti je to špatný lék na lepšící se problém. Počty agenturních pracovníků rostly do zmíněné novely 2017, od té doby klesají. Z nějakých 300 tisíc lidí je pak asi 50 mimounijních. Pokud by stát chtěl výrazněji omezit agenturní zaměstnávání, musel by zaručit flexibilnější trh práce. Je absurdní, aby už pár měsíců po konci akutní koronavirové krize zase již chyběli lidé.

Co by bylo vhodnější? Rozvolnit zákoník práce, aby nevytlačoval lidi do švarcsystému a agentur. Pro mimočeské pracující to znamená efektivní a jednoduchý bodový systém ekonomické migrace, ne současné těžkopádné pracovní kvóty.

Ale která ze stran se nyní odvažuje navrhnovat rozvolnění zákoníku práce či pobídku pro pracovní migraci do Česka? No žádná.

#ToPodstatné: Jak chytřeji zaručit nízkopříjmovým lepší pracovní ochranu než je plošné stropování agenturních pracovníků?

Čím dál dražší Thermal

Po hodně drahé opravě se otevírá hotel Thermal, hosté srpnového filmového festivalu si už i zaplavou v hotelovém bazénu. Bohužel pro českého daňového poplatníka extrémně drahá oprava stále nekončí. Z materiálu ministerstva financí, který mám k dispozici, vyplývá, že Alena Schillerová se rozhodla v thermalském bazénu utopit dalších 300 milionů.

Zvýšení základního kapitálu bude realizováno upsáním nových akcií společnosti THERMAL-F, a.s. znějících na jméno v listinné podobě o celkové jmenovité hodnotě 300 mil. Kč; předpokládá se vydání nových akcií o jmenovité hodnotě 1 mil. Kč každá, tj. vydání 300 kusů nových akcií.

Dále je to už tradiční argumentace, že pokud by se do projektu nenasypaly další stamiliony, ohrozily by se tím už předchozí utopené stamiliony:

Cílem navrhovaného kapitálového posílení THERMAL je primárně zajistit, aby společnost mohla realizovat zamýšlené investice a aby zabránila riziku vrácení poskytnutých investičních prostředků (dotace a úvěr od SFŽP), neboť již v polovině roku 2021 dochází k plnému dočerpání prostředků pocházejících ze zatím posledního vkladu do základního kapitálu společnosti.

Je to tragikomický příběh, jak liberál Babiš verboval na počátku za prodej hotelu, aby do něj na konci každou chvíli sypal další peníze. V roce 2014 chtěl hotel správně prodat, protože není jediný důvod, aby stát něco takového vlastnil. Pak ale jako u všech politiků stačilo pár lístků pro rodinu od prezidenta Bartošky, a už se vše měnilo. V roce 2015 už chtěl prodat jen bazén hotelu. A pak se Babiš stal již fanouškem státního hotelnictví.

#ToPodstatné: Až po festivalu Thermal zas osiří, co s ním?

#ToPodstatné

Ekonom Jaroslav Borovička z New York University zareagoval na text v minulém newsletteru o nejhorším sociálním bydlení v Evropě. Přetiskuji několik jeho doplnění a oprav mých interpretací. Nejdůležitější mi přijde jeho připomínka, že jen dle subvencovaného bydlení nelze sociální bydlení hodnotit, důležité je znát i mix sociálních dávek a jejich dopad. To skutečně opomíjím. Ale bohužel nejsem sám. Před časem jsem zde uváděl plnění ministerské koncepce sociálního bydlení, kde také jakékoliv celkové vyjádření dopadů subvencí a dávek (alespoň na vybrané skupiny či typizované domácnosti) zcela chybí.

Otázku výstavby několika stovek sociálních bytů bych s otázkou celkové cenové hladiny nemovitostí nebo nájmů moc nespojoval. Sociální byty plní úplně jinou úlohu, jejich výstavba celkovou cenovou hladinou nepohne, a otázka, do jaké míry je stavět a k čemu je používat, by byla relevantní, i kdyby nájmy v Praze byly poloviční.

Je třeba také zdůraznit velkou heterogenitu nájmů a cen nemovitostí v rámci Česka, což také ukazuje, že nízké úrokové míry sice k vysokým cenám přispívají, ale jen do určité míry (jinak by ceny byly vysoké všude). V Praze tak nejsou vysoké ceny způsobené levnými penězi, ale primárně nedostatkem výstavby. Nad tím, proč je na pláni mezi Radlicemi a Prokopským údolí, tedy téměř na metru a v centru Prahy, výběh koňů Převalského a ne třicetipatrové obytné domy, zůstává rozum stát.

Konečně zmiňovat země s vysokým podílem subvencovaného bydlení je trochu zavádějící, když nepřihlédnete k celkovému mixu sociálních dávek. Irsko může poskytovat sociální dávky zejména skrz podporu bydlení, v Česku to může být zase mnohem více skrz rodičovské přídavky atd., za které si rodiny můžou zaplatit právě bydlení. Ekonomický výsledek je stejný, v administrativních statistikách se to ale projeví výrazně odlišně. Z ekonomického hlediska bych se já přikláněl k obecným příspěvkům spíše než k irskému způsobu přídavků na nájmy, protože méně deformují trh - z obecného příspěvku si každý vybere bydlení, jaké chce, místo toho, abychom dotovali bydlení lidem, kteří pak bydlí ve větších bytech (nebo na lukrativnějších místech) než by si jinak vybrali, čímž více zvyšují nedotované ceny.

#ToPodstatné: Piště mi #ToPodstatné!

Co číst

• Myanmar: Ztracené právo na soukromí
   
• Economics needs to evolve
   
• China’s Communist Party at 100: the secret of its longevity
   
• Austria's Chancellor on the Defensive
   
• A doporučuji velkou srovnávací studii Unicefu k dětské péči v jednotlivých zemích

davidklimes.cz

Pokud už newsletter nechcete dostávat, můžete se kdykoliv odhlásit.
O rozesílku se stará ecomail.cz, děkujeme.