Postkomunistický liberalismus, nový pandemický zákon a obchodní dům Soukup
3. 1. 2022
Po vánoční pauze je zde zpět newsletter. Díky vaší přízni, doufám, zvládnu upsat další rok. Snad se nám všem bude dařit lépe než v roce minulém, covid se promění na celkem běžnou respirační nemoc a budeme se moci zas věnovat důležitým systémovým věcem.
Nicméně jedna zkušenost z covidové doby je varující. V posledních letech se v Evropě tak mocně bojíme nástupu autoritářství, až se náš liberalismus autoritářství nebezpečně přibližuje. Od Popperovy Otevřené společnosti a jejích nepřátel samozřejmě víme, jak vratká může být liberální demokracie, když se nebrání.Stejně nebezpečná ale může být tendence „liberálů“ stávat se autoritáři, když všude kolem sebe vidí jen nepřátele, se kterými je třeba se jednou provždy vypořádat. To je nebezpečné speciálně v postkomunistickém prostoru s mladou demokracií, zato zavedeným etatismem.
V politice to můžeme dobře ilustrovat například na debatě o ústavním článku 66, který mohl být aplikovaný jen v krátké chvíli prezidentovy hospitalizace, ale i nyní si ho mnozí "liberálové" stále hýčkají jako nejjednodušší cestu, jak se zbavit Miloše Zemana.
Nebo můžeme připomenout debatu o povinném plošném očkování.
To je velmi složitě vynutitelné opatření, nicméně pro české "liberály" je to jako vždy buď, anebo. Poslední studie Parlamentního institutu přitom podrobně po srovnání evropských praxí ukazuje, že takový koncept naráží na spoustu praktických problémů: „Komparace ukazuje, že správné zavedení povinného očkování naráží zejména na otázku přiměřenosti sankcí, na otázku způsobu vyhledávání neočkovaných osob a na otázku vymáhání pokut.“
Nicméně v Česku se boj za povinné plošné očkování stal povinnou abstraktní rétorickou výbavou „liberálů“, kteří chtějí nasbírat co možná nejvíce lajků a kraválové podpory.
V odůvodnění povinného očkování se často ukazuje, co si čeští postkomunističtí politici a novináři představují pod liberalismem.
Jedna z nejhezčích formulací, na kterou jsem narazil, zní: „V demokracii je jistě dobré, ba klíčové, bránit práva menšin. Jenže platí to pouze tam, kde menšina nijak neovlivňuje většinu.“ Lepší definici orbánovské iliberální demokracie pohledat.
Tak nám všem přeji do nového roku liberalismus (ale i klidně konzervativismus či socialismus), který bude založen především na solidních argumentech a zájmu o alespoň elementární soudržnost společnosti.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Pozdě, ale přece nový pandemický zákon
Vytrvale kritizuji současnou podobu pandemického zákona. Politici měli tři čtvrtě roku na nápravu naprosto nefunkční, leč zásadní normy. Nakonec se vše jako vždy musí dělat za minutu dvanáct.
Zákonu končí platnost koncem února, takže vláda chce rychle protlačit v legislativní nouzi jeho prodloužení a úpravu některých největších nesmyslů. Důvodovou zprávu mám k dispozici a je plná alibismu.
V době, kdy návrh pandemického zákona procházel legislativním procesem, nebylo z logických důvodů možné předvídat celou šíři opatření, která budou pro boj s onemocněním covid-19 vhodná, nezbytná a účinná. Předkladatel měl rovněž v době tvorby pandemického zákona za to, že § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), lze aplikovat podstatně šířeji a plošně, než jak následně upřesnila judikatura správních soudů.
To je lež. Od počátku bylo jasné, že bez deklaratorního omezení pohybu a podrobného výčtu opatření to nebude fungovat. Jenže v únoru minulého roku politici byli na barikádách proti totalitnímu omezování svobody, takže do zákona nakonec nepustili nic skutečně účinného a tvářili se, že mohou postupovat i podle zákona o ochraně veřejného zdraví, který se ale hodí maximálně na vyšetřování plísně ve školní jídelně.
Takže se to musí napravovat po spoustě ostud u Nejvyššího správního soudu až nyní. Vyhlašovat mimořádné opatření bude moci ve svém oboru i ministerstvo obrany a vnitra. Explicitně už bude obsažen o příkaz k testování na školách. A vkládají se nová písmena, tedy oblasti, která opatření mohou omezit.
n) omezení výkonu spolkové činnosti, nebo stanovení podmínek pro její výkon,
m) omezení provozu hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin nebo stanovení podmínek pro jejich provoz,
o) omezení provozu zoologických a botanických zahrad, muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií nebo stanovení podmínek pro jejich provoz nebo využívání,
p) omezení konání slavností, divadelních a filmových představení nebo stanovení podmínek pro jejich konání,
q) veletrhů a prodejních hospodářských výstav nebo stanovení podmínek pro jejich konání,
r) omezení zotavovacích akcí, jiných podobných akcí pro děti nebo příměstských táborů a jim podobných akcí pro děti nebo stanovení podmínek pro jejich konání.
Základní problém s pandemickým zákonem ale zůstává. Když je nám s virem nejhůře, potřebujeme omezení pohybu, zavření provozoven a lokální odstupňování. To vše jde stále jen s nouzovým zákonem. Ale to žádný politik nepřizná, protože by ztratil popularitu.
#ToPodstatné: Bude už takto upravený pandemický zákon fungovat?
Energetická pomoc i pro podnikatele
Nová vládní většina odmítla energetickou pomoc, jak ji připravil kabinet Andreje Babiše, a přišla se svým řešením. Záměr balíčku mám k dispozici a jde v něm o mnohem více věcí než je jen nejčastěji debatovaný příspěvek na bydlení, který stoupne zhruba o tisícovku až dvě. Je otázka, jaký to bude mít dopad, protože se bavíme o dávce, kterou už dnes využívá mnohem méně lidí, než by mohlo.
Chystá se toho ale více. Zásadní je především rozšíření programu Záruka 2015 až 2023, tedy záruky v souvislosti s vynucenou změnou dodavatele energií zajistí ministerstvo průmyslu, respektive Národní rozvojová banka:
Podnikatelé, kterým přestali dodavatelé energie poskytovat své služby (dodávky elektřiny nebo plynu) z důvodu náhlého ukončení své činnosti a kteří tak byli případně nuceni odebírat po přechodnou dobu energie od dodavatele poslední instance, a následně uzavřeli smlouvy s novým dodavatelem energií, v důsledku čehož u nich došlo k nárůstu jednotkových cen energií o více než 100 %, ve srovnání s jednotkovými cenami původního dodavatele, mohou využít nový produkt „Vynucená změna dodavatele energie“. Ten se poskytuje v rámci programu Záruka 2015 až 2023.
Princip: poskytnutí záruky zdarma až do výše 80 % jistiny zaručovaného úvěru, jehož maximální výše může být dva miliony korun. Doba ručení bude až dva roky.
Důležitá bude i úprava mimořádné okamžité pomoci. Zde nejde o výši, ale o testování příjmu, které nesmí být příliš zdlouhavé. Stále je to byrokratické peklo, ale ministerstvo zjevně zmírňuje a pouští do systému hypotekáře.
Pomoc je určena těm rodinám, které by se vlivem uhrazení nedoplatků dostaly do stavu hmotné nouze, jedná se tedy o testovanou dávku.
Test příjmu a majetku: příjmy domácnosti ze závislé činnosti se započítávají ze 70 % (důchody z 80 % a další dávky ze 100 %); k úsporám (majetku) se nepřihlíží až do výše dvojnásobku životního minima rodiny a dvojnásobku nákladů na bydlení; do nákladů na bydlení se započítávají odůvodněné náklady s bydlením.
Nově se umožní do odůvodněných nákladů na bydlení zohlednit i hypotéky či další závazky, jako jsou například leasingy atd.
Je toho ještě více. Například větší dostupnost Nové zelené úsporám atd. Stále zůstává ale otázka, zda to stačí. Kdyby vláda Petra Fialy nemusela za každou cenu dělat vše jinak, než předtím ta Babišova, asi bychom brzo došli ke shodě, že pokud průměrně domácnosti skočí měsíční útrata za energie skoro o tisícovku, snižování DPH nebyl zas tak pitomý nápad. Samozřejmě to nejde na nulu, jak chtěl populisticky Babiš, ale Brusel řekl, že na pět procent bude tolerovat. Česku by to určitě na pár měsíců prospělo a mimo jiné srazilo inflaci mnohem lépe než všechny ty hektické nepromyšlené vládní úspory.
#ToPodstatné: Bude tento vládní energetický balíček pomoci stačit?
Nová elektromobilní platforma
Zatímco politici marní čas odstřelováním Green Dealu (se kterým předtím souhlasili), tak byznys se jako vždy chová mnohem racionálněji a začíná se již připravovat na zelenou budoucnost.
Klíčoví hráči založili novou Elektromobilní platformu, která má propojit byznys a vědu, aby elektromobilita na českých silnicích byla dostupná a bylo to něco více než jen žehlička na kolečkách, která se rychle vybije.
Účelem spolku je harmonizace potřeb průmyslu, akademické sféry, státní správy a samosprávy, podpora rozvoje inovací, výzkumu a vývoje směřujících k vytvoření účinných opatření ke zlepšování kvality životního prostředí a klimatu v České republice, a to zejména se zaměřením na podporu rozvoje elektromobility v silniční dopravě. Spolek je ustaven mimo jiné za účelem naplňování Národního akčního plánu pro čistou mobilitu, Memoranda o spolupráci v rozvoji elektromobility v České republice a Akčního plánu o budoucnosti automobilového průmyslu, či Strategie pro evropské technologické platformy.
Škodu Auto zastupuje Michal Kadera, ČEZ Pavel Čmelík, České vysoké učení technické v Praze Pavel Hrubeš, Pražkou energetiku Karsten Krämer.
Zatímco čeští vládní i opoziční politici budou odstřelovat Brusel za zelené šílenství, tito pánové budou pracovat na tom, abychom tu měli dostupnou a fungující zelenou mobilitu.
#ToPodstatné: Jaký způsob podpory elektromobility by nyní byl nejefektivnější?
Ani politik, ani moderátor. Soukup bude obchodní dům
Jaromír Soukup už několik let vyvolává pobavení svým bizarním moderátorstvím, herectvím či politickým působením. Ale jako podnikatele by ho nikdo neměl podceňovat.
Jeho mediální impérium skomírá, takže zkouší nové možnosti, jak vydělat. Jeho firma si registrovala ochrannou známku Soukup obchodní dům. A má to svou logiku. Zatímco veřejnost se baví jeho nepřetržitým moderováním, mnohem důležitější je jeho propojení s e-commerce. V roce 2019 založil s desetibojařem Robertem Změlíkem e-shop, nyní je už celý jeho pod jménem Jaromír Soukup Shop. Ten pak propojil se svým mediálním impériem, minulý březen byl dokonce největším inzerentem v médiích.
Drobnou překážku mi vystavila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která ho pokutovala za to, že moderátor zpravodajství a publicistiky nemůže souběžně účinkovat v teleshoppingu.
Soukup to ale jistě nějak vyřeší, pravděpodobně tím, že své pořady prohlásí za zábavní show, což by navíc bylo i pravdivější označení než zpravodajství či publicistika.
Nemusí to tedy trvat dlouho a Soukup zde vybuduje svou Alzu (či spíše Tescomu) pro postarší televizní diváky. Svým způsobem je to geniální: když nejste schopen televizní značku zaplatit inzercí, tak to vyřešte tak, že z televizní značky uděláte inzerci.
#ToPodstatné: Nepotřebujeme už náhodou nová pravidla pro televizní teleshopping?
Skála a Hampl. Extrémy se přitahují
A na závěr rubrika borec na konec, do které tentokrát nedokázal proniknout ani Jaromír Soukup převlečený za obchodní dům. Mnohem lepší je nový spolek Kudy z krize. Založili ho pánové Josef Skála a Petr Hampl.
Účelem spolku je nacházet a prosazovat řešení, která povedou ke zlepšení různých oblastí života občanů České republiky. Spolek při tom vychází z myšlenky národní suverenity ve všech oblastech.
Kdo by oba pány neznal, tak krátké připomenutí. Josef Skála je komunistický ideolog a někdejší místopředseda KSČM. Zprava ho doplňuje někdejší člen Svobodných a místopředseda Bloku proti islámu Petr Hampl. A pak že se extrémy nepřitahují.
#ToPodstatné: Extrémisté ve volbách příliš neuspěli. Vrátí se zpět na scénu?
Čtyři kroky k efektivnímu erárnímu home officu
Na zjištění, že čtvrtina státních úřadů po covidu plánuje více práce z domova, mi zareagovalo mnoho čtenářů, ne náhodou často z vysokých funkcí ve státní správě. Vybírám příspěvek jednoho čtenáře z vedení jednoho ministerstva. Díky!
1. Přesvědčit státní personalisty, že práce z domova není dobrodiní úřadu pro rodiče malých dětí a pečovatele o rodiče, ale alternativní forma výkonu práce umožňující v časech nouze minimalizovat kontakty a v časech klidu reálně podpořit slaďování; to předpokládá, že kritériem pro přiznání v obecné rovině nebude mimořádná osobní situace, ale (a) povaha činnosti daného státního zaměstnance a (b) jeho „osobní spolehlivost“; v téhle logice zároveň stanovení konkrétních dnů, kdy se bude z domova pracovat, musí být věcí pružné operativní dohody podřízeného s přímým nadřízeným („potřebuji do úterka přečíst tuhle stostránkovou analýzu, doma mám víc klidu a tenhle čtvrtek nemám žádné interní jednání, jenom videohovor, který zvládnu z domova, a ještě stihnu ráno zubaře. OK?“), nikoliv obecným „každý čtvrtek doma“.
2. Související překážkou je fakt, že personalisté jsou typicky přesvědčeni, že musí dohlížet na to, zda zaměstnanci vykonávají svou práci, jinými slovy „zda se maká“; to ovšem ve skutečnosti podle mě není primárně jejich odpovědnost, ale odpovědnost „line managerů“, v praxi státní správy tedy představených - vedoucích oddělení, ředitelů a náměstků; tenhle zažitý přístup se překonává těžce, ale jde to.
3. Podmínkou ale je, že představení jsou skutečně schopni a ochotni přemýšlet, kdo z jejich lidí může z domova dělat a v jakém rozsahu, a následně dohlížet, zda jim systém funguje; v opačném případě se to potenciálně může zvrhnout ve „free for all“, kdy se prací z domova bude jenom maskovat absence aktivity.
4. Nutnou podmínkou je technické a organizační vybavení – úřad musí být v určité minimální míře digitalizován jak technicky (spisová služba, vzdálený přístup k pracovní ploše, nástroje pro videohovory, elektronické podpisy), tak „mentálně“ – zaměstnanci by měli vycházet z premisy, že pokud něco nemají elektronicky uloženo (ve spisovce, na sdíleném disku nebo alespoň ve vlastních dokumentech, na ploše či v mailu), nedostanou se k tomu, a už vůbec se k tomu nedostane nikdo jiný; zároveň by měli přejít na logiku digitálních dokumentů – digitální podpis namísto scanu ručně podepsané listiny, kolaborativní práce na dokumentech v rámci revizního módu a komentářů.
#ToPodstatné: Pište mi #ToPostatné!
