Newsletter DK

Proč Babiš nejde do výboru, korespondenční volbu ano, ale dobře, a zpráva o vězeňství

31. 1. 2022

Je hodně nezvyklé, aby se lídr opozice s poslaneckým mandátem neucházel o nějakou tu nablýskanou sněmovní funkci. Andrej Babiš se tak rozhodl. Jde o zatím poslední veletoč po jeho výrocích, že ho nezajímá opoziční práce, pak že naopak chce do zdravotnického výboru a nyní že by ho členství ve výboru jen omezovalo.

Jeho konání má dva důvody. Jeden je praktický, byznysový. Babišův tým ví, že se bude zpřísňovat zákon o střetu zájmů, zákaz vlastnictví printových a audiovizuálních médií by mělo dopadat na řadové zákonodárce, ostatní paragrafy se mají již týkat politiků s funkcemi. Nejjistější je tedy nemít žádnou, ani ve výboru. Navíc právníci Babišovi také vysvětlili, že jít zrovna do zdravotnického je holý nerozum. Právě v bílém byznysu by byl přes holding Hartenberg v jasném střetu zájmů při mnoha hlasování. Brzo by možná následoval příklady z minulosti, například poslance Davida Šeicha, který musel odejít z výboru pro evropské záležitosti, protože zároveň radil s eurodotacemi.

Babiš navíc také potřebuje klid na vytvoření nového penězovodu z Agrofertu. Ten aktuální přes korunové dluhopisy končí tento rok. Je tedy třeba znovu se pustit do další privátní emise či Agrofert zase po čase musí koupit nevýhodně nějaký ten Babišův majetkový podíl.

Ale pak je tu druhý, podstatnější důvod, proč Babiš nechce žádnou sněmovní funkci. Jeho poradci mu připomněli příběh výstupu Václava Klause k prezidentskému úřadu 2003. Když 2002 prohrál volby a ztratil předsednictví strany, mohl si říct o vysokou sněmovní funkci. Vše odmítl, aby vypadal jako ten nejposlednější poslanec, kterého především zajímají problémy obyčejných lidí. A vyplatilo se to. Z dobové hodnocení STEM: „Počátek roku 2002 již však naznačil změnu v hodnocení Václava Klause, kterou můžeme dále sledovat v jeho hodnocení jako řadového poslance na „žebříčku popularity“ politických osobností. Podíl občanů, kteří Václava Klause hodnotili příznivě, postupně vzrůstal, až v lednu 2003 dosáhl téměř k padesátiprocentní hranici.“

Proto Babiš žádnou funkci nechce a vůbec není vyloučené, že v předvečer prezidentské volby bude tvrdit, že vůbec žádným poslancem ani není.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Korespondenční volbu ano, ale dobře

A máme tu zase jednu krásnou kulturní válku – tentokrát o korespondenční volbu. Tu by pro volby poslanců a prezidenta měla projednávat nyní sněmovna a hned se vytvořily dva bloky, takže šavlovačka může začít. Na jedné straně obstruující SPD a ANO, kterým takový způsob vadí. Na druhé straně pětikoalice, která normu vydává za nezbytný zákon pro demokracii.

Ďábel se ovšem skrývá v detailu. S korespondenční volbou jako takovou není větší problém, kromě pěti zemí funguje u různých typů voleb v celé Evropské unii. Nicméně musí být dobře provedená, aby volba byla nadále tajná a rovná.

A to je u současného návrhu problém. Parlamentní institut celkem jasně zpochybňuje některé navrhované kroky. Předně není důvod, aby se dotyčný nechal zastupovat, to významně zvyšuje šance na podvod:

Pochybnosti v tomto směru vzbuzuje možnost zastoupení voliče při podání žádosti o korespondenční volbu. Není zcela jasné, proč byla možnost zastoupení voliče vůbec stanovena, když významným způsobem celý postup komplikuje. Pokud se chce volič opravdu voleb účastnit, není důvodu, aby se nechal při podání žádosti zastupovat.

Další problémem je samotisknutí voličských archů:

Rovněž § 6d vzbuzuje určité otázky tím, že jsou hlasovací lístky tištěny voličem, čímž vzniká určité nebezpečí pro manipulaci s volbou. (Stejnou námitku má ve svém stanovisku i vláda České republiky.) I když hlasovací systém ČR nepracuje s tím,že se označují hlasovací lístky, ale pouze úřední obálky, koncepce vytištění hlasovacího lístku eliminuje jeden z kontrolních bodů, které má stát vůči voličům. Pouze úřední hlasovací lístky mohou být při běžné volbě vloženy do úředních obálek, což je při navrhovaném řešení vyloučeno.

Stejně tak se nám v návrhu kupí příliš mnoho obálek:

Návrh vytváří koncepci doručovacích a úředních obálek, která spočívá v tom, že volič je identifikován v doručovací obálce, úřední obálka je pak (už bez identifikace) úředním postupem vložena do volební schránky. Tímto způsobem se zajišťuje tajnost hlasování. Je otázkou, zda by nebylo možné učinit tento postup méně zneužitelný.

Jsou to detaily, ale velmi důležité. Z ataků všech možných protivníků korespondenční volby od Donalda Trumpa po českou SPD je jasné, že to nesmí být fušeřina. A tady je práce ještě dost.

Důležité je také zastavit se vskutku jen u korespondenční volby a případně dumat, jak ji rozšířit na jiné typy voleb. Elektronické hlasování, i-voting, je úplně jinou kapitolou, i když se s korespondenční volbou často zaměňuje. A vzhledem k tomu, co víme o možnosti manipulací v digitálním světě, i-votingu bychom se zatím měli vyvarovat.

#ToPodstatné: Jak by podle vás měla vypadat korespondenční volba?

Ponožky naštěstí nebudou

Ministr pro unijní záležitosti Mikuláš Bek se rozhodl přepracovat koncepci propagačních předmětů pro české předsednictví. O její první verzi jsem informoval v newsletteru v listopadu.

Hitem zůstává sklářské umění od Rückla a Ronyho Plesla:

Vedoucí delegací neformálních Rad obdrží sadu, která obsahuje protokolární dar - set dvou sklenic, zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise obdrží set dvou sklenic a karafy z rodinné sklárny Rückl, která je synonymem prvotřídního broušeného křišťálu té nejvyšší kvality od roku 1846. Speciálně pro CZ PRES 2022 navrhl designér Rony Plesl, mj. v reminiscenci na jeho angažmá v přípravě darů za CZ PRES 2009, originální kolekci s názvem EUROPE. Tato kolekce karaf a sklenic je zdobená dvanácti ručně broušenými volně propojenými hvězdami symbolizujícími sounáležitost jednotlivých evropských států.

Dále se pak v dokumentu rojí nekonečné desítky tisíc propisek, tašek či deštníků. Ale to podstatné: vypadly ponožky.

Zdánlivě nepodstatná věc, ale ušetří nám spoustu ostudy. Zatímco v roce 2009 nikdo nechápal kostku cukru a výhružné „Evropě to osladíme“, tak nyní měl nepochopitelný český humor být symbolizován havlovskými vykukujícími ponožkami.

Dobře že je to pryč. Už tak to bude náročné.

#ToPodstatné: Jak by se Česko vlastně mělo propagovat během předsednictví, aby to bylo uměřené a přitom zajímavé?

Polovina vězňů pracuje

Na vládu míří vyhodnocení vězeňství za minulý rok. Zprávu mám k dispozici a je to zajímavé čtení.

Z 31 stanovených úkolů jich bylo splněno 15, 12 jen částečně. Mnohé plány překazil covid.

V roce 2021 nemohly být Vězeňskou službou ČR splněny 4 úkoly, a to realizace speciálního výcviku služebních psů (z důvodu epidemiologické situace), rozšíření substituční léčby (zejména pro trvalý nedostatek odborných lékařů, kdy se však podařilo alespoň udržet tuto léčbu v 6 centrech substituční léčby). Dále nedošlo k navázání plánované spolupráce vězeňské služby s představiteli lékařských fakult (z důvodu epidemiologické situace a celkové situace v českém zdravotnictví) a nedošlo ani k navyšování počtu vychovatelů a sociálních pracovníků (a to z důvodu nenavýšení rozpočtových prostředků).

Poměrně dost za plánem zaostalo zaměstnávání vězňů:

Mezi úkoly Akčního plánu pro rok 2021 splněné částečně patřilo zejména zajištění zaměstnanosti odsouzených, když plnění tohoto úkolu ovlivnila pandemická situace (namísto plánované 60% míry zaměstnanosti bylo dosaženo 51% průměrné zaměstnanosti odsouzených).

Několik věcí se ale povedlo, například úspěšné rozšíření kurzů pro odsouzené v rámci nového školského vzdělávacího střediska ve Věznici Příbram či navýšení kapacit ochranného léčení při výkonu trestu.

#ToPodstatné: Pokud někdo z čtenářů newsletteru rozumí vězeňství, kudy dál?

#ToPodstatné: Jeden datový sklad, různé využití

V minulém newsletteru jsem popisoval digitální plány Česka a ptal se na váš názor, co by mělo být prioritou. Děkuji pravidelnému čtenáři z managementu jednoho ministerstva za jeho reakci.

Kdybych si měl vybrat jednu věc, byl by to moderní otevřený datový sklad zachycující široký okruh dat s volně programovatelnou prezentační vrstvou. V tuhle chvíli data buď vůbec systematicky nesledujeme, nebo je máme uzavřena v third-party systémech s předdefinovanými výstupy (takže každá změna stojí peníze a trvá dlouho), které se navíc nedají propojit (takže třeba data o justičním výkonu s daty z justiční personalistiky nebo ekonomiky prostě jen tak neprokřížíte).
Za těchhle okolností jsou evidence-based řízení zdrojů, natožpak evidence-based policy nemožné nebo přinejmenším extrémně náročné, protože člověk musí data z různých zdrojů manuálně extrahovat a propojovat a často dost brutálně extrapolovat. V rámci modernizačního pilíře Národního plánu obnovy se měly na datový sklad najít peníze, ale pár měsíců už je ticho po pěšině, tak nevím.
Na druhém místě je zavedení skutečného elektronického spisu pro soudy. Tohle by měl být generační posun v logice práce, její efektivitě i hodnotě pro veřejnost, ale léta se to nevede, primárně kvůli administrativě se sháněním evropských peněz, špatně vyhlášeným výběrovým řízením, případně opravným prostředkům neúspěšných uchazečů… Bez spisu skutečně fungujícího v podstatě nezávisle na papíře se ovšem nikdy nedočkáme „lean“, „smart“, „agile“ ani jinak buzzwordové justice bez ohledu na to, kolik členů politické reprezentace po ní bude volat.

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst

A místo Economistu dnes obrázek z Visualita. Dobře ukazuje, jak omikron prochází populací. Zatím si říkáme, že se nic neděje, aleje u mladších ročníků. Uvidíme, co udělá u seniorů. Jen pro připomenutí pár perverzit: školy jsou v naprostém chaosu, zdravotníci jsou absurdně nejméně testovaní, neexistuje žádná pobídka pro ochranu seniorů, například odběrem několik testů zdarma v lékárně, a konec konců nejsou už ani ty testy, které vláda bez nouzového stavu neumí rychle nakoupit. Tak snad budeme mít štěstí a dopadne to dobře, připraveni rozhodně nejsme.